Nikdy nám nic nepatřilo

Dnes v 15:59 | Petr Hynek |  Citáty
Nikdy nám nic nepatřilo.
A vždycky nám patřilo všechno.
Vyberte si. Ale je to jedno.
Vždycky bylo všechno jedno...

"Slunce svítí, vítr fouká,
kdo nemá nic, jenom kouká.
Kdo má všechno, kouká taky,
na to slunce, vítr, mraky... "

Věci, auta, domy, hračky,
to jsou jenom dočasné iluze,
zhmotněné myšlenky naší touhy,
které se zase rozpadnou na prach
spolu s námi...

Cenu má jen opravdová láska,
láska ke všemu stvoření
i k sobě samému,
protože všechno jedno jest.

Miluj sebe a miluješ celý svět.
A celý svět miluje tebe.
Cítíš tu energii z nebe?
Život je jako lásky květ.
Vyrostlý ze země a do země vrácen.


Život je jako nalezený smysl vět.
Tu nalezen - a zase ztracen...

Nikdy nám nic nepatřilo.
A vždycky nám patřilo všechno!
Počet komentářů: 2
 

Cesty k vrcholu jsou různé

14. května 2012 v 22:49 | Petr Hynek |  Články
Jednou jsme v Roháčích s kamarádem podnikli zimní výšlap na horu. Bylo ostré zimní počasí, ale rychlá chůze nás celkem zahřála. Posledních asi 300 m bylo hodně strmých. Boty nic moc, klouzalo to, párkrát jsme se svezli zpátky po ledových plotnách, jedna hůlka mi dokonce sjela někam do údolí. Ale nakonec se podařilo a vylezli jsme se na vrchol.

A jak se tak šplháme poslední metr přes převis, najednou vidíme nad sebou skupinku udivených horolezců, vybavených mačkami (železa na boty pro pohyb na sněhu a ledu) a cepíny, kteří sem vystoupali po mnohem pohodlnější cestě od jihu. "A to čo máte na nohách?," zeptal se jeden z nich, když jsme se konečně postavili vedle. "Sněhuly, vole!"

Cesty k vrcholu bývají různé. Nezáleží na vybavení, prostředcích, ale na vůli, odhodlání a víře. To jsou vlastnosti, které vám dávají křídla a tam, kde jiní nosí okované boty, anděl roztáhne křídla a letí. A i když si při tom někdy poláme perutě, na vrcholu hory si vždycky řekne, že to za to stálo...


Počet komentářů: 11

Nenasyti paraziti

14. května 2012 v 20:30 | Petr Hynek |  Citáty
Někteří lidé se chovají jako paraziti.
Vysají svého hostitele - až sami jsou syti.

Většina politiků v této zemi české
si libuje, jak vysávat lid je hezké.

Parazit bohužel nikdy neví, kdy má dosti.
A tak saje, až z hostitele zbudou jen kosti.

-------------------------------------------------------
Parazitismus je vztah dvou organismů, z něhož jeden organismus (parazit, čili cizopasník) má zisk a druhý na něj doplácí (hostitel). Parazit se může živit buďto tkáněmi samotného hostitele (aniž by ho sám o sobě zabíjel) nebo se přiživovat na jeho potravě či jinak profitovat z hostitelova organismu nebo jeho činnosti a snižovat přitom jeho fitness (zdatnost).
(Zdroj citátu: Wikipedie)
Počet komentářů: 3

Patenty pod trezorem?

13. května 2012 v 22:50 | Petr Hynek |  Články
Když jsem se ještě díval v televizi na zprávy, zaznamenal jsem reportáž z jedné americké učňovky, kde čtveřice učňů sestrojila auto jezdící na vodu. "Je to docela jednoduché, nevím, proč už to dávno někdo nevyrábí," říkal v té reportáži jeden učeň. A světe div se, nevyrábí...
Kdysi jeden český vědec vynalezl lék na rakovinu, bez vedlejších účinků, jaké má například chemoterapie, s vynikajícími výsledky. Ale také jeho lék se nevyrábí.
Před asi pěti šesti lety čeští vědci vymysleli láhve, které se v přírodě rozloží do pár let. Pro srovnání dnes tolik používané PET lahve mají dobu rozkladu 50 až 80 let. Také ekologické láhve se ale nevyrábějí.

Není zvláštní, že vynálezů, které by mohly změnit svět, se média jen letmo dotknou a pak se najednou po nich slehne zem? Proč se novináři a reportéři nezajímají o další osud těchto geniálních lidí se stejnou vehemencí jako třeba o osud takových nul, jako je Kristýna Kočí nebo nějaký Vít Bárta? Co oni přinesli této zemi kromě ubohé a trapné mediální frašky?

Kde končí vynálezy zabývající se volnou energií, skutečnou léčbou nemocí a další? V trezorech jsou prý takových patentů tisíce. Není totiž větší byznys na světě než ten spojený s prodejem energií, ropy a drahých léčiv nic netušícím a hlavně dobře platícím občanům této planety. Jednou se možná dozvíme, že to všechno byl podvod obřích rozměrů. Novináři pravdu ale říct nemohou. I kdyby jen tušili, musí psát a komentovat tak, jak chce jejich chlebodárce. Naprostá většina masmédií je dnes ovládána centrálně, nadnárodně. A lidé naivně věří tomu, co je psáno a vysíláno. Protože přestali používat svůj mozek. Ale o to tady sakra přece jde. Nemysli a plať...

Tahle hra však jednou skončí a tipnul bych si, že už velmi brzy. Mnoho lidí pak asi přijde o práci a budou zoufalí než pochopí, že vlastně pracovat skoro nemusí. Protože dosud vydělávali právě na ty energie, benzín, vodu v PET láhvích a na nové a nové televize, počítače a mobily, které ve skutečnosti nepotřebujeme. Těším se na ten mejdan, až to praskne :-)

(psáno pro http://srdcenoveenergie.blogspot.com)
Počet komentářů: 5

Zkus chytit vítr

8. května 2012 v 21:40 | Petr Hynek |  Literární zamyšlení
Zkus chytit vítr,
svázat jej do kozelce,
vždycky ti proklouzne mezi prsty.

Prosviští kolem uší
a s tichým šelestem smíchu
ti zmizí v dáli jako noční spánek.

Zkus spoutat jarní vánek,
letní vichřici,
podzimní listopad
či zimní severák...

Ať tak nebo tak,
můžeš se snažit jakkoli,
vítr nespoutáš.
Vždycky ti proklouzne kolem uší.

Zkus spoutat moji duši,
která se větrem stala,
když ji políbil.

A z kapek deště když jsem pil,
v paprscích slunce se hřál,
tu měl jsem náhle vše, oč jsem kdy stál.

Vítr nespoutáš...
Počet komentářů: 17

Hlásím návrat zpět

8. května 2012 v 21:00 | Petr Hynek |  Články
Asi jste si všimli, že jsem tu pár dní nebyl, ale příprava a realizace Lichtenštejnských stezek (viz minulý článek) byla časově náročná. Ale akce se podařila, 1200 cyklistů a super počasí (více na www.stezky.com). Ostatně, přijeďte na podzim ;-)

Včera jsem zřejmě z přetížení organismu stresy dostal nejdřív zimnici, pak horečku a šel jsem spát už v osm večer, což je o 4 až 5 hodin dřív než obvykle. Ale ještě než jsem usnul, měl jsem záblesk mysli - proč se tak přetěžuješ, co potřebuješ? - A opravdu, co potřebuje člověk k životu? Aby měl kde spát, co na sebe, něco do sebe - a to ostatní jsou jen marné touhy po ukojení smyslů. Utvrdila mne v tom i nenasytnost majitele vydavatelství, pro které pracuji, který vyžaduje stále větší a větší zisky i za cenu menších podvodů a lží. Tak do toho "vážený" pane nejdu! Takže ruším některé aktivity a jdu si život užívat i za cenu větší skromnosti. Protože jedině takto si život užijete opravdově!

Úspěch zabalený do pozlátka z peněz a moci není život, ale trapná fraška, která jednou skončí. Skončí i život, ale člověk, který si na konci představení může říci - Hrál jsem poctivě, může aspoň s klidným svědomím svléknout šaty herce a přijmout opravdový oděv.

Tak se tu zas třeba budeme "vídat" častěji, sdílet svoje myšlenky, postřehy a záblesky mysli, protože tohle jsou opravdové hodnoty, které se penězi opravdu zaplatit nedají.
Takže hlásím návrat zpět na blog,
ahoj a těším se na vás :-)
Počet komentářů: 6

Lichtenštejnské stezky 2012

3. května 2012 v 21:59 | Petr Hynek |  Články
A ještě jeden projekt bych tu rád zmínil, kvůli němuž zanedbávám trochu tento blog, další projekty i všechno ostatní..
V sobotu 5.5.2012 pořádáme s kamarádem (kterého tímto zdravím - ahoj Vašku) již vyhlášenou cyklistickou akci Lichtenštejnské stezky a všechny vás na ní srdečně zvu :-)
Více na našem webu www.stezky.com, respektive www.lichtenstejnske-stezky.cz

Počet komentářů: 6

Nové projekty – Srdce nové energie

3. května 2012 v 21:50 | Petr Hynek |  Články
Člověk může mlčet. A někdy je to to nejlepší, co vůbec může ve svém životě udělat.
Protože člověk mnohdy mluví, i když nemá, co říct.
Ale když člověk má co říct, neměl by mlčet a měl by to říct nahlas.
Každý jsme na tomto světě učitelem i žákem zároveň....
A proto vznikl i nový projekt www.srdcenoveenergie.blogspot.com
Stal jsem se jeho součástí díky synchronicitě událostí a propojení myšlenek, což je vlastně totéž.
Ale nač psát víc, zvu vás na návštěvu...
Počet komentářů: 3

Splašil se nám vlastní kůň

30. dubna 2012 v 22:00 | Petr Hynek |  Články
Kdysi lidé neměli počítače, televize ani jinou elektroniku, nářadí a stroje, jež by jim ulehčovaly od jejich těžké dřiny. Dnes máme supermoderní počítače, neustále dokonalejší software, kombajny jsou řízeny přes družici, doprava je stále rychlejší, můžeme telefonovat, mailovat, pořádat videokonference...

Zdálo by se, že díky tomu všemu budeme mít také více volného času. Ale opak je často pravdou. Dřív si lidé více povídali, navštěvovali se, měli víc času na svoje děti. Dnes je posadí před televizi nebo jim koupí notebook, aby se mohli věnovat své práci. Na co potřebujeme tolik pracovat, když nám to stejně nepřináší více peněz ani radosti ze života?

Jak píše Jaroslav Dušek ve své knize "Ze mě - Cesta blázna" - "Evropana nedělání mate. Jsou totiž odmalička naučení, že by měli pořád něco dělat. Proč si vytváříme mánii, že pořád něco musíme? Toltékové radí: "Odpočívej, dělej až tehdy, když je to třeba."

A pokračuje Jarda Dušek: "Kdo tě nutí, abys něco dělal? Kdo to potřebuje? Nikdo to nepotřebuje. Jen naše mysl nás nutí, abychom něco konali."

Ano, není to čas, který se zbláznil, je to naše mysl, která se žene prostorem jako splašený kůň osedlaný lidským chtíčem a touhou po kořisti. Snažíme se urvat pro sebe to nejlepší, ale tím, jak se řítíme vpřed, nevidíme, že "to nejlepší" zůstává vzadu. Vzadu v mysli.

Ten, kdo dokáže svého koně zastavit, ví, o čem mluvím...
Počet komentářů: 13

Óda na slunce

26. dubna 2012 v 21:10 | Petr Hynek |  Citáty
Měsíc dokáže pohnout oceánem,
slunce pak dokáže změnit od základu celý svět.
Možná je to právě slunce,
které máme dnes a denně na očích,
s kterým je propojena energie naší duše.
A dost možná to "mocní" tohoto světa dobře vědí
a prostřednictvím médií nám radí,
abychom se slunci vyhýbali, nosili tmavé brýle
a mazali se "opalovacími" oleji
(nedávno se potvrdilo, že většina z nich
má karcinogenní účinky...).
Možná proto nám oblohu zatahují
podivnými čarami za letadly.
Co kdyby nás totiž slunce
chtělo změnit a ONI nás potom
už nemohli více ovládat?
Běžte na slunce, radujte se z něj,
hřejte se v jeho paprscích, vnímejte jeho energii.
Možná právě prostřednictvím slunce k nám promlouvá Bůh.
Slunce máme stále nad sebou a nevidíme ho skrze černé brýle...
Jsme zavřeni v autech, klimatizovaných kancelářích,
sedíme v hospodách anebo doma u televize.
A slunce nám toho chce možná tolik říct...
Pojďme všichni ven, pojďme se slunit,
pojďme si hrát jako děti
a všechny ty falešné hry nechejme politikům.
Každý svého pekla i ráje strůjcem.
V roce 2012. Teď...

Počet komentářů: 4

Další články

Kam dál