Únor 2011

Svítání v hlavě

28. února 2011 v 20:49 | Petr Hynek
Doufám, že jste si užili dnešní jarní den a sluneční paprsky, tak jako já ;-)
Dnes jen jednu "sluneční fotku" a krákou myšlenku pod ní. Mnoho slov nemusí nutně znamenat mnoho myšlenek. Krásný týden přeji všem



Záblesky moudrosti obvykle přicházejí tam,
kde alespoň svítá...

Zrnko v písku

27. února 2011 v 22:00 | Petr Hynek
Jsem jarní loukou rozkvetlou,
Když si to přeju,
Jsem flétnou, která zpívá,
Když v srdci radost mám,
Jsem vším a nejsem ničím,
Jsem zrnkem v poušti
A přece šťastný jsem,
že jím smím vůbec být.
Jsem člověkem a přece
Ducha dal mi v život Bůh.
Tak jako zrnko v písku i já jsem Jím,
jsem jeho malou částí.

A tak zpívám si o ráji,
V který poušť jednou rozkvete
Až všechna zrnka v ní pochopí
Proč tady vlastně jsou.


Kolo, kanape, kurtizána...

21. února 2011 v 21:19 | Petr Hynek
Dnes něco pro odlehčení. Je to ze života, i když ne z mého, ale stát se to může každému, že? 
.....
Když kolmo kroužím krajinou, kolik krásného ke kochání kolem! Kouzelné kopečky, klikatá klesání končinami, kvetoucí květiny, kypré kolistky klenutých křivek, kolosální kolorit. Kolik krasavic každodenně křižuje kolmo, koketujeme, konverzujeme, kráčíme ke krčmě - kolují kalíšky kořalky, kloužou krkem, klopýtáme ke kempinku, kurs kanape. Kalhoty kvapem končí kdesi. "Kdepak konkubína, kdepak kurtizána," koktá Klára, když kopulujeme. "Kdysi…" Konec klidného kočkování. Křehká krasavice kyne, kalupem kalkuluje. Klopím konto, kmitám, kleju. Kalamita! Kupuji kroužky, kvartýr, Klára kojí Kačenku. "Kdepak kabrňák - kopyto, kanec," korektně komentuje kolega Karel krutý krach kolařského kamarádství. "Kdybys kupoval kondomy…" Kdekdo kondoluje ke konci koníčku, kolo koroduje.
Kamera - klapka - konec.  

Perla

19. února 2011 v 14:36 | Petr Hynek |  Foto
Perla
A zrodila perla se, krásná vskutku, 
kolik ji čeká radosti? A kolik smutku?

Jsme tím, na co myslíme

19. února 2011 v 14:29 | Petr Hynek |  Články
Radost spočívá v uvědomění si toho,
že my sami jsme radostí.

Bolest spočívá v uvědomění si toho,
že my sami jsme bolestí.

Láska spočívá v uvědomění si toho,
že my sami jsme láskou.

Boží přítomnost spočívá v uvědomění si toho,
že my sami jsme součástí Božské Jednoty.

Není nic, čím bychom nemohli být,
a není nic, co by bylo odděleno od nás,
pokud na to jen pomyslíme.  

Svět je velký blázinec

18. února 2011 v 23:00 | Petr Hynek |  Citáty
Svět je plný lidí.
Někteří z nich žijí za zdmi blázince,
Druzí před nimi.
Otázkou je, co je za zdí a co je před ní.
Kdo je uvnitř a kdo je venku? 
Kdybychom zbořili ty zdi,
Snad bychom ani nepoznali, kdo je kdo.
Svět je plný bláznů.  

Jít za svým snem

17. února 2011 v 22:15 | Petr Hynek |  Citáty
Pouze snílek může uskutečnit své sny.
Jak by je mohl realizovat ten,
kdo žádné nemá?
Ptáčata

Kružítko

16. února 2011 v 22:04 | Petr Hynek |  Citáty
Jsme jako školní kružítko.
Jednou nohou zapíchnuti do středu,
však pořád jen kroužíme kolem.
Někdy se ke středu přibližujeme,
Jindy se na míle vzdalujeme,
Ignorujeme jej.
Jsme jako kružítko,
Zapíchnuti do středu -
A přece pořád mimo.  

Médium, prosím...

15. února 2011 v 21:49 | Petr Hynek |  Citáty
Médium, prosím...

Jsme živým
médiem,
skrze které Bůh
uskutečňuje své plány.
Bohužel i médium může být
buď dobré, nebo špatné.

Čas

14. února 2011 v 22:21 | Petr Hynek |  Citáty
Zastav se na chvíli zas,
jen na kus řeči...
Nemohu - jsem Čas
a žiju v křeči.

Život je maškarní bál

13. února 2011 v 22:15 | Petr Hynek
Někdo je tady za kašpárka
a jiný za krále.
Jeden má všeho dost,
druhý pak namále.
Někdo je tady pro radost
a jiný k zlosti.
Každý je loutkou na bále,
kde král má dost
a psovi hází kosti.

Když nejsi spokojen -
jdi a přepiš svoji roli.
Jen hlupák se spokojí
je vděčný za cokoli...

Být dobrým hráčem osudu

12. února 2011 v 22:45 | Petr Hynek |  Články
Karty jsou rozdány
a jsou to karty osudu.
Jde o to hrát poctivě,
neudělat si ostudu.

Odkud jdeme a kam,
to je jen v naší hlavě.
Někdo to zvládá s obtížemi
a jiný - hravě. 

Jsem lidský příběh

10. února 2011 v 22:08 | Petr Hynek |  Články
Kdo jsem?
Co jsem?
Jsem všechno,
a přece nejsem nic.
Jsem vesmír,
Slunce i hvězdy,
jsem černá díra,
v které se všechno ztrácí,
jsem hvězdná mlhovina,
jsem obloha,
ke které létaj´ptáci.
Jsem energie,
ukrytá do svalů, těla,
jsem myšlenka,
zrozená v božím plánu,
jsem harmonie, láska,
co jsi ji vždycky chtěla.
Jsem čas, co není,
vítr i ranní mlha, chlad.
Kdo jsem?
Co jsem?
Jsem všechno
a přece nejsem nic.
Jsem lidský příběh, snad.
Lidsky pribeh

Díky, můj anděli

9. února 2011 v 22:00 | Petr Hynek |  Články
Stokrát jsem padnul
a stokrát znovu vstal.
Stokrát jsem v prachu ležel,
po smyslu života se ptal.
Tys kolem běžel
a jen se smutně podíval.
Proč jsi mi ruku nepodal, můj anděli?
Proč nechal´s mne tam dál?
Však oči mé, když prozřely,
tu poznal jsem,
žes celou dobu při mně stál.
Díky, anděli.  
........

Cesta poznání a pravdy
je cesta, kterou jdeme.
Kdo hledá cíl,
ten ať jej hledá v sobě.

Cesta 2

Hlavu vzhůru...

9. února 2011 v 21:38 | Petr Hynek |  Citáty
Jsme jako ovce,
v bludném kruhu jdem.
Však stačí zvednout hlavu.
Tak proč ji nezvednem?
Nebe

Bezdomovec v kostele

5. února 2011 v 22:22 | Petr Hynek
Nejistě přešlapoval před kostelem, měl na sobě starý prošívaný kabát a trochu z něj táhl rum. Pod očima kruhy, nejspíš z toho, jak další z nesčetných nocí prospal někde v parku na lavičce. Možná taky pod mostem. Dlouho váhal a z kostela se ozývaly tóny varhan. Pak se rozhodnul. Vzal za kliku a vkročil. Těžké dubové dveře zavrzaly v pantech a celý kostel se ohlédl dozadu. "Fuj, ten ale smrdí. A jak je oblečený...," ozývaly se tiché hlasy ze všech stran. Ti, co mu byli nejblíže, se pomalu s odporem odtahovali. "Nemá tu co pohledávat," utrousila poznámku hašteřivá Nováková a její neméně hašteřivá sousedka jí přitakala: "Ba, ať si táhne tam, odkud přišel. Že ho farář nevyhodí..." Ale farář jej nevyhodil. Bezdomovec stál úplně vzadu, u dveří, a styděl se. Styděl se za to, co má na sobě, za to, že nemá kde bydlet a nemůže se sprchovat a holit jako ostatní a styděl se i za to, že z něj táhne štamprle rumu, kterou si dal v to chladné ráno pro zahřátí. Ale chtěl se stát lepším, a tak se rozhodl vstoupit. S čistým svědomím. Nikdy nikoho nepomlouval, nikdy nikomu nezáviděl. Neměl proč. Snažil se jen o to, aby přežil. Vyhodili jej z bytu, který po revoluci připadl původnímu majiteli domu. A na to, aby lítal po úřadech a sháněl náhradu, byl zkrátka už příliš starý. Nevím, ale měl jsem pocit, že i v tom svém ošuntělém a mnohokrát záplatovaném kabátě byl v celém kostele jedním z nejčistějších lidí kolem. Rozhodně čistějším, než hašteřivá Nováková se svou sousedkou...

Odkud kam

3. února 2011 v 22:11 | Petr Hynek |  Citáty
Odkud jdeme a kam,
to je jen v naší hlavě.
Někdo to zvládá s obtížemi
a jiný - hravě.
Cesta

Zrnko písku

2. února 2011 v 21:56 | Petr Hynek |  Citáty
Lidská moudrost je jako zrnko písku.
Lidská chytrost je jako pískoviště.
Lidská hloupost je jako nekonečná poušť.  

Pařez

2. února 2011 v 21:15 | Petr Hynek |  Články
Žili byli lidé v jedné vesnici. Vesničani. Měli blízko do lesa, v kterém rostla spousta hub, ba i praváků, jak říkali bílým hřibům. A borůvek, brusinek, malin a všelijakých jiných lesních plodů. A taky tam našli dřevo do kamen. A hlavně tam byl přímo božský klid.

Byl tam klid. Než přišel on. Žil byl v jednom velkém městě v zahraničí, kam kdysi utekl před režimem. Když se režim změnil a on se dozvěděl, kolik u nás stojí půda a les, zasmál se, vytáhnul prkenici a ten les koupil. Stovky hektarů lesa.
Jenomže mu tam chodili vesničani.
"Víte, že je tohle můj les? Koupil jsem ho!," říkal jim výhružně.
"Chceme se jen projít, nasbírat trochu hub," nechápali dost dobře lidé z vesnice změnu, která se s "jejich" lesem stala.
"To jsou moje houby. V mém lese!", marně vysvětloval novodobý podnikatel.
Až jednou dostal nápad. "Ten les si oplotím!" A jak řekl, tak se i stalo. Nakoupil desítky kilometrů pletiva, nechal postavit kůly a natáhnout na ně drátěný plot. "Cha, cha, smál se, a máte po lese!"
Marně stáli lidé s košíkem a hrnečkem na maliny před touto novodobou "čínskou zdí", která se táhla až za obzor jak na jedné, tak na druhé straně vesnice.
Teď byl les opravdu jeho.
A tak pozval pár kamarádů ze zahraničí a společně postříleli zvěř. Ptáci raději uletěli, dokud nepřijde řada na ně. Stromy nechal porazit a dřevo prodal. Samozřejmě taky za hranice. Maliny uschly, podhoubí rovněž. "Máte po houbách," smál se vesničanům, těm buranům za plotem.
Sedl si na pařez a smál se na celé kolo. Byly to jeho pařezy.
Vesničané kroutili hlavou. Na houby jezdili desítky kilometrů daleko. Do lesa, který zatím nikdo neoplotil. Byly v něm stromy, chládek, houby, maliny, ptáci a božský klid.
A tak milý podnikatel skončil tam, odkud kdysi utekl. V Česku, za železnou oponou, kterou paradoxně nechal sám postavit kolem svého majetku. Ten příběh je pravdivý, vesnice leží kdesi v západních Čechách. Ale ruku na srdce, kolik takových plotů dnes a denně potkáváme kolem sebe a kolik jich sami stavíme. Kolem svých domů, zahrad, polí. Všechno oplotíme, pokácíme, vypleníme, až si nakonec unavení sedneme na pařez, který je sice náš, ale je to už jenom - pařez. A kolik takových plotů stavíme sami v sobě, kolem svého srdce, kolem své mysli, kam nikoho a nic nepustíme. Všechny dobré myšlenky, předsevzetí a úmysly pokácíme a vypleníme, až nakonec zůstane jen mrtvý pařez.
Ne stavět, ale bourat ploty je důležité. Jak k nám může přijít štěstí, když mu postavíme zeď? Jak chceme sami vyběhnout za štěstím, když máme kolem sebe železnou oponu? To právě ploty způsobují naši krátkozrakost, ztrátu perspektivního vidění světa, širokou otevřenost našeho srdce a naší mysli. Není divu, že lidé za nimi obvykle zůstávají sami.  

Šance

1. února 2011 v 10:23 | Petr Hynek |  Citáty
Život nám dává bezpočet možností, jak realizovat své sny. Jen blázen a hlupák promarní všechny šance.

Petr Hynek