Bojovníci srdce

26. března 2011 v 15:09 | Petr Hynek |  Citáty


Kráčíme po cestách dějin.
Hledáme Pravdu - a ona nepřichází.
Jdem´ tvrdě za svým,
a jako hrách když na zeď hází,
k zábleskům Pravdy jsme slepí, hluší.
Jdem´přes mrtvoly, drzí válečníci,
avšak pouze málokdo z nás tuší,
že Pravda není kořist.
Jen k bojovníkům pokorného srdce
přichází ona v tichu, nečekaně.
Kráčíme po cestách dějin
a jsou to všechno cesty Páně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 amanda amanda | Web | 26. března 2011 v 15:14 | Reagovat

peknej blog

2 malé srdce malé srdce | 26. března 2011 v 18:24 | Reagovat

Právě jsem se zamýšlel nad tím, jak poznám Ducha Pravdy. Někdy se nám totiž zdá, že je něco pravdivého a přesto za nějaký čas poznáváme, že to, co se nám jevilo jako pravdivé, bylo jen Satanovou lží, nestoudným plivancem do naší oklamané tváře. Jak tedy poznat Ducha Pravdy? Budu nad tím kontemplovat ve svém srdci. Jinak Petře, moc hezky jsi to napsal. Jsem rád, že jsem objevil tento hodnotný blog. Moc se mi líbilo to slovní spojení - bojovníci pokorného srdce. Ano, jsme válečníci Ducha. Naší jedinou zbraní je láska a právě naše zbraň je silnější než všechny atomové zbraně světa. Jsme válečníci ducha. Nechť všichni válečníci ducha kráčejí hrdě a vznešeně po této zemi. Takové je mé přání.

3 Petr H Petr H | Web | 26. března 2011 v 19:58 | Reagovat

[2]: I moje přání to je. Kéž je nás celá armáda, válečníků ducha, bojovníků pokorného srdce, a naší jedinou zbraní láska. Ať naše armáda roste a její "zbraň" ať zasáhne celý svět. Mír se všemi!

4 Eva Eva | 13. dubna 2011 v 15:24 | Reagovat

přidávám se...

Dnes jsem si chvíli četla v knížce Oceán v kapce rosy (soubor zenových příběhů, bajek, povídek z Dálného východu) a zaujal mě jeden příběh. O Bitvě všech Bitev, kdy na jedné straně stálo vojsko o sedmi plucích, kdy jeden pluk čítal statisíce vojáků,statisíce zbraní, zvířat, v čele s vojevůdcem, říkejme mu "A". Na druhé, nepřátelské straně, kde v čele stál vojevůdce neméně urozený a silný, říkejme mu "B" taktéž stály statisícové pluky vojáků, v rukou třímali zbraně, seděli na koních a byli připraveni k boji. Muž proti muži, bratr proti bratru. I ta zvířata cítila, že se chvíle útoku blíží, vše se zklidňovalo, dech se prohluboval a tajil, až byl napnutý jako jedna nit, jen jen prasknout. Tu jeden z vojevůdců pomalu zvednul ruku a pokynul druhému, na protější straně. Gesto říkalo: "Přistup blíž, chci ti něco sdělit".
Krátkou chvíli se ten druhý rozmýšlel, sledován tisíci páry očí... a pokynu vyhověl.
Stanuli proti sobě On (říkejme mu "A") a On (říkejme mu "B"). Stanuli proti sobě a hledíc si do očí beze slov vzdali si navzájem úctu.
Mohli boj ještě zastavit. Mohli zasáhnout a nevyhnutelné krveprolití odvrátit. Mohli cokoli... ale neudělali to.
V tom pohledu vzájemné úcty a respektu byla i Milost. Láska, o které nikdo z nich nepochyboval.

Poučení z tohoto příběhu nechť si každý vezme sám... :-)

5 Amelie Amelie | Web | 5. července 2011 v 11:16 | Reagovat

Díky Bohu za tento blog. Jsem ráda, že to někdo cítí podobně...

6 Jeník Jeník | E-mail | Web | 13. října 2011 v 8:04 | Reagovat

Souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama