Květen 2011

Zloději snů

30. května 2011 v 23:09 | Petr Hynek |  Citáty
Lidé se nechávají okrádat do té míry,
do jaké jim dovolí stav jejich vědomí.
Nenechejme se okrádat o svůj sen
těmi, kteří žádné sny nemají.

Španělská revoluce a my

30. května 2011 v 21:59 | Petr Hynek |  Články
Asi sledujete současnou situaci ve Španělsku. Mladí už toho mají dost a rozhodli se dát najevo, že nechtějí zkorumpovanou vládu, rozkradený stát a vysokou nezaměstnanost. Celosvětová média ale jakoby tyto demonstrace plné brutálních zásahů proti demonstrujícím na rozdíl od tzv. Sametových revolucí nezajímá... Jejich majitelům se to zřejmě nehodí do krámu.
No a jak dlouho budeme ještě držet hubu my v Čechách a na Moravě? Krachuje jeden podnik za druhým, farmáře ničí nadnárodní řetězce, nezaměstnanost roste, máme nejdražší bankovní poplatky, nejdražší volání, energie atd., ale zdá se, že to nikomu nevadí. My jsme byli vždycky připosraní, že jo? Tak už se sakra zvedněme a pojďme vyměnit politiky nebo nejlépe změnit celý režim. Copak je nás málo? Kolik lidí sedí v parlamentu a ve vládě? To se jich fakt tolik bojíme? Copak nikomu nepřijde divné, že tam jsou z valné většiny stále ti stejní politici, přestože je nikdo z vašeho okolí nevolil?
Jo, můžeme to všechno nechat plavat a nekonat nic, i to je řešení, že? Můžeme hulit trávu a opájet se nirvánou. Meditovat za lepší svět. Vysílat kladnou energii. Ale někdo do těch ulic jít fakticky musí, jinak si necháme rozkrást republiku doslova před očima. A pak se budeme divit, že potraviny budou stát desetkrát tolik a lidé bez práce si je asi těžko koupí. Ale je to naše volba. Nenechejte se rušit...
P.S. A ještě odkaz na necenzurované záběry z demonstrací ve Španělsku, než to někdo stáhne z netu: http://dolezite.sk/Spanelsko_demonstrace_Maj_2011_144.html

Nenechejte se zblbnout očkováním

30. května 2011 v 21:19 | Petr Hynek |  Články
Dnes na ČR 2 běžel zajímavý pořad o očkování proti klíšťatům. Jedna "zasvěcená" lékařka v něm tvrdila, že se klíšťata přemnožila kvůli globálnímu oteplování. V zimě je prý více teplo, klíšťata přežívají a množí se. Blbost nad blbost. Globální oteplování, teplejší zimy... Já měl letos na zahradě často mínus pětadvacet, sněhu po kolena... Jo a v lese jsem teď každý den a ještě jsem si klíště nepřinesl. Loni jsem tuším jedno měl, ale to dřív taky bývalo, i když se globálně neoteplovalo! Když se lékařky zeptali, jestli i přes fakt, že na nemoci vyvolané klíšťaty, zemře méně lidí než na obyčejnou chřipku, je důvod k panice, odpověděla - "No samozřejmě!" No, samozřejmě, i v případě ptačí a prasečí chřipky bylo nutné vyvolat paniku. Ona ta paní "lékařka", zřejmě dobře placená farmaceutickými společnostmi, určitě ví PROČ. Jde jenom o byznys, o nic jiného. Média patří silným, stejně jako ten farmaceutický průmysl. Kolik lidí zemřelo na ptačí a prasečí chřipku dohromady? Byly to ojedinělé případy, většinou spojené s jinými příčinami. Ale vakcíny bylo třeba prodat. Žádný politik ani hygienik se nedal očkovat, proč asi? Nejdůležitější je prý nechat očkovat staré lidi a taky děti. Jistě, na to se ovčané dobře chytají, děti se nemohou bránit, staří jsou zase pro každý dobrý lék... Kdysi jsme v práci dostali od zaměstnavatele vakcínu proti obyčejné chřipce. Všichni si ji vzali kromě mne. Já ji vyhodil. A všichni dostali tak ošklivou chřipku, jakou ještě v životě neměli. Já jsem neonemocněl. Takže když vám zase média budou lhát, jak je důležité nechat se očkovat proti čemukoliv, nenechejte se zblbbnout. Je to jen byznys. JEJICH byznys.
Navíc nás potřebují dostat z těch lesů a přírody jako takové víc do města, do supermarketů, restaurací, k plazmové televizi, zkrátka všude tam, kde se točí kola byznysu. V lese neutratíte ani korunu a navíc tam v tom klidu můžete přemýšlet a třeba i na něco přijít. Ale to ONI nechtějí.


Nic nežádej

28. května 2011 v 21:59 | Petr Hynek |  Citáty
Pokud máš velké nároky,
můžeš skončit s holým zadkem.
Nic nežádej -
a dostaneš mnoho.

Melounový a okurkový masakr

26. května 2011 v 22:19 | Petr Hynek |  Články
V Číně vybuchují melouny jak ruční granáty. Španělsko zas poslalo do světa smrtící okurky. Kde to sakra žijeme?
Asi nejsem sám, koho zaujala nedávná zpráva o zeleninovém masakru v Číně. O co šlo? Na melounových plantážích tam samy od sebe explodovaly tisíce šťavnatých plodů, protože jim ziskuchtiví farmáři dopřávali přemíru chemie - látky na podporu růstu. Přípravek Forchlorfenuron se například také v USA se používá při pěstování kiwi nebo hroznů....
A ve Španělsku zase vypěstovali a prodali Němcům okurky, které jsou zdrojem nebezpečné střevní nákazy, která se rychle šíří. Že by nové biologické zbraně? Tak si říkám, jestli víme, co vlastně jíme, když nakupujeme v zahraničních řetězcích. Jestli nám nebylo líp, než nám Evropská unie zlikvidovala naše vlastní producenty ovoce a zeleniny. Tisíce hektarů orné půdy navíc zabraly právě supermarkety, nové dálnice pro mezinárodní obchod, nesmyslné solární elektrárny a řepková pole pro výrobu biopaliv. Teď na trhu nekoupíte ani český česnek, jenom zas ten čínský. Víte třeba, že dopravit sem kilo česneku z Číny znamená vyprodukovat více než kilo zplodin do ovzduší? Nevím, ale pokud se nevrátíme ke kořenům, k poslání našich předků, nečeká nás nic dobrého. A to v tomto případě doslova! Mimochodem naši předkové tvrdili, že orná půda je to nejcennější, co máme a kdo si jí neváží, neváží si života...

Krok zpět

25. května 2011 v 15:01 | Petr Hynek |  Citáty
Když pro řadu malých, nepodstatných věcí
nemáme čas na ty velké, podstatné,
je nejvyšší čas se zastavit a říct: Dost.
Pokud chce člověk jít opravdu dopředu,
je někdy lepší udělat krok zpět.

O indiánské moudrosti

20. května 2011 v 21:49 | Petr Hynek |  Články
Už jako malý kluk jsem miloval indiánky. Myslím knihy a filmy o indiánech, pochopitelně :-) Lačně jsem hltal knihy od Karla Maye. Bylo v nich hodně dobrodružství, napětí, ale i moudrosti. Vždycky se mi líbilo, jak indiáni na rozdíl od naší "vyspělé" civilizace dokázali žít v souladu s přírodou a na rozdíl od nás neničili prostředí, ve kterém žili. Neusilovali o stále větší majetky, neznali banky, číslo účtu, kreditní karty, neměli ani kartu u závodního lékaře, místo mobilem spolu hovořili telepaticky, namísto plazmové či LCD televize koukali do ohně a kouřili dýmku míru, hovořili spolu, přepravovali se na koních, které chovali s úctou, nekradli, nepomlouvali, nelhali. To všechno jim bylo cizí, protože se zkrátka vždycky mohli spolehnout jeden na druhého. To mi v této společnosti dost chybí.

Na závěr několik moudrých myšlenek, vyřčených právě indiány, které "vyspělá" civilizace považovala a dodnes považuje za hloupé...

Máš v sobě přirozené schopnosti jako všichni lidé. Máš vůli. Nauč se ji používat. Přiměj ji, aby ti sloužila. Naostři své smysly, jako ostříš svůj nůž. Nemůžeme ti nic dát. Vlastníš už všechno potřebné k tomu, aby ses stal velkým.

Tvoje mysl musí být jako týpí. Nech dílec u vchodu otevřený, aby čerstvý vzduch mohl dovnitř a odvanul kouř zmatku.

Čím déle dovolíme problému, aby existoval, tím déle těžší je vrátit mysli pokoj.

Měj v úctě všechny lidi, neplaz se před nikým.

Když ráno vstaneš, poděkuj za ranní světlo, za svůj život a sílu. Poděkuj za jídlo a za radost ze života. Když nenacházíš důvod k díkům, hledej chybu sám v sobě.

Buď trpělivý, všechno se změní v pravý čas. Tvé přání nemůže přivolat podzimní krásu nebo donutit zimu, aby ustoupila.

Lidstvo neutkalo síť života. Jsme jenom jedna její část, pouze jedno očko této sítě. Vše, co v síti života učiníme, učiníme sobě. Všechny věci jsou vzájemně spojené. Všechny věci spojují.

Homo konzumens

19. května 2011 v 9:39 | Petr Hynek |  Články
Bůh nám dal oči, abych se jimi dívali na svět. Ale dal nám také vnitřní zrak. My si však dobrovolně vybíráme vnitřní slepotu. Nevidíme nebo ani nechceme vidět, co se kolem nás ve skutečnosti děje. Je pohodlnější přijmout "realitu" nabízenou nám prostřednictvím našich rodičů, učitelů, masmédií a reklamou. Nevidíme, že do nás cpou reklamu jenom proto, abychom si vytvořili názor, že to vše potřebujeme k životu, abychom utráceli a tím pádem od rána do noci vydělávali a mohli si to všechno koupit. Malé dítě v době, kdy nejvíce potřebuje své rodiče, je tak odkládáno do školky, kde se už o něj "postarají". Pak do školy. K televizoru, počítači. A už v tom jede taky. Ale když se toho malého dítěte zeptáte, co by chtělo koupit, aby bylo šťastné, odpoví vám, že nechce koupit opravdu nic, jen aby táta s mámou byli více s ním. Ale ti kvůli systému a kvůli svému zavřenému vnitřnímu zraku na ně nemají čas a to je smutné. A tak se rodí další a další konzumenti této společnosti. Bůh nám dal oči a také vnitřní zrak. Prosím, zkusme prohlédnout, dokud je čas.

Zvednout zadek

18. května 2011 v 22:20 | Petr Hynek |  Citáty
Setrvat ve stavu stagnace a neměnnosti
si může dovolit jen opravdu dokonalý tvor.

Pokud sami cítíme, že takoví nejsme,
je třeba zvednout zadek a jít dál...

Je hezké pomáhat, ale...

17. května 2011 v 22:19 | Petr Hynek |  Články
Je hezké pomáhat ostatním - ale neděláme to právě jen kvůli tomu, že - je to hezké?! Co víme o těch, jimž posíláme almužnu přes různé "charitativní" organizace? Stojí o naši pomoc? Teď už možná ano, už si zvykli, že dostávají. A neděláme tím více škody než užitku? Každý se narodí do určitého prostředí s určitou výbavou z nějakého určitého důvodu. A v lidském těle potřebuje získat zkušenost, vyrovnat se s tím vším kolem sebe po svém. A najednou mu přijde odněkud balíček, pak druhý, třetí... Pak přijdou misionáři a obrátí ho na svou víru. A zase mu dají, co potřebuje. "Proč bych se doprdele snažil, když mi všechno padá samo do klína?," řekne si ten "chudák" a už nemá potřebu dál na sobě makat. Je konec.
Ale ani v civilizovaném světě na tom nejsme líp. Už od školky nám hustí do hlavy, co je pro nás "dobré" a co není. Stanovují nám pravidla a mantinely. I rodiče nám tvrdí, jak je důležité, co si o nás myslí druzí. A my jim tyhle návnady žereme i s navijákem stejně jako chudáci v Africe naše "humanitární" balíčky. Kéž bychom se dokázali oprostit od všech těž podvodů a lží a postavili se na vlastní nohy a řídili se vlastní intuicí. Kdo z nás ještě ví, co to vlastně je?
Na závěr jeden citát od Osha, který mluví za vše:
"Na světě jste sami: osamoceni jste na svět přišli, osamoceni v něm žijete a osamoceni ho také opustíte. Všechny názory ostatních lidí na vás upadnou v zapomenutí. Pouze vaše pocity a vaše autentická zkušenost vás budou provázet i po smrti. Ani smrt vám totiž nemůže vzít tanec, slzy radosti, čistotu samoty, klid, vyrovnanost, extázi. To, co vám ani smrt nesebere, je vaším jediným pravým pokladem. Avšak to, co vám může vzít kdokoli, žádný poklad není - to vás jen klamou.
Mějte jediný zájem: starejte se a ochraňujte takové kvality, které si ponesete s sebou dál, i poté, co smrt zničí vaše tělo a vaše myšlení - protože tyto kvality budou tím jediným, co vás bude provázet. To jsou jediné skutečné hodnoty a jen takoví lidé, kteří je získali, žijí doopravdy - ti ostatní život jen předstírají."

Bez obrázků...

16. května 2011 v 21:49 | Petr Hynek |  Foto
Asi jste si všimnuli, že nejen na tomto blogu, ale i na dalších registrovaných pod BLOG.cz se dnes nezobrazují u článků fotky a jiné obrázky. Je to opětovný problém Blogu.cz, takže žádnou paniku, třeba to spraví. Ostatně buďme rádi, že blog je zadarmo a celkem funkční, že. Tady si aspoň člověk uvědomí tu zranitelnost a křehkost techniky. Nebuďme na ní tolik závislí. Vždyť nikdy nevíme, co bude zítra. Nemusí tu být ani blog, ani internet, ale ani my sami. Realita je jen iluze, kterou vytváříme svými myšlenkami. Přeji tedy hezké obrázky ve vaší mysli ;-)

Podzemní bunkry teď frčí...

16. května 2011 v 21:09 | Petr Hynek |  Články
Víte do čeho se dnes hodně investuje? Vedle zlata, stříbra a platiny jsou to nemovitosti. Ale nejen baráky a pozemky, ale taky - podzemní protiatomové bunkry. Můžete si vybrat od toho nejjednoduššího dvakrát dva metry až po rozsáhlé podzemní komplexy se vším komfortem, splachující záchod, plazmovou televizi a naplněnou ledničku se zásobami na několik měsíců až let nevyjímaje. Bunkry teď frčí v Americe i Rusku a kope si i v dalších zemích, vlastně pardon - podzemích...
Tak nevím. Tady na jižní Moravě to máme taky celé podkopané, jsou tu celé podzemní chodby, ulice, ale účel je docela jiný. Ale vedle zásob s vínem se tu prý dá za války taky pěkně vegetovat... Když už nic, člověk se aspoň pěkně opije. Ale to trošku zlehčuju. Spíš si myslím, že než stavět podzemní bunkry, bychom se měli zamyslet, jak převzít odpovědnost za tento svět, jak sebrat moc politikům, kteří za nás rozhodují a určují vývoj příštích dní. My všichni se na tom podílíme a my všichni máme moc to změnit. Ale většina jen sedí na zadku, nadává na všechno kolem a nehne tím zadkem ani mozkem.
Stavět bunkr na zahradě není řešením. Znamená to, že vysíláte do světa - Hrozně se bojím! Určitě jste všichni zažili situaci, kdy sedíte sami ve vlakovém kupé, moc se těšíte, jak si užijete tu cestu a najednou jde po chodbě hodně hustý chlápek a vy si říkáte - Proboha, jen ať si ke mně nesedne! A v tom se otevřou dveře a.... Něčeho se bát znamená vyrovnat se s tím, čeho se bojíme. A my si určitě nepřejeme vyrovnávat se s atomovou válkou. Není lepší vzít to za jiný konec a přemýšlet trochu jinak? Přeji krásné rozkvetlé jaro a lepší svět...

DUHA

15. května 2011 v 22:50 | Petr Hynek |  Články

Dnes si mimořádně vypůjčím úvahu od lámy Genduna Rinpoče. Je v ní totiž hodně životní pravdy a zejména část o duze je mimořádně krásná. Tento blog je téměř ze sta procent autorský a bude takový i do budoucna, ale tato životní báseň stojí za sdílení...

Duha

Štěstí nelze najít ani velkým úsilím,
ani silou vůle. To proto,
že je samo přítomno v uvolnění a odevzdání.

Neusiluj. Usilování nikam nevede.
Cokoliv se objeví v mysli, nemá zhola žádný význam,
protože to nemá žádnou reálnou podstatu.
Neulpívej na tom.
Nesuď to.

Dovol hře života, aby se děla sama od sebe,
stoupala vzhůru i padala dolů.
Dovol jí to, aniž by ses snažil něco měnit
A tak bude všechno mizet a znovu se objevovat,
bez konce.

Je to pouze naše hledání štěstí, které nám brání
štěstí opravdu vidět.
Je to jako hnát se za duhou. Nikdy jí nechytíš.
I když ve skutečnosti neexistuje,
vždy tady byla a provázela v každém okamžiku.

Nevěř v pravdivost dobrých a špatných zážitků.
Jsou jako duhy.

Chceš-li uchopit neuchopitelné,
skončíš v marném vyčerpání.
Jakmile uvolníš toto sevření,
otevře se před tebou prostor -
- otevřený, vítající a pohodlný.

Tak toho využij. Všechno už beztak máš.
Zastav své hledání.
Nevydávej se do neproniknutelné džungle,
abys našel slona, který je dávno v pohodlí svého domova.

Nic nedělat,
nic nepřemáhat,
nic nechtít
a všechno se stane samo od sebe.

(Láma Gendun Rinpoče)

Láska zvířecí

11. května 2011 v 22:39 | Petr Hynek |  Foto


I zvíře má právo na lásku. Na krásný zvířecí život se vším všudy.
Kdo zabíjí zvířata pro své potěšení, připoutá na sebe jejich zmařený život.

Kdo seje vítr, sklízí bouři

10. května 2011 v 19:00 | Petr Hynek |  Články
Je opravdu nejvyšší čas rozhodnou se pro správnou cestou a přestat si hrát na vlastním písečku s dětskými hračkami. Realita, kterou dnes zažíváme jako relativně klidné dny s relativně klidným počasím, stavem peněženky a spíží, se může každým dnem změnit. Tento obraz světa je velmi křehký. Měli bychom si proto v mysli vytvořit pevnější základy reality duchovní a stavět na nich, jen tak nás nic nezaskočí.
Nevíme dne ani hodiny.... Ano, opravdu každým okamžikem se může změnit celý svět. Každým okamžikem se může změnit celý náš život. Proto je dobré být připraven stále. Být připraven uvnitř a nebát se. Strach je nástroj ďábla. Ještě se díváte na televizi? Co vidíte ve zprávách? Jen samé strach vyvolávající informace. O to jim jde. Nenechat se zastrašit, neposlouchat je, žít srdcem plným lásky a soucitu. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Zasejme klid a mír do duší...

Vysílač dobrých zpráv

8. května 2011 v 22:09 | Petr Hynek |  Články
To, co vysíláme do světa, se nám obvykle vrací jako bumerang zpátky. Pomlouváte rádi svoje známé? Věřte, že oni nedělají nic jiného, než že drbou právě vás, když nejste s nimi. Uděláte dobrý skutek a záhy na to vás něco mile překvapí... Mám mnohokrát odzkoušeno v životě. Pokud se neustále mračíte, vězte, že ani vaše okolí se na vás nebude smát, ale stačí jen malý úsměv na každého a stanou se malé zázraky. Jsme jako vysílač, vysíláme myšlenky, energii do světa a vesmírný zákon přitažlivosti nám vrací zpět měrou vrchovatou, co jsme do něj vyslali. Když bude na světě co nejvíce dobrých "vysílačů", teprve pak se svět může změnit k lepšímu. Ale ruku na srdce, dokud ještě tluče, co dobrého jsme do světa vyslali my sami - třeba za poslední týden??

Kruh poznání

7. května 2011 v 22:19 | Petr Hynek |  Citáty
Bloudíme v kruhu
od středu k okrajům
bloudíme v kruhu
a - míjíme se.

To břímě,
co jsme si vzali na záda,
to břímě,
to se těžko nese.

Nás zbloudilců
je už plný svět.
bloudíme věky,
bloudíme v kruhu.

A kde je Střed?
Ten jaksi nevidět.
Ač nadosah je,
míjíme se.

Hudba v nás

5. května 2011 v 22:49 | Petr Hynek |  Články
Jak to máte s hudbou? Pro mne jsou to úžasné a nenapodobitelné chvíle. Když například někdo dokáže na flétnu nebo dokonce na upravenou novodurovou trubku od záchodu (např. Jiří Stivín) zahrát třeba variaci na Malého prince od St. Exupéryho nebo Mozartovu Malou noční hudbu tak dokonale, že člověku až běží mráz po zádech, najednou mu dojde, že hudba je něco, co vychází přímo od Boha. Lze přitom prožít i hluboký duchovní zážitek, takové propojení s vesmírnou jednotou, která je všude kolem nás i v nás, že se najednou staneme sami tou hudbou, přestaneme vnímat svoje fyzické tělo a můžeme okusit jedinečnost okamžiku v každém rozeznělém tónu.

Za ničím se nežeň

4. května 2011 v 14:59 | Petr Hynek |  Citáty
Za ničím se nežeň,
protože stejně nic nedohoníš.
Má-li ti být něco dopřáno,
dohoní si tě to samo.

I mistr Jan Hus říkal pravdu. A tak ho upálili.

4. května 2011 v 14:29 | Petr Hynek |  Články

Pro dnešek jsem si dovolil vypůjčit citát od Mistrra Jana Husa, který se výborně vztahuje k mému včerejšímu článku "Pravda bolí." Mistr Jan Hus se nebál říkat pravdu nahlas i v dobách, kdy se za to upalovalo. Za komunistů se za to zavíralo do věznice. A stejně jako za Jana Husa, ani dnes lidé nechtějí slyšet Pravdu. A politici a vládci už vůbec ne...


Kružítko

3. května 2011 v 21:50 | Petr Hynek |  Citáty
Jsme jako kružítko.
Jednou nohou zapíchnuti do středu -
a jinak pořád kroužíme kolem.
Někdy se k svému středu přibližujeme,
jindy se naopak vzdalujeme,
ignorujeme ho, nevidíme jej.
Jsme jako kružítko,
zapíchnuti do středu -
a přece pořád tak trochu mimo.

Pravda bolí

2. května 2011 v 22:29 | Petr Hynek |  Články
Lidé neradi slyší pravdu. Proč? Protože jsou odmalička zvyklí poslouchat samé lži. Lžou jim rodiče, ještě více jim lžou ve škole, pak v práci a ty největší lži slyší v rádiu, televizi a čtou v novinách. A těm přece každý věří. Řekněte pak někomu Pravdu a začne se doslova "čertit". Lidé žijí v iluzích, že skutečnost je taková, jakou jim nastínili rodiče, učitelé a média. Ale že může být všechno na světě docela jinak? Povězte to někomu a v lepším případě vás bude považovat za blázna, možná se s vámi pohádá, v horším případě vás rovnou napadne. Lidé chtějí být klamáni. No řekněte třeba manželce, že přibrala nebo že dělá stejné chyby jako její matka. Byť bude obojí pravda, chce slyšet pravý opak. A tak je to se vším. Lidé se bojí pravdy, raději budou dál žít ve své pohodlné lži, aby nemuseli měnit své staré návyky, aby nemuseli měnit cokoli. Pravda bolí. Ale pravda také osvobozuje. A jednou budeme s pravdou konfrontováni všichni, ať chceme nebo ne. Není lepší otevřít oči a začít používat srdce a mozek dřív, než bude pozdě?