DUHA

15. května 2011 v 22:50 | Petr Hynek |  Články

Dnes si mimořádně vypůjčím úvahu od lámy Genduna Rinpoče. Je v ní totiž hodně životní pravdy a zejména část o duze je mimořádně krásná. Tento blog je téměř ze sta procent autorský a bude takový i do budoucna, ale tato životní báseň stojí za sdílení...

Duha

Štěstí nelze najít ani velkým úsilím,
ani silou vůle. To proto,
že je samo přítomno v uvolnění a odevzdání.

Neusiluj. Usilování nikam nevede.
Cokoliv se objeví v mysli, nemá zhola žádný význam,
protože to nemá žádnou reálnou podstatu.
Neulpívej na tom.
Nesuď to.

Dovol hře života, aby se děla sama od sebe,
stoupala vzhůru i padala dolů.
Dovol jí to, aniž by ses snažil něco měnit
A tak bude všechno mizet a znovu se objevovat,
bez konce.

Je to pouze naše hledání štěstí, které nám brání
štěstí opravdu vidět.
Je to jako hnát se za duhou. Nikdy jí nechytíš.
I když ve skutečnosti neexistuje,
vždy tady byla a provázela v každém okamžiku.

Nevěř v pravdivost dobrých a špatných zážitků.
Jsou jako duhy.

Chceš-li uchopit neuchopitelné,
skončíš v marném vyčerpání.
Jakmile uvolníš toto sevření,
otevře se před tebou prostor -
- otevřený, vítající a pohodlný.

Tak toho využij. Všechno už beztak máš.
Zastav své hledání.
Nevydávej se do neproniknutelné džungle,
abys našel slona, který je dávno v pohodlí svého domova.

Nic nedělat,
nic nepřemáhat,
nic nechtít
a všechno se stane samo od sebe.

(Láma Gendun Rinpoče)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | Web | 16. května 2011 v 13:46 | Reagovat

Pravdivá slova, ale...
A to "ale" zná každý duchovně hledající, ani to "neusilovat, nehledat, zastavit se"... se nedá poručit a ani vynutit, musí se tak stát. Jinak je to stále úsilí osobní vůle, úsilí po neúsilí se všemi průvodními jevy i důsledky.
Ze zkušenosti - dá se jen být pozorný k tomu, co probíhá (je tu úsilí, je tu hledání, je tu touha, je tu pláč duše, je tu vzdor, je tu boj...) - jen si lehounce všímám a pokud možno neuchopuji (necejchuji, nevyvozuji z toho nic....).
Nyní to tak je...
A přijde-li, přichází-li alespoň občas ona chvíle Spočinutí bez podmínek, budeme mít Stopu.. (vzpomínku Duše) a budeme vědět, že toto je náš pravý Domov, toto je ta krajina, po které toužíme... a že jsme - paradoxně - nemuseli vykonat vůbec nic, aby nás naplnila po okraj a my se stali Jí.
Ten "boj" je přinejmenším dobrý k tomu, abychom se stali citlivějšími, vnímavějšímu vůči tomu, co s námi vchází v kontakt. Tím zjemňováním, opouštěním od sebe (sebestředného jáčka) vycházíme vstříct Světu a v jisté chvíli bude právě On poznán jako také já. Já.
Vše má svůj význam, i utrpení (z hledání, toužení)... a právě ono... umenšuje nás...

Ne má vůle, ale Tvá ať se stane...

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 16. května 2011 v 20:58 | Reagovat

To peklo a království nebeské neberte doslovně, je to jen metafora.

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají aneb cesta do pekla je vždy široká, nádherná, rovná, plná jasného světla, lásky, optimismu a všemožného krásna ...

A cesta do království nebeského je úzká, trnitá, nepříjemná, plná překážek, utrpení, strádání, slz a bolesti ... ale nač trpět, když mít se krásně je příjemnější, že ... :))))

Milovat svůj strach, svoje utrpení, svoje starosti, svoje životní překážky, svoje nemoci, svoji temnou stránku (a vyvolávat ji) - kdo to v dnešní době dokáže?

Jak by kdosi řekl - až po smrti uvidíte jasné světlo, můžete si být jistí, že jste v prdeli. :D

3 Petr H Petr H | Web | 16. května 2011 v 21:16 | Reagovat

[2]: Taky zajímavý pohled :-) Myslím hlavně ten konec citace...

4 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 16. května 2011 v 22:18 | Reagovat

[3]: To je od Oslíka :-)

5 Petr H Petr H | Web | 16. května 2011 v 22:21 | Reagovat

[4]: Jo, říkal jsem si, kde jsem to četl. Moudrý to muž :-)

6 Amelie Amelie | Web | 5. července 2011 v 11:44 | Reagovat

Moc hezky napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama