Je hezké pomáhat, ale...

17. května 2011 v 22:19 | Petr Hynek |  Články
Je hezké pomáhat ostatním - ale neděláme to právě jen kvůli tomu, že - je to hezké?! Co víme o těch, jimž posíláme almužnu přes různé "charitativní" organizace? Stojí o naši pomoc? Teď už možná ano, už si zvykli, že dostávají. A neděláme tím více škody než užitku? Každý se narodí do určitého prostředí s určitou výbavou z nějakého určitého důvodu. A v lidském těle potřebuje získat zkušenost, vyrovnat se s tím vším kolem sebe po svém. A najednou mu přijde odněkud balíček, pak druhý, třetí... Pak přijdou misionáři a obrátí ho na svou víru. A zase mu dají, co potřebuje. "Proč bych se doprdele snažil, když mi všechno padá samo do klína?," řekne si ten "chudák" a už nemá potřebu dál na sobě makat. Je konec.
Ale ani v civilizovaném světě na tom nejsme líp. Už od školky nám hustí do hlavy, co je pro nás "dobré" a co není. Stanovují nám pravidla a mantinely. I rodiče nám tvrdí, jak je důležité, co si o nás myslí druzí. A my jim tyhle návnady žereme i s navijákem stejně jako chudáci v Africe naše "humanitární" balíčky. Kéž bychom se dokázali oprostit od všech těž podvodů a lží a postavili se na vlastní nohy a řídili se vlastní intuicí. Kdo z nás ještě ví, co to vlastně je?
Na závěr jeden citát od Osha, který mluví za vše:
"Na světě jste sami: osamoceni jste na svět přišli, osamoceni v něm žijete a osamoceni ho také opustíte. Všechny názory ostatních lidí na vás upadnou v zapomenutí. Pouze vaše pocity a vaše autentická zkušenost vás budou provázet i po smrti. Ani smrt vám totiž nemůže vzít tanec, slzy radosti, čistotu samoty, klid, vyrovnanost, extázi. To, co vám ani smrt nesebere, je vaším jediným pravým pokladem. Avšak to, co vám může vzít kdokoli, žádný poklad není - to vás jen klamou.
Mějte jediný zájem: starejte se a ochraňujte takové kvality, které si ponesete s sebou dál, i poté, co smrt zničí vaše tělo a vaše myšlení - protože tyto kvality budou tím jediným, co vás bude provázet. To jsou jediné skutečné hodnoty a jen takoví lidé, kteří je získali, žijí doopravdy - ti ostatní život jen předstírají."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SIMČA SIMČA | Web | 17. května 2011 v 22:24 | Reagovat

Bohužel pravda! Za celý svůj život jsem jen pomáhala,dávala,obdarovávala a když už jsem nic dát nemohla,všichni se na mě vys...i!

2 Petr H Petr H | Web | 17. května 2011 v 22:36 | Reagovat

[1]: No právě. Kdybys ten čas investovaný do ostatních věnovala sobě, pomohla bys tomu nejpotřebnějšímu - sobě...

3 uni-sex uni-sex | 18. května 2011 v 6:49 | Reagovat

Já posílám občas dárcovské SMS a jednou jsem na povodně posílala balíček, víc si jako "socka" nemůžu dovolit. Občas se pak dozvídám, že peníze nepřišly tam, kam byly určené. :-(
Ten citát je krásný a pravdivý....
Chtěla jsem poděkovat za návštěvu a za krásnou báseň od Goetheho.
Hezký den ☼

4 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 18. května 2011 v 12:05 | Reagovat

Nikdy jsem nic na žádnou charitu neposlal a ani to nehodlám udělat. A že to někomu připadá hnusné a pokrytecké, mi je jedno.

"Dej hladovému rybu a druhý den tě bude nenávidět ...
Nauč ho rybařit a bude tě po celý život milovat ..."

5 Eva Eva | Web | 18. května 2011 v 13:40 | Reagovat

Tobě jde spiiiidy o to, aby tě druzí milovali?
Ani mě nijak tvůj koment nepřekvapil, ale to by bylo na světě hodně smutno, kdyby nikdo přímo nepomoh (a přitom by mohl), jen by se učily chytat ryby.
Vždy se řídím svým vnitřním pocitem, i v případě tomto - pomoci či nepomoci (přímo) a většinou dávám (protože jednuše mám) a nejsem tou, která by soudila, ano soudila, že je to špatně, že a bla bla..., pomohu, protože mohu pomoct a více neřeším. A někdy se stane, že nepomohu - protože můj vnitřní pocit říká: ne.

Skutečná pomoc je ta, která jde od srdce (které je bez kalkulu, srdce není hokynář) a potom taková pomoc je nepomocí...

Možná na učení rybaření je život sám, nevím...

Každý děláme, jak umíme... a jak cítíme...

6 Eva Eva | Web | 18. května 2011 v 14:19 | Reagovat

Doplnění:

... soudila, že je to špatně nebo dobře, že a bla bla...

:-)

7 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 18. května 2011 v 17:26 | Reagovat

[5]: Pošlu od srdce DMSku, kterou si shrábne operátor do kapsy ... dám od srdce stovku žebrákovi, který si za ni koupí flašku místo jídla ... dám od srdce oblečení na charitu, která ty věci ani nepředá těm, co je potřebují (neříkám, že to tak dělá každá charita, ale spousta ano) - tomu dneska někdo říká skutečná pomoc? To se pak nedivím, že svět vypadá tak, jak vypadá. Jak napsal(a) uni-sex o příspěvek výše - "Občas se pak dozvídám, že peníze nepřišly tam, kam byly určené." To je nějaká pomoc? Možná pro ty, co žijí na růžovém obláčku.

Skutečná pomoc by byla, kdybych jel do Japonska a pomáhal vytahovat lidi z trosek po tsunami nebo hasil jaderný reaktor, protože tam si aspoň můžu ověřit, že jsem těm konkrétním lidem opravdu pomohl. Jak ta pomoc jde přes jeden jediný článek, který si hrabe pro sebe, nemůžeš si být nikdy jistá, že se tvoje pomoc dostala tam, kam jsi to zamýšlela.
Když je kamarád na dně, popovídám si s ním a podpořím ho, aby mu bylo lépe a nepošlu mu přes někoho balíček s papírovými kapesníky. To je ten rozdíl.

8 Eva Eva | Web | 18. května 2011 v 19:27 | Reagovat

Asi sis nevšiml, jak jsem psala, že každý pomáháme, jak umíme a jak cítíme. Beru, že jsou lidé, jako ty a je jich hodně. Já to cítím a také žiju jinak.

Nepotřebuji mít POTVRZENO, že moje pomoc opravdu někomu viditelně pomohla  (co to je POMOHLA a co to je nepomohla, vím skutečně, co je pomocí nebo je to jen moje osobní předstva o tom, co by komu pomohlo a jak by ta pomoc měla vypadat a jak by neměla vypadat a není toto spíše vychytralostí, kupčením něco za něco??)

A tomu, když dávám a třeba i tomu ožralovi na flašku (a vím to, že si koupí flašku),  - neříkám pomoc, protože na nějakou pomoc nehraju, nejsem natolik sebestředná a důležitá, abych na ni hrála, abych hrála na paní, co pomáhá, tomu se říká hokynářství, vychcanost, ne pomoc, asi si pleteme pojmy s průjmy.

Nejsem tím, kdo soudí (ožralu za to, že si kolupil flašku, toho kdo poslal papírové kapesníky místo toho, aby jel do Japonska vytahovat mrtvoly atd....)
Tak důležitá opravdu nejsem, abych věděla, co je správně a co je nesprávně.

Nepotřebuju POMÁHAT, nepotřebvuji si na to hrát a nepotřebuji lidi napravovat ve jménu mé představy jací by měli být.  Ale když vidím, že je někdo v nouzi (z jakéhokoli důvodu), pomohu - pokud mohu. Pomohu, když to tak i vnitřně cítím... s tímto jsem jistou dobu bojovala, přesně s tímto, o čem si tu nyní píšeme a můj druhý hlas mi říkal přesně tytéž úvahy, s kterými přicházíš ty. Ale už je to nějaký ten pátek, toto mám v sobě vyřešeno. A s tím vyřešením se mi i hodně ulevilo a také jedna podstatná další věc - člověk převzal za své konání odpovědnost - ve smyslu vnitřního stvrzení, vnitřního klidu.

Myslím, že si neporozumíme...

9 Petr H Petr H | Web | 18. května 2011 v 20:15 | Reagovat

Jen dva malé příklady z mé praxe. Asi před pěti lety jsem půjčil pár tisícovek jednomu svému opravdu dobrému kamarádovi na vyplacení se z exekuce svého domku, jak mi tvrdil. Za týden jsem se dozvěděl, že jede v automatech a už se mi nikdy neozval... Asi pět let jsem pomáhal jednomu známému v nouzi. Žil bez elektřiny, vody, plynu, bez televize atd. Ale staral se o drůbež, prasata, králíky, choval krůty a jiné zvířectvo. Vždy jsem mu rád koupil nějaké to krmení ba i jemu na jídlo věnoval tu stovku, dvě, tu pětistovku a dohromady už to bylo taky pár tisícovek. Ale ten člověk se nikdy neposunul ani o píď. Vždycky si našel oběť, která mu "pomohla". Ty uvozovky jsou tam záměrně. Je to přesně o těch rybách a rybaření, jak píše Spiiiidy výše. Jenže někdo se nechce naučit ani rybařit a to je pak horší. Tomu svému známému jsem jednou rázně řekl - Dost! Ale on už si na ty "ryby" zvyknul a vždycky mu někdo něco dá... Ale nechci se opakovat, vše jsem napsal v úvodním článku k této diskusi a kdo chce "pomáhat", ať pomáhá dál, ale je Pomoc a "pomoc". Nevím, co bych dodal...

10 evanada evanada | Web | 18. května 2011 v 21:15 | Reagovat

Víš co je zajímavé? Že takové případy pomoci, které jsi právě zmínil, ze svého života, jak říkáš z praxe, neznám.

Kdo ví, čím to bude....

Uvedu také příklad. Párkrát jsem dala kamarádovi na náměstí, na jeho prosbu, drobné, jednou že na polívku, podruhé na pivo, věděla jsem, že sknčí u nejbližšího bufetu a taky že skončil... už dokonce i umřel. Nikdy to nešlo tak daleko, že bych v souvislostis tím,  že jsem mu dala dvacetikorunu na pivo, pocítila výčitky, že dělám něco špatného (že ho podporuji v pití). Prostě jsem mu ty peníze dala. Tečka. Bez očekávání čehokoli, tedy i bez výčitek. Proč, jsem popsala výše. Nejsem tady proto, abych soudila...
Taktéž další např. na povodně - mohu, pošlu. Neuvažuji, nepátrám, kam se ty peníze dostaly, co se za ně pořídilo... to už není moje starost... prostě dám.
Bez podmínek...
Ale ne vždy....

Není třeba nic dodávat... každý to máme nějak...

Pěkný večer.

11 evanada evanada | Web | 18. května 2011 v 21:21 | Reagovat

Podporovat delší dobu někoho, to už je závazek... a přistoupil jsi na něj dobrovolně. To nevím, jestli bych takto dělala, spíše ne. A není náhodou, že se např. kolem mne nikdo takový neobjevil, ale kolem tebe ano....
Je to zkušenost...

12 Petr H Petr H | Web | 18. května 2011 v 21:32 | Reagovat

[11]: A já jsem za ni rád, stejně jako za jakoukoli jinou zkušenost. A právě díky těmto zkušenostem se člověk vyvíjí a posouvá dále. A mimochodem, když jsou povodně nebo jiná katastrofa, posílám také a nepátrám po účelovosti, ale pomáhat těm, kteří z naší pomoci dělají berličky a nedokáží se již postavit na vlastní nohy, to je kontraproduktivní pomoc. To jsem chtěl říci, nic víc.

13 evanada evanada | Web | 18. května 2011 v 21:48 | Reagovat

Já mám "nejraději" a také se to tak děje - takové ty spontánní (ojedinělé) sem tam hurá akce. Prostě najednou je tu někde potřeba - co kolem mě prochází - a je to. Dobrá věc se podařila.... Tak by to mělo být... bez nějakého většího uvažování, přemítání, kalkulování... a život de dál...

Měla bych se asi vrátit k tomu básnění, viď. To je asi stravitelnější.. :-)

Tak a už fakt jdu od té blikající potfory (tím myslím počítač).

Brou, brou. :-)

14 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 19. května 2011 v 10:47 | Reagovat

[9]: Přesně. Pomoc, která lidem pomůže postavit se na vlastní nohy a "pomoc", která pošle ty lidi do pekla. A hodně rychle. A holt pokud "pomáhám" proto, že z toho (ze sebe?) mám pak dobrý pocit, no ... fajn.

Evo, já tě taky svým způsobem chápu, taky mi je už dlouho jasné, že tu je přes 7 miliard různých názorů a pohledů na svět a tak to má být.

A nejde o to, abychom si porozuměli - já ten tvůj názor přijímám, i když mám třeba diametrálně odlišný. Neznám totiž tvou životní cestu, neznám důvody a situace, které tě k tomu dovedly, stejně jako neznáš ty moje.

Nezištná pomoc má rozhodně taky něco do sebe a kdo ví, třeba to taky tak jednou budu dělat, momentálně ale nevidím smysl v pomáhání ostatním kvůli sobě a svému pocitu. Teď rozlišuji mezi skutečnou pomocí a "pomocí", která vytváří závislost, která je jako droga - silně návyková a způsobující utrpení (ano, charity).

Je to pořád o těch dvou cestách - té rovné, široké, plné lásky a té úzké, trnité, plné utrpení ... Bohužel pro nás  o tom, po jaké se vydáme, necháme příliš často rozhodovat naše okolí ... vždyť pomoc je přece správná, že ...

15 SIMČA SIMČA | Web | 20. května 2011 v 0:00 | Reagovat

Tedy z toho,co jsem si tu přečetla,musím souhlasit prakticky se vším,co tu napsal Spiiiidy.Líbí se mi na konci jeho věta-necháme příliš často rozhodovat naše okolí...vždyť pomoc je přece správná,že...To je přesně ono,když z nějakého důvodu nepomůžu,už na mě budou divně koukat.Ale už jsem k tomuto článku jako první napsala komentář a ten je pravdivý.
Navíc bych ještě doplnila,že někteří posílají dárcovské sms(také jsem posílala),dávají bezdomovcům na chlast(to já osobně bych nikdy neudělala) a dávají na charitu(též jsem dříve dávala),ale někteří už bohužel nemají z čeho dávat a sami by potřebovali pomoc,jenže se na ně každý vys..e,protože zrovna není mediálně zviditelněný,že by to potřeboval.

16 SIMČA SIMČA | Web | 20. května 2011 v 0:03 | Reagovat

A pak mi není jasné,proč jednou se Eva píše jako Eva a jednou evanada,když je to jedna a ta samá osoba.

17 Eva Eva | 20. května 2011 v 5:56 | Reagovat

Protožejelikož jsem někdy přihlášená na blogu a někdy nejsem přihlášená, tak proto :-)

Spiiiidy, no vidíš, přece jen jsme se shodli v tom, že pomáhat jen pro svůj dobrý pocit (to jsem ale dobrý, budu mít lepší karmu, budou mě mít za dobrého člověka atd) nebo podle svý hlavy - toto je správné a toto je špatné (nedám bezďákovi na chlast, protože ....) - nebude to pravé ořechové.  

Není v tom bezpodmínečnost. Je to jen obyčejné hokynářství. Ale někdo to jinak neumí a považuje to za správné.. :-)

18 Eva Eva | 20. května 2011 v 5:56 | Reagovat

PS: SIMČO, to su já evanada, nepřihlášená, nechce se mi jít do blogu přihlašovat, víš.

19 SIMČA SIMČA | Web | 20. května 2011 v 23:12 | Reagovat

Díky,teď už to chápu!

20 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 23. května 2011 v 20:25 | Reagovat

[15]: Aspoň někdo. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama