Červenec 2011

Obrazy a informace

30. července 2011 v 22:59 | Petr Hynek |  Citáty
Jsme obklopeni mnoha obrazy
a přemírou informací.
Nasáváme je jako houba.
Často jim přikládáme
větší význam, než samy mají,
a tak se stávají velkou překážkou,
která nám brání objevit
základní informaci v sobě samém.

Tak, a tímto se loučím a jedu nasávat obrazy krásných alpských údolí a solných jezer v Rakousku.
Mám pro vás už jen jednu informaci, že dá-li Bůh, budu zpět v pátek 5. srpna.
Přeji vám všem krásný zbytek prázdnin. A neříkejte, že žádné nemáte. Pokud si uděláme "prázdniny" ve svém nitru, můžeme je mít každý den... Pěkné léto.

Zkus se životu dál smát...

28. července 2011 v 23:29 | Petr Hynek |  Články
Nadpis jsem si vypůjčil z jedné písničky, ale o tu tady nejde. Když se tak dívám kolem sebe, vidím samé zamračené lidi. Jdu po ulici a každý hledí do země, zamračené čelo, bezvýrazný pohled někam "do blba". Potkáte známého a když se s ním chcete dát do řeči, řekne vám jen: "Sorry, spěchám, nemám čas, zavoláme si, jo?" V supermarketu lidé s plnými vozíky, v ruce leták s aktuálními slevami a pohled někam mezi regály. Kam se poděl ten pověstný český humor a nadhled? No řekněte, kdy jste naposledy viděli někoho se smát jen tak, z radosti? Ne někomu, ne žádnému oplzlému vtipu, ale prostě jen tak, z radosti? Nedávno jsem se byl sám projet na kole a vzpomněl jsem si na velmi vtipnou příhodu z nedávné minulosti. Najednou jsem se začal nahlas smát a lidé, které jsem míjel, se na mně dívali se směsicí údivu a opovržení, někteří si ťukali na čelo. Ale nikdo se ani nepousmál. Já se směju rád a mám rád veselé lidi. Ale kam se všichni poděli? Zkusme brát život víc s nadhledem a občas se zasmát jenom tak. Opravdu jenom tak :-D :-) :-D

Svobodná vůle je prevít

27. července 2011 v 15:49 | Petr Hynek |  Citáty
Všichni máme v životě spoustu příležitostí,
jak se stát lepším člověkem.
Ale svobodná vůle, to je prevít...

Chčije a chčije...

26. července 2011 v 14:29 | Petr Hynek |  Články
K tomu nadpisu - to jsem si vypůjčil hlášku z mého oblíbeného filmu Na samotě u lesa... Venku tady na Moravě opravdu už druhý den prší, přestože na třech serverech zabývajících se předpovědí počasí, tvrdošíjně tvrdí, že konkrétně tady u nás svítí slunce. Tak nevím. Být dnes meteorologem, to je zlatý džob. Vždyť stejně všude píší, že je to bez záruky. Ale o tom jsem psát nechtěl. Mně nevadí, že prší, déšť je potřeba. Rostliny i zvířata jej milují, pokud tedy zrovna nejsou záplavy. "Stále jsem frontu v obchodě a lidé před pokladnou nadávali, jak lije, jak je to všechno špatné - To je léto naprd, viďte pani... Prostě nálada pod psa. No a když pak přijde vedro, tak lamentují zase. Líbilo se mi, jak zareagovala ta prodavačka, řekla jen: "Nějak být musí..." A usmála se. Měla svatou pravdu.
Počasí z větší míry neovlivníme, tak proč se stresovat, že je tak nebo onak? Vždyť v každé kapce deště i v každém paprsku slunce můžeme vidět a cítit dotek samotného Boha. Nakonec, nebýt toho deště a slunce, tak tady nejsme a všechno živé by zemřelo hlady a zimou. Radujme se z každého okamžiku a buďme nad věcí, ať prší, sněží nebo je vedro či mráz. Záleží na stavu mysli, s jakou přijímáme přítomný okamžik. "Chčije a chčije," prohlásil nezapomenutelný Josef Kemr v roli dědy Komárka ve filmu Na samotě u lesa. Ale nemyslel to nijak zle. Prostě jen svým nezaměnitelným způsobem konstatoval fakt, že prší, nic víc :-)
Pokud si to chcete poslechnout autenticky, tak třeba zde:

Osho - buďte sami sebou

24. července 2011 v 22:29 | Petr Hynek |  Články
Jen málokdy cituji z jiných zdrojů, ale tohle se docela hodí k článku "Promarněný čas", který jsem psal včera. OSHO je velký filosof života a jeho názory jsou mi často velmi blízké. Posuďte sami:

Společnost vytváří v žkaždém z nás strach - strach z odmítnutí, strach, žže se nám bude někdo smát, strach ze ztráty vើnosti, strach z toho, co by tomu řekli lidé. Jsme nuceni přizpůsobovat se vššem těm nevidomým a nevědomým lidem, nesmíme být sami sebou - to je dosud vššude hlavní tradice ve světě; nikomu není dovoleno, aby byl sám sebou.
Zodpovědnost máte vššak jen k vlastnímu žživotu, ke svému bytí. Neodporujte mu tedy, protožže tím na sobě pácháte sebevražždu, ničíte sami sebe. Co tím získáte? I když si vás budou lidé vើit, i když vás budou považžovat za rozvᾞné, úctyhodné a počestné lidi, nenaplní to vᚹ žživot a vašše bytí. To vššechno vám ani troššku neumožžní proniknout do žživota v jeho nesmírné kráse.
Na světě jste sami: osamoceni jste na svět přišli, osamoceni v něm žžijete a osamoceni ho také opustíte. Vššechny názory ostatních lidí na vás upadnou v zapomenutí; pouze vašše pocity a vašše autentická zkuššenost vás budou provázet i po smrti.
(OSHO)

Nebojte se vzlétnout...

Promarněný čas

23. července 2011 v 23:30 | Petr Hynek |  Citáty
Lidé tak často a rádi přemýšlejí o druhých, pomlouvají je, radí jim, jak by měli žít, závidí jim, nenávidí je, odsuzují, nabádají, hodnotí... Ale každý takový okamžik, který tímto způsobem věnují ostatním, je totálně promarněný a ztracený okamžik. Protože kdyby tento čas věnovali sobě, udělali by pro svůj duchovní vývoj mnohem více. Lidé se ale bojí přemýšlet o sobě - to bolí. Přemýšlet o druhých je mnohem pohodlnější. Většinou na nich ale vidíme stejné chyby, které si nechceme přiznat my sami.

Člověk nebo zvíře?

22. července 2011 v 16:59 | Petr Hynek |  Články

Víte, že se slaví taky Mezinárodní den zvířat (MDZ)? No, ony ty oslavy nápadně připomínají dřívější způsob slavení mezinárodního svátku s podobnou zkratkou - MDŽ, kdy většinou slavili chlapi - muž se nažral a žena zůstala celá. Jednou jsem nechtěně vyslechnul rozhovor štamgastů u stolu právě v den svátku zvířat:
"Koupil jsem psovi nový obojek," tvrdil jeden, co když se dostal z dohledu své ženy, řádil jako urvaný ze řetězu. "Nechal jsem vykastrovat kočku," chválil se druhý, co mu za zády přezdívají gigolo. "Hoši, du sa vychcat," bouchnul pěstí do stolu třetí štamgasta asi po šestém pivu. Jeho pes, přivázaný k noze hospodského stolu, jen tiše zakňučel.
Žereme jako dobytek, při opici se válíme se v bahně jako prasata, vrčíme na všechny kolem sebe, opičíme se, papouškujeme, někdy kravsky přeháníme nebo jsme slizcí jako hadi a občas smrdíme jak tchoř... A domácí mazlíčky (zvířata a někdy dokonce i vlastní děti), když nás omrzí, strkáme do útulků. Tak mě napadá: "Ty vole, jsme ještě vůbec lidi?!"


Ten, kdo se dokáže zbavit zvířecích sklonů v sobě, může se pokládat za člověka....

Věřit sám sobě

19. července 2011 v 21:09 | Petr Hynek |  Citáty
Vůbec není důležité, zda nám věří ostatní.
Důležité je, zda věříme sami sobě.
A pokud někdo říká - Nevěřím ti, že něco dokážeš!,
pak věřte, že mluví sám o sobě...

Jak perly sviním...

17. července 2011 v 23:09 | Petr Hynek |  Citáty
Zrozena perla, však hozena sviním
ztratila krásu svou brzy na hnoji.
Proč hloupost lidská vždy nad moudrostí
zvítězí v nerovném souboji?

Zrozena perla, však rypáky sviní,
ji do svých výkalů zaryly vzápětí.
Proč lidé nevidí, proč nejsou jiní,
což hloupost je jejich prokletí?

Zrozena perla, však sviní více,
než vojáků v poli, na bojišti.
Škoda jí, zářila světu jak svíce,
však zemřela záhy - na hnojišti...

Školy programují náš mozek, pro kohopak asi?

15. července 2011 v 22:39 | Petr Hynek |  Články
Přemýšleli jste někdy nad tím, co vám škola dala a co naopak vzala? Ty mínusy jednoznačně převažují, ale my si to většinou ani neuvědomujeme. Já ve školách strávil 16 let, když nepočítám školku. Ale právě tu bych měl asi počítat nejvíc. Možná jste četli knihu od Roberta Fulghuma "Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce." Až v posledních letech si vážně uvědomuji, jak pravdivý je její název.

No vážně - co člověk opravdu nejvíc potřebuje k životu? Lásku a čas rodičů, základy slušného chování a morálky, lásku k přírodě, vztah k duchovnu a půdě, která je dědictvím otců a nebýt půdy, která nám dává chléb a všechny ostatní potraviny, mohli bychom se jít se všemi těmi počítači, LCD televizory a ostatními moderními hračkami zahrabat. Naučit se psát, číst a základy počítání je otázkou jednoho, dvou let, hodí se nám nějaký cizí jazyk, přírodověda, ale všechno ostatní považuju za balast a ztracený čas. Když si vezmu, že jsem nějakých 1200 hodin strávil třeba matematikou, učil se odmocniny třetího řádu, derivace a další hovadiny, které mi nikdy k ničemu nebyly a nebudou, je mi z toho na nic. Je to nějakých 50 dní (24-hodinových), další dva měsíce spolknul tendenčně pojatý dějepis, zeměpis, tehdy ještě občanská nauka a další pavědy.

Školy jsou jedním z hlavních nástrojů vládců tohoto světa, kteří jejich prostřednictvím programují žáky k obrazu svému a potřebám svého hnusně konzumního světa, který vás nutí utrácet, čumět na televizi, nechat se oblbovat všudypřítomnou reklamou, volat mobilem, žít na dluh a stát se tak novodobými otroky bank. Najdou se výjimky mezi učiteli, kteří vám něco do života dají, kteří vás nechají svobodně myslet a tvořit, ale kolik jich je? Nehledě na to, že nám škola sebere nejlepší roky našeho života - naše dětství, jejím hlavním smyslem je programování mozků. A když se tak dívám kolem sebe, je to programování úspěšné. Naštěstí se stále víc objevují "chyby v softwaru" a lidé začínají myslet a hledat pravdu, kterou jim ve škole úspěšně tajili.

Ano, souhlasím s Robertem Fulghumem - všechno, co OPRAVDU potřebujeme znát, jsme se naučili v mateřské školce, zbytek byla většinou více či méně úspěšná manipulace s naším časem a myšlením.

Studna v nás

14. července 2011 v 23:29 | Petr Hynek |  Citáty
Snít o tom, co bychom chtěli udělat,
a nezvednout přitom zadek z kanape,
to je jako najít studnu na poušti
a nenapít se z ní...

Mediální degenerace mozků

13. července 2011 v 23:39 | Petr Hynek |  Články
Tak tohle jsem si poznamenal do tehdy ještě papírového "blogu" už v r. 2004:
Degenerace lidských mozků způsobená dlouhodobým mediálním tlakem a vytvářením falešných představ o tom, co je dobré a co špatné, co je reálné a co nereálné, to vše vedlo k vytvoření falešné ideje o podstatě tohoto světa. Lidský život se kvůli absolutní deformaci myšlení bohužel často nevratně ocitnul ve virtuální realitě bez schopnosti samostatně uvažovat a myslet. Schopnost přirozených lidských reakcí a potřeb byla potlačena a nastoupily falešné potřeby společenské.
Lidské myšlení na počátku 21. století je pokřivené, chybí mu reálný a prapůvodní základ. Své postoje utváříme podle toho, co vidíme v televizi, slyšíme v rádiu, čteme v novinách, co do nás odmalička vtloukají již stejně deformovaní rodiče, učitelé, politici, herci, zaměstnavatelé...
Nedokážeme už často sami rozeznat, co je pravda a co je lež, co je reálné a co není. A tak není divu, že se několika málo jedincům podařilo prostřednictvím médií a cíleně vedené výchovy zcela ovládnout svět a řídit jej po svém. Mít vlastní názor a pátrat po pravdě je považováno skoro za zločin.

A toto jsem si dnes přečetl v knize, která se jmenuje vtipně "Ruce pryč od této knihy" od Jana van Helsinga a zabývá se právě hledáním pravdy a vlastního zdravého názoru:
Některé cíle řádu iluminátů se dostaly na veřejnost v roce 1785, kdy na cestě z Frankfurtu do Paříže udeřil do kurýra bavorských iluminátů blesk a část spisů, které přenášel, padla do nepovolených rukou. Kromě jiného se v nich píše:
"...masy se dle vůle iluminátů budou usměrňovat kontrolou tisku...
Je třeba až do krajnosti podporovat všechny špatné lidské zvyky, slabosti, vášně, chyby...
Navykneme národy, aby zdání považovaly za skutečnost, aby se spokojily s povrchním, hnaly se za zábavou a unavily se v nekončící závislosti hledání něčeho nového..."

Pozn. k Iluminátům
"Ilumináti - osvícená tajná společnost. Často se mluví o tajemné spiklenecké organizaci, která údajně tajně řídí světové události, nebo o moderní podobě bavorských Iluminátů. V tomto konspirativním kontextu jsou často spojováni s Novým světovým řádem (NWO). Věří se, že Ilumináti stojí za událostmi, které pravděpodobně vedou k Novému světovému řádu, v němž bude celý svět řízen jedinou, fašistickou vládou a mnoho lidí bude odstraněno. (Zdroj: Wikipedie)

Opravdové přátelství

13. července 2011 v 21:59 | Petr Hynek |  Citáty
Opravdové přátele poznáš podle toho,
že ti nevykládají stále dokola o sobě,
ale upřímně a opravdu je zajímá,
jak se máš ty...


Zrcadlení

11. července 2011 v 22:29 | Petr Hynek |  Citáty
Svět okolo nás je jen zrcadlem
našeho vnitřního světa, naší mysli.
Když pochopíme zákonitosti
tohoto světa zrcadel,
pak jakékoli trápení je zbytečné.
Změnit svět v zrcadle,
do kterého se denně díváme,
znamená změnit svůj vnitřní svět.
Dokážeme-li to,
nebudeme se stačit divit.
Ale bude to divení příjemné...

Čipování psů je povinné, kdy dojde na lidi?!

10. července 2011 v 13:09 | Petr Hynek |  Články
Tak psi už to mají spočítané. Od 3. července 2011 musí dostat čip pod kůži všichni psi. Zatím se tedy nařízení EU týká jen cestování s vašimi psími miláčky mezi zeměmi EU, ale je otázkou času, kdy bude čipování povinné pro všechny, a možná že nejen psy... Pokud se něco v Bruselu rozhodne, platí to pro všechny členské země. Sbohem demokracie, sbohem svobodo. "Výhody čipu převažují , například je snazší identifikace v případě, že se pes ztratí...," vysvětlují úředníci z Bruselu. Například. Až příště Brusel rozhodne o povinném čipování lidí, taky s tím nic neuděláme. Ale já pevně doufám že se mezitím celá Evropská unie rozpadne a všechno bude jinak...

O stěhování a zbytečných věcech

6. července 2011 v 10:39 | Petr Hynek |  Články
Až teprve při stěhování si člověk uvědomí pravou hodnotu věcí, které kolem sebe po léta hromadil. Najednou se máte rozhodnout, co si s sebou vezmete a co vyhodíte. A zjistíte, že většina těch krámů je pro vás spíš břemenem a že vlastně většinu z nich ve skutečnosti vůbec nepotřebujete. Kdyby lidé žili tak, jako by se měli každý rok dvakrát stěhovat, došli by ke stejnému závěru - nemá smysl hromadit věci. Opravdový život a svoboda spočívá v něčem úplně jiném. S trochou nostalgie vzpomínám na dobu, kdy jsem všechny své věci naložil do Trabanta. Myslím si, že i tak jich bylo až dost. Opravdový domov má každý jedině sám v sobě. A obraz toho, jak to vypadá v našem bytě či domku, vypovídá do značné míry o vnitřním a duchovním světě každého z nás. Kdo si neumí uklidit kolem sebe a shromažďuje spoustu zbytečných věcí ledabyle poházených po celém domě, ten si těžko udělá pořádek sám v sobě, je zaneprázdněn mnoha zbytečnými myšlenkami a starostmi. Ale všimli jste si někdy, jaký klid a mír vyzařuje z člověka, který má doma jen minimum věcí uspořádaných vždy na svém místě? A s takovým člověkem je radost se setkat a hovořit, protože i jeho myšlenky jsou uspořádané a klidné na rozdíl od člověka "bordeláře", který ve vás zanechá nejspíše zmatek...

Pryč ze zajetí matrixu

3. července 2011 v 14:59 | Petr Hynek |  Články
Ať už věříme v osud nebo ne, náš život se nějakým způsobem vyvíjí. Ale díky svobodné vůli máme možnost se každou vteřinou rozhodovat, zda půjdeme tudy nebo jinudy. Někdo se přitom řídí vlastní intuicí, jiný bezmezně následuje své vzory, rodiče, superstars... Ale vlastnímu osudu a odpovědnosti za svůj život neutečeme. Musíme žít svůj vlastní příběh, ne příběhy ostatních. Teprve, až přijmeme sebe takové, jací doopravdy jsme, přestaneme se chovat podle zažitých vzorců v našem okolí, až se postavíme na vlastní nohy a řekneme si, tudy chci jít já, teprve pak zazáří šťastná hvězda našeho osudu a vysvobodí nás ze zajetí matrixu, umělé virtuální reality, která dosud jen vysávala naši energii.

Huš veverko huš, vrazím do tě nůž aneb Násilí v českých říkankách

2. července 2011 v 18:29 | Petr Hynek |  Články
Když jsem nedávno listoval v knize Česká říkadla, písničky a pohádky, zůstal jsem stát jako opařený. Uvědomil jsem si, že děti jsou záměrně již od nejútlejšího věku ovlivňovány směrem k násilí, podvodům a lžím, a to jak prostřednictvím televize, tak bohužel i knih. Nelze se potom divit obrazu světa, jaký je, když do bezelstného dětského mozečku se odmalička ukládají věty jako třeba v této říkance:
Huš veverko huš,
vrazím do tě nůž,
vrazím do tě zavíráček,
budeš zpívat jako ptáček,
vrazím do tě kudličku,
vyrazím ti dušičku.


Děti jsou záměrně vychovávány k nadávkám a nerovnosti:
A ty zemská obludo, ty mi nejsi rovna
na mou svatbu nepůjdeš, ty zůstaneš doma.

Učí se zabíjet zvířata pro potěšení:
Počkej ty zajíčku, já ti dám ránu,
až se ti hlavička uhne na stranu...

Anebo opíjet a pak zabíjet bližní své:
Komáři se opili,
bzum bzum opili,
až komára zabili,
bzum bzum zabili.

Mamon a násilí se vkrádá i do svátečních vánočních koled:
Já jdu na koledu,
nesu si pytel,
kdy mi ho dá plnej,
to bude můj přítel.
Kdo mi ho dá půl,
vezmu na něj hůl.

Nebo:
Dědečku, dědečku, koleda,
dejte mi oříšek nebo dva.
Nedáte-li oříšek,
provrtám vám kožíšek.
(Aneb 9 mm argumentů...)

Nemusím asi zdůrazňovat, že v pohádkách a filmech pro starší děti je toho mnohem, mnohem víc. Je to jen obraz dnešní ubohé společnosti, která vsadila na falešné hodnoty. Ale boží mlýny melou, melou....