Srpen 2011

Čas zrání a čas žní

31. srpna 2011 v 22:09 | Petr Hynek |  Foto




Je čas klíčení, čas růstu,
je čas dozrávání i čas žní.
Na každé stéblo se dostane.

O hlemýžďovi na cestě

30. srpna 2011 v 16:19 | Petr Hynek |  Z jiných zdrojů


Dnes výjimečně něco z jiných zdrojů - takový krátký příběh od jednohi indického mudrce:

Jednou se Mistr vypravil se žáky na procházku. Vykládal jim o nesobecké službě, o pomoci každému, lidem, zvířatům, rostlinám. Najednou se učitel otočil a jeden ze žáků tam nebyl.
Zastavil se, počkal a hned se ptal, kde se zdržel. Žák řekl: "Víš, na cestě lezl hlemýžď, právě uprostřed, a protože je to nebezpečné, přenesl jsem ho na okraj cesty."
Mistr se rozzlobil: "To je ta nejpitomější věc, jakou si mohl udělat!" a už letěl pohlavek.
Žák byl zděšen: "Můj Mistr, a tohle říká, na jedné straně mluví o pomoci, ale možná i on je trochu sobecký, prostě potřebuje, abych ho pořád poslouchal. Teď je jeho ego uraženo, že jsem mu nebyl v patách …"
"Ale Mistr mírně povídá: "To nebyla dobrá pomoc, nevěděl jsi, kam chtěl ten hlemýžď jít, dal jsi ho nalevo, ale třeba chtěl doprava, takže teď musí jít celou cestu ještě jednou."

Ano, pomáhat a chránit, ale s citem a respektováním. Někdy za každou cenu chceme pomáhat, ale možná ani ne tak kvůli druhým, jako spíš kvůli sobě. Co když je všechno tak, jak má být a ten "hlemýžď" jen pomaleji leze? ...


Co si o sobě myslíš?

28. srpna 2011 v 23:10 | Petr Hynek |  Citáty
Naprosto nezáleží na tom,
co si o nás myslí druzí lidé.
To je jejich problém.
Důležitější je, co si o sobě myslíme my sami.
A vlastně ani to není podstatné...
Hlavní je, jakými ve skutečnosti jsme.

I am fine, and you?

24. srpna 2011 v 18:09 | Petr Hynek |  Články
Psychologové prý v poslední době přišli na to, že není dobré se jen neustále usmívat, tvářit se přiblble šťastně a na všechny otázky typu "Jak se máš? - odpovídat s typickým americkým úsměvem typu "Keep smiling" a dodávat po americku Jsem v pohodě, a ty? Konečně. Konečně i psychologové pochopili (!), že není dobré se jen neustále usmívat a vsugerovávat si po přečtení všech těch novodobých pozitivních knih, že jsem prostě happpy, i když nejsem... Že je prostě dobré si přiznat, že jsem smutný, že mně trápí to nebo ono, pobrečet si nebo sprostě řvát a smát se na plné pecky, jen když to tak opravdu cítím. Člověk je tvor chybující, omylný, rozporuplný, někdy veselý, někdy smutný, někdy nad věcí, jindy zlostný atd.. Jsou výjimky, jako třeba někteří mniši, kteří veškeré energie v sobě vyrovnali a sloučili v opravdovou jednotu. Ti ale nemají zapotřebí se tak debilně usmívat na všechny kolem, ať vidí, že jsou happy, i když třeba jako jedni z mála opravdu jsou :-)

Evakuace Bílého domu a Pentagonu...

23. srpna 2011 v 23:00 | Petr Hynek |  Články
Tohle je nadpis článku na serveru Novinky.cz: "U Washingtonu udeřilo silné zemětřesení, Bílý dům, Kapitol i Pentagon evakuovány".
Tohle jsou dva mé oblíbené citáty:
"Boží mlýny melou pomalu, ale jistě."
"Na každú sviňu sa vaří voda."
Ale rád mám i tento od Senecy:
"Nikdo nemůže vládnout, pokud neovládá sám sebe."

Zrcadlo duše

22. srpna 2011 v 22:09 | Petr Hynek |  Citáty
Často jsem před ním stál,
napjatý, jak tětiva kuše.
A podívat se do něj bál,
i z pořezání míval strach.
To bylo mé zrcadlo duše.

Často v něm viděl jsem,
co raděj´ zůstat mělo skryto.
A často se styděl, když ukázalo,
čeho jsem byl kdy schopen,
když šlo mi o koryto.

Někdy je laskavé a směje se,
jindy drsné jak australské buše
i horké jak africká poušť.
Však přijal jsem ten obraz za svůj -
vždyť je to mé Zrcadlo duše...

O drbání v práci i jinde

19. srpna 2011 v 22:29 | Petr Hynek |  Články
"Už mě nepomlouvejte, už jsem tady," řekla jedna kolegyně při příchodu do práce ostatním. Ty zmlkly jako když utne. Trefila do černého. Ale když odešla na toaletu další kolegyně, přidala se k ostatním a až do konce pracovní doby všechny svorně pomlouvaly tu, která právě nebyla mezi nimi. Češky prý takto "prodrbají" až třetinu pracovní doby.

Měl jsem příležitost pracovat v několika pracovních kolektivech a je to fakt. Drby a internet - takže společenské drby on-line vládnou světem. Nemyslete si, že mezi muži je to jiné.

O čem to všechno svědčí?
O našem inteligenčním kvocientu, takže spíš slepičím kvokvokvocientu...
O tom, že rádi řešíme druhé, protože zamyslet se nad sebou je tak těžké, až to někdy bolí.
O tom, že nás takhle bohužel odmalička vychovávají média - o čem jsou třeba dívčí časopisy, o čem je bulvár a tele-vize, že?
O tom, že někdo tady sakra nechce, abychom přemýšleli o sobě a řešili jen samé blbosti.
O tom, že už asi nejsme schopni sebekritiky, pokory, a intuice.

Pomlouváte taky? A jakou máte zkušenost s "drbáním" ve škole a v práci?

Pozor, každá energie se vrací.
Stejně tak ta pomlouvací...

O přemýšlení

17. srpna 2011 v 21:59 | Petr Hynek |  Citáty
Je rozhodně lepší,
když se člověk alespoň občas
nad něčím ve svém životě zamyslí,
než když nemyslí vůbec...

Jenomže "představení" tohoto světa
si přejí ze všeho nejvíce právě to,
abychom přemýšleli co nejméně
a všemi dostupnými prostředky se o to snaží.

Naši politici jsou prodejné děvky

17. srpna 2011 v 21:40 | Petr Hynek |  Články
"Naši politici jsou prodejné děvky," těmito slovy se vyjádřil na adresu představitelů této země jeden z ovocnářů na jižní Moravě. Bylo to v souvislosti s obchodními praktikami v oblasti prodeje ovoce v ČR. Já s tímto ovocnářem a výše uvedenou citací plně souhlasím a kdykoli se pod ni podepíšu. Jak jinak si totiž lze vysvětlit, že zahraniční řetězce odmítají obchodovat s českým (moravským) ovocem a téměř stoprocentně nás zásobují zahraničním zbožím pochybné kvality a původu?

Jak to, že v sousedním Slovensku si dokázali prosadit, že řetězce musí odebírat nejméně sedmdesát procent domácí produkce a pouze v případě neúrody nahradit ovocem ze zahraničí? A ptám se dál - jak to, že domácí producenti musí procházet tak přísnými kontrolními a byrokratickými mechanismy na kvalitu ovoce, zatímco dovozové zboží se kontroluje spíš výjimečně? Komu jde o likvidaci našeho zemědělství a proč? Respektive - za kolik?

Vyzývám proto alespoň všechny konzumenty - kupujte domácí ovoce, zeleninu a pijte naše víno. Najděte si svého dodavatele a ignorujte řetězce. Podpoříte tím naše pěstitele, ekonomiku, zaměstnanost, ale v první řadě taky svoje zdraví. Naši předkové nebyli hloupí, když říkali, že konzumovat se mají jen ty potraviny, které se sami vypěstujeme a vyrobíme z vlastních surovin. Politici na nás kašlou, jim jde jenom o sebe a svoje koryta. Pomozme si proto sami a kdo nemá vlastní zahrádku, nechť podporuje pěstitele ovoce, zeleniny a výrobce vína z nejbližšího okolí.

O české ovoce nemají obchodníci zájem...

Letět vzdor gravitaci, tak jako ptáci

16. srpna 2011 v 22:09 | Petr Hynek |  Foto
Na křídlech bělostných
jak křídla andělů
chci letět, slyšet smích.

Chci zažít radost, smutek,
jak pes co svému pánu utek´,
chci žízní lízat bílý sníh.

Navzdory době, všemu,
co mi v cestě stojí,
navzdory gravitaci - tak jako ptáci.

Dali mi okovy na konce perutí,
navlékli provaz kolem krku a táhli
se slovy: Tak leť si. A pak mě táhli k sobě.

Na tuhle šibenici, věru, ti,
co na katy doby si tam hráli,
hleděli a řvali, zlom si vaz.

Tak vytrhnul jsem brk a napsal vzkaz.
Kašlu vám na okovy, kati,
a kašlu vám i na provaz!

Na křídlech bílých jako sníh,
jak křídla andělů,
chci dál letět navzdor době.

A i když svázán provazy, a kolik jich,
letím navzdory všem a
- letím vstříc sám sobě.





Snímky jsou z mé nedávné inspirující návštěvy Alp...

Czech made v řiti

16. srpna 2011 v 7:19 | Petr Hynek |  Články
Dědictví otců, zachovej nám pane... Zdědili jsme půdu jako nejcennější "zlato", které máme. A jak s ní zacházíme v Česku? Prodáváme zahraničním investorům, řetězcům, solárním elektrárnám - zde na jižní Moravě nejúrodnější ornou půdu obsazují právě solární panely, je to hnus. Třeba v Německu se smí panely osazovat pouze na střechy budov nebo jinak nevyužitelnou půdu, ale my si podřežeme i větev, na které sedíme. Ale co chcete od země, kde ministr zemědělství prohlásí, že není třeba pěstovat plodiny, které si můžeme lacině dovézt...! Abychom se jednou nedivili:

Po loukách, kde rostlo kvítí,
kamiony se teď řítí,
vezou levné šmejdy z EU,
czech made už je totiž v řiti...

Letní zahrada s fíky

15. srpna 2011 v 22:59 | Petr Hynek |  Foto
Léto je v plném proudu, na zahradě všechno kvete, zraje, radost pohledět i ochutnat. Tak se s vámi podělím aspoň obrázky. Letos poprvé budu sklízet i fíky, příští rok kiwi. Ono to "globální oteplování" má něco do sebe :-)

Rozkvetlá cesta

Vpravo majoránka - pozor - nesplést s marjánkou...

Pro dobrou mysl je dobromysl (vpravo)

Petržel, abych tady vydržel :-)

Bylinky, než je Unie zakáže. Budu ilegální pěstitel, přiznávám...

Houbičky... Jedlé!

Červená řepa s pruhy.

A to jsou Tayberry - kříženec mailn a ostružin, velké a dobré!

Teď už jsou zralé.

A nakonec ty fíky. Už se těším...

Zločin a trest po anglicku

15. srpna 2011 v 21:29 | Petr Hynek |  Články
Britský premiér David Cameron po nedávných násilných akcích v Anglii prohlásil, že je třeba zavést přísnější tresty ve školách. "Poslední dvě generace mladých lidí nedokáží rozeznat co je dobré a co špatné. Proto musíme zavést přísnější režim a tvrdé tresty ve školách," prohlásil premiér. Zapomněl ovšem dodat, že za absenci citu pro dobro a zlo mohou do značné míry dvě generace naopak starších, ať již jsou to rodiče, učitelé, politici a pak také televize a další média, která jsou plná násilí, zla, skrytých symbolů a podprahových reklam. A válečných zpravodajství...

Takže máte, co jste chtěli, milý Camerone. Ale vy jste to asi fakticky chtěli, co? Protože čím víc násilí, tím lépe se vám bude udržovat společnost ve strachu a ovládat ji. Nakonec sama bude prosit o ochranu, vaši "ochranu". Přísný režim a tvrdé tresty vyvolají jen další vlnu nevole a násilí. Ale o to vám asi jde, viďte pane Camerone. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč se ve školách nezavedou raději předměty jako etika, morálka, zodpovědnost k rodině, financím a půdě, duchovní nauky, ekologie apod.

Jenomže o tohle vám nejde, co? Vy potřebujete otroky závislé na vašem otrockém systému. A nemluvím jen o Anglii, vážení... Ale víte co, na každou svini se vaří voda a kdo má svědomí čisté, ten se nemusí bát zítřka :-)

Proč jsou TELE-vize tak levné...

10. srpna 2011 v 17:49 | Petr Hynek |  Články
Víte proč jsou televize levné? Aby si je mohl pořídit opravdu každý. No, tenhle argument asi neobstojí... Tak jen dodám, že účelem toho, aby měl televizi doma každý, je jednoduše manipulace lidstva. Jakým způsobem:

1/ více se díváte, pasivně přijímáte, nemáte prostor aktivně myslet, uvažovat a rozvíjet své schopnosti

2/ zabíjíte čas, který by se dal využít hodnotněji

3/ uzavíráte se sami pro sebe, nemáte čas navštěvovat přátele, známé, zpřetrhávají se společenské vazby

4/ sledujete televizní zpravodajství, kde záměrně převažují informace, vyvolávající negativní emoce a strach

5/ tvoříte si obraz světa podle JEJICH záměru, postupně uvěříte všem lžím, které jsou vám servírovány, takže je nakonec pokládáte za pravdu vaše myšlení tak lépe reaguje na jejich podněty. Veškerá média na celém světě patří několika málo jedincům, kteří jejich prostřednictvím ovlivňují a manipulují svět, televize je nejsilnějším z těchto prostředků, proto musí ceny dolů

6/ všudypřítomné reklamy - také ony vás manipulují - nutí vás kupovat zboží, které byste si jinak nikdy nekoupili, protože je zkrátka k životu nepotřebujete

7/ podprahové reklamy a symboly - často ani nepostřehnete, co všechno obraz v televizi obsahuje, jaké symboly a znaky jsou do něj zakódovány, vaše podvědomí je ale dobře vnímá, ukládá a zpracovává

8/ a to je nejhorší - televize deformuje dětské myšlení tím nejhorším možným způsobem. Je pohodlné pustit dítěti televizi, když na něj nemám čas, ale takhle jej místo rodičů vychovávají zločinci, kteří i prostřednictvím televize řídí chod tohoto světa. Všechno se ale v životě vrací. Čas, který dítěti věnujete vy sami, je nejlépe investovaný čas. Pokud jej posadíte před obrazovku, možná se jednou budete divit, co z něj vyroste.

Titanik se potápí, hraje orchestr

9. srpna 2011 v 22:09 | Petr Hynek |  Články
Burzovní svět zažívá jeden šok za druhým, makléři mají kruhy pod očima od nevyspání a stresu, někdy je mi jich až líto, ale každý svého štěstí strůjcem. Titanik současné ekonomické smetánky se pomalu potápí, ale na horní palubě ještě hraje orchestr a kapitán uklidňuje lid v podpalubí, že je vše v pořádku a není důvod k panice. Alespoň v českých médiích se donekonečna opakuje, jak ekonomika stoupá vzhůru a krize je zažehnána, zatímco státní zadlužení potichu roste nebývalým tempem. Ale co chcete od německé MF Dnes a dalších plátků, které mají přímo za úkol mystifikovat lid. Radím méně číst a více přemýšlet. Skočit do záchranného člunu, dokud jsou ještě volná místa a Titanik se zcela nepotopil. Najít si tichý klidný kout s malým domkem někde na venkově, vlastní zahradu a spolehnout se sám na sebe. Převzít odpovědnost za svůj život a svoje zdraví. Na nikoho jiného se nemůžete spolehnout více než sami na sebe. Spoléhat v této době na politiky a stát, plavící se po rozbouřených vlnách na Titaniku, může opravdu jen blázen.

Poslušně hlásím - návrat z Alp aneb Návraty k sobě

5. srpna 2011 v 23:19 | Petr Hynek |  Články

Tak jsem zpátky. A musím říci - stálo to za to! Alpy mne opět nezklamaly! Kde jinde si člověk lépe vyčistí hlavu, než právě vysoko v horách? Alespoň u mne to takhle funguje. Před majestátními masivy hor, rozeklanými údolími, několik tisíciletí starým ledovcem na vrcholcích, v tichu mystických ledových jeskyní hluboko ve skalách, všude tam si člověk uvědomí, že je ve skutečnosti malinké nic, pouhé smítko prachu na hodinách věčnosti. Jeho ego, o kterém je tady často řeč, se před velikostí horských masivů musí sklonit až k samotné zemi a poděkovat za to, že vůbec zde ještě je. A veškeré chtění a ulpívání na hovadinách jde stranou, když zaburácí hrom, až v posvátné bázni utichne i ten nejhlučnější tvor, kterým jest člověk. Hory jsou věčným zrcadlem, do kterého bychom se měli dívat, abychom viděli pravou podstatu v nás. Ta pozlátka, která nás nás obklopují v našem zhýčkaném životě, nás odvádějí někam jinam. Ale to jsem se trochu zamyslil, a tak vám sem hodím radši pár fotek a pokud jste ještě neměli, přeju taky krásnou dovolenou a šťastné návraty domů. Domů k sobě.