I am fine, and you?

24. srpna 2011 v 18:09 | Petr Hynek |  Články
Psychologové prý v poslední době přišli na to, že není dobré se jen neustále usmívat, tvářit se přiblble šťastně a na všechny otázky typu "Jak se máš? - odpovídat s typickým americkým úsměvem typu "Keep smiling" a dodávat po americku Jsem v pohodě, a ty? Konečně. Konečně i psychologové pochopili (!), že není dobré se jen neustále usmívat a vsugerovávat si po přečtení všech těch novodobých pozitivních knih, že jsem prostě happpy, i když nejsem... Že je prostě dobré si přiznat, že jsem smutný, že mně trápí to nebo ono, pobrečet si nebo sprostě řvát a smát se na plné pecky, jen když to tak opravdu cítím. Člověk je tvor chybující, omylný, rozporuplný, někdy veselý, někdy smutný, někdy nad věcí, jindy zlostný atd.. Jsou výjimky, jako třeba někteří mniši, kteří veškeré energie v sobě vyrovnali a sloučili v opravdovou jednotu. Ti ale nemají zapotřebí se tak debilně usmívat na všechny kolem, ať vidí, že jsou happy, i když třeba jako jedni z mála opravdu jsou :-)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 amo-fashion amo-fashion | Web | 24. srpna 2011 v 18:18 | Reagovat

Dobry clanek:DJa bych taky nevydrzela usmivat cely den:D

2 truefabulousgirls-celebrate truefabulousgirls-celebrate | Web | 24. srpna 2011 v 18:19 | Reagovat

krásně napsané,to přiblbé usmívání i když je člověku mizerně-to fakt nesnáším

3 annapos annapos | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 19:14 | Reagovat

NEVÍM PROČ TO DĚLÁM.
Zase nejsem happy, a budu oponovat, líbilo by se mě kdyby se na mě lidé usmívali a byli milí, néééé, s prominutím čumí jako by jim ulétli včely, jsou nevrlí vzteklí a podráždění, neumí ani slušně pozdravit a vy je ještě nabádejte ať jsou přirození a dají své pocity najevo, no to už se příště sežereme navzájem. Smile Please!!!

4 Petr H Petr H | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 20:40 | Reagovat

[3]: Nikoho nenabádám, je to každého věc, jak se staví k životu. Naopak jsem rád, když se lidé smějí, ale tak nějak opravdově, nenuceně - ostatně jsem o tom psal v článku: http://hynekpetr.blog.cz/1107/zkus-se-zivotu-dal-smat
Tam jsem naopak "nabádal" ke smíchu - ale z radosti, opravdovosti, nadhledu... :-)
Tady jsem chtěl spíš upozornit na nebezpečí všech těch rádoby psychologických knížek, které říkají, jak se máme pořád usmívat a být happy za každou cenu a všechno bude oukej... Jenže v člověku se pak kumulují ty protipóly, které nenechal projevit a někdy to končí tragicky.
Zkusme se životu dál smát, ale opravdově, z radosti, když je nám fakt do smíchu. Ani smích se nemá v sobě dusit. Ale ani pláč a vztek.

5 malé srdce malé srdce | Web | 24. srpna 2011 v 21:24 | Reagovat

Přesně tak... Já když se chci smát, tak se směji a když se mi chce plakat, tak prostě pláču a vůbec to neřeším... Ve všem co děláme by měla být opravdovost! Žádná uhlazená strojenost, aby jsme před těmi ostatními nevypadali jak magoři. Opět mi mluvíš z duše Peťo, jako ostatně vždy. Nejsme my dva náhodou jednovaječná dvojčata?:-)Měj se fajně:-)

6 Amelie Amelie | 24. srpna 2011 v 21:42 | Reagovat

Souhlasím s Malým srdcem... taky jsem plakala...v nemocnici několikrát....Neumím tajit své emoce, city, mám ráda opravdové a upřímné lidi...

7 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 21:47 | Reagovat

To bych chtěla ty mnichy poznat:-) Podle mě na duchovní cestě, kdo nezná svůj stín je mimo svou duchovní cestu :-) Stejně jako všichni, co mají přiblblý úsměv a tvrdí že sjou happy a přitom vytěsňují ostantí emoce. Za smíchem je často pláč a za pláčem je často smích. Úsměv a humor člověka, co zná svůj stín, své stále stejné chyby :-) je jiný než ten keep smiling

8 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 22:16 | Reagovat

No jo... přetvářka. Té je všude plno. Já své pocity dávám někdy až moc viditelně najevo....

9 Cosey Mo Cosey Mo | Web | 24. srpna 2011 v 22:38 | Reagovat

ráda se směji, často blbostem, ale ze srdce... ze zásady nikdy neukazuji lidem svůj smutek nebo trápení, připadá mi to zbytečné a hlavně mám kolem sebe dost takových, kteří chtějí tímto způsobem na sebe jen upozornit... tím nechci říct, že odmítám pláč nebo chmury, vůbec ne, člověku to odlehčí... jen by neměl zapomenout žít ;)

10 annapos annapos | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 23:39 | Reagovat

[4]:Dost často se mě stává, že můj stařecký sarkasmus je chápán jako zloba, ne tak to není, to bylo jen přátelské rýpnutí a pobídnutí k přátelskému úsměvu, také nemám ráda lidi dvou tváří a většinou to dávám těmto lidem najevo a ztrácím přízeň.
Ale nepovažuji za pokrytectví se chovat slušně a být přívětivý i když zrovna v tuhle chvíli nepřekypuji dobrou náladou, nemusí mé vrtochy a většinou to nic jiného není, čím otravujeme náladu jiným, a někdy je to velice sobecké a bezohledné a jsme povinni se také občas překonat.

11 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 9:24 | Reagovat

Aneb bez protikladů to nejde, že :-)

12 Martin Martin | 25. srpna 2011 v 12:28 | Reagovat

[3]:Možná právě proto jsou lidé tak nevrlí, zamračení. Třeba se v práci musí usmívat na své zákazníky a pak jdou domů se svěšenou hlavou. Jde o přirozenost, jak napsal Petr. Když se mám chuť smát, tak se směju, když mám chuť brečet nebo mám vztek, nesnažím se tyto emoce zakrýt americkým úsměvem. Myslíte si, že takto se dá zvítězit sám nad sebou? Když vám zemře blízký člověk a vy si nasadíte "keep smiling" masku, asi to nebude úplně to pravé. Nehledě na to, že si tímto přístupem zaděláváte na závažné zdravostní problémy. Prostě buďme sami sebou. Nemusíme se přece na každého na ulici řehtat jako koně. A pokud najdete odvahu a řeknete příteli, že je vám dnes moc smutno a podělíte se s ním o vaši pravou emoci, tak se vám tato upřímnost a opravdovost vrátí.

13 Martin Martin | 25. srpna 2011 v 12:30 | Reagovat

[9]:Je obrovským darem, když se v životě objeví člověk, se kterým se můžeš jak smát, tak i plakat. Potlačovat v sobě jakékoliv emoce se rovná pomalé sebevraždě.

14 erča erča | E-mail | 25. srpna 2011 v 13:27 | Reagovat

Opravdovost... to je krásný slovo.:-)
Taky nejsem příznivcem pozitivního myšlení za každý situace. Působí to na mě totiž tak, že v sobě máme potlačit všechny rádoby negativní emoce (rádoby, protože kdo určuje co je špatný a co ne?) a předstírat, že je všechno ok, i když nám to třeba ubližuje daleko víc, než kdybychom si pořádně poplakali. Navíc jsou ty rádoby špatný situace užitečnými lekcemi. Pokud nechci, aby mě ovládal smutek, vztek, nebo další emoce, který mi nedělaj dobře, stačí se nad ně povznést - uvědomit si je, aby se mnou nemohly manipulovat, ale nebrat jim prostor pro jejich existenci. Ony pak sami odejdou v klidu a míru.:-) Je to jako když je někdo naštvanej a vy místo toho, abyste jeho vztek posilovali svým vlastním, necháte toho člověka, aby se vyřval a teprve až se uklidní a bude si chtít promluvit, můžete něco řešit. Ale ono se mi to krásně kecá, když jsem vklidu.:-) No ale i když občas vybuchnu, jsem ráda, že si už uvědomuju, že to není dobré a pracuju na sobě.

15 Martin Martin | E-mail | 25. srpna 2011 v 15:15 | Reagovat

[14]: Krásně napsáno. Fakt...:-)

16 Eva Eva | 25. srpna 2011 v 16:38 | Reagovat

Výborná kniha, která živě - pomocí autentických příběhů - hovoří o emocích, o "práci" s nimi, o osvobozujícím potenciálu, který leží za pochopením emocí (mimochedem autorka říká, že emoce jsou bránou do duše), je kniha s názvem Svoboda od Brandon Bays.
Nečetla jsem na toto téma - téma pochopení sebe sama na pozadí různých prožívaných stavů - lepší knížku.
Autorka ví o čem mluví.
http://www.zbozi.cz/723603-svoboda/brandon-bays/?q=svoboda%20brandon&r=zbozi1&redir=1&sId=1S8ufzcRwNMSJfxrexfX

17 annapos annapos | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 17:52 | Reagovat

[13]:Pravdu díte Martine, aleeeeee, je rozdíl mezi vlídností a pokryteckým šklebem.

18 annapos annapos | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 18:03 | Reagovat

[14]:Moc dobře myšleno, ale nejsme všichni andělé,  a výchova k nepotlačení emocí není dobrá cesta, nedávné tragedie jsou toho důkazem , člověk musí sám sebe neustále vychovávat, jinak se potom v mezních situacích neumí ovládat.

19 Verča Verča | E-mail | 26. srpna 2011 v 10:43 | Reagovat

[18]: ...ale nejsme všichni andělé - to rozhodně nejsme. Četla jsem na to krásnej citát: Bez zvířete uvnitř nás, bychom byli jen vykastrovanými anděli.:-) Ono to není o tom, hledat v sobě nějakou dokonalost, ale o tom, naučit se, aby nás emoce neovládaly. Zkus si, třeba při nějaký hádce, říct: cítím v sobě vztek. Nic nepotlačovat, jen si to uvědomit. Možná ti to pomůže, možná ne. Každopádně rozdíl mezi tímhle a potlačováním emocí vidím v tom, že když v sobě něco potlačuju, hromadím v sobě všechen ten sajrajt, kterej mi může posléze hodně ublížit.

20 Ivča Ivča | E-mail | 26. srpna 2011 v 18:34 | Reagovat

A "Cesta" od Bays se vrací k bolavým okamžikům. Ono jde vracet se večer k celému dni, udělat si "vizitu", jestli vše za ten den bylo OK. Pokud ne, ty emoce vyvztek atd někde mimo dům či byt, ať ten sajrajt nemáme doma, pozvat k tomu anděly, aby nám pomohli tím projít, pak za celou záležitost poděkovat: zavedla nás tam naše duše, abychom pronikli do bezpodmínečné lásky, udržovat se v děkování všem všemu za vše, neboť úplně vše je z téhož droje, a cokoli mám vůči čemukoli, sama se odpojuji od toho zdroje. Tím pomalu zpracuji sebe tak, že do těch emocí nevlítnu. A až se ještě více posilním, budu dotyčnému dávat energii klidu, aby tím prošel, aby si v sobě vyčistil, co potřebuje, a tím odkryl, proč mu to přišlo. Mně právě pomáhá léčitel nabaleným sajrajtem projít, vyčistil mi vztah k tátovi i mamce, te´d pracujeme na mém vztahu k manželovi. Jsem životní číslo 6. Všem jsem "cpala" co pro mě bylo naprosto samozřejmé. Nikdo mě nechápal. Rodiče oba 3, a jak jsem nepřijala rodiče, manžel je taky 3, abych to nabalené v sobě konečně zpracovala. A protože už jsem byla ve stavu docela slušné schizy, jen to zatím šlo vše potlačovat, duše mi vybrala za muže toho, jemuž ten sajrajt vybuchoval v psychózách. No, a jelikož bych ani tak nepochopila, že jediný, koho mám řešit, jsem já sama, přišel náš postižený syn, abych přes mé "zachraňování" konečně objevila prapodstatu všeho. Ani objevení duchovní cesty a letmé uchopení, že dítko odráží duchovní stav matky, nezarazilo mé "napravování" všeho kolem. Až má rakovina dělohy ukázala: dělej konečně něco se sebou, ať se celé okolí může konečně uzdravit! A kolik "práce" ten kámoš léčitel měl přes ten můj sajrajt prorazit, abych konečně uměla přijímat: to, co je, bez emocí. Udělal mi i program: vše jen je, a musí ho obnovovat, neboť mnou vytvoření démoni vzniklí mým "zachraňováním" jsou zatím velmi silní, postupně přijímáním svých minulých nepřijetí jim ubíráme energii. A: je to fuška, vyhrát sama nad sebou ;-). Teprve až zvládnu sebe, může kámoš provést totéž s manželem, aby se podíval na své démony a tím ho přestali ovládat.

21 eko-nom eko-nom | Web | 28. srpna 2011 v 20:35 | Reagovat

Také NEjsem příznivcem: "Dobrá nálada nevyléčí tvoje smutky, ale nasere všechny ostatní a to se vyplatí!" Usmívat se má člověk, když chce :-) Pak je to pravé, upřímné a mnohem lepší...;)

22 Petr H Petr H | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 23:07 | Reagovat

[5]: Díky, Zdeňku, za tvůj komentář, a pokud jde o ta dvojčata - kdoví, možná někdy v minulosti, možná v budoucnosti, cesty Páně jsou nevyzpytatelné a žádná setkání nejsou náhodná...

23 Petr H Petr H | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 23:09 | Reagovat

[6]: Opravdově a upřímně doufám, že už je ti lépe...

24 Petr H Petr H | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 23:23 | Reagovat

Přátelé, mnohokrát děkuji za Vaše hluboké a zamýšlení hodné komentáře, ani jsem nečekal, že má krátká úvaha vyvolá takové reakce. Díky za to, že přemýšlíte místo bezduchého sledování televizních seriálů "o ničem", že jste tedy a můžeme společně diskutovat o věcech, které mohou změnit nás samotné a tím i celý svět. Protože každý z nás je jedním takovým světem a "nikdo není ostrov jen sám pro sebe", jak napsal jeden spisovatel.
Omlouvám se všem, pokud jsem nereagoval na konkrétní komentář a nenavštívil vaše stránky. Tento týden jsem převážně strávil manuální prací při rekonstrukci domku a v tom vedru ani neměl sílu na další ani náladu na počítač... Přeju krásný zbytek prázdnin :-)

25 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 10:03 | Reagovat

[24]: Taky jsem se od čtvrtka do neděle nezastavil - a jsem za to rád, aspoň jsem krásně "vypnul" ... manuální práce má něco do sebe :)

26 Petr H Petr H | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 10:21 | Reagovat

[25]: Jojo, manuální práce je nám vlastní a přirozená :-) A je fakt, že člověk u toho tak krásně vypne mozek... tedy pokud nedělá něco náročnějšího. A navíc jak v tom vedru při míchání malty chutná člověku obyčejné pivo :-))

27 Osho Osho | 30. srpna 2011 v 21:38 | Reagovat

[26]:No jéje...

28 Petr H Petr H | E-mail | Web | 30. srpna 2011 v 21:44 | Reagovat

[27]: Pan Osho souhlasí? Tak na zdraví, Mistře :-)

29 Osho Osho | 31. srpna 2011 v 15:00 | Reagovat

[28]: Ano, naprosto souhlasím. Nedávno jsem při broušení a natírání vrat vypil asi tak pět piv. Byl to úžasný mystický zážitek. Měl jsem chvílemi pocit, že se tím pivem sám stávám... A po chvíli jsem se dokonce stal i barvou na vrata. Ještě že jsem měl ředidlo. Tak nazdraví!

30 Petr H Petr H | E-mail | Web | 31. srpna 2011 v 22:40 | Reagovat

[29]: Jste velký guru, od kterého by se mohli učit mnozí velcí Mistři, kteří se nikdy pivem ani barvou na vrata nestali :-))

31 Osho Osho | 1. září 2011 v 11:40 | Reagovat

[30]:Nepopírám, že tomu tak je. Každopádně tím, čím jsem, bych zdaleka nebyl, nebýt Vašeho blogu. I Vy jste muž hlubokého ducha v sobě ukrývající.

32 Bo Bo | 5. září 2011 v 17:29 | Reagovat

Zdravím vysmiatych i ubrečených.
Dík Peter H. za tvoj článok, jeho dĺžka či krátkosť sa mi páči.

33 Amelie Amelie | Web | 7. září 2011 v 19:34 | Reagovat

[23]: Bohužel není to lepší, změnili mi léky, zvyšují léky na bolest...a nic...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama