Září 2011

Jsme jako počítače

28. září 2011 v 21:49 | Petr Hynek |  Články
Jsme jako počítače,
podobný hardware.
Jen software se trochu liší.

A všichni máme mozek v hlavě,
oči, ústa, uši, duši...
Však každý jinak vidí, slyší...

Šťastné a veselé!

28. září 2011 v 20:40 | Petr Hynek |  Články
Jednou jsme si s kamarádem udělali "Vánoce" koncem března. Venku začínalo jaro, slunce hřálo na plné pecky a my jsme zdobili vánoční stromeček. Ozdoby, řetězy, čokoládové figurky... Sousedi si ťukali na čelo, když jsme tu borovičku nesli do šestého patra.

Když se konečně venku setmělo, nanosili jsme pod strom dárky a zacinkali - Ježíšek je tady! Ptáte se proč? A proč ne? Proč bychom měli mít sváteční atmosféru Vánoc jen jednou v roce, navíc zastíněnou předvánočním stresem spojeným s úklidem, nákupem dárků, vařením, pečením, smažením... Na ty březnové Vánoce vzpomínám velmi rád. Nikam jsme nespěchali, nic neuklízeli, místo toho jsme odpoledne vyrazili do lesa a večer si pod stromečkem rozbalili Borovičku a pár piv, snědli bramborový salát a hlavně vychutnávali ten božský klid.

Osobně si myslím, že toto jsou opravdové svátky klidu a míru, jak se říká vánočním svátkům a všichni si to každoročně přejeme navzájem, i když většinou to tak doma nevypadá a než se člověk dá do klidu, tak je po Silvestru...

A tak vám všem přeju opravdu Šťastné a veselé :-))
Třeba teď na podzim. Nebo v létě. Kdykoliv.
Ježíšek nelítá jenom v prosinci.



Kdo je tady blázen?

26. září 2011 v 17:09 | Petr Hynek |  Články

Občas si s úsměvem vzpomenu na své téměř dvouleté působení v ústavu "duševně chorých". Ne, nelekejte se, byl jsem tam sice zavřený, ale jen jako absolvent civilní služby po vysoké škole. Dělal jsem zahradníka a krmiče vepřů... Jo, něco jako vojín Kefalín z Černých baronů.

Tehdy jsem si uvědomil, že výrazy jako "duševně chorý" anebo "blázen" jsou vlastně tak trochu zavádějící. Všichni ti lidé v ústavu byli totiž v pohodě! Normálně pomáhali v zahradě, u prasat, v kuchyni, v prádelně, normálně se bavili, chodili na procházky, smáli se, četli, hráli karty, poslouchali hudbu.. Dělali často věci, na které my obvykle nemáme čas, protože se honíme jak debilové, abychom měli lepší barák, auto a plazmovku... Tedy naštěstí ne všichni.

Tak kdo je tady vlastně blázen?

Jo a taky měli tu zvláštnost, že si navzájem pomáhali namísto toho, aby jeden druhého pomlouval. Že si nikdy nic neukradli a nevzali žádný úplatek. Že je nenapadlo lhát, protože nechápali, k čemu je to dobré... Prostě naprosto nevhodní kandidáti pro politiku. Tam totiž platí, že kdo si pro sebe nenahrabe na úkor druhých, kdo nikdy nevezme úplatek, kdo splní všechny svoje předvolební sliby, tak je prostě blázen...

Tak nevím, mně daleko férovější a opravdovější přijdou ti "duševně choří".

Možná jsem blázen :-)

Svět patří dětem

24. září 2011 v 22:59 | Petr Hynek |  Články
"Nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království."

Svět dospělých her pomalu končí. Intriky, přetvářky, korupce, lži, pomluvy, nevěry, nenávist, války... Moc, peníze a sláva, takový je dnešní svět dospělých, který ale jednou skončí a já pevně věřím, že to nebude dlouho trvat. Svět zítřka patří dětem. Čistým, upřímným, pravdomluvným a nezištným hravým dětem.

Dnes se všichni snaží hned od narození děti vést, poučovat, nabádat, zakazovat, přikazovat, nabádat, kazit, nutit atd. Jsme to ale my, kdy by se měl od dětí učit. Jsem si jistý, že přesně o tom, je výše uvedený citát z Bible. Svět zítřka patří dětem...


Dalajlama o porušování pravidel

19. září 2011 v 23:49 | Petr Hynek |  Články
Ne ve všem souhlasím s Dalajlámou, ale líbí se mi jeho lidský smysl pro humor na jedné straně a hluboká moudrost na straně druhé. Tady jsou dva z jeho mnoha citátů, které jsou velmi pravdivé:

Držte se "tří R": Respektu vůči sobě, Respektu vůči ostatním a Responzibility - zodpovědnosti za všechny svoje činy.

Pamatujte si, že když nedostanete to co chcete, je to někdy skvělý zásah štěstí.

A tohle je trochu odvázaný Dalajláma:

Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit.

Porušujete pravidla? Myslím v dobrém, Jet na červenou se často nevyplácí. Ale jít proti pravidlům zavedeným hloupými politiky, jít proti všeobecně platným zákonům nenažrané konzumní společnosti, jít proti proudu "řeky" hluchých a slepých ovcí, to je asi to, co měl duchovní Mistr na mysli.

Nebát se jít svou vlastní cestou.
Ale s respektování sebe i ostatních.
Se zodpovědností za všechny své činy.
Nebát se a jít.
Sedět na zadku dokáže každý...

Nikdy nevíš, co bude za vteřinu....

16. září 2011 v 23:49 | Petr Hynek

Tenhle svět může kdykoli skončit.
Tenhle život může kdykoli pominout.
Nikdy nevíš, co bude zítra,
ba ani, co bude za vteřinu.
A lidé na sebe štěkají jak psi.
Kvůli maličkostem.
Kvůli pomíjivým prkotinám.
Jako psi se rvou o kost,
která se zanedlouho stane prachem,
stejně jako ti psi, stejně jako my.
A přitom je tolik krásných věcí,
které nás obohacují a povznášejí,
jako například východ či západ Slunce,
hvězdy nad hlavou,
prostý dětský smích
úsměv bezzubé stařenky
a upřímná radost kohokoliv.
Tenhle svět může kdykoli skončit.
Tak je lepší štěkat nebo se smát
a s otevřenou myslí i srdcem
prožívat každý přítomný okamžik?
Nikdy nevíš, co bude za vteřinu....

Deža ví...

16. září 2011 v 23:20 | Petr Hynek |  Články
Možná jste měli někdy ten známý pocit Déjá vu (čti dežaví), tedy jev, kdy má člověk z ničeho nic intenzivní pocit něčeho už dříve prožitého, viděného nebo slyšeného. Průzkumy uvádějí, že více než 70 % populace přiznává, že pocit déjá vu alespoň jednou zažilo. Mně se to stává dost často. Jak to? Zažil jsem tuhle nebo onu situaci někdy v minulém životě? Nebo ve snu? Nebo jsem si ji přivolal už v prenatálním stavu? Co je před narozením a co po smrti, to jsou otázky, které trápí filosofy, vědce i mystiky už od nepaměti. Každopádně "Déjá vu" tady s námi je, ať věříme v cokoli anebo nevěříme v nic. Asi to není důležité. Jenom někdy prostě máme pocit, že jsme tuhle situaci už určitě museli zažít. Zvláštní je, že jsem celkem silné Déjá vu zažil i ve snu... A co vy, jaké máte zkušenosti?

Divadlo světa

14. září 2011 v 14:19 | Petr Hynek |  Citáty
Zvláštní divadlo je svět lidí
A každý hrát svou roli musí fér.
Ať hořká komedie nebo drama,
my pouze hrajem´, Bůh jest režisér.
A všechno vidí...

Ptáme se po smyslu,
přejem´ si jinou, lepší roli.
Scénář však napsaný
a jeden ze zlata má šat,
druhý se hrabe v poli.

A třetí katem čtvrtého,
soudce je na svém místě.
Roli je třeba vážně brát
a až do konce hrát, jistě.

Ach, kolik rolí na nás ještě čeká,
než po boku "režiséra" usednem´.
Je třeba pochopit svou roli.
Tu roli psanou pro člověka.
Jinak se dále nepohnem´.

Svět lidí, pouhé divadlo.
Čas odbíjí - života kyvadlo.

Nejsou zlí lidé...

14. září 2011 v 7:29 | Petr Hynek |  Z jiných zdrojů
Aleš (tři roky): "Prosím, povídej mi pohádku o zlém vlkovi."
Lída (deset let): "Ale ne, nejsou zlí vlci, jsou jen nešťastní vlci."
Nejsou zlí lidé…
Bruno Ferrero

My jsme ti, na které se čeká...

12. září 2011 v 14:40 | Petr Hynek |  Články
Jsme to my sami, kdo tvoří realitu tohoto světa na Zemi. Jsme to my, kdo jej může tvůrčím způsobem měnit k lepšímu. Jsme to právě my, na které se čeká.

Sedět v hospodě nebo doma u televizních zpráv a nadávat na všechno kolem sebe, to je spíš cesta "do pekel". Mlčet a jen meditovat u vonné tyčinky je možná cestou objevování sebe sama, ale jak vysvětlíte jednou svým dětem, proč bydlíte v holobytu a ne v rodinném domku se zahrádkou jako jejich kamarádi? Anebo proč jste je nenaučili číst, plavat, jezdit na kole, objevovat krásu hor a moří, proč jste jim nedali lásku a svůj čas? Protože jste hledali sami sebe, rozpouštěli své ego v dýmu vonné tyčinky a osvobozovali mysl od všech světských zbytečností?

"Ora et labora - Modli se a pracuj," tak stojí psáno v mnoha duchovních knihách, včetně Bible. Navíc člověk dostal od Boha mozek a je schopen myslet, rozeznávat, uvažovat... Můžeme tak přemýšlet, otevřít se, sdílet a konstruktivně tvořit svým myšlením a následně i činy realitu okolo sebe. Nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Byť třeba "jen" pro svoje děti, rodinu. Ora et labora...

Zloděj se bude zodpovídat za zlodějnu, politik za korupci, ale my taky každý za sebe. Za to, co jsme udělali, ale i za to, co jsme neudělali, když jsme udělat mohli a měli pro to všechny předpoklady. Jsme to my, na které se čeká.

11. září po 10 letech

11. září 2011 v 7:29 | Petr Hynek |  Články
Dneska je to rovných deset let poté, co jsme byli svědky "teroristických útoků" v New Yorku, po nichž následovalo rozpoutání války v Iráku a Afghánistánu. Deset let poté a i když už pomalu nikdo nevěří těm pohádkám americké vlády, média stále odmítají diskusi. Proč asi? Protože jsou Jejich. Proto mne překvapilo, když se v pořadu ČT 24 Hydepark objevil náhle Antonín Baudyš, který s otevřeností jemu vlastní hovořil o citlivém tématu 11. září 2001. Že by se ledy hnuly a Pravda, kterou si tolik lidí přeje konečně poznat, nakonec přece jen přišla?

Namátkou jen pár nezodpovězených otázek k 11. září:
• proč se za 6,5 vteřiny zřítila volným pádem i budova WTC 7, do které žádné "unesené" letadlo nenarazilo?
• proč nedlouho předtím byly všechny zřícené budovy pojištěny na astronomické částky?
• proč se nikdy nenašly trosky údajného Boeningu, který měl narazit do Pentagonu a proč zmizely záběry všech bezpečnostních kamer v okolí?
• jak to, že se v troskách po požáru našel papírový pas a látkový šátek jednoho z "teroristů" a nikdy se nenašly černé (oranžové) skříňky z letadel?

Můžeme mlčet a tvářit se, že se nic nestalo. Ale můžeme se taky ptát, přemýšlet a měnit myšlení. Od toho totiž máme mozek. Chceme lepší svět, ale ignorujeme dějiny i současnost. A přitom každý z nás může něco udělat. Třeba se jenom ptát, přemýšlet a měnit myšlení...

Jinak ten pořád s A. Baudyšem najdete v archivu ČT 24 tady:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10252839638-hyde-park-ct24/211411058080908-hyde-park/

Co je realita a co sen?

8. září 2011 v 20:50 | Petr Hynek |  Foto

Po noci k ránu přichází den
a sen se mění v probuzení.
Však co je skutečnost, co iluze, co sen?
Co opravdové je - a co není?

Čas je relativní

7. září 2011 v 14:00 | Petr Hynek
Čas je relativní veličina. Velmi relativní. Jak dlouho trvá vesmír? A co v něm znamená jeden lidský život? Je to jen jako lehké zakašlání, pouhý let ptačího pírka nebo zrnka prachu, které se na chvíli zvedlo ze země, aby na ni prakticky okamžitě zase dopadlo.

Z hlediska věčnosti je nějaký ten lidský měsíc, rok, jen pouhým oka-mžikem.
Ale pro člověka může někdy i ten "okamžik" znamenat někdy "celou věčnost".

V jedné jediné vteřině se současně narodí a zemře na planetě Zemi neskutečné množství lidí. Děti chtějí být šťastné, ale ne vždy tomu tak je. A svá traumata si nesou po celý krátký život. Někteří jsou pak velmi "důležití" - třeba v politice. Získali moc, slávu i peníze. Cha. Jak směšná pouťová atrakce, pár zatočení na kole štěstí a pouť končí.

My lidé však asi "čas" potřebujeme, abychom dokázali rozkouskovat ten svůj krátký život na určité sekvence, abychom mohli sepsat dějiny a dokázali se nějak časově pohybovat v období od rodného po úmrtní list.

Kéž bychom ale dokázali doopravdy žít. Bez ohledu na čas.
Vše je pomíjivé a jediné, co má cenu, je láska duše ke svému stvořiteli.
Ten si ji může kdykoli zavolat na kobereček a shovívavě se pousmát nad jejím lidským pachtěním.

Konopí léčí a uzdravuje

6. září 2011 v 21:50 | Petr Hynek |  Články
Dnes trochu z jiného soudku, konopného... Když už jsem ten zahradník :-) Na zahrádkách právě dozrávají krásné vzrostlé rostliny a policie opět dělá razie na "nelegální" pěstitele. Je to smutné. V minulosti se konopím léčila řada nemocí, než přišli koumáci na to, že se dá dobře vydělávat na chemickém a farmaceutickém průmyslu. A na lidech, kteří to všechno budou kupovat, když jim to pěkně naservírujeme. A zasejeme do nich strach a nejistotu.

Kolik miliard už bylo vynaloženo třeba na výzkum léčby rakoviny? Bylo již mnoho případů vyléčení rakoviny "obyčejným" konopím. Léčí také cukrovku, roztroušenou sklerózu, epilepsii, astma, Parkinsonovu nemoc, řadu chronických bolestí atd. atd. Léčí totiž centrální nervový systém, léčí příčinu, ne následek. Ale policie bude dál potírat každého, kdo si konopí pěstuje byť na vlastní zahradě a byť jen pro zdravotní účely. Za deset rostlin zavřou třeba stařenku, ale drogové mafie nechají v klidu "podnikat".

Proč tomu tak je? Medicína je dobrý byznys, řekl bych mnohem, mnohem větší než zbrojení. Válku nikdo nechce, ale zdravý chce být každý. A když se to lidem dobře podá, dá se na rakovině i dalších nemocech moc dobře vydělat. Bohužel.

Já za sebe mohu říci, že příští rok na jaře zaseji. Pět rostlin je totiž "legálních" :-) A co vy, už sklízíte? A jaké máte zkušenosti? Nedávno jsem měl velké bolesti dásní, dvě noci jsem nemohl spát. Vzpomněl jsem si na souseda s jeho konopnou mastí, namazal dásně a do půl hodiny pokoj.

Ono jde ale především o to zbavit se strachu, postavit se na vlastní nohy, vzít odpovědnost za svůj život a svoje zdraví do vlastních rukou. Nejrůznější bylinky, jako je právě konopí, ale i mnohé jiné, mohou být prostředníkem, jakýmsi startérem, který nastartuje přirozenou obranyschopnost a přirozený stav mysli.

Co je důležité?

6. září 2011 v 20:20 | Petr Hynek |  Citáty
Co je důležité, to se nám samo v pravý čas ukáže.
Ostatní ať shoří v dějinách zapomnění...

Svět se mění každým okamžikem

4. září 2011 v 21:59 | Petr Hynek |  Citáty
Svět nikdy nebude takový, jakým byl včera. Naštěstí.
Dává nám tak tisíce nových příležitostí
otevřít oči, nastražit uši a možná něco pochopit.


Jsi v každém z nás

2. září 2011 v 22:09 | Petr Hynek |  Články


Vím, že jsi byl vždycky ve mně.
A jsi vlastně v každém z nás.
Ty jenom trpělivě čekáš,
a vydáš se nám napospas...

Ano, jsi i v tom největším boháčovi,
co zlatem nosí prošívaný šat,
jsi i v tom největším chudákovi,
co na dlažbě městské ulice
o malý kousek prosí chleba
a ruce se mu třesou tak,
že sotva udrží svoji bílou hůl.
Jsi i v tom největším opilcovi,
který se právě potácí z hostince U tří růží,
aby za chvíli doma zmlátil
svou nevěrnou ženu a tři děti,
které za nic, ale opravdu za nic nemohou
a jenom mlčky otvírají ústa
v němém úžase, jakoby říkaly:
"A je tohle opravdu náš táta?"
I v nich jsi, Pane.

A jsi i v tom do války vyslaném vojákovi,
co právě na frontě zabil svého prvního nepřítele
a zhnusen svým vlastním činem
se pozvracel do trávy
a říká si, že nikdy, že už nikdy
nic takového neudělá.
Vždyť všichni jsme vlastně jenom lidi,
tak proč se navzájem zabíjet?

A jsi i těch zfetovaných mladících a dívkách
co v těžkých drogách hledají lehčí život
a je to vlastně jen útěk před sebou samými
a brána do jiného světa. Světa?

Ne, smysl života neleží na dně láhve finské vodky,
ani není dost dobře možné jej rozdrobit
na prášek chutnající po heroinu.
Ani ten nejbohatší milionář
nenalezne uspokojení ve svém majetku,
a ani ten žebrák nenalezne štěstí ve skývě chleba.
Jen ten, kdo otevře svoje srdce
a vydá se ve tvých šlépějích,
ten objeví spravedlivý vesmír v sobě,
ten vesmír, který sjednocuje,
který je v nás od našeho narození,
ale všelijaké zkoušky života
nás často od něj odvádějí.

Vím, že jsi byl vždycky ve mně.
A jsi vlastně v každém z nás.
Ty jenom trpělivě čekáš,
až přijdeme na to, zas - a zas...

Od podstaty k prostatě...

2. září 2011 v 21:09 | Petr Hynek |  Úsměvné - ze života
V mládí jde především o podstatu,
moc a vládnoucí stolec.
Ve stáří člověk myslí na prostatu,
moč a normální stolici...