Čas je relativní

7. září 2011 v 14:00 | Petr Hynek
Čas je relativní veličina. Velmi relativní. Jak dlouho trvá vesmír? A co v něm znamená jeden lidský život? Je to jen jako lehké zakašlání, pouhý let ptačího pírka nebo zrnka prachu, které se na chvíli zvedlo ze země, aby na ni prakticky okamžitě zase dopadlo.

Z hlediska věčnosti je nějaký ten lidský měsíc, rok, jen pouhým oka-mžikem.
Ale pro člověka může někdy i ten "okamžik" znamenat někdy "celou věčnost".

V jedné jediné vteřině se současně narodí a zemře na planetě Zemi neskutečné množství lidí. Děti chtějí být šťastné, ale ne vždy tomu tak je. A svá traumata si nesou po celý krátký život. Někteří jsou pak velmi "důležití" - třeba v politice. Získali moc, slávu i peníze. Cha. Jak směšná pouťová atrakce, pár zatočení na kole štěstí a pouť končí.

My lidé však asi "čas" potřebujeme, abychom dokázali rozkouskovat ten svůj krátký život na určité sekvence, abychom mohli sepsat dějiny a dokázali se nějak časově pohybovat v období od rodného po úmrtní list.

Kéž bychom ale dokázali doopravdy žít. Bez ohledu na čas.
Vše je pomíjivé a jediné, co má cenu, je láska duše ke svému stvořiteli.
Ten si ji může kdykoli zavolat na kobereček a shovívavě se pousmát nad jejím lidským pachtěním.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liška Liška | Web | 7. září 2011 v 14:08 | Reagovat

good blog..XD

2 Amelie Amelie | Web | 7. září 2011 v 14:25 | Reagovat

Krásné, hlavně ty poslední 3 řádky. Ano, čas je relativní. Jsme-li s milovaným člověkem, zdají se nám 3 hodiny společného času tak málo. Nespím-li v noci 3 hodiny kvůli bolestem, zdá se mi to tak strašně dlouhé a nekonečné. Děkuji za hezké zamyšlení.

3 Petr H Petr H | E-mail | Web | 7. září 2011 v 14:35 | Reagovat

[2]: A já přeji, ať jsou ty hodiny s milovaným člověkem co nejdelší a hodiny bolestí krátké, ještě kratší a nejkratší...

4 Fáďos Fáďos | Web | 7. září 2011 v 15:30 | Reagovat

Mooc hezky napsané.. Věřím tomu, že mnoho lidí by dokázalo opravdu žít bez ohledu na čas. Ale vše strašně limituje naše okolí. "Musíme" sedět ve škole, práci. A dělat to, co je po nás požadováno, abychom vůbec měli peníze na holé přežití. Už to nás limituje v tom, abychom každou vteřinu prožívali naplno obohacováním sebe samotného. Bohužel, vše má nějaký řád...a my se mu musíme přizpůsobit. Přitom nám klidně hned po narození může proběhnout hlavou myšlenka, že to vlastně ani nemá smysl. Že by to tu přece šlo i bez nás. Navíc když od vzniku "naší" planety je to jen okamžik v porovnání s vesmírem, jak píšeš.
Čas je relativní... Už jsem párkrát přemýšlel jak by se tady asi žilo, kdyby nebyly hodiny x).
Zajímavé je také sledovat, jak starším lidem utíká čas raz dva...a jaký je pro nějaké malé díte velký problém čekat 20 minut na autobus. Nesrovnatelně jinak to každý z nich vnímá... Protože 20 minut ze života pětiletého kluka je podstatně větší kus života, než když takto 20 minut čeká pán čerstvě v důchodu.

5 Eva Eva | 7. září 2011 v 17:14 | Reagovat

[3]:A právě bolest, utrpení přiivádí člověka ke skutečné pokoře...

6 Petr H Petr H | E-mail | Web | 7. září 2011 v 17:24 | Reagovat

[5]: To vzkazuješ zřejmě Amelii, která už si tolik vytrpěla? Ten můj komentář [3]: patřil totiž jí...

7 Eva Eva | 7. září 2011 v 19:53 | Reagovat

Ne, má mysl i srdce je soustředěná na tebe.
Na Petra.

Amelii zdravím. Je to má sestra. Víme o sobě.

8 Eva Eva | 7. září 2011 v 19:55 | Reagovat

PS: Ona totiž to, o čem píšu - přímo žije.
Ty jsi jen pisálek, který si hraje se slovy.

O ničem jiném jsi mě zatím nepřesvědčil.

Ona ví, co je bolest a utrpení...i "k čemu vedou"....

9 Petr H Petr H | E-mail | Web | 7. září 2011 v 20:42 | Reagovat

[8]: Nemám zapotřebí nikoho o ničem přesvědčovat. Zpovídat se budeme jedině před Bohem, Vivien... Měj se krásně.

10 Eva Eva | 7. září 2011 v 21:08 | Reagovat

Loučíš se?

11 Petr H Petr H | E-mail | Web | 7. září 2011 v 21:15 | Reagovat

[10]: Ne, ještě ne...

12 Eva Eva | 7. září 2011 v 21:24 | Reagovat

To je dobře....

13 annapos annapos | E-mail | Web | 8. září 2011 v 20:03 | Reagovat

NEHÁDEJTE SE MLUVÍTE OBA O BOHU A O LÁSCE. A klid je štěstí a radost. mějte radost a klid v srdci. V Š I CH N I .

14 Osho Osho | 8. září 2011 v 22:08 | Reagovat

Máte pravdu. Všichni. A každý tu svou.  Mně dnes přestaly fungovat stěrače u auta. Naštěstí právě pršelo, a tak jsem si tak jel krajinou, kterou jsem mlhavě poznával a cítil jsem vedení odněkud zezhora. Bylo mi to divné, tak jsem zastavil, navlékl jsem si vestu, vyndal ze zavazadlového prostoru výstražný několikaúhelník a s pohladem upřeným k nebi jsem kráčel po střední dělící čáře k nedalekému obzoru, který se stále vzdaloval. Slyšel jsem hlas trubek, "snad to jsou andělé" říkám si. Byly to klaksony ostatních aut, jejichž obyvatelé stírali a zdravili mne. Každému jsem cestou požehnal výstražným několikaúhelníkem. Ale teď se pohroužím do hluboké meditace a ráno půjdu nohama setřít rosu na koleje...

15 Petr H Petr H | E-mail | Web | 8. září 2011 v 22:17 | Reagovat

[14]: Děkuji Vám, Mistře, za tento poučný příběh. Jste hluboký muž, který vidí dál než za stěrače svého vozu a který se nebojí vzít na sebe svůj výstražný kříž a kráčet s hlavou vztyčenou vstříc davu, ženoucímu se odnikud nikam... Sejdeme se na kolejích a vypijeme  spolu doušek ranní rosy? :-)

16 Osho Osho | 9. září 2011 v 10:08 | Reagovat

Právě jsem se vrátil z Plzně. Stíral jsem bosou nohou rosu z kolejí a hrnul ji do mé meditační konvice. Čekal jsem na Vás a těšil se, kterak spolu konečně popijeme tento božský nápoj. Vždyť co může být čistějšího, než lektvar mnou požehnaný. Jak jsem byl potěšen, když jsem v dáli spatřil blížící se vlak. Mé vzrušení každou vteřinou nabývalo na intenzitě. Vstal jsem a čekal, kdy vlak zastaví, vy vystoupíte a konečně se potkáme tváří v tvář. Posadil jsem se uprostřed kolejí a nalil rosy do šálků. Jelikož ale vlak začal houkat a nejevil známky zastavení ba ani snížení rychlosti, popadl jsem konvici, šálek a kráčel jsem ve směru jízdy po levé koleji. Zpočátku se mi ještě dařilo setřít trochu té rosy, ale nakonec jsem raději zrychlil. Cítil jsem ve svém Srdci, že se děje něco mimořádného. Svoji rosu jsem dopil těsně před hlavním nádražím a když už jsem vbíhal do cílové rovinky, slyším z tlampačů hlas:"pozor u druhé koleje, na druhou kolej právě vbíhá Osho..." Byl jsem dojatý. Zastavil jsem se já i rychlík a lidé se ke mně sbíhali. Všichni chtěli nejspíš vidět Mistra. Požehnal jsem jim tedy svojí konvicí a vydal jsem se na cestu zpět do své meditační komory.

17 Petr H Petr H | E-mail | Web | 11. září 2011 v 7:27 | Reagovat

[16]: Je zvláštní Mistře, že jste mne při své obrovské duchovní otevřenosti neviděl - ten vlak, řítící se po kolejích, houkající a nejevící známky zastavení, jsem byl ve skutečnosti já... Snažil jsem se Vás dohnat, ale vy jste přede mnou stále utíkal, a to až na samotné nádraží, kde jste se snažil žehnat svojí meditační konvicí davu, který to však nechápal a považoval Vás za blázna zhuleného do morku kostí :-)

18 Osho Osho | 12. září 2011 v 21:09 | Reagovat

[17]: Jak říkám, něco mi říkalo, že v tom vlaku jste Vy. Nenapadlo by mne, že jste to Vy sám. Ale tohle znám, i já jsem se stal vraty, pivem, kouřem... Proč Vy byste se nemohl stát vlakem? Chápu a na dálku Vám žehnám svojí konvicí...

19 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 23. září 2011 v 9:28 | Reagovat

Čas se nemění ... ale všechno se mění v čase ... takže co že to je relativní? Hmmm? :-))))

[5]: Bolest a utrpení je skutečný učitel ... štěstí a všechno dobré je jen umně převlečený Satan zpívající na cestu do pekel ... nahlas, nahlas hraj a oni Ti svou duši daj ...

20 Osho Osho | 24. září 2011 v 12:42 | Reagovat

[19]: Štěstí a vše dobré je převlečený Satan?? Váš postoj tedy nesdílím. Ale klidně zůstaňte u svého sebemrskačském názoru.

21 Petr H Petr H | E-mail | Web | 24. září 2011 v 21:29 | Reagovat

[19]: Já osobně se domnívám, že v tomto světě je dualita ve všem a že skutečným učitelem je život sám. Ať už je to utrpení, bolest, ale na druhé straně i radost a štěstí, proč ne? Ale každý jsme si vybrali jinou cestu, proto nelze vše paušalizovat.

22 Osho Osho | 25. září 2011 v 11:44 | Reagovat

A nyní se podíváme, zdali je přítomen Hliník...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama