Říjen 2011

Duševní panic

29. října 2011 v 16:49 | Petr Hynek |  Citáty
Je mnoho věcí na světě
a všechny převážně na nic.
Člověk jim často však propadne
a duše-vně - zůstane panic...

Růžové brýle na očích,
nádherný barák, páni,
uvnitř pak tisíce marností,
jimiž jsme - zahrabáni.

A jeden starý slepý muž,
měl jen svoji bílou hůlku.
O vše se dokázal rozdělit,
takže měl věcí jen půlku.

- - -

K pochopení tajemství života,
nestačí růžové, ba ani slepecké brýle.
Vzdejte se blbostí a Bůh k vám přijde
během jediné krátké chvíle.

Píšu ti, anděli...

28. října 2011 v 15:39 | Petr Hynek |  Články
Servus, můj anděli!
Píšu ti zas po dlouhé době,
abys věděl, co je tu nového...

Víš, svět je zvláštní místo.
Na jednom konci světa lidé umírají hlady,
a v supermarketu uprostřed Evropy
se lidé málem ušlapou v davu,
když zlevní olej o dvacku a cukr o búra.
A jejich auta na přeplněném parkovišti
doslova praskají ve švech.

Víš, svět je zvláštní místo.
Lidé si ještě pamatují na světové války,
ale nepřestanou vyrábět zbraně
a posílají svoje blízké do bojů,
které jim zajistí větší odbyt,
nerostné suroviny a moc.
A protože většina mlčí, válčí se dál.

Víš, svět je zvláštní místo.
Někteří lidé mají krásný dům se zahradou,
zdravé děti a netrpí hladem.
Ale i tihle lidé se necítí být šťastní
a honí se jak blbci za větší výplatou,
třeba jen proto, aby jim sousedé záviděli.
A na své děti při tom nemají čas.

Víš, svět je zvláštní místo,
a tak si říkám, jestli vy andělé
nejste smutní z toho všeho?

Ale neboj, všichni tu nejsou takoví.
Viděl jsem pár rozzářených srdcí,
viděl jsem kráčet naději napříč městy,
slyšel jsem mezi lidmi slova,
která mohou a možná změní svět.

Měj se fajn, anděli.
A někdy se zastav...


Panna nebo orel?

24. října 2011 v 21:39 | Petr Hynek |  Citáty
Nenávist a láska
jsou dvě strany jedné mince.
Té stejné mince.
Ta mince jsme my.
Jakou máte hodnotu?

Panna nebo orel?
Někdy jen stačí
hodit minci do vzduchu
a je rozhodnuto.
Ale hodnota mince se nemění.

Uvnitř té mince,
která má dvě strany,
rub a líc,
je pouze jediné -
mince sama.

Buďme sami sebou.

Věčné pivo z nebeské cisterny aneb Jak vypadá ráj?

22. října 2011 v 21:19 | Petr Hynek
Možná jste zaregistrovali ten úsměvný příběh, který se odehrál před několika dny v Americe. Nějaký chlápek šel městem a nejednou před sebou uviděl cisternu s pivem a několika pípami po stranách. Prý si v té chvíli pomyslel, že zemřel a ocitl se v nebi... A pak už jen pil, pil a pil. Od pípy jej odtrhli až policisté poté, co na jeho opilé chování upozornili obyvatelé města. Měl štěstí, že nezemřel na otravu alkoholem, to by se možná divil. Ale možná taky ne.

Jak vlastně vypadá nebe, jak vypadá ráj? Na světě je většina lidí věřících a většina také věří, že nějaký ráj existuje. Každý o něm má však jiné představy. A dost možná, že ráj bude pro každého člověka právě takovým, jak si jej daný jedinec představuje. Realitu svého života tady na Zem totiž tvoříme svými myšlenkami, kdoví, zda svým vědomím neovlivňujeme i svoje budoucí putování duše?

A tak zatímco jeden z nás najde v ráji nádherné louky, bohaté lesy plné hub, jiný se ocitne v nejkrásnější koncertní síni se svým oblíbeným rockovým zpěvákem, další ve společnosti Pabla Picassa, Mozarta či Beethovena, jiný na nejlepším fotbalovém zápase, někdo bude zpívat s anděly, další sjíždět na kánoi nejdelší nebeskou řeku. A všem bude přitom krásně.

Všechno je možné. Ráj je stav duše. A třeba ten chlápek v USA se jednou vážně dostane do nebe, kde poteče věčné pivo z nebeské cisterny :-)

Všechno má svůj smysl

17. října 2011 v 22:59 | Petr Hynek |  Citáty
"Za vším, co se stane, je nějaký smysl. Všechno, co se tu děje, děje se jenom jako podobenství. Pro každého z nás pak toto podobenství znamená něco jiného."
(J. M. Simmel - z knihy Divím se, že jsem tak veselý)


Chcete zrušit účet? Mohou vás zatknout!

17. října 2011 v 13:39 | Petr Hynek |  Články
Pokud si půjdete zrušit účet v bance, dobře to ještě zvažte. Mohou vás totiž zatknout! Ne, to není sci-fi ani ukázka z žádného filmu. To je skutečnost těchto dnů ve "svobodné" zemi USA. Na Wall Street již několik týdnů probíhají demonstrace proti světovému finančnímu systému a právě tam zatkli několik klientů, kteří si přišli zrušit účet... Ať už si jej přišli uzavřít z jakéhokoliv důvodu, mají na to právo. Ale ve "svobodné" zemi USA asi ne.

K těmto jevům bude docházet stále častěji, až se finanční systém zcela zhroutí a bude nahrazen něčím jiným. Že k tomu dojde, ukazují jasné signály po celém světě.

Jen tři otázky:
Jak to, že jsou státy stále zadluženější, když jim skutečně pracující lidé odevzdávají téměř polovinu vydělaných peněz? (což je mimochodem nehorázné, kdysi se odevzdával desátek a státy prosperovaly).
Jak to, že banky tvrdí, že nemají peníze, když půjčují na tak vysoké úroky a ještě nás obírají o poplatky - třeba i za příchozí platby na náš účet?
Jak to, že zadlužené státy půjčují peníze dalším zadluženým státům?
A mohli bychom se ptát dál...

Kam tohle může vést? Jedině k finanční krizi, potažmo krachu.
Ale není třeba se bát. Tak zkrachují banky, no a co. Zkrachují burzy, no a? Zkrachují politické systémy, na to se těším.
Zkrachuje doprava a my si zase budeme pěstovat svoje potraviny. A nebude to nakonec lepší?

Lidé, kteří se nebojí žádné práce, se o sebe dokáží postarat.
Ti, kteří si zvykli parazitovat na druhých, to budou mít těžší.
Lidé závislí na majetku se asi budou divit.
Ale každý si zvolil svůj směr sám.
A kdo svoje štěstí zakládá na penězích, toho lituji.
Pouze opravdové hodnoty přetrvají.
Jaké to jsou? Na to si může najít každý odpověď sám v sobě.
On to většinou každý ví. Ale když je všude kolem tolik lákadel a jsou tak laciné...

Lidé nemají rádi změny. Mají rádi svoje pohodlí.
Ale změny přijdou a je to dobře.
Změny jsou důležité pro vývoj planety i lidstva.
A není třeba se jich bát, spíš naopak.

To je ta země česká?

13. října 2011 v 22:49 | Petr Hynek |  Články
Kam poděl se tvůj Duch,
ó národe ty český?
Kam tvoje hrdost, hlava vzpřímená?
Teď jenom ze lží oblékáš si šaty
a smutný věšák tam, kde byla ramena.

Tak zase povstaň, vzmuž se,
Duch Pravdy zvítězí, když hraje,
tak vezmi zbraně do svých dlaní.
Jdi za svým snem českého ráje.
A vyžeň ty, co se jen zlatu, moci klaní.

Kde domov tvůj,
ó národe ty český,
kde tvoje lučiny, kde v sadě květ?
Vždyť na nejlepší půdě ´s nechal,
jen cizí big markety vystavět...

To je ta česká země -
země česká, domov tvůj?
Kdo o ní rozhoduje,
kdo řídí zákulisní boje,
Praha? Brusel? Či jiný politický hnůj?

Kam poděl se tvůj Duch,
ó národe ty český,
kam tvoje hrdost, hlava vzpřímená?
Tak obleč už si z Pravdy šaty,
jdi, vyhraj a hrdě zvedni ramena.



Život je za oponou

12. října 2011 v 21:49 | Petr Hynek |  Citáty
Blíží se konec této tragikomedie, zvané život.
a všichni jsou zvědavi, co je za oponou.
Za oponou je Život.

EU si z nás asi dělá pr...

11. října 2011 v 21:39 | Petr Hynek |  Články
Původně jsem chtěl psát o něčem úplně jiném, ale právě jsem si otevřel zprávy na Novinkách, a to mně fakt dostalo! Podle nové směrnice Evropské unie nesmí děti do 8 let bez dozoru nafukovat obyčejné balónky a do frkaček je zakázáno foukat dokonce až do 14 let!!! Tak mám dojem, že si z nás evropští poslanci už doslova dělají pr...

Zadluženost států EU je taková, že musí každou chvíli zkracovat nejen Řecko, ale snad celá unie, hroutí se nám bankovní systém, ve zdravotnictví chybí peníze, i když je tam všichni cpeme horem dolem, Titanik evropské demokracie se potápí, ale admirálové vydávají místo záchranných člunů a vest takové nesmyslné vyhlášky jako tu o baloncích a frkačkách.

Tak nevím, co od těch pánů s platy kolem milionu měsíčně můžeme ještě očekávat. Možná pro příště vydají nařízení, že si smíme utírat zadek jedině papírem s logem Evropské unie. Ale tomu bych se zas tak nebránil...

Dobrou noc milé děti a nezapomeňte - balonky od devíti a frkačky až od patnácti, jasné?!

S nadšením prožít každý den

10. října 2011 v 18:19 | Petr Hynek |  Články
Na úvod jsem si vypůjčil citát od brazilského spisovatele Paola Coelha:

"Pane, dej nám vždy nadšení, neboť je to náš způsob modlitby.
Nadšení nás utvrzuje v přesvědčení,
že vše je možné, pokud bereme vážně to, co děláme."

Kdyby nebylo nadšení, nevzniklo by tolik krásných uměleckých děl.
Kdyby nebylo nadšení, nikdo by nevymyslel a nepostavil tolik krásných staveb, před kterými se tají dech.
Kdyby nebylo nadšení, jak roboti bychom chodili z práce do práce, která nás nebaví.
Kdyby nebylo nadšení, nikdy by nevznikly tak nádherné hudební skladby, při kterých nám až leze mráz po zádech.
Kdybychom s nadšením nerozvíjeli své dary od Boha, asi bychom jej hodně zklamali. Ale nakonec i sebe.
Kdybychom se s nadšením nevěnovali svým dětem, co by z nich jednou bylo?

Jak zpíval Waldemar Matuška: "Co děláš, to dělej rád..."
Někdy je to těžké, zvláště když máte učitele nebo šéfa blbce.
Ale je to lepší než s odporem vykonávat každou práci, úkol anebo v hospodě nadávat na všechno kolem sebe.
Je lepší s nadšením prožít každý den, protože už se nikdy nebude opakovat. Nikdy.

Křižák i anděl v nás dříme

7. října 2011 v 14:39 | Petr Hynek |  Články

Tento svět je plný pavoučích sítí,
my je však většinou nevidíme.
Občas se každý z nás do sítí chytí,
občas v každém z nás křižák dříme.

Natáhnem´ lana a jsme plní touhy,
hbitě se vrháme po oběti.
Jindy jsme zmatení, na očích šmouhy,
do sítě chytnem´ se jako děti.

V každém z nás však taky anděl dřímá,
anděl, co není oběť, ni kat.
Roztáhne křídla a bez bázně letí.
Cizí mu vítězství, prohra i pat...

Vinice vydávají svoje poklady

4. října 2011 v 23:39 | Petr Hynek |  Články

Každý se něčím živí. Někdo řídí letadlo, někdo vyrábí chemické zbraně, někdo píše bulvár... (viz o článek níže). Ale pak jsou také lidé, kteří se živí opravdovou poctivou a tvrdou prací. Třeba farmáři nebo vinaři na jižní Moravě, odkud jsou dnešní snímky. Celoroční úsilí právě v těchto dnech přináší vinařům odměnu v podobě nádherně vyzrálých hroznů. Ano, letošní ročník bude pro vína mimořádně dobrý.

A tak až si otevřete sedmičku a nalijete si víno do pohárku, vzdejte prosím hold poctivé práci vinařů. Lidí, kteří s láskou opatrují dědictví otců, kteří nemají čas na bulvární mediální svět plný podvodů a lží. Oni žijí opravdový život, ne ten vymyšlený, uměle vykonstruovaný a prezentovaný jako normální.

Tohle je krásný svět podzimní jižní Moravy:












Rád opíjím se vínem ze tvých sklepů
neb´ je mi múzou, když stoupá do hlavy,
rád procházím se po tvých stezkách,
krajino nejvzácnější z jihu Moravy.

O podivných mracích a pětkách Agáty Hanychové

4. října 2011 v 22:59 | Petr Hynek |  Články
Když jsem se dneska ráno probudil a vyšel na zahrádku, zarazily mne podivné "mraky" nad hlavou. Nevím, jestli věříte nebo nevěříte v chemtrails, ale tohle byly opravdu podivné stopy za letadly. Někdy umí zatáhnout celou oblohu a je pak takové zvláštní šero a pálí oči.


Většina lidí ale dělá, že se jich to netýká, cestují letadly za směšné ceny letenek, aniž by se zamysleli nad tím, kolik takový let stojí a že to někdo musí nějak dotovat. Lidé pracující u společností s nízkonákladovými lety potvrdili, že právě tato letadla se podílejí na "vypouštění čehosi do vzduchu".

Ale novináři mají jiné starosti, třeba že Iveta Bartošová má zase problémy, že Lucie Bílá ukázala mocný dekolt, manželka Jana Šťastného pózovala v sedmém měsíci těhotenství a Agáta Hanychová má po kojení pětky... Kdo by se díval nad hlavu. Kdo by se zajímal o věci mezi nebem a zemí. Doslova...


Rozbory půdy a vod po chemtrailsování potvrdily hlavně hliník a baryum a další těžké kovy a nebezpečné jedy. V EU se otevřeně hovoří o konci Eura i Unie, o ekonomickém kolapsu. Ale na titulní stránce dnešního Seznamu mají starosti typu: "Filmová milenka Karla Rodena ukázala, co má pod sukní. Podívejte se." Anebo "Muži si zlomí penis častěji při mimomanželském milostném aktu."

Lid se baví a zatím...

O pozlátkách a ideálech

1. října 2011 v 10:49 | Petr Hynek |  Články
Už od dětství se toužíme podobat svými ideálům.
Hercům, zpěvákům, sportovcům, celebritám.
A jsme v tom systematicky vychováváni.
Rodiči, učiteli, televizí, médii, reklamou...
To vše nás odvádí od toho, abychom byli sami sebou.

Ale o to jim jde.

Vládci reklamy a hmoty nepotřebují myslícího člověka.
Potřebují loutku, na kterou navléknou nové hadry,
drahé cetky, posadí ji před plazmovku a nakrmí hamburgrem.
A loutka se jim za to ještě pokloní, poděkuje.

Jak bezmezná je lidská hloupost.
Kdybychom dokázali být sami sebou,
nemuseli bychom toužit po tom,
abychom se podobali svým ideálům,
abychom se podobali komukoliv.

Sami v sobě bychom objevili jistý ideál",
v němž končí veškeré hledání a touhy.
Touhy po pozlátkách a cetkách této doby.