Listopad 2011

Indiánské modlitby

30. listopadu 2011 v 15:59 | Petr Hynek |  Články
Modlitba kmene Cherokee
Ach, Velký duchu, pomoz mi,
abych vždy v klidu říkal pravdu,
abych pozorně naslouchal,
když mluví ostatní,
a abych si pamatoval ten pocit klidu,
jež lze nalézt v naprostém tichu.

Indiánská modlitba
Velký Duchu, jehož hlas slyším ve větru a jehož dech dává život celému světu, vyslyš mne. Předstupuji před tvou tvář jako jedno z mnoha tvých dětí.
Podívej se, jsem malý a slabý, potřebuji tvou sílu a moudrost.
Dej, ať putuji v kráse, ať moje oči vždy vidí purpurově rudý západ slunce.
Ať si mé ruce váží věcí, které jsi stvořil a mé uši ať slyší tvůj hlas.
Učiň mne moudrým, abych mohl poznávat věci, kterým jsi naučil můj lid, učení skryté v každém lístku a každé skále.
Toužím po síle ne proto, abych měl převahu nad svými bratry, ale abych dokázal zvítězit nad svým největším nepřítelem - nad sebou samým.
Učiň mne vždy ochotným, abych s čistýma rukama a upřímnýma očima přicházel k tobě, aby můj duch, až život zmizí jako zapadající slunce, mohl dospět k tobě a nemusel se stydět.

A na závěr jeden indiánský citát:
Nezáviď orlovi, že umí létat, neumí totiž plavat jako ryba.

Nemám, co bych k tomu dodal...

Všechno je, jak má být

29. listopadu 2011 v 21:49 | Petr Hynek |  Citáty
Všechno je tak, jak má býti,
jen člověk vše stále mění,
od rána až do setmění,
hledajíc to, co zde není
a pořád chce více míti.
Více čeho? Více lpění...

Ulpíváme na blbostech,
až nás z toho mrazí v kostech.

Osud si tě vždycky najde,
ještě dřív než slunko zajde...

Šípkový zámek

28. listopadu 2011 v 21:29 | Petr Hynek |  Foto

Ještě spí a spí a spí, zámek šípkový...
... kdypak se už lidé ze snu probudí ?

Recept na dluhy? Půjčka???

28. listopadu 2011 v 16:09 | Petr Hynek |  Články
Tohle mně fakt dostalo. V době, kdy se celá Evropa doslova topí v dluzích, mi přijde do schránky Recept, na kterém je doslova napsáno: "LÉK NA FINANČNÍ POTÍŽE - PŮJČKA AŽ 166 000 KČ".


Oni si z obyčejných lidí asi vážně dělají čím dál tím větší pr... pardon, legraci. Jinak tomu nerozumím. Zadluženému Řecku se půjčují další a další peníze, i když je jasné, že nikdy nebude schopné je splatit. Podle stejného vzoru tedy zadluženému občanu dáme další půjčku jako "lék na finanční potíže..."

Jenomže jednou takový zadlužený občan přijde třeba o střechu nad hlavou. A co Evropská unie? Kudy z té šlamastiky? Náš stát už dluží kolem 1,5 bilionu korun a dluh stále roste. Ale prý jsme na tom téměř nejlépe ze všech těch zadlužených zemí.

No, víte, zadluženému se lépe diktuje, co a jak má dělat. Zadluženého "pomůžeme" další půjčkou, kterou už nikdy nebude schopen splatit a nadosmrti se tak stane otrokem toho, kdo mu půjčil. Copak to nikdo nevidí a nechápe, o co tady ve skutečnosti jde?

Zbavit se dluhů, být co nejméně závislý na státu, bankách, energiích a zdravotnictví... Jedině to je cesta ke svobodě. Ale to ONI právě nechtějí...

Stromy a my

25. listopadu 2011 v 14:09 | Petr Hynek |  Články
Ptal se strom stromu: Jak dlouho tady budeme takhle stát?
Dokud nás neporazí člověk.
Člověk? Proč by nás měl porazit?
Aby si s naším dřevem zatopil v kamnech.
Zatopil? Cožpak nás spálí? A co z nás bude pak?
Přece popel.
Popel? :-O
Ale víš co, my rosteme hodně dlouho a než vyrosteme, tak bude popel i z těch lidí, co teď kolem nás chodí a chovají se, jako by tu měli být věčně...
Taky z lidí bude popel? Tak to jsme na tom stejně.
Ano, ale oni si myslí, že jsou něco víc než my.
Ó, jak jsou bláhoví...


Šumafuk...

23. listopadu 2011 v 21:09 | Petr Hynek |  Články
Hodně vás trápí, co si jiní lidé o vás myslí?
Často vám říkají, co máte dělat?
Kritizují vás i za to, co máte na sobě?

Nejhezčí na tom světě je ta vnitřní svoboda.
Ať si každý plácá, co chce, je to jeho volba.
Každý se bude zodpovídat jenom sám za sebe.

Není podstatné, co, ale jak to děláte.
Není podstatné co máte na sobě, ale v sobě.
Nikdo nemůže vidět do druhého člověka.

Tak ať si každý kritizuje jak chce.
Podstatné před Bohem
je pouze vlastní čisté svědomí
a skutky ze srdce, nikoliv kecy.

Ostatní je šumafuk...

Procitni a chechtej se

21. listopadu 2011 v 22:09 | Petr Hynek |  Články
Máme nekonečně mnoho času.
Jenomže v tom lidském chápání časoprostoru
to nejsme schopni pochopit.
Jsme naprogramování na nějakých padesát až sto let.
Jsme omezeni dnem, jsme omezeni hodinami.
Jsme omezeni ploty, které kolem sebe stavíme
a stáváme se tak dobrovolně vězni sami sebe.

Ale pro duši čas neplatí.
Je trpělivá, dokáže třeba staletí čekat,
až přijdeme na to, že všechny ty bláhové starosti,
které jsou tak tak zbytečné a marné,
a které jsou tak bláhově spojené s prostorem a časem,
jsou pouze výmyslem našeho mozku, myšlenek,
jež jsou tak snad ovlivnitelné a manipulovatelné.
Marnost nad marnost, vše je marnost...

Duše je trpělivá. Dokáže třeba tisíce let čekat,
až pochopíme, že stačí roztáhnout křídla a letět.
No zeptejte se svého anděla,
co říká na vaše starosti.
Jsem přesvědčený, že se pouze zasměje,
až uvidí vaše zamračené čelo plné vrásek.
Ale pozor, je to nakažlivý smích.

Někdy se spolu tak chechtáme,
že nevíme, kdy máme přestat...
Ale máme nekonečně mnoho času,
tak proč se s chutí nezasmát?
Někdy se spolu procházíme městem
a když vidíme ty zamračené tváře,
dostáváme záchvaty smíchu.
Procitni - a chechtej se :-)

P.S. Tento článek nevznikl po požití marihuany...

Válka je svině

19. listopadu 2011 v 21:39 | Petr Hynek |  Články
Kdysi jsem napsal takovou píseň o válce, dlouho leží v šuplíku, tak to hodím aspoň sem, vždyť války jsou, bohužel, pořád aktuální. Mír s vámi!

Je to už dávno, co jsme si hrávali,
s klukama z ulice na vojáky,
stříleli smáli se, když jsme se navzájem
píchali kudlou či na bodáky.

Každý měl pistoli, zběsile pálil,
každý chtěl zastřelit nepřítele.
Nikdo z nás válku nezažil,
jen o ní slyšel - to je celé.

Refrén:
Tak vem´ rozum do hrsti, válka je svině,
která si ochočí každýho z nás.
Chudej či bohatej ve válce zhyne,
zrádci se věšejí na provaz.

Časem jsem pochopil, že lepší svět,
nedělá válka, že to není v normě,
na rozdíl od dětských klukovských let,
mám už dnes odpor k uniformě.

Jenom se podívej, kolik už krve,
zbytečně vsákla, ta naše zem,
a radši vzpomeň si, jak jsme si prve
po dětským válčení přáli mír všem.

Refrén:
Tak vem´ rozum do hrsti, válka je svině,
která si ochočí každýho z nás.
Chudej či bohatej ve válce zhyne,
zrádci se věšejí na provaz.

Je to už dávno, co jsme si hráli,
s klukama z ulice na dospělé,
dneska bych radši byl zůstal tím klukem,
než války dospělých, to je celé...

Refrén:
Tak vem´rozum do hrsti, válka je zmije,
která ti do srdce vstříkne svůj jed.
Vždycky se objeví tam, kde to žije,
vezme si všechno a - zničí svět.

Tak vem´rozum do hrsti, dokud ho máš,
a radši se podívej, po tomhle světě,
kolik je bídy v něm a trochu se snaž,
ať mu dáš víc než jen - náboje v kulometě...

Nádherná sněhová bouře

19. listopadu 2011 v 10:49 | Petr Hynek
Asi jsem blázen, ale když jedu na hory lyžovat, miluju extrémní zimní počasí. Takových pětadvacet pod nulou, sněhové vánice a pořádný severák. A hluboký sníh, do kterého se s lyžemi zaboříte při jízdě z kopce až po pás. O tomhle se mi často i zdává.

Ano, i tzv. azuro je pěkné. Když po krátké noci vyjedete jako první lanovkou nahoru a po čerstvém manšestru, který po sobě zanechaly rolby, svištíte po prázdné sjezdovce do údolí. Ale v horách se počasí rychle mění. A jízda hlubokým sněhem ve sněhové vánici má taky svoje kouzlo. Když na kopci zůstane posledních několik bláznů, kteří se radují úplně stejně.

Dřív jsem vítr neměl rád. Šlapat proti silnému větru na kole jsem úplně nenáviděl. Ale pak jsem vítr přijal, stejně jako mráz, lijáky a chumelenice. A stali se z nás nerozluční kamarádi. Dřív jsem na tyhle rozmary počasí nadával, spílal jim, teď se chechtám a je nám spolu dobře. Užívám si to, každý okamžik. Možná je to adrenalin, ale je to i souznění duší. Ducha člověka, ducha větru, ducha hor.

A jsou to ty nejšťastnější okamžiky v mém životě. Možná je to nirvána, splynutí kapky s oceánem, sněhové vločky s peřinou, možná je to setkání se samotným Bohem, který má tisíc tváří a a obrovskou otevřenou náruč. Vím, že se s ním můžete potkat kdekoli. Ale pro mne jsou hory tím nejkrásnějším otevřeným chrámem, kde boží přítomnost cítím mnohem víc, než v uzavřeném kostele.

Nevím, o čem se zdá v noci vám, ale já dnes sjížděl na lyžích Aljašku. A byla nádherná sněhová bouře...


Malíř podzimu

16. listopadu 2011 v 21:49 | Petr Hynek |  Foto
Někdy prostě netřeba nic dodávat. Tady maloval Mistr Mráz, dokonalý malíř podzimu...




Trochu jiný sníh...

16. listopadu 2011 v 14:20 | Petr Hynek |  Články
"Ve městech padá trochu jiný sníh. Pomáhá čistit vzduch." Článek s tímto titulkem jsem si přečetl v dnešních Novinkách.cz. A nevěřícně jsem zíral!

Tak oni nám sypou na hlavu "sračky" a ještě se nám vysmívají? Cituji Novinky.cz: "V průmyslových městech se nyní v době inverze často objevuje drobné sněžení. Nejde však o klasický atmosférický sníh padající z oblaků, ale o uměle vyvolané sněžení způsobené znečištěním vzduchu. Obyvatele větších měst může tento sníh jen potěšit, pomáhá totiž vzduch čistit." Konec citace.

Všechno je v pohodě, milí čtenáři. "Nikdy, opakuji - NIKDY - jsem o takovém sněhu neslyšel a nečetl. A najednou je tady. Krásný, čistý, i když trochu jiný, ale přece jen sníh. Kdopak by přemýšlel, že důvodem jeho vzniku jsou vlastně průmyslové exhaláty a kdoví, co ještě. Kdoví, co na nás sypou z letadel, už to přiznali i ve Washingtonu, ale koho to zajímá, že dýcháme "trochu jiný vzduch". Kdepak, milí čtenáři - tento sníh čistí vzduch!!!

A tak si naše děti mohou bez obav stavět tak trochu jiné sněhuláky, koulovat se trochu jinými sněhovými koulemi a bez obav olizovat tu bílou nádheru (ještě že na ní není napsáno složení jako na otravinách). Bílý sníh se snáší... Zima je krásná.

Kouzelník Mráz

14. listopadu 2011 v 20:59 | Petr Hynek |  Foto




Pár fotek z dnešního kouzelného rána. To kouzelník Mráz vyčaroval...

Bungee jumping a rychlík jménem Život

11. listopadu 2011 v 15:59 | Petr Hynek |  Články
Jednou jsem si skočil z jeřábu na gumě. Bungee jumping se tomu říká... Chtěl jsem zažít ten pocit volného pádu a adrenalin z náhlého napnutí lana, které se zastaví pár centimetrů nad zemí. Je to trochu šílený, ale stálo to za to, musím říct. Zážitek překonal pak už jen snad seskok z letadla z výšky 4,4 km, z toho asi minuta volným pádem.

Co tím ale chci říct? Jak je to s naší vírou? V životě se kolikrát zcela spolehneme na jiné lidi, předáme jim svou plnou důvěru. Ať už je to instruktor u bungee jumpingu, pilot letadla, řidič autobusu, kapitán lodi. Věříme jim a jsme přesvědčeni, že se nemůže nic stát. Vždycky se může něco stát, ale my jim v té chvíli odevzdáme plnou důvěru.

Někteří lidé nechápou, jak se dá věřit v Boha, kterého nikdy nikdo neviděl. Ale když si sednete do rychlíku, taky věříte, že tam někde vepředu sedí mašinfíra a že vás v pořádku doveze domů. Možná bychom měli víc důvěřovat v toho, kdo řídí tento svět.

Možná jedeme zrovna ve vagonu, který není úplně nejčistší, trochu to pod ním skřípe, sedačky jsou potrhané a spolucestující nejsou podle našeho gusta. Můžeme se vztekat, nadávat, můžeme si taky přesednout do jiného vagonu. Ale víte co? Všechny vagony v tomhle rychlíku jménem Život jedou stejným směrem. A není lepší využít cestu smysluplně? Pozorovat ubíhající krajinu, něco si přečíst, usmát se na svoje spolucestující, pokecat s nimi a něco nového se dozvědět.

Pozor, blíží se konečná. "Upozorňujeme cestující, že vlak v této stanici končí..."


Pod maskou klauna

8. listopadu 2011 v 16:49 | Petr Hynek |  Články
Jako dítě jsem v cirkusu obdivoval klauny.
Každý se jim hlasitě smál. Byli vtipní.
Dokonce i když všechno pokazili, každý jim tleskal.

Dítě nevidí, že pod maskou klauna se může skrývat docela obyčejný a často smutný člověk, který má svoje starosti a klauna hraje jen proto, aby uživil sebe a svoje děti, s kterými se třeba tak často nesměje. Třeba se vůbec nesměje.

Někdy si představuji, jak by svět vypadal, kdyby každý odhodil svojí masku a tvářil se tak, jak se opravdu cítí.

Špičkový manažer by třeba odhodil kravatu a sako a řekl všem těm panákům v sále, co si o nich opravdu myslí.
Pojišťovací agent by vysvětloval svým klientům, že ty pojistky nejsou vůbec výhodné.
Politik by vám přiznal, že všechny předvolební sliby jsou stejně nesplnitelné...

Každý tak trochu hraje s tou svojí maskou, kterou si sám vybral.
Lidé chtějí být klamáni. Je to jednodušší, než si přiznat pravdu.
Je snadnější dívat se na telenovelu než žít svůj vlastní seriál.

Chceme se zalíbit druhým, a tak děláme věci, které dělají oni.

Mne vždycky spíš zajímalo, co je pod maskou.
Co je pod maskou klauna? Co je pod maskou lupiče? Kdo je pod tvojí maskou?

Vlastně jsem rok a půl pracoval na jednom místě, kde lidé nenosili masku a byli opravdu sami sebou. Bylo to v ústavu mentálně postižených a "ti normální" jim říkali - blázni.


Přestat myslet na blbosti

7. listopadu 2011 v 21:10 | Petr Hynek |  Citáty


Kdybychom věnovali alespoň polovinu času,
kolik jej věnujeme mluvením o svých problémech,
řešení problémů samotných,
nemuseli bychom se tolik trápit.

A kdybychom si uvědomili, že věci,
které pokládáme za problémy,
jsou ve skutečnosti jen učební pomůcky,
nástroje, jež nám mají otevřít oči,
nemuseli bychom se trápit vůbec.

Problémy samy o sobě neexistují,
vytváříme si je svými myšlenkami.
A pouze svými myšlenkami
je můžeme ze svého života zase odstranit.

A kdyby lidé přestali myslet na blbosti,
blbost by přestala vládnout světu.



Moudrá sova :-)

Nečekaná návštěva

5. listopadu 2011 v 10:19 | Petr Hynek |  Články
Možná znáte ten pocit, když vám přijde návštěva, kterou jste nečekali a vy máte zrovna v baráku takový nepořádek, jako kdyby tam vybuchla menší bomba. Omlouváte se návštěvě, ale ta říká, že jí to nevadí, že přišla za vámi. Posadíte jí a začne kolotoč. Vaříte kafe, hledáte nějaké sušenky, mezitím uklízíte stůl a podlahu, píská konvice, křičí dítě, omylem jste šlápli na sušenky, které vám spadly na zem... Návštěva je rozčarována a omlouvá se, že už musí odejít. Prakticky vůbec jste si nepopovídali. Už k vám asi hned tak nepřijde...

Nějak podobně se mohl cítit i Ježíš, když přišel na návštěvu do domu dvou sester, jedna běhala kolem něj, pekla, vařila, snášela, odnášela... Druhá si sedla k němu a prostě si s ním povídala. A hádejte, s kterou z nich mu bylo lépe?

Někdy člověk prostě velký úklid nestihne, ale měl by mít kolem sebe aspoň tak uklizeno, aby on sám a jeho blízcí se cítili dobře. A aby nebyl zaskočen nenadálou návštěvou. Když někdo za námi přijde, znamená to, že nás má rád a chce být s námi. Všelijaké to pobíhání kolem svědčí jen o naší vnitřní nevyrovnanosti. Čas, který návštěvě věnujeme, je daleko cennější, než narychlo upečená bábovka.

Setkání s každým člověkem má smysl. Často však tento smysl vůbec ani nepostřehneme kvůli naší vnitřní roztěkanosti. A přitom si stačí jen povídat, vnímat a naslouchat. Některá setkání mohou změnit celý osud.

O ukřižování Santa Clause

4. listopadu 2011 v 22:40 | Petr Hynek |  Články
Tak nám začaly Vánoce. Alespoň podle letáků s vánočními dárky a vánoční výzdobou v některých nedočkavých (rozuměj - ziskuchtivých) supermegaextragigamarketech. No, v jednom článku jsem tady na blogu psal, že jsme si s kamarádem udělali jednou "Vánoce" koncem března http://hynekpetr.blog.cz/1109/stastne-a-vesele
Ale šlo spíš o tu pohodu nenarušenou předvánočním shonem, úklidem a nákupy hromad darů.

Ano, napsal jsem, že si Vánoce můžeme udělat kdykoliv během roku, ale měl jsem na mysli spíše pocitově. Závody zákazníků s košíky v marketech po každé akci Vánoce rozhodně nepřipomínají. Když do toho ještě zní dokola omílané duc duc remaky koled a stropy se prohýbají pod tíhou kýčovitých řetězů z umělého jehličí a plastových zvonků, sváteční atmosféra je dokonalá...

Vrcholem nevkusu ovšem bylo, když jsem před pár lety v jednom brněnském fakt Super marketu uviděl nad východem za pokladnami ukřižovaného Santa Clause v nadživotní velikosti!!! S úžasem jsem otevřel hubu a kdyby tam tehdy byla skrytá kamera, jistě bych dostal nějakou cenu :-)

Pokud tím dotyčný obchod chtěl dát najevo, že Santa Claus do českých Vánoc prostě nepatří, budiž. Obávám se však, že příslušný aranžér prostě jen popletl historii anebo byl totálně našrot...

Dej mi křídla andělů

1. listopadu 2011 v 23:00 | Petr Hynek |  Citáty
Pane, dej mi křídla andělů,
abych měl nadhled nad tím lidským pachtěním.
Dej mi rozhled sokola a sílu lva,
abych se dokázal poprat se svými slabostmi.
Pane, dej mi prosím oči sovy,
abych dokázal vidět lidskou bídu.
A dej mi štědré srdce plné lásky a soucitu.
A dej mi taky prosím uši rysa,
bych dokázal slyšet, když mne voláš.
A ještě o jedno tě prosím -
Ať při tom všem zůstanu sám sebou.
Ať při tom všem zůstanu člověkem.


Podzimní momentka

1. listopadu 2011 v 21:39 | Petr Hynek |  Foto

Podzimní momentka. Začal listopad a příroda kouzlí neuvěřitelně krásné obrazy. Stačí jít s otevřenýma očima a vnímat tu krásu kolem. Ten, kdo stvořil všechny ty přírodní divy světa, nemůže být špatný.