Bungee jumping a rychlík jménem Život

11. listopadu 2011 v 15:59 | Petr Hynek |  Články
Jednou jsem si skočil z jeřábu na gumě. Bungee jumping se tomu říká... Chtěl jsem zažít ten pocit volného pádu a adrenalin z náhlého napnutí lana, které se zastaví pár centimetrů nad zemí. Je to trochu šílený, ale stálo to za to, musím říct. Zážitek překonal pak už jen snad seskok z letadla z výšky 4,4 km, z toho asi minuta volným pádem.

Co tím ale chci říct? Jak je to s naší vírou? V životě se kolikrát zcela spolehneme na jiné lidi, předáme jim svou plnou důvěru. Ať už je to instruktor u bungee jumpingu, pilot letadla, řidič autobusu, kapitán lodi. Věříme jim a jsme přesvědčeni, že se nemůže nic stát. Vždycky se může něco stát, ale my jim v té chvíli odevzdáme plnou důvěru.

Někteří lidé nechápou, jak se dá věřit v Boha, kterého nikdy nikdo neviděl. Ale když si sednete do rychlíku, taky věříte, že tam někde vepředu sedí mašinfíra a že vás v pořádku doveze domů. Možná bychom měli víc důvěřovat v toho, kdo řídí tento svět.

Možná jedeme zrovna ve vagonu, který není úplně nejčistší, trochu to pod ním skřípe, sedačky jsou potrhané a spolucestující nejsou podle našeho gusta. Můžeme se vztekat, nadávat, můžeme si taky přesednout do jiného vagonu. Ale víte co? Všechny vagony v tomhle rychlíku jménem Život jedou stejným směrem. A není lepší využít cestu smysluplně? Pozorovat ubíhající krajinu, něco si přečíst, usmát se na svoje spolucestující, pokecat s nimi a něco nového se dozvědět.

Pozor, blíží se konečná. "Upozorňujeme cestující, že vlak v této stanici končí..."

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fáďos Fáďos | Web | 11. listopadu 2011 v 16:38 | Reagovat

Tak teď jsi mi vykouzlil trochu úsměv na rtech - Já titož každé ráno když nasedám do busu, mrknu na řidiče a během cesty si dělám obrázek o tom, jestli to má vše opravdu ve svých rukou, když už jsem se mu svěřil. x)

Kdo si umí užít každou chvilku z cesty, má můj obdiv x).

2 Bo Bo | 11. listopadu 2011 v 19:13 | Reagovat

Keď sadnem do lietadla a zapnem pás, vyšlem želanie :
"Ty pilot maj dobré nervy, rob to poriadne, nezaspi"  a  "Ty Pane,  prosím Ťa dávaj na neho pozor".
To odovzdanie sa, oslovenie, spojenie sa s Vyšším je mocné !

3 pavel pavel | Web | 11. listopadu 2011 v 20:59 | Reagovat

Já skáču do propastí v životě a vždycky mne nějakej anděelíček zachytí, že nedopadnu na dno.

4 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 1:25 | Reagovat

Velmi dobré přirovnání... ano. Je pravda, že život je rychlík, do kterého jsme nastoupili a musíme se naučit v něm "chodit" jak se říká...

5 Merry Merry | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 15:09 | Reagovat

Perfektné súhlasim z každým slovom... A chcela som sa ťa opýtať, či by si spriatelil blog :D :D :D

6 annapos annapos | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 6:13 | Reagovat

Odevzdat se, tak se tomu říká? Mnohokrát za život se odevzdáváme a nebývá to jen takové to lehčí odevzdání do rukou, například řidiči, odevzdáme se do rukou partnera a doufáme že nás bude hýčkat, do rukou lékaře a věříme, že nás bude léčit. Ale odevzdat se do rukou božích, je to nejvyšší odevzdání. Četla jsem o stížnostech, pane, kde jsi byl, když mě bylo nejhůře,ve válkách, při katastrofách, to jsem tě nesl v náručí člověče, řekl bůh.

7 Amelie Amelie | Web | 15. listopadu 2011 v 19:14 | Reagovat

Tak Bohu se odevzdám ráda, ale instruktorovi bungee-jumpingu NIKDY. Odevzdat se do rukou partnera taky nebylo moc slavné.

8 malé srdce malé srdce | Web | 16. listopadu 2011 v 1:29 | Reagovat

Obdivuji Tvůj velký dar Petře! Mé články bývají mnohdy těžkopádné a občas i složité, ale Ty píšeš s takovou lehkostí a je radostí je číst. Jsou krátké a na konci na čtenáře čeká pokaždé nějaká důležitá pointa. Ani se mi nechce věřit, že jsi novinář. Novináři přeci tímto způsobem nepíší, ale Ty ano. Na to člověk musí mít zdravé duchovní srdíčko, aby tímto způsobem dokázal psát, jakým píšeš Ty.

A když jsi skočil do té propasti pod Tebou, však jsi se chechtal? U mně se totiž adrenalín projevuje pokaždé stejně - rozchechtám se:-)))

9 Petr H Petr H | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 16:29 | Reagovat

Díky všem za návštěvu i komentáře. Tobě Malé Srdce zvláště díky. Vždyť i ty píšeš skvěle, každý máme jiný způsob vyjadřování a v tom je to krásné a pestré jako život sám. Jinak tím novinářem jsem, ale nikdy jsem nestudoval novinařinu, možná proto jsem nezkažený nějakými poučkami, danými osnovami apod.
Jo a při tom seskoku jsem se vážněl chechtal. Celou svou duší :-D

10 Petr H Petr H | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 16:30 | Reagovat

A omlouvám se, že neodpovídám každému zvlášť, ale tento týden vážně víc nestíhám. Díky a všem přeju krásný podzim.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama