Prosinec 2011

Kdo jsem já a kdo jsi ty?

30. prosince 2011 v 21:50 | Petr Hynek |  Citáty
Kdo jsem já a kdo jsi ty?
Jsme pouhé smysly, pocity.
Jsem všechno a jsem nic,
jsem tady i tam, no tě pic,
jsem vzduch i voda,
jsem užitek i škoda,
jsem taky oheň i vítr z hor,
jsem bezdomovec, profesor.
Duše chce letět vzhůru,
tělo má starostí fůru.
Jsem pořád a možná vůbec nejsem.
Jsem všude i nikde, tak hádej, kde jsem...
Jsem muž a možná taky žena,
ve dne jsem oděn ve zbroji
a v noci křídla roztažena.
Tak kdo jsem já a kdo jsi ty?
Jsme pouhé smysly, pocity...

Smutných pár tónů

30. prosince 2011 v 20:50 | Petr Hynek |  Články
Těch smutných tónů pár
o marnivosti ztraceného času,
o podlých myšlenkách
a nenávratné době,
do rytmu vyhrává bijících zvonů,
jež na kostele vyzvánějí spásu, těm,
co dávno uloženi v hrobě,
ztracená flétna.


Hraje tiše,
jako když meluzína
opírá se do okenic.
Hraje váhavě,
jako když nalezené štěstí
vhazujeme zpátky do popelnic.

Hraje tajemně a hraje s citem,
vyhrává o touze a o ztracené víře,
hraje o všech lžích,
co denně servírujem' na talíře
sami sobě.

Tak přece přestaňme si hrát už na kuplíře
lidských myšlenek a citů
a raděj' rozhlédněme se už kolem nás,
co ztracených tu fléten vůkol smutně zpívá.

A přestaňme už pravdu věšet věčně na provaz,
vždyť právě o ní každá z fléten hraje.
A každá myšlenka nechť jako voda živá
zpívá s flétnou do celého kraje.

Tak poslechněme si ten jejich hlas,
těch smutných tónů pár
tak čekajících na odvaz.
Tak přece muzikanti - hrajte!

Silvestrovské chlebíčky se šunkou

30. prosince 2011 v 17:19 | Petr Hynek
Už máte chlebíčky na Silvestra? A nechybí v nich šunka? Víte, že se do takové šunky, salámů a párků přidávají i takové dobroty, které vyrábějí v továrně na výrobu pracích prášků? Dobrou chuť...

Ta firma se tím dokonce chlubí v letáku, který jsem našel v novinách: "Mezi důležité cíle ….. (nejmenovaná firma zabývající se výrobou pracích prášků v Břeclavi - Poštorné) patří zvyšování prodejů potravinářských aditiv - tedy produktů, které mají uplatnění při výrobě masných výrobků, jako jsou například šunky, klobásky, salámy, dále se pak jedná o tavící soli pro výrobu tavených sýrů."

Pro vysvětlení - ona potravinářská aditiva jsou na bázi fosforečnanů a fosfor není pro zdraví člověka nic moc... Ostatně člověk, který v oné továrně pracuje, mi potvrdil, že lidé pracující na lince s potravinářskými aditivy mají problémy se zdravím, viděl jejich "rozežrané" ruce atd. A my tohle cpeme do našich žaludků?!

Ale nevěřili byste, jak je tato práce náročná, cituji opět z letáku: "Během NĚKOLIKADENNÍHO NÁROČNÉHO SEMINÁŘE jsme pronikli do NĚKTERÝCH TAJEMSTVÍ při výrobě šunky, klobásek a salámů. Měli jsme tak možnost nejenom vidět, ale i cítit rozdíly mezi produkty bez přídavku fosforečnanů a změnu vlastností finálních produktů po jejich přidání. … Hodnocení 13 šunek a salámů bylo pravdu VYČERPÁVAJÍCÍ."

Fosfor na výrobu fosforečnanů pro potravinářská aditiva se prý dováží z Číny...
Ještě máte chuť na českou šunku?

PF 2012

28. prosince 2011 v 20:49 | Petr Hynek

2012 předsevzetí

28. prosince 2011 v 15:19 | Petr Hynek |  Články
V neděli nám začíná rok 2012. Tento letopočet je spojován s mnoha proroctvími, která tady nechci rozebírat. Kdo hledá, najde. A hledá jen ten, kdo hledat chce. Do nového roku si obvykle dáváme různá předsevzetí a může jich být třeba právě 2012. Anebo taky jedno jediné - zvolit si život z té základní nabídky ŽIVOT x SMRT. Protože i rok 2012 je rokem volby.

Končí jeden astrologický rok, dlouhý zhruba 26 tisíc let, a začne nový. Konec mayského kalendáře 21.12.2012 ve skutečnosti neznamená konec světa, ale opravdu jen ten konec kalendáře. Ostatně vždycky na začátku nového roku pověsíme na zeď kalendář nový. A jaký bude ten nový astrologický rok, o kterém třeba Toltékové hovoří jako o věku šestého slunce? Tohle bude hodně na nás. Stali jsme se docela dost závislými na hmotě, majetku, finančním a ekonomickém systému, na dobrém jídle a pití, na zábavě a drogách ve všech jejich podobách.

Ale nový věk má přát spíše záležitostem ducha a srdce. A je na každém, jak se rozhodne. Duch vede k životu, hmota ke smrti. Rok 2012 je rokem volby. A už není na co čekat. Svět v této podobě se může zbořit jak domeček z karet. Jak tělo prosáklé rakovinovým bujením. Anebo se naopak může změnit v ráj na zemi, o kterém rovněž hovoří mnohá proroctví. Volba je na každém z nás.

Půlnoční flétna a anděl

24. prosince 2011 v 13:40 | Petr Hynek |  Články
Nedávno jsem v noci nějak nemohl spát, tuším byl úplněk, a to většinou nespím... Najednou mi přicházela na mysl slova tiché vánoční písně a slyšel jsem hudbu, snad příčnou flétnu. Zvláštní bylo, že ta slova byla nejprve anglicky, český překlad vznikl až potom ráno. A tak vám to sem hodím v tomto pořadí. Za anglikcou gramatiku neručím :-) A přeji krásné požehnané vánoční svátky, veselejší než tato píseň. Ale i ona v sobě skrývá naději a lásku. Andělé jsou s námi!

The midnight flute prayer

The thousands of candles, too many light
the thousands of prayers silently sound,
and the wind faded ' on a Christmas night,
the lights attrack an angel to this peace of ground.

The grave mother prays - Son my dear,
God help you, you left so soon.
Suddenly he turns with a fear -
Don´t be afraid, says angel under the moon.

He´s taking a little flute, struck midnight,
and begins to play a Christmas song, wow.
Silent night, holy night …
I love you - he wrote into the snow.

Finished the flute, such a wonderfull things,
the angel flew, woman stand in amazement on.
Even more there was heard fluttering wings.
It was playing from heaven her son, alone.

Ave, ave Maria.

Began to snow...


Půlnoční flétna


Tisíce svíček rozsvícených,
leckterá modlitba zazněla,
na Štědrý večer i vítr utich´,
světla sem přivábí anděla.

Na hrobu modlí se matka: Synu,
brzy jsi odešel, Bůh tě chraň."
Náhle se otočí a spatří, inu -
anděl jí podává ruku: Vstaň.

Vytáhne z kapsičky flétnu malou
a začne hrát smutnou koledu:
Tichá noc, svatá noc...
Mám tě rád - napíše do ledu.

Dohrála flétna, anděl zmizel,
žena tam v úžasu stojí dál.
Ještě je slyšet třepot křídel.
To její syn jí z nebe hrál...

Ave, ave Maria.

Začalo sněžit...

Veselé Vánoce

22. prosince 2011 v 16:39 | Petr Hynek |  Foto
Klidné, pohodové a veselé Vánoce přeje vám všem náš pes Jack a já samozřejmě taky :-)


Šlápnutí do hovna

21. prosince 2011 v 21:50 | Petr Hynek |  Citáty
Dívat se do nebe? Žít s hlavou v oblacích? Proč ne.
Ale někdy je dobré se taky podívat na zem, jinak se může stát, že šlápneme do hovna.
Je dobré využívat obě hemisféry mozku...

Vánoční dárky

20. prosince 2011 v 22:51 | Petr Hynek |  Články
Už máte nakoupené dárky? Byl jsem dnes v jednom supermarketu a nestačil jsem se divit. Tedy na to, jaká je prý v Evropě krize a jak jsme zadlužení, to vůbec nevypadalo. Vypadá to, že Ježíšek letos restituoval a nadělí nám toho dvakrát tolik než obvykle...

A víte, jaké se dávaly dárky dříve?

"Zvyk dávat dárky je starý jako lidstvo samo. Je to projev přátelství, lásky a úcty. Nadílka nebyla nijak bohatá a dárky měly hlavně na venkově spíše význam symbolický. Děti dostávaly jablíčka, ořechy, drobnou hračku. V některých rodinách dostávaly starší děti stříbrnou nebo zlatou minci, kterou jim ovšem rodiče hned uložili jako budoucí věno."

I maličkost potěší, když je darovaná z lásky. A právě ta láska by pod stromečkem neměla chybět v žádné rodině. Co by za ni daly sirotci, děti z ústavů, děti z neúplných a rozhádaných manželství, děti, které přišly o rodiče ve válce nebo kvůli nějaké katastrofě... Co asi dostanou děti ve válkou zničené Lybii, Afghánistánu a jinde?

Dnešní návštěva supermarketu mne přesvědčila, že se máme až moc dobře. Ale svět se může kdykoli změnit, stejně jako se již mnohokrát změnil v minulosti a mění se každým dnem. Jsme na to připraveni?

Jaroslav Dušek stojící bdící

17. prosince 2011 v 10:29 | Petr Hynek |  Články
Jaroslava Duška má většina lidí v České republice spojeného s komediálními rolemi. Ano, Jarda je skvělý herec, bavič, moderátor, ale možná už méně se o něm ví, že je také hluboce duchovní člověk. Jeho zřejmě nejznámějším představením v divadle Lávka, kde hraje, jsou Čtyři dohody, inspirované stejnojmennou knihou Dona Miguela Ruize, toltéckého filosofa a mystika.

Čtyři dohody - toltécké poznání vychází ze stejné základní jednoty pravdy, jako ostatní posvátné ezoterické tradice na celém světě. Je to prosté učení:
1. dohoda - Nehřešte slovem
2. dohoda - Neberte si nic osobně
3. dohoda - Nevytvářejte si žádné domněnky
4. dohoda - Dělejte vždy vše, jak nejlépe dovedete

Jaroslav Dušek je člověkem, který si dokáže vážit života i darů přírody. Vlastníma rukama si třeba postavil hliněný domek:
http://www.youtube.com/watch?v=DkS2V0wqwIg

Jaroslav Dušek mluví také s kameny:
(Dušek - Když kámen promluví)

Dvakrát jsem měl příležitost dělat s Jardou Duškem rozhovor a musím potvrdit, že je to jeden z mála lidí, kteří když nehrají (v divadle, televizi, filmu), tak si na nic nehrají... Tak prostě jsou sami sebou. Vážím si Jardy, za to co dělá. Za to, jaký je. Kdybychom měli takové lidi v čele států, asi by svět vypadal úplně jinak. Ale zatím je svět takový, jaký si zasloužíme.

Díky, Jardo.

Oceán

14. prosince 2011 v 21:29 | Petr Hynek
Říká vlnka oceánu:
"Podívej se na sebe, jak vypadáš, žádný luxus to tedy není, skoro se za tebe stydím. Ani pořádný dům sis nepostavil, s bazénem. Nemáš žádné peníze, moc, prostě jsi nula. Jenom se tak vlníš sem a tam, co jsi vlastně v životě dokázal?"

"Nepotřebuji si nic dokazovat," odpověděl oceán. "Nepotřebuji dům ani bazén, peníze ani moc. A být nulou je vlastně povznášející. Jsem přístavem, cestou i domovem. A také tvým."

Zafoukal vítr a vlnka splynula s oceánem. Nepochopila, že celou dobu nadávala jen sama sobě, styděla se vlastně za sebe a když dostala malinkou šanci stát se "oddělenou" vlnkou, nepochopila vůbec nic...


Epitaf?

9. prosince 2011 v 22:50 | Petr Hynek |  Citáty
Až vyschlý jak tokajské cibéby
snad pohár vína jednou obohatím,
až v moři se zcela rozplynu
a ve slunci se navždy ztratím,

až větrem prohánějícím se ve vinici
budu, a ranní rosou v bosé trávě,
až barvou na plátně božské skicy
jež barví stromy do zlatova právě,

až jako bílý sníh zasypu horské pláně
či jarním deštěm skropím údolí,
chci vzpomínkou být radostnou,
vzpomínkou, která nebolí.

P.S. Ale ještě se neloučím :-)

Fotbal života

7. prosince 2011 v 15:59 | Petr Hynek |  Články
Za který tým tu na tom světě kopu?
Jen za ten svůj. Jen za sebe.
A tak tu nechám aspoň stopu,
než odejdu na střídačku, do nebe (?).

Stopa života...

Jak to chodí ve zdravotnictví

7. prosince 2011 v 11:19 | Petr Hynek |  Články
Zdravotnictví je dobrý byznys. Lepší než zbrojení. Války jsou jen občas, ale nemocní lidé - ti jsou tady pořád. A když se o ně patřičně postarají výrobci (p)otravin, bude o přísun pacientů postaráno. Důležité je začít chodit k lékaři, nechat se naočkovat, vzít první antibiotika, pak druhé, třetí, taky prášky na hlavu a na spaní a už v tom kolotoči jedete. A farmaceutické firmy si jen mnou ruce a počítají své milionky.

Dostal jsem nedávno mail od jedné známé, která zde vystupuje v diskusích jako BED. Chci vám ho sem předložit, ať víte, jak to vlastně ve zdravotnictví funguje. Musím jen potvrdit, že už jsem podobné informace slyšel z více stran přímo od lidí, kteří v té mašinérii pracují nebo pracovali.

A chtěl bych dodat, že od té doby, co jsem ty jejich prášky přestal žrát (je to už asi osm let), je mi stále lépe a lépe :-) Vzít odpovědnost za svůj život a za své zdraví, to je oč tu běží. Každá nemoc má obvykle nějakou psychickou příčinu a my sami jsme ti, kteří to mohou změnit.

A tady už je ten mail, omlouvám se za případné chyby ve slovenštině, ale nechávám v původním znění:

"Pracoval som 3 roky pre istú známu farma firmu na SK ako repre. Mal som kufrík s obálkami a hotovosťou, ktorú sme dávali lekárom a lekárnikom za to, že predpísali dostatočný počet tých, či oných liekov. Rozdavali sme pocitace, tlaciarne, dovolenky,ci bytove prislusenstvo. Niektori tzv ''kolegovia''sa nestitili otvorene poziadat o istu sumu, za kt. predpisu pozadovane mnoztvo liekov mesacne. Mali sme objemove ''bonusy'', bonusy za konkretne pripravky, vernostne bonusy za to, ze sa kupuje od nas a nie od inej farma firmy.

Cisty hnus a obchod s chemikaliami, ktore robia ludstvo zavislymi na preskripcii. No a o tom, aky biznis funguje medzi lekarmi a lekarnikmi, by som tu mohol pisat hodinu. Iba jedna vec: KAZDY lekar ma svojho lekarnika, ktoremu dava mesacne recepty za lieky, ktore pacienti ani nevedia, ze maju predpisane. A lekarnik za ne inkasuje peniaze z poistovni. Peniaze si potom delia a lieky, ktore uz boli oficialne predane sa predavaju na ciernom trhu a peniaze z nich si zase delia...

Keby vsetci lekari a lekarnici museli zdokladovat do haliera svoj prijem za poslednych 20 rokov a potom by sa spocital ich hnutelny a nehnutelny majetok, tak by sme tu nemali zdravotnictvo. VSETCI by boli totiz v base...a bol by pokoj..."

Tři moudré opice a my

1. prosince 2011 v 21:10 | Petr Hynek |  Články
Kdysi jsme měli doma takovou sošku tří opic. Jedna si zakrývala oči, druhá uši a třetí nos. Určitě už jste se taky někdy s tímto zvláštním sousoším potkali. Jde o tři moudré opice, které svými gesty říkají "neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo" podle původního japonského pořekadla, které koresponduje s buddhistickým učením.

(zdroj foto: zcela mimořádně internet...)

Podle jedné z interpretací mají tři moudré opice mají symbolizovat, že nemáme nikoho pomlouvat, nestrkat nos do cizích věcí a nečinit jiným příkoří.

Jsme jako ty moudré opice?

Někdy mi připadá, že jsme význam tohoto sousoší moudrých opic pochopili poněkud zkresleně. Zavíráme oči před pravdou, nechceme ji slyšet a necítíme změny, které v tomto světě přicházejí. Uzavíráme se před nimi do své ulity, zavřeme taky okna a dveře a jediné, co otevřeme, je lednička, láhev a televize...

Ale před změnami neutečeme a jednou budeme muset pohlédnout pravdě do očí. Je lépe být připraven a otevřít oči, uši a nos už teď. Kdo chce pochopit, ten pochopí...