Leden 2012

Když ticho promlouvá

28. ledna 2012 v 8:49 | Petr Hynek |  Citáty
Když ticho promlouvá
svým zvláštním jazykem,
po slovech zbytečných
jak by se slehla zem.

Jak mečem ohnivým
jak vodou z rozbouřené řeky,
smeteny všechny "starosti"
a touhy, na věků věky.

Že pod pláštěm slov
dál oheň hoří a řeka rozbouřená,
básníci ticha ví. A ví i to,
že ústa boží, ta jsou němá.

Nač tisíce prázdných slov
a mysl jako přeplněný džbán?
Básníci ticha přece ví,
že jenom k tichým mluví Pán.

A komu ústa přetékají slovy,
ten slyší pouze sebe. Pýcha.
Kdo slyšet chce, ten slyší.
A srdcem slyší - básníci ticha.

Když ticho promlouvá
svým zvláštním jazykem,
po slovech zbytečných
jak by se slehla zem...


Chléb a hry ve 3D

25. ledna 2012 v 20:40 | Petr Hynek |  Články
Platilo to už ve starém Římě a platí to i dnes. Dejte lidem chléb a hry a budou vás volit a přestanou myslet na blbosti. Lid chce být klamán.

Jaké to ale byly hry tehdy a jaké jsou dnes?
Ve starém Římě se lid bavil zabíjením otroků v aréně. Bylo to kruté divadlo.
Ale na co se to dnes díváme v televizi? Stačí si pustit zprávy a vidíte zabíjení téměř v přímém přenosu. Ve válkách, ve škole, v letadle, na silnici... A kdo ty novodobé gladiátory vychoval? Opět mocní a bohatí tohoto světa, jen poněkud rafinovanějším způsobem. Důležité ale je, že lid se baví. Sedí u televize, kouká na tu hrůzu a chroupá přitom popcorn a pije pivo. Chléb a hry. Hry bohatých a mocných.

Ani po tisících let lidé neprohlédli tu faleš a dál se opíjejí rohlíkem. Lid chce být klamán. A tak klamán je. Je to pohodlné. Zvednout se z gauče a zařídit si svět po svém, to chce už trochu vůle a fištrónu. Ale kdo by se zvedal od televize a otvíral oči před opravdovou realitou, když je o tolik lákavější hledět na 3D projekci s brýlemi na očích...

Jak můj život visel na laně

21. ledna 2012 v 13:59 | Petr Hynek |  Články
Tak po čase zase jeden z osobních příběhů, tentokrát o tom, jak život může viset na vlásku. Nikdy jsem význam tohoto slovního spojení nepochopil více, než když mne kamarád vzal na horolezecký výstup na skálu vysokou asi 60 metrů.

No, horolezecká výstroj nebyla nic moc. Já měl na sobě kraťasy, tričko a tenisky zvané "číny". Kamarád horolezec lezl první a jistil mne shora. Tedy aspoň jsem si to myslel. Asi v pětatřiceti metrech jsem dolezl lano a najdu ho sedět v menší jeskyňce, jak si pročítá zápisky horolezců, kteří tu byli před námi.

"Ty mne nejistíš?," zeptal jsem se.
"Proč? Vždyť už ti to docela jde.."

A pak se to stalo. Po dalších asi deseti metrech jsem na skále uklouzl a padal dolů. Naštěstí teď už mne kolega jistil, takže jsem zůstal viset. A proč jsem v úvodu psal, že můj život visel na vlásku? Když jsme balili výstroj, kamarád se podívá na lano a říká - "Budu už taky muset koupit nové, tohle je nějaké zpuchřelé a otrhané..."

Od té doby po skalách nelezu. Ale zážitek to byl, to ano. Člověk si v té výšce na kusu provazu uvědomí ledacos.

Třeba jak je taky někdy dobré stát nohama na zemi :-)
Jak je dobré někomu plně věřit.
Jak je dobré spolehnout se i na toho, koho nevidíte nad sebou...

Všechno je v nás

19. ledna 2012 v 22:50 | Petr Hynek |  Citáty
Člověk je zvláštní tvor,
kteří pořád touží po tom, co nemá.
A když TO dostane,
stejně jej to uspokojí jen na chvíli.
Zvíře taky touží po kusu žvance,
po kořisti či po milence.
Ale na rozdíl od člověka ví, kdy má dost.
Opravdové uspokojení člověka
je tedy třeba hledat jinde.
V tom nejprostším chrámu světa.
V člověku samotném.

Za zahrádku do vězení?

19. ledna 2012 v 21:50 | Petr Hynek |  Články
Domácí zabijačka na veřejnosti už je zřejmě minulostí. Dohodli se na tom soudruzi z EU. Pokutu až 300 tisíc může napříště dostat každý, kdo by na zabijačku na svém dvoře pozval byť jen své známé či sousedy. Je to prý kvůli hygieně, ale nemusíme si namlouvat, o co bruselským soudruhům jde - o větší zisky ze svých řetězců.

Ale pozor, úředníci už mají na stole další normu. Zatím jde o návrh, podle kterého by se - cituji - zakázalo drobným pěstitelům a zahrádkářům, kteří nebudou mít příslušné certifikáty, registrace a nebudou splňovat ty nejpřísnější hygienické normy a nařízení, pěstovat jakoukoliv zeleninu a ovoce určené ke konzumaci.

Samozřejmě i tady jde v první řadě o byznys - budete muset koupit jejich zboží. Paradoxně prý chtějí zakázat zahrádky kvůli tomu, že půda může obsahovat vyšší množství různých škodlivých látek, těžkých kovů, které škodí lidskému zdraví. Ale jaké zboží dostanete v obchodě, to už se nedozvíte. Mohou nás hezky pomaloučku trávit a farmaceutické firmy opět budou vzkvétat.

Že je to všechno nesmysl? Ale není, tohle se skutečně v Bruselu řeší. A představitelé zadlužených států musí držet hudu a krok. V USA ostatně již opravdu soudně stíhali ženu, která si na své předzahrádce místo trávníku zasadila zeleninu, aby vylepšila rodinný rozpočet a stravu pro své děti...

Tak jenom doufám, že se nám ta unie rozpadne dřív nám její úředníci zakáží úplně všechno dobré a dosud normální...



Tyto fotky mé zahrádkya úrody jsou možná jedny z posledních. Opravdu bude pěstování čehokoliv na vlastní zahrádce ilegální?

Je třeba dobít baterky

14. ledna 2012 v 21:59 | Petr Hynek |  Články
Někdy je prostě třeba "dobít baterky", jak se říká.
Nevím, jakou máte "nabíječku" vy, ale mne spolehlivě dobíjí toto:
Slunce.
Procházka lesem v každé roční době.
Meditace (nejlépe právě v lese).
Jízda na kole.
Dobrá muzika.
Hezká knížka.
Setkání se zajímavým člověkem.
Pohárek dobrého vínka.
Atd.
O tom, jak se baterky v člověku vybíjejí, zase někdy příště :-)
A jak to máte vy? Dobíjíte se?

Roztáhni křídla a leť!

10. ledna 2012 v 14:39 | Petr Hynek |  Články
Na lyžařském zájezdu vysoké školy nebylo zrovna moc sněhu. Sbalili jsme padák (paragliding) do batohu a vyšlapali na na jeden hřeben v Tatrách.
"Jak se na tom lítá?," začal cestou nahoru můj letecký kurz.
"Prostě se rozběhneš, roztáhneš ruce a letíš," vysvětlil mi kamarád "instruktor".
"Aha," řekl jsem.
Nahoře mne navlékl do popruhů a strčil do mne. Nabral jsem vítr, ale asi z pěti metrů jsem spadl na zadek.
"Musíš natáhnout ruce takhle," ukázal mi jak. Tím výcvik definitivně skončil a já znovu vyletěl do vzduchu. Vlastně až tam jsem zjistil, co které lano dělá, když se za něj zatáhne, jak se zatáčí, stoupá vzhůru i jak se padá. Myslím, že jsem se taky modlil. Dopadl jsem lehce, asi jako když skočíte z židle na zem. Ale nepopírám, že si člověk může i nabít hubu. Když chytí špatný vítr, zatáhne za špatný konec, když se nedívá před sebe nebo když se do toho zamotá.
Trochu mi to připomíná samotný život.
Taky nedostanete přesný návod, ale teprve až "vzlétnete", musíte sami zjistit, co a jak.
Takže jak žít?
Prostě roztáhni křídla a leť...

Zvu vás na mejdan – za sto let!

4. ledna 2012 v 21:00 | Petr Hynek |  Články
Zvu vás na mejdan. Přesně za sto let.
Všichni, co teď tohle čtete, jste srdečně zváni!
Neptejte se kam, všechno se včas dozvíte.
Prostě přijďte. A přijďte všichni.
Bude to mejdan století.
A budeme se skvěle bavit, to vám zaručuju!
Budeme se bavit tím,
jak jsme před sto lety
s pocitem vlastní důležitosti a nenahraditelnosti
přemýšleli, jednali, mluvili a žili. Opravdu žili?
To se nasmějeme :-D
Tak platí? Za sto let to roztočíme
na nebeském mejdanu!
Kdybych to náhodou nestihnul,
tak za další stovku :-)

P.S. Dole v diskusi můžete nechat e-mail nebo mobil, co si berete s sebou...

Vzpomínka na zimu

3. ledna 2012 v 21:30 | Petr Hynek |  Foto
Letos si dává zima na čas, tak aspoň vzpomínka na tu loňskou. Mám zimu rád stejně jako můj pes Jacky (na snímku). Tedy neznamená to ještě, že bych se nutně musel ve sněhu tak válet jako on, i když proč ne, člověk by měl dát průchod svým emocím, že :-))


Ptej se sám sebe

3. ledna 2012 v 20:10 | Petr Hynek |  Citáty
Ptej se sám sebe, jaký (jaká) jsi.
Ptej se sám sebe, odkud jdeš a kam.
Neptej se lidí, neptej se nebe...
Jen ty se znáš nejlíp, přísahám.

Televizní ohňostroj trapnosti

1. ledna 2012 v 22:10 | Petr Hynek |  Články
Dívali jste se o Silvestru na televizi?
Já se normálně na televizi skoro nedívám, protože až na pár výjimek není na co.
Řekl jsem si, že udělám na Silvestra výjimku, když už jsem nikam nešel se bavit, nechť baví televize mne...
Zapnul jsem asi v jedenáct večer. A s otevřenou hubou jsem doslova zíral na ten ohňostroj trapnosti.
Přepínal jsem z jednoho programu na druhý s nadějí, že to bude jinde lepší. Nebylo!
Jediná myšlenka, které mne při tom všem napadla, byla: Oni snad z diváků v Čechách a na Moravě dělají opravdové blbce!
Přeji vám, ať v roce 2012, který může být pro většinu z nás přelomový, neztrácíte čas lacinou zábavou a informacemi, kterými nás chtějí oblbovat mocní, abychom neměli čas sami tvořit svoji realitu.
Neberte si nic osobně, nikoho nepomlouvejte, aktivně a s láskou tvořte svůj příběh, který je ve vašich rukách a hlavně ve vaší hlavě. Tvořte a žijte tak přítomný okamžik. Právě teď.