Jak zabít lásku prášky

4. února 2012 v 13:39 | Petr Hynek |  Články
Láska kdysi byla základní lidskou vlastností, citem, byla všude - a možná právě tohle byl ráj. Ale mnozí lidé se jí dobrovolně zřekli ve jménu mamonu, chtíče a moci. A když už sami nedokázali milovat, začali bránit v lásce i druhým.

A nemluvím o nějaké vzdálené historii. Ještě před pár desítkami let rozhodovali rodiče o tom, koho si smíte vzít a koho ne, většinou právě kvůli majetku a věnu. A někde se tak děje dodnes. Chci ale mluvit o jiné záležitosti, která je rovněž aktuální, pouze se o ní nemluví.

V ústavu mentálně postižených žil muž jménem František. Nebyl až takový blázen, byl jen trochu pomalejší v myšlení a hůře se vyjadřoval. Kolik takových lidí žije mezi námi. Ale jeho kdysi zavřeli rodiče do ústavu, tam mu sebrali občanku a od té doby měl nálepku "blázen". Problém byl v tom, že František se zamiloval. Rovněž do chovanky onoho ústavu. Měli se rádi. Jenomže na lásku v "blázinci" je příliš přísné embargo.

A tak František a jeho Růžena dostali nové prášky, potlačující základní lidské pudy a emoce. A pořád víc prášků. A silnějších. Ústav měl dobré "doktory". Chodili jako omámení, jejich stav se rapidně horšil, ale z pohledu vedení ústavu bylo zabráněno katastrofě. Vždyť se ta nemoc (rozuměj - láska) mohla rozšířit jako infekce mezi ostatní "blázny". Doslova jsem zaslechl tuto formulaci: "Šířilo by se TO jako mor!"

Kdo sakra jsme, že máme vůbec právo rozhodovat o druhých a potlačovat jejich elementární city, měnit povahu, vlastnosti, přirozený vývoj a zdraví? Kdo jsme, že si uzurpujeme právo bránit druhým v lásce, která jako jediná může změnit tento svět k lepšímu? Kde se v nás bere ta pýcha, jež nám zaslepuje oči, aby neviděly, co je správné a co už je za hranicí moci, která mění základní lidské svobody druhých ve prospěch vlastní?

Za zdmi, které nechceme vidět, se také odehrávají lidské příběhy, osudy, jež nechápeme, protože nám společnost nastavila měřítka a my žijeme a jednáme podle nich. Ale nejsme to také my, kdo žije za zdí? Zbořme ty stěny a žijme osobní příběh plný štěstí a lásky, kterou v nás potlačují druzí nejrůznějšími prášky - nařízeními, zákazy, příkazy, manipulací...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Julie de Dejvice Julie de Dejvice | Web | 4. února 2012 v 13:50 | Reagovat

To je hrozně smutný. Jenom proto, že by to někomu mohlo přidělat práci někomu zakázat emoce a udělat z něj tělo bez duše. A kdy tyhle lidi najdou někoho, kdo by se jich zastal? Ach jo...

2 Amelie Amelie | Web | 4. února 2012 v 14:00 | Reagovat

To je moc smutné. Nejhorší na tom je to, že se to děje asi pořád a často... Kdo rozhodne o tom kdo může a nemůže mít dítě? Možná by ho František s Růženou měli raději než kdekteří vysokoškoláci své dítě....
Moc hezké zamyšlení. Díky.

3 Le fille Ash Le fille Ash | Web | 4. února 2012 v 14:38 | Reagovat

Nevím, co na to říci. Je to opravdu úděsné a neuvěřitelné, čeho všeho jsme schopni...

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 4. února 2012 v 20:10 | Reagovat

To je jak z toho filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Ach jo.

5 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 5. února 2012 v 10:36 | Reagovat

Zbořme stěny nynějšího světa! Spojme se!

Je mi úzko. Člověk se narodil jakožto plod lásky, za dob prvních dnů ještě neexistovalo ego, myslel božsky. Jenže, pak si uvědomil " Já jsem a já mohu".

Ale každý příběh má někde dobrý konec, život není hororem.

Pěkně napsáno, neuvěřitelně smutné..

6 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 6. února 2012 v 15:06 | Reagovat

Jo jo, takové viry jsou pro systém nejhorší ... jsou ale silnější, než jeho základní kámen - strach. Třeba tenhle virus je vysoce nakažlivý a nebezpečně rychle se šíří ... http://prvopodstata.blog.cz/1201/virus

7 D. D. | Web | 6. února 2012 v 17:53 | Reagovat

Co chtít v době, kdy jsou prášky snad úplně na všechno a nad hormonální antikoncepcí se běžný člověk nepozastaví.

8 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 7. února 2012 v 7:48 | Reagovat

Jo, jenže problém je v tom, že lidi ty prášky CHTĚJÍ. Bez poptávky není nabídka ...

9 Lucerna Lucerna | Web | 9. února 2012 v 13:09 | Reagovat

prasky na emoce... hm, hned som si spomenula na film Equilibrium :) prasky su v mode a starat sa do druhych dvojnasobne :))

10 bed bed | 9. února 2012 v 18:12 | Reagovat

[6]:
- furt verím láske a nikdy neprestanem,
a tenhle virus je k mání pre každého a nedá sa zahubiť, je odolný. :-)

Pýtam sa :
Miluje skutočne , kto nemiluje BOHA  ?

11 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 9. února 2012 v 23:26 | Reagovat

[9]: Jo, v Equilibriu je ta podstata vystihnutá výborně :)

[10]: Kdo nemiluje sebe, nemiluje nic.

12 * * | 13. února 2012 v 22:33 | Reagovat

Božínku..., zatím to moc nevypadá, že...

13 pavel pavel | Web | 18. února 2012 v 1:19 | Reagovat

[4]: Taky mi napadlo, ale řeknu ti proč to tak je. Stát si to nemůže dovolit a šlo by to na účet daňových poplatníků. Je to kruté. ale tak se na to společnost dívá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama