Březen 2012

Raduj se, člověče

29. března 2012 v 21:09 | Petr Hynek |  Citáty
Raduj se, člověče, ráj je blízko.
Tak blízko, máš ho nadosah.
Nevěříš, chceš slyšet rajskou hudbu znít,
chceš vidět kolem létat anděly,
tak rád bys na ně rukou sáh´...

Raduj se člověče, ráj je tady,
ty sám jsi jeho stvořitel.
A rajská hudba v tobě zní
a křídla andělů tvá duše nosí,
však tys je pro svou slepost neviděl.

Raduj se, jásej, tanči, zpívej.
Máš vše a vždy jsi všechno měl.

Platónova jeskyně

27. března 2012 v 21:40 | Petr Hynek |  Dobré knihy
"Lidská bytost má strach ze změn, z nových věcí, a raději zůstává v tom, na co je zvyklá, i když je to k uzoufání, než aby se vydala do nové situace, kterou dobře nezná. Je to jako ta Platónova jeskyně! Platón popisoval lidi, kteří se narodili v temné jeskyni, ze které za celý život nevyšli. Ta jeskyně představuje celý jejich vesmír, a přestože je strašidelná, dobře ji znají a dává jim pocit bezpečí. Zatvrzele odmítají vydat se ven, protože o světě venku nic nevědí a představují si, že je nepřátelský a nebezpečný. Tak nemohou nikdy zjistit, že ten neznámý prostor je ve skutečnosti plný slunce, krásy, svobody...

V dnešní době žije v Platónově jeskyni nevědomky spousta lidí. Mají hrůzu z neznáma a odmítají jakoukoli změnu, která by se jich osobně dotkla. Mají sice nápady, plány a sny, ale nikdy je neuskuteční, protože jsou ochromeni falešnými obavami. Nohy a ruce mají svázané v poutech, od nichž mají klíč jen oni a nikdo jiný. Visí jim na krku, ale oni na to nikdy nepřijdou.

Já si myslím, že život jako takový tvoří neustálá změna a pohyb. Nemá smysl lpět na momentálním statu quo. Jen mrtví jsou nehybní.... Je v našem vlastním zájmu změny nejen přijímat, ale sami je podněcovat, abychom se mohli vyvíjet žádoucím směrem.

(Z knihy "Bůh chodí vždycky inkognito od spisovatele Laurenta Gounelle)


Dobré ráno!

27. března 2012 v 21:29 | Petr Hynek |  Články
Tak s radostí hned z několika stran slyším a čtu, že se lidé probouzejí a začínají vnímat - vidět, slyšet a rozumět. Chápat, o co tady jde. Transformace vědomí začala a bude postupně gradovat. A to je dobře. Svět se mění a lidé, kteří budou setrvávat ve starých vzorcích a principech, budou možná šokováni a někteří se z toho kvantového skoku možná i zblázní. Je lépe být připraven, říká se. Díky za každou chvíli procitnutí, díky za každé nové ráno :-)

Máme oči, abychom viděli, taky uši, abychom slyšeli, rozum, abychom jej používali a srdce, aby abychom vnímali jemné vibrace.

Dobré jitro, lidé ;-)

Včely záhadně mizí

26. března 2012 v 22:20 | Petr Hynek |  Citáty
Albert Einstein v r. 1921 prohlásil: "Pokud by na Zemi zmizely včely, zůstaly by lidem jen 4 roky života."

A včely za podivných okolností dnes vymírají po celém světě a nikdo pořádně nedokáže říci, co za tím vězí. Jsou to miliony včelstev ročně. Jen za jediný rok se v některých státech záhadně "ztratí" až desítky procent včelstev. Například v Londýně jen za jedinou zimu uhynuly dvě třetiny všech včelstev.

A ani "vědci" nevědí, zda jsou za tím parazité, pesticidy, kontaminace chemickými látkami, genetické poruchy, virové infekce, dopady klimatických změn, pěstování GMO plodin nebo mobily a elektromagnetické záření emitované telekomunikačními vysílači...

Podle britského deníku The Independent rozmach mobilních telefonů narušuje navigační schopnosti včel, dospělé dělnice se nedokážou vrátit zpět, umírají jednotlivě daleko od domova a v úlu zůstává pouze královna, nakladená vajíčka a nedospělí jedinci.

Většina plodin na světě je závislá na opylení včelami. Člověk myslí na sebe a pro své pohodlí je schopen obětovat cokoli. Ale uvědomujeme si vůbec, jaká rizika zde hrozí? Je to jako když vážně nemocný člověk dělá, že se jej nemoc netýká, ale až přijdou smrtelné bolesti, je většinou na léčbu pozdě. A tato planeta je nemocná. Tou nemocí jsme my, lidé. Dokud neuzdravíme své myšlení a nebudeme se chovat v souladu s přírodními zákony a principy, nemoc bude postupovat dál.

Ještě je čas. Ale jak dlouho chceme zavírat oči před pravdou?



Zachrání nás čmeláci?:



"Moje země, moje mraveniště..."

19. března 2012 v 21:00 | Petr Hynek |  Články
Jsem mravenec. Žiju v komunitě s ostatními mravenci v našem mraveništi. Každý máme nějaký úkol. Občas se pachtíme od rána do večera, taháme ty svoje klády, ani pořádně nevíme proč. Běháme po tom našem mraveništi sem a tam, dovnitř a zase ven a večer jsme tak unavení, že ani nemáme čas přemýšlet, proč tady vlastně my mravenci jsme.

Jednou jsem se ale rozhodnul prozkoumat svoje okolí. A hle - "moje" země nekončí za nejbližším pařezem, jak nám tloukli do hlavy v mravenčí škole.

Zvednul jsem hlavu a uviděl koruny stromů, jak se dotýkaly samotného nebe. "Nádhera," pomyslel jsem si.

A šel jsem dál. A pochopil jsem, že vůbec nemusím dělat ty věci, co mi všichni říkali, že jsou nutné a že bez nich zahynu. Mohl jsem se volně toulat nekonečným lesem a obdivovat krásu božího stvoření, na což jsem jako zaměstnaný mravenec neměl vůbec čas ani pomyšlení.

Tak jsem se toulal celé dny, poslouchal božské árie ptačích koncertů, vnímal šumění listů s nimiž si pohrával vánek, pil jsem vodu z ranní rosy, zpíval jsem si a byl jsem nekonečně šťastný.

Jednoho dne jsem se vrátil do "svého" mraveniště.
"Ty tuláku jeden, ty budižkničemu, kde ses celé dny poflakoval? My se tady můžeme udřít a ty... A propásl jsi taky volbu královny a nezaplatil jsi daně a v zaměstnání máš samé áčko a... a.... a...."

Bylo mi jich líto, ale nemělo smysl je přesvědčovat, že žít se dá taky jinak.
Že vůbec nic nemusíme. Že les je tak krásný a duše má křídla.
Na to si musí každý mravenec přijít sám.






Svobodný racek

17. března 2012 v 19:19 | Petr Hynek
"Čím to je," dumal Jonathan, "že nejtěžší věc na světě je přesvědčit racka, aby byl svobodný?"
(z knihy Jonathan Livingston Racek od spisovatele Richarda Davida Bacha)

A jak je to s lidmi?


Spisovatel svého příběhu

14. března 2012 v 20:10 | Petr Hynek |  Citáty
Člověk se narodí jako nepopsaný list.
Je v něm cosi zakódováno, zapsáno,
ale polibkem anděla zapomnění
se veškeré znalosti a zkušenosti
uzavírají klíčem do svaté truhlice duše.
A člověk začíná psát nový život.
A to je na tom to spravedlivé,
že všichni začínáme jakoby "od nuly".
A vše, co na čistý papír napíšeme,
bude jednou nahlas přečteno.
Každý je spisovatelem svého příběhu....

"Bílý muž dost kretén..."

13. března 2012 v 20:50 | Petr Hynek |  Úsměvné - ze života
Dnes s úsměvem, i když možná trochu hořkým :-)
Jak vidí indiáni dnešní svět? Zde je rozhovor 90-tiletého indiánského náčelníka Dva tesáky s redaktorem New York Times (přejato doslovně):

"Je Vám přes 90 let, celou tu dobu pozorujete bělochy - jakých úspěchů dosáhli a jaké škody napáchali? Když to vše zvážíte, kde podle vás běloši udělali chybu?"
"Když bílí muži přijít, Indiáni být vládci země. Žádná daně, žádná dluhy. Bizonů hodně, bobrů hodně, voda čistá. Ženy udělat všechna práce. Šaman léčit zadarmo. Indiáni muži celý den lovit a ryby chytat. Večer zazpívat, zatančit, zakouřit. Pak celou noc se milovat..."
Potom se náčelník trpce pousmál.
"Bílý muž dost kretén, když myslet, že taková systém se dát vylepšit!"

Mnoho povyku pro nic

13. března 2012 v 15:40 | Petr Hynek |  Citáty
William Shakespeare jako kdyby svou divadelní hrou "Much Ado About Nothing" (1599) viděl do budoucnosti dnešních dnů.
Mnoho povyku pro nic...

Svět akceleruje

12. března 2012 v 22:30 | Petr Hynek |  Citáty
Vše se zrychluje,
svět akceleruje
a my často máme pocit,
že mu nestačíme.
Ale je to opravdu JEN pocit.
Stačí se zastavit, ztišit
a poslouchat svoje srdce.
Bije pořád stejně...
Jen bacha na infarkt :-)

Pravda je nahá...

12. března 2012 v 14:59 | Petr Hynek |  Téma týdne
Hru na pravdu dává pražské
národní divadlo Parlament,
ale "pravda" to tedy není.

Hru na pravdu hrají média,
jež by nás pravdou krmit měla,
však lžou a sotva se to změní.

Hrou na pravdu je škola,
jež vychovává z polapených lidí
pro systém daňové poplatníky.

Hrou na pravdu je "realita",
již denně žijem´ ve skleníku světa
a za každou lež ještě řekneme: "Díky".

Hru na pravdu hrajeme všichni,
než otevřeme oči a přestaneme snít.
My sami jsme tou pravdou,
jež přišla na svět nahá, čistá
a kdo se opět stane "nahým", bude žít...

Je to tvůj svět...

10. března 2012 v 22:00 | Petr Hynek |  Citáty
Když můžeš a máš prostředky,
jak udělat tento svět lepším místem pro život,
udělej to. A nic neodkládej na "potom".
Děláš to i pro sebe.
Je to tvůj svět...

TIBET HOŘÍ

10. března 2012 v 9:39 | Petr Hynek |  Články
"Více než 20 mnichů a mnišek z Tibetu se v posledním roce upálilo na protest proti represím čínské vlády. Co ještě musí udělat, abychom si jich všimli?"

Budeme se jen dívat "v přímém přenosu", jak se lidé upalují na protest proti násilí, páchaném Číňany na obyvatelích kdysi svobodného Tibetu? Opravdu potřebujeme i dnes tak kruté divadlo ve stylu římského "chléb a hry"?

Dnes, tedy 10. března, je to 53 let od násilného potlačení čínského povstání v Tibetu. Od té doby se situace Tibeťanů každý rok zhoršuje. Nedostává se jim základních lidských práv, jako je svoboda projevu nebo svoboda víry. Nesmět vykonávat svou víru je pro Tibeťany jako nesmět svobodně dýchat...

Informace z tisku:
Od března 2011 se v Tibetu upálilo nebo pokusilo upálit nejméně 23 mnichů a mnišek. Je to reakce na stupňující se represi čínských úřadů, která sílí od povstání proti chování Číny v Tibetu v roce 2008. Bezprostředně po tomto povstání bylo zatčeno několik tisíc Tibeťanů a někteří z nich byli popraveni. Počty zatčených a popravených Čína tají. Jakékoli demonstrace a shromáždění za dodržování lidských práv v Tibetu jsou trestány mnohaletým vězením. Nejnověji čínské bezpečnostní síly údajně střílely do tibetských demonstrantů v únoru 2012 v provincii Sečuán. Mnozí obyvatelé zmizeli a nikdo neví o jejich dalším osudu. Největším represím jsou vystaveni mniši a mnišky v klášterech - jsou podrobováni ponižujícím kontrolám, svévolnému zadržování a neustálému oficiálnímu dohledu. Z původně několika tisíc klášterů jich v Tibetu zůstaly pouhé necelé dvě desítky.
Do Tibetu nemají přístup žádní nezávislí pozorovatelé, média a dokonce ani pozorovatel OSN.

Lidé ale nechtějí vidět ani slyšet, natož něco udělat pro to, aby se situace zlepšila. Raději se probírají hromadami reklamních tiskovin a plní nákupní košíky a svoje auta a baráky vším možným, než usednou ke svému oblíbenému seriálu.

Ale tohle naivní divadlo může každou chvíli skončit. To, před čím zavíráme oči, často přichází nám je otevřít. Žijeme v jednom světě a násilí páchané na jiném konci planety se dotýká každého z nás. Bezpráví a násilí páchané na komkoliv je páchané i na nás. Ale naše duchovní slepota nám brání tohle vidět.

Musel jsem to napsat. Tibet je mi odjakživa vnitřně blízký a cítím s ním duchovní spojení. Tibet hoří a je to jakoby hořel kus mojí duše, kus mého srdce.

Kdo může a chce, může podepsat aspoň petici, která je zde:

Kdo dává, dostane

7. března 2012 v 23:10 | Petr Hynek |  Citáty
Kdo dává, ten dostane.
Kdo bere, je mu sebráno.

Kdo příliš mluví, ten neslyší.
Kdo naslouchá, je vyslyšen.

Kdo krade, bývá okraden.
A každý dostane od života to,
co do něj sám vpustí.

Jsme to my, kdo porušuje rovnováhu
svými myšlenkami, slovy a činy.
A jsme to my, kdo za to nese plnou odpovědnost.
Jenom my sami. A nikdo jiný...

Vzlétnout navzdory konvencím

7. března 2012 v 22:29 | Petr Hynek |  Citáty
Stvořen jsi z lásky a k naději.
Vzpomínáš, jak rozhod´ ses prve,
opustit ráj a vstoupit raději
do řeky života, bolesti, krve?

Duše má křídla, však tělo jak závaží
táhne ji k zemi jak řetězem psím,
jen málokdo z lidí se odváží
vzlétnout navzdory konvencím.

Roztáhni křídla, rozběhni se, leť.
A žasni nad krásou svého světa.
Kdy jindy chceš vzlétnout, když ne teď?
Jen ty máš právo volby a právo veta.

Tak nenech si kecat do života
a ve vlastním nitru hledej odpověď.

Když dochází ti slova
a stojíš v němém úžasu,
po zádech přeběhne ti znova
mráz a oči máš jen pro krásu,
cítíš to království nebeské v sobě...


Jaro 2012

3. března 2012 v 21:10 | Petr Hynek |  Foto
Jaro není jen roční období.
Je to i posel naděje,
jezdec z důvěrně známých krajin
vlastního srdce.
Jaro je stav duše,
probouzející se
ze zimního spánku.
Vítej jaro 2012...




Řekneš slovo

1. března 2012 v 20:49 | Petr Hynek |  Citáty
Řekneš slovo
a jako ozvěna se vrací
údolím stínů.
Vrací se k tobě.

Myšlenka,
jež vyletí z tvé hlavy,
obletí celý svět,
a jak bumerang letí zpátky.

Jsi to ty,
kdo tvoří i boří
svůj vlastní chrám.
Stojí anebo hoří?
Sám sebe se ptám.