Duben 2012

Splašil se nám vlastní kůň

30. dubna 2012 v 22:00 | Petr Hynek |  Články
Kdysi lidé neměli počítače, televize ani jinou elektroniku, nářadí a stroje, jež by jim ulehčovaly od jejich těžké dřiny. Dnes máme supermoderní počítače, neustále dokonalejší software, kombajny jsou řízeny přes družici, doprava je stále rychlejší, můžeme telefonovat, mailovat, pořádat videokonference...

Zdálo by se, že díky tomu všemu budeme mít také více volného času. Ale opak je často pravdou. Dřív si lidé více povídali, navštěvovali se, měli víc času na svoje děti. Dnes je posadí před televizi nebo jim koupí notebook, aby se mohli věnovat své práci. Na co potřebujeme tolik pracovat, když nám to stejně nepřináší více peněz ani radosti ze života?

Jak píše Jaroslav Dušek ve své knize "Ze mě - Cesta blázna" - "Evropana nedělání mate. Jsou totiž odmalička naučení, že by měli pořád něco dělat. Proč si vytváříme mánii, že pořád něco musíme? Toltékové radí: "Odpočívej, dělej až tehdy, když je to třeba."

A pokračuje Jarda Dušek: "Kdo tě nutí, abys něco dělal? Kdo to potřebuje? Nikdo to nepotřebuje. Jen naše mysl nás nutí, abychom něco konali."

Ano, není to čas, který se zbláznil, je to naše mysl, která se žene prostorem jako splašený kůň osedlaný lidským chtíčem a touhou po kořisti. Snažíme se urvat pro sebe to nejlepší, ale tím, jak se řítíme vpřed, nevidíme, že "to nejlepší" zůstává vzadu. Vzadu v mysli.

Ten, kdo dokáže svého koně zastavit, ví, o čem mluvím...

Óda na slunce

26. dubna 2012 v 21:10 | Petr Hynek |  Citáty
Měsíc dokáže pohnout oceánem,
slunce pak dokáže změnit od základu celý svět.
Možná je to právě slunce,
které máme dnes a denně na očích,
s kterým je propojena energie naší duše.
A dost možná to "mocní" tohoto světa dobře vědí
a prostřednictvím médií nám radí,
abychom se slunci vyhýbali, nosili tmavé brýle
a mazali se "opalovacími" oleji
(nedávno se potvrdilo, že většina z nich
má karcinogenní účinky...).
Možná proto nám oblohu zatahují
podivnými čarami za letadly.
Co kdyby nás totiž slunce
chtělo změnit a ONI nás potom
už nemohli více ovládat?
Běžte na slunce, radujte se z něj,
hřejte se v jeho paprscích, vnímejte jeho energii.
Možná právě prostřednictvím slunce k nám promlouvá Bůh.
Slunce máme stále nad sebou a nevidíme ho skrze černé brýle...
Jsme zavřeni v autech, klimatizovaných kancelářích,
sedíme v hospodách anebo doma u televize.
A slunce nám toho chce možná tolik říct...
Pojďme všichni ven, pojďme se slunit,
pojďme si hrát jako děti
a všechny ty falešné hry nechejme politikům.
Každý svého pekla i ráje strůjcem.
V roce 2012. Teď...


Jaroslav Dušek a Cesta blázna

25. dubna 2012 v 21:49 | Petr Hynek |  Články
"Pozorováním své skutečné podstaty, nalezením svého pravého Zdroje, ztrácíme strach a získáváme klid, který pak můžeme vysílat svými těly a šířit ho do okolí. Vidíme, že naše tělo a tělo Země je propojené na tolika úrovních, že se nám o tom ani nesnilo. Začínáme chápat, že jsme v jistém ohledu nejkomičtější bytostí ve Vesmíru, v jiném ohledu jsme projeveným božstvím. Naše herní možnosti jsou nekonečné. Tak vybírejme ty životodárné. Nikdo jiný než my sami nám v tom nemůže zabránit..."
Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek...
Někdo by řekl - komik.
Někdo by řekl - blázen.
Někdo by řekl - šaman.

Náš subjektivní pohled na člověka vychází z toho, co jsme o něm slyšeli, co jsme viděli, co o něm možná napsali v novinách atd. Ale jaký člověk doopravdy je, to ví jen on sám a každé naše hodnocení je tisíckrát zkreslené tím, jací jsme my sami.
Kniha Pavlíny Brzákové "Země - Cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška" ukazuje Jardu takového, jaký je - jak to cítí on sám. A možná to hodně lidí překvapí.

Za sebe mohu říct, že je to jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době četl a vřele doporučuji. Řekl bych, že s Jardou jsme v mnohém na stejné vlně, že máme podobný vnitřní svět a cestu blázna :-)

Smím prosit, Živote?

22. dubna 2012 v 21:39 | Petr Hynek |  Citáty
Starosti, myšlenky - jen zrnka prachu.
Chce to jen vysmýčit, zbavit se strachu.

Není se čeho bát, je to jen divadlo,
jehož čas odbíjí životní kyvadlo.

Zasměj se člověče, vždyť jsme jen herci,
radši si zatancuj vals na koberci.

Tanči a usměj se, toč se a zpívej,
dnešek je krásný, jen na něj se dívej.

Protancuj člověče, každičkou vteřinu,
vzbuď se už, vyskoč a odhoď tu peřinu.

Život je příteli vznešený tanec,
zahoď už za hlavu starostí ranec.

Jen lehkým krokem svým prožiješ ráj.
Smím prosit, Živote? Muziko, hraj!


Pes, který se honí za svým ocasem

19. dubna 2012 v 20:19 | Petr Hynek |  Citáty
Člověk, který se žene za štěstím,
je jako pes, který se honí
pořád dokola za vlastním ocasem.
Nikdy ho nechytí.

Skutečně není proč a za čím se štvát.
Všechno už dávno máme,
stačí obrátit pozornost dovnitř.
Ale tohle bohužel psovi nikdy nevysvětlíte :-)

(P)otraviny

19. dubna 2012 v 19:39 | Petr Hynek |  Citáty
Člověk je jediný tvor,
který si dobrovolně ničí zdraví (p)otravinami
a ještě za to platí...
Ale je to jeho svobodná volba.

2012 – rok splněných přání

18. dubna 2012 v 21:19 | Petr Hynek |  Články
O roku 2012 bylo již napsáno mnoho v souvislosti s nejrůznějšímu proroctvími. Svět se ale mění každým okamžikem a tento rok bude jen "o něco" intenzivnější. Nakonec se ale stane to, co si všichni přejeme...

Ano, každý nosí svoji budoucnost v hlavě, jsou to právě naše přání, která mění náš svět. Pokud se člověk obává toho, co se stane, už to vlastně pojal za své "přání" a ono se mu skutečně vyplní. Je to jako když sedíte v autobusu a říkáte si: "Proboha, ať jen si tenhle smradlavý bezdomovec nesedne vedle mě..." A on si samozřejmě přisedne. To naše obava jej přitáhla. Stejně jako ve škole při zkoušce si pochopitelně nejčastěji vytáhneme téma, kterého jsme se nejvíce obávali. Člověk se totiž dle kosmických zákonů musí vyrovnat s tím, s čím má v životě problém.

A tak je to i s letošním a následujícím rokem. Pokud se budeme obávat katastrof, ony do našeho života opravdu přijdou. Je to jako by si je člověk přál.

Ale není třeba se ničeho obávat - nic si přát, pouze žít přítomností tak, jak nejlíp umíme. Pokud právě teď najdu v sobě radostný vesmír, ráj stvoření, rozkvetlé jaro, pak už jsem se s rokem 2012 vyrovnal po svém.

Rok 2012 je rokem hojnosti, kdy vesmír vyslyší všechny naše tužby, záměry, ale i chtíče a sobecké zájmy a nechá nás v nich pěkně vykoupat.

Čisté srdce se nemá čeho obávat a může dál bezstarostně pulsovat....

A jak to máte vy? :-)

Ráno vyjde slunce, i když ho nevidíš

15. dubna 2012 v 20:40 | Petr Hynek |  Články
Indián se podíval směrem k východu.
Co tam vidíš, otče?, zeptal se jej jeho malý synek.
Slunce, odpověděl indián a dál hleděl k východu.
Ale tam přece žádné slunce není, divil se syn.
Nemusíš všechno hned vidět, ale srdce ti napoví, kterým směrem se dívat, kde je to, co očekáváš. Důvěřuj svému srdci, na rozdíl od jiných lidí, od televize a dalších médií, s kterými se v životě setkáš, pouze tvé vlastní srdce nemá potřebu ti lhát. Proč bys obelhával sám sebe?
A otče, ty tam to slunce opravdu vidíš?
Moje srdce mne hřeje, je neustále ve spojení se sluncem, které každý den vychází a i když jej třeba nevidíš, jeho paprsky si tě vždycky najdou.
Nad obzorem začalo svítat.


Mít nebo být?

11. dubna 2012 v 20:59 | Petr Hynek |  Články
Kdysi jsem četl knihu od spisovatele a filosofa Ericha Fromma s názvem "Mít nebo být". Doporučuji. Číst pomalu a přemýšlet.

V čem je vlastně hlavní rozdíl mezi významy těchto dvou slov? Vlastnění je projevem našeho ega, zatímco bytí oproštěné od jakékoliv hmoty vychází z podstaty naší duše.
Když chci něco "mít", je zřejmé, že ego člověka spustilo celý proces myšlení od původní myšlenky na zatím imaginární obraz, který si přejeme zhmotnit ve své realitě a dokud toho nedosáhneme, nedá nám ego pokoj... Ale ani s hmotou "kupodivu" štěstí nepřichází :-)
Bytí oproti tomu vychází ze samé prapodstaty vzniku vesmíru, duše si pouze uvědomuje, že je, nic nežádá a přece má odjakživa všechno:
Raduj se, jásej, tanči, zpívej.
Máš vše a vždy jsi všechno měl...
Mít nebo být?
Vím, že to vždy není jednoduché, ale...
...přeji vám šťastné a ničím nerušené bytí :-)

Síla okamžiku

5. dubna 2012 v 22:50 | Petr Hynek |  Citáty
Na ničem jiném v životě tolik nezáleží, jako na vědomém prožití přítomného okamžiku, který už se nikdy, nikdy nebude opakovat...
Hezké Velikonoce všem!

Síla života

2. dubna 2012 v 22:19 | Petr Hynek |  Foto
Vždycky mne fascinuje, jak se po dlouhé zimě příroda probouzí, jak ze zdánlivě "suchých" větví vyraší tak svěží zelené pupeny, listy, pak květy. Je to nádherný koloběh života. Tohle je to opravdové umění, kterému se všichni umělci na světě mohu jen s pokorou klanět, obdivovat je a snažit se mu alespoň malinko přiblížit.

Kdo hledá dokonalost, nejvěrnější barvy a tvary, ať vstane od své nejmodernější 3D LED televize a jde se radši projít ven...