Červen 2012

Učíme se hovadiny

27. června 2012 v 23:00 | Petr Hynek |  Články
"Veškeré vědění má každý člověk v sobě. Nikdo tě nemůže nic naučit, je to omyl. Do půlky života se učíme nesmysly a pak se je druhou půlku života odnaučujeme a zjišťujeme, že jsme se naučili úplné hovadiny, které nám vlastně překážejí v normálním životě, v radosti.
Každý duchovní mistr ti řekne - Nemohu tě nic naučit, mohu tě jenom odnaučit... Nic ti nemohu dát, vše už máš v sobě."
Jaroslav Dušek

A já dodávám - současný systém školství ubíjí v člověku samostatné a tvůrčí myšlení, potřebuje vychovat jen poslušné a daně platící ovčany, kteří nebudou vyčnívat. Před pár dny mi jeden známý řekl, že musel přeložit syna ze základní školy na školu sportovní. Na té "normální" základce mu totiž bránili v účasti na aktivitách, které mohly rozvíjet jeho talent. Když odcházel, řekli jeho otci - Konečně se třída zase stabilizuje. Mohli říct rovnou "znormalizuje".

Někde jsem slyšel názor, že škola je tady od toho, aby rodiče mohli chodit do práce a neměli čas na své děti. Stát si je tak pěkně po svém připraví pro svůj systém...

Ale kdybych měl navázat na Jardu Duška, chtěl bych jen dodat - Když se ty hovadiny odnaučíme, jsme to zase my, ve své původní, ryzí podobě.

Hezké PRÁZDNiny :-)

Slepice v kleci

27. června 2012 v 21:00 | Petr Hynek |  Citáty
Děje se nám jen to, co dovolíme, aby se nám dělo. Ale člověk se často a rád nechá zavírat do pozlacených klecí jako slepice, kterým Evropská unie vyměřila sice větší životní prostor, ale s menšími právy. Jenomže i slepice má křídla a umí létat, ale bohužel nad tím ve své hlouposti nikdy nepřemýšlela...

Jsi všechno v ničem a ve všem nic

25. června 2012 v 22:30 | Petr Hynek |  Citáty
Jsi kámen, který voda ohladila
- do oblázku.
A nejsi černá, nejsi bílá.
To pro lásku
zrodila jsi se někdy zjara.

Jsi bříza, kterou vítr česal
- tak něžně.
Ty nejsi mladá ani stará,
ty prostě jsi.
Ta slova denně vítr šeptal
své kněžně...

Jsi skřivan, který píseň zpívá,
- to pro radost.
A nepřemýšlí, co se za životem skrývá.
Máš všeho dost,
tak prostě lítej, žij a zpívej.

Jsi láska, vítr, všechno v ničem
- a ve všem nic.
Jsi srdce otevřené klíčem,
jsi bez hranic..
Tak si tu volnost užívej.

Snový Ikarus

18. června 2012 v 22:20 | Petr Hynek |  Články
Máváš rukama,
ale ne, nejsou to křídla.
Chceš lítat, ale nějak to nejde.
A pak únavou usneš.
A najednou koukáš,
jak si tak hezky
ve vzduchu pluješ...
A jde to samo,
bez snažení se o cokoli.
Možná že právě to snažení
nám brání v prožitku.
A přitom stačí tak málo -
prostě "usnout".

Jsem feťák.

13. června 2012 v 21:59 | Petr Hynek |  Články
Zasadil jsem si na zahradě dvě malé rostlinky. Mají pětičetné listy. Mám na zahradě i řadu jiných léčivek, ale kvůli těmto dvěma rostlinkám konopí jsem pro tuto vládu FEŤÁK.

Co na tom, že nemám v úmyslu marihuanu kouřit. A i kdyby - co je komu do toho?
Co na tom, že z ní chci vyrobit pouze mast, která pomůže zahojit prakticky cokoli.
Co na tom, že tato rostlinka je tak stará jako lidstvo samo a dříve se z ní vyrábělo téměř vše - od oblečení přes léky, stavební materiál až po papír.
Co na tom, že tato rostlinka dokáže vyléčit třeba i rakovinu?
Co na tom, že je prostě krásná?


Pro tuto vládu (a nejen u nás) je prostě konopí droga.
Když jsme u toho názvu "droga" - víte, že dřív tak lékárníci nazývali všechny léčivé byliny?

Díky této vládě může policie zavřít kdejakou babičku, která si chce léčit své neduhy sama, bez vedlejších účinků léků, které předepisují doktoři.

Ale o tom to všechno vlastně je, že ano?

Vláda a farmaceutický průmysl nepotřebují zdravé a usměvavé jedince, oni potřebují stádo nemocných vystresovaných lidí, kteří budou utrácet na všech frontách a za své zdraví pak nejvíce. A přece nebudeme léčit bylinkami, které jsou zadarmo, že?

Jiné drogy, jako alkohol (dokonce i tvrdý) jsou povoleny, šířeny, propagovány placenou reklamou.
Co na tom, že nemají léčivé účinky, ale často spíše naopak?

Zasadil jsem si na zahradě dvě malé léčivé rostlinky a pro tuto vládu jsem feťák...

A kdo je taky feťák a pěstuje na zahradě bylinky, ať zvedne ruku :-)

Až nás budou statisíce, možná se tento systém změní a lidé se dozvědí pravdu.
Že za všechny ty léky, které celý život do sebe cpali, se měl někdo setsakra dobře.
Že vlastně nebylo třeba se celý život tak honit, vždyť člověku stačí k životu tak málo.
Že příroda je chytřejší než my a smrt je nerozlučný kamarád života.

Krásný a pravdivý článek jsem dnes četl zde:

Ano, je třeba se už jednou konečně rozhodnout, jestli chceme podporovat systém nebo žít konečně podle svého.

Zpívat je (zatím) dovoleno

9. června 2012 v 22:40 | Petr Hynek |  Články
Tak z tohoto jsem byl popravdě trochu v šoku. Děti v jedné slovenské vesničky zadarmo zazpívaly lidové písně k oslavě Dne matek a na Mikuláše a slovenský ochranný svaz autorský (SOZA) chce teď po vesnici 62,4 eura (zhruba 1600 korun). Přitom nebyla ani porušena autorská práva. (více zde http://www.novinky.cz/kultura/269809-deti-na-vsi-zpivaly-maminkam-lidovky-autorsky-svaz-po-nich-chce-poplatky.html )

Tak mi to připomnělo pohádku o zemi krále Miroslava, kde lidé měli také zakázáno zpívat pod přísným trestem. Není to absurdní? Lidi, proboha, nenechejte si kálet na hlavu nesmyslné vyhlášky a nařízení "vašich" poslanců a zákonodárců. Zpívejte si, co hrdlo ráčí, a pěkně zvesela a nahlas. Zpívejte si na ulici, v tramvaji (i v šalině...), v metru, v práci, v bance, v obchoďáku, na úřadech - a tam nejvíc. Zazpívejme papa-lášům lalabutí písničku na rozloučenou, ať se jim dobře odchází s nakradenými miliony v krabicích od vína a igelitových taškách.

Skutečně, jestli tito lidé tvoří zákony, které zakazují i zpěv na ulici a pěstování bylinek na vlastní zahradě (o tom zase jindy), tak nemají ve vedení žádného národa co dělat. Chtěl bych apelovat na osobní svobodu jednotlivce - každý, opravdu každý se narodil jako svobodný a svobodný duch v něm přetrvává, a na tom nic nezmění žádný debil (pardon) z parlamentu ani "ochranného" svazu. Ani příslušníci "veřejné bezpečnosti" s nápisem na kapotě "pomáhej a chraň..."

Zpívat je vážení nejen dovoleno, ale i doporučeno nejméně šesti z pěti lékařů duše, a tak si nenechejte zkazit den žádným blbcem a hezky a zvesela si zpívejte a tancujte, kdykoli jen chcete.

Píseň a tanec svobodného člověka jsou nakažlivé. Prosím, jen směle infikujte ostatní :-)

Jsi proměnná veličina

3. června 2012 v 22:59 | Petr Hynek |  Citáty
Užíváš denně tisíce jmen
jsi proměnná veličina,
prožíváš stále spousty změn,
jsi stejná a přece pořád jiná.

Jsi duše okřídleného anděla,
jenž vstoupil do těla.
Šťastným tě ledacos udělá,
jiné tě rozpálí do běla.

Jsi vesmír, jsi voda, prach,
kulička z novinového papíru.
Jsi na zeď hozený hrách
i šaty šité dámě na míru.

Jsi proměnná veličina,
pořád stejná a přece jiná.

Duše která všechno měla,
na čas to však zapomněla...

Vůně starých nádraží

1. června 2012 v 22:20 | Petr Hynek |  Články
Už od prenatálního stavu mám důvěrně blízký vztah k nádražím. Je to proto, že moje matka pracovala jako výpravčí a v těhotenství mne nosila v břiše s sebou na noční na jednom malém západočeském nádraží. Vlakem jsem se potom dost nacestoval a i když dneska jezdím většinou autem, vůni starých nádraží a vlaků si nosím pořád v sobě.

Houkání vlaků, hvizd píšťalky.
Děsivé skřípání brzd.
Pravidelné dunění pražců.
Přeplněná kupé.
Smrad záchodků.
Hovory s průvodčím.
Navazování nových známostí.
Trhavý spánek.
Noční nádraží.
Bezdomovci na lavičkách.
Kyselé kafe s lógrem v zaplivané nádražní restauraci.
Pivo na stojáka v bufetu na peróně.
Nádražní tlampače.
Párek v rohlíku.
Bezzubý úsměv paní v trafice.
Počmárané podchody.
Žebráci s nataženou rukou.
Vůně dálek.
A já...

To všechno nosím v sobě.
To všechno jsem já.
A to všechno miluju!

Jízda vlakem je jako jízda životem.
Potkáte v něm spoustu individuí, které byste normálně na ulici ani nepozdravili.
Ale najednou v tom jedou s vámi a vám nezbývá, než to přijmout.
Protože všichni, co jsme si nastoupili, jedeme stejným směrem.

Húúúú, ššššššššš :-))