Červenec 2012

Tak já to tedy (zatím) nemažu...

31. července 2012 v 22:20 | Petr Hynek |  Články
Víte co? Přestaňte s kopírováním, tisknutím, ukládáním... :-D
Sice jsem měl vážně v úmyslu dnešním večerem to tady zdeletovat, ukončit, zrušit.
Ale pořád mi od vás chodí nějaké maily, že je to škoda. Ne, není to škoda. Škoda je jenom dobrého člověka!

Co jsou řeči, slova? Řeči se vedou, voda teče.
A život se jako voda korytem vleče...

Na druhé straně slova mají moc, energii, slova mohou povzbudit, utěšit uplakané dítě, zasít lásku do srdce, ale mohou taky ublížit, ba dokonce i zabít.
Takže jak je to se slovy a jak je to s námi? Dostali jsme dar řeči a měli bychom s ním zacházet jako s darem, ne jako se zbraní.
A možná, že ty řeči, které tady vedeme, nás mohou na té naší cestě korytem života posunout o kousek dál. Tak možná zůstanu?
Jo, stýská se mi po vás, přiznávám. Ale někdy je toho prostě moc a člověk musí umět i vypnout.
(Dopíšu to a vypínám PC :-))

O víkendu jsem se osobně potkal s Jaroslavem Duškem, jeho ženou a několika přáteli. Přijali dokonce pozvání na domácí koláč... Bylo to milé setkání a cítil jsem z toho všeho obrovskou energii. A uvědomil si, jak je důležité vzít svůj život opravdu do svých rukou a žít ho naplno, prostě žít.

Takže zatím nemažeme, zůstáváme, ale taky naplno žijem, užíváme si léta a slunce, takže nečekejme slovní zázraky. Zázrak je už to, že jsme tady a že si to uvědomujeme.

Přeji vám léto plné takových zázraků, které se dotknou vaší duše.
Ahoj všem ;-)

Všechno jednou končí, i blog...

11. července 2012 v 14:59 | Petr Hynek |  Články
Všechno jednou končí, nebo se transformuje. Berte to jak chcete.
A já jsem se rozhodl ukončit i tento blog.
Ne, že by nebylo o čem psát, spíš naopak.

Ale každá myšlenka, každé slovo má stejně největší a zásadní význam jen pro toho, kdo je vysloví.
Ostatní mohou reagovat. O tom je diskuse. Ale také slovo diskutujícího má hlavní význam právě pro něj, odráží jeho vnímání a postoje.

A vůbec, největší význam má pro nás stejně ticho, které máme každý sám v sobě.
Takže kdybychom míň mluvili a víc naslouchali, udělali bychom pro sebe to nejlepší, co můžeme...
Ale nepopírám, že diskuse a komunikace má smysl. Všichni jsme součástí jednoho celku a můžeme se navzájem učit, doplňovat.

Jen nechtějme proboha nikoho ovlivňovat, předělávat, měnit za každou cenu. Vychovávat k obrazu svému, k obrazu společnosti, systému. Nechejme každému jeho svobodu, volbu a rozhodnutí. Jinak z druhého děláme svého zajatce, vysáváme jeho energii a tím ubližujeme i sobě.

Možná se někdy potkáme na jiném blogu, webu nebo nejlépe osobně. Nikdy neříkej nikdy.
Důležitější je ale žít v reálu, tak já jdu žít a vy se mějte taky krásně :-)

P.S. Nechám to tu asi do konce července a pak "bye bye" blog...

Každá řeka se v moři rozplyne

5. července 2012 v 21:59 | Petr Hynek |  Články
Tak po čase mne zas přepadla múza s jednou písničkou, třeba si na to někdo složí akordy :-)


1
Každá řeka se někam ztratí,,
každá řeka se v moři rozplyne.
Zítra zas jiné mince platí,
dnešek jak pára z hrnce pomine.

Ref:
Jak rád bys řekl svému času Stop,
zavíráš své vzpomínky pod poklop,
planeta se však stejně točí,
slunce se dívá do tvých očí,
a měsíc nocí skáče, hop, hop, hop...

2
Každý přístav na svou loď čeká,
námořník svírá kormidlo.
Sám jsi se vydal do daleka,
sám sis vybral své plavidlo.

3
Opustil jsi svou rodnou hroudu,
a pořád hledáš ten svůj cíl.
Nemusíš plavat proti proudu,
stačí že jsi se pomodlil.

Ref:
Jak rád bys řekl svému času Stop,
zavíráš své vzpomínky pod poklop,
planeta se však stejně točí,
slunce se dívá do tvých očí,
a měsíc nocí skáče, hop, hop, hop...

4
Jsi jako řeka, co s mořem splyne,
s láskou ji přijme napořád.
Řeka v něm ale nezahyne,
Bůh má své řeky přece rád.

5
Starosti, sváry pošli k vodě,
ať se v ní navždy rozpustí.
Se smíchem nastup do své lodě,
co navždy strasti opustí.

Ref:
Nemusíš říkat svému času Stop,
zavírat své vzpomínky pod poklop,
země se pořád stejně točí,
slunce se dívá do tvých očí,
a měsíc nocí skáče, hop, hop, hop...