Citáty

Volnost ptáků

15. května 2014 v 21:14 | Petr Hynek

Pavučina

17. září 2013 v 16:11 | Petr Hynek

Vše je vzájemně propleteno
jak vlákna pavoučí sítě.
Když se jen lehounce dotkneš vlákna,
ten signál zachytí celá síť.
A tak svým činem, slovem, láskou, pocity
můžeš ovlivnit celý svět.


Vše je dokonalé

26. srpna 2013 v 21:55 | Petr Hynek
Důležité je přijmout sám sebe. Pokud se tak stane doopravdy, přijme člověk i všechny ostatní takové, jací doopravdy jsou. A už nikdy nebudeme mít potřebu někoho měnit, ani sebe. Vše je dokonalé.

Slepice v kleci

27. června 2012 v 21:00 | Petr Hynek
Děje se nám jen to, co dovolíme, aby se nám dělo. Ale člověk se často a rád nechá zavírat do pozlacených klecí jako slepice, kterým Evropská unie vyměřila sice větší životní prostor, ale s menšími právy. Jenomže i slepice má křídla a umí létat, ale bohužel nad tím ve své hlouposti nikdy nepřemýšlela...

Jsi všechno v ničem a ve všem nic

25. června 2012 v 22:30 | Petr Hynek
Jsi kámen, který voda ohladila
- do oblázku.
A nejsi černá, nejsi bílá.
To pro lásku
zrodila jsi se někdy zjara.

Jsi bříza, kterou vítr česal
- tak něžně.
Ty nejsi mladá ani stará,
ty prostě jsi.
Ta slova denně vítr šeptal
své kněžně...

Jsi skřivan, který píseň zpívá,
- to pro radost.
A nepřemýšlí, co se za životem skrývá.
Máš všeho dost,
tak prostě lítej, žij a zpívej.

Jsi láska, vítr, všechno v ničem
- a ve všem nic.
Jsi srdce otevřené klíčem,
jsi bez hranic..
Tak si tu volnost užívej.

Jsi proměnná veličina

3. června 2012 v 22:59 | Petr Hynek
Užíváš denně tisíce jmen
jsi proměnná veličina,
prožíváš stále spousty změn,
jsi stejná a přece pořád jiná.

Jsi duše okřídleného anděla,
jenž vstoupil do těla.
Šťastným tě ledacos udělá,
jiné tě rozpálí do běla.

Jsi vesmír, jsi voda, prach,
kulička z novinového papíru.
Jsi na zeď hozený hrách
i šaty šité dámě na míru.

Jsi proměnná veličina,
pořád stejná a přece jiná.

Duše která všechno měla,
na čas to však zapomněla...

Narovnat záda

31. května 2012 v 22:30 | Petr Hynek
Nemusíš se ohýbat před nikým,
ale narovnej se sám před sebou.

Proti nebo po proudu?

31. května 2012 v 20:59 | Petr Hynek
Vždycky jsem si myslel, že plavu proti proudu.
Ale čím víc nad tím přemýšlím
a čím víc dělám srdeční pohyby
a ne ty naučené, nařízené a koordinované,
zjišťuji, že naopak s proudem volně splývám.
A plave se mi tak svobodně, tak dobře...

Nikdy nám nic nepatřilo

23. května 2012 v 15:59 | Petr Hynek
Nikdy nám nic nepatřilo.
A vždycky nám patřilo všechno.
Vyberte si. Ale je to jedno.
Vždycky bylo všechno jedno...

"Slunce svítí, vítr fouká,
kdo nemá nic, jenom kouká.
Kdo má všechno, kouká taky,
na to slunce, vítr, mraky... "

Věci, auta, domy, hračky,
to jsou jenom dočasné iluze,
zhmotněné myšlenky naší touhy,
které se zase rozpadnou na prach
spolu s námi...

Cenu má jen opravdová láska,
láska ke všemu stvoření
i k sobě samému,
protože všechno jedno jest.

Miluj sebe a miluješ celý svět.
A celý svět miluje tebe.
Cítíš tu energii z nebe?
Život je jako lásky květ.
Vyrostlý ze země a do země vrácen.


Život je jako nalezený smysl vět.
Tu nalezen - a zase ztracen...

Nikdy nám nic nepatřilo.
A vždycky nám patřilo všechno!

Nenasyti paraziti

14. května 2012 v 20:30 | Petr Hynek
Někteří lidé se chovají jako paraziti.
Vysají svého hostitele - až sami jsou syti.

Většina politiků v této zemi české
si libuje, jak vysávat lid je hezké.

Parazit bohužel nikdy neví, kdy má dosti.
A tak saje, až z hostitele zbudou jen kosti.

-------------------------------------------------------
Parazitismus je vztah dvou organismů, z něhož jeden organismus (parazit, čili cizopasník) má zisk a druhý na něj doplácí (hostitel). Parazit se může živit buďto tkáněmi samotného hostitele (aniž by ho sám o sobě zabíjel) nebo se přiživovat na jeho potravě či jinak profitovat z hostitelova organismu nebo jeho činnosti a snižovat přitom jeho fitness (zdatnost).
(Zdroj citátu: Wikipedie)

Óda na slunce

26. dubna 2012 v 21:10 | Petr Hynek
Měsíc dokáže pohnout oceánem,
slunce pak dokáže změnit od základu celý svět.
Možná je to právě slunce,
které máme dnes a denně na očích,
s kterým je propojena energie naší duše.
A dost možná to "mocní" tohoto světa dobře vědí
a prostřednictvím médií nám radí,
abychom se slunci vyhýbali, nosili tmavé brýle
a mazali se "opalovacími" oleji
(nedávno se potvrdilo, že většina z nich
má karcinogenní účinky...).
Možná proto nám oblohu zatahují
podivnými čarami za letadly.
Co kdyby nás totiž slunce
chtělo změnit a ONI nás potom
už nemohli více ovládat?
Běžte na slunce, radujte se z něj,
hřejte se v jeho paprscích, vnímejte jeho energii.
Možná právě prostřednictvím slunce k nám promlouvá Bůh.
Slunce máme stále nad sebou a nevidíme ho skrze černé brýle...
Jsme zavřeni v autech, klimatizovaných kancelářích,
sedíme v hospodách anebo doma u televize.
A slunce nám toho chce možná tolik říct...
Pojďme všichni ven, pojďme se slunit,
pojďme si hrát jako děti
a všechny ty falešné hry nechejme politikům.
Každý svého pekla i ráje strůjcem.
V roce 2012. Teď...

Smím prosit, Živote?

22. dubna 2012 v 21:39 | Petr Hynek
Starosti, myšlenky - jen zrnka prachu.
Chce to jen vysmýčit, zbavit se strachu.

Není se čeho bát, je to jen divadlo,
jehož čas odbíjí životní kyvadlo.

Zasměj se člověče, vždyť jsme jen herci,
radši si zatancuj vals na koberci.

Tanči a usměj se, toč se a zpívej,
dnešek je krásný, jen na něj se dívej.

Protancuj člověče, každičkou vteřinu,
vzbuď se už, vyskoč a odhoď tu peřinu.

Život je příteli vznešený tanec,
zahoď už za hlavu starostí ranec.

Jen lehkým krokem svým prožiješ ráj.
Smím prosit, Živote? Muziko, hraj!

Pes, který se honí za svým ocasem

19. dubna 2012 v 20:19 | Petr Hynek
Člověk, který se žene za štěstím,
je jako pes, který se honí
pořád dokola za vlastním ocasem.
Nikdy ho nechytí.

Skutečně není proč a za čím se štvát.
Všechno už dávno máme,
stačí obrátit pozornost dovnitř.
Ale tohle bohužel psovi nikdy nevysvětlíte :-)

(P)otraviny

19. dubna 2012 v 19:39 | Petr Hynek
Člověk je jediný tvor,
který si dobrovolně ničí zdraví (p)otravinami
a ještě za to platí...
Ale je to jeho svobodná volba.

Síla okamžiku

5. dubna 2012 v 22:50 | Petr Hynek
Na ničem jiném v životě tolik nezáleží, jako na vědomém prožití přítomného okamžiku, který už se nikdy, nikdy nebude opakovat...
Hezké Velikonoce všem!

Raduj se, člověče

29. března 2012 v 21:09 | Petr Hynek
Raduj se, člověče, ráj je blízko.
Tak blízko, máš ho nadosah.
Nevěříš, chceš slyšet rajskou hudbu znít,
chceš vidět kolem létat anděly,
tak rád bys na ně rukou sáh´...

Raduj se člověče, ráj je tady,
ty sám jsi jeho stvořitel.
A rajská hudba v tobě zní
a křídla andělů tvá duše nosí,
však tys je pro svou slepost neviděl.

Raduj se, jásej, tanči, zpívej.
Máš vše a vždy jsi všechno měl.

Včely záhadně mizí

26. března 2012 v 22:20 | Petr Hynek
Albert Einstein v r. 1921 prohlásil: "Pokud by na Zemi zmizely včely, zůstaly by lidem jen 4 roky života."

A včely za podivných okolností dnes vymírají po celém světě a nikdo pořádně nedokáže říci, co za tím vězí. Jsou to miliony včelstev ročně. Jen za jediný rok se v některých státech záhadně "ztratí" až desítky procent včelstev. Například v Londýně jen za jedinou zimu uhynuly dvě třetiny všech včelstev.

A ani "vědci" nevědí, zda jsou za tím parazité, pesticidy, kontaminace chemickými látkami, genetické poruchy, virové infekce, dopady klimatických změn, pěstování GMO plodin nebo mobily a elektromagnetické záření emitované telekomunikačními vysílači...

Podle britského deníku The Independent rozmach mobilních telefonů narušuje navigační schopnosti včel, dospělé dělnice se nedokážou vrátit zpět, umírají jednotlivě daleko od domova a v úlu zůstává pouze královna, nakladená vajíčka a nedospělí jedinci.

Většina plodin na světě je závislá na opylení včelami. Člověk myslí na sebe a pro své pohodlí je schopen obětovat cokoli. Ale uvědomujeme si vůbec, jaká rizika zde hrozí? Je to jako když vážně nemocný člověk dělá, že se jej nemoc netýká, ale až přijdou smrtelné bolesti, je většinou na léčbu pozdě. A tato planeta je nemocná. Tou nemocí jsme my, lidé. Dokud neuzdravíme své myšlení a nebudeme se chovat v souladu s přírodními zákony a principy, nemoc bude postupovat dál.

Ještě je čas. Ale jak dlouho chceme zavírat oči před pravdou?



Zachrání nás čmeláci?:


Spisovatel svého příběhu

14. března 2012 v 20:10 | Petr Hynek
Člověk se narodí jako nepopsaný list.
Je v něm cosi zakódováno, zapsáno,
ale polibkem anděla zapomnění
se veškeré znalosti a zkušenosti
uzavírají klíčem do svaté truhlice duše.
A člověk začíná psát nový život.
A to je na tom to spravedlivé,
že všichni začínáme jakoby "od nuly".
A vše, co na čistý papír napíšeme,
bude jednou nahlas přečteno.
Každý je spisovatelem svého příběhu....

Mnoho povyku pro nic

13. března 2012 v 15:40 | Petr Hynek
William Shakespeare jako kdyby svou divadelní hrou "Much Ado About Nothing" (1599) viděl do budoucnosti dnešních dnů.
Mnoho povyku pro nic...

Svět akceleruje

12. března 2012 v 22:30 | Petr Hynek
Vše se zrychluje,
svět akceleruje
a my často máme pocit,
že mu nestačíme.
Ale je to opravdu JEN pocit.
Stačí se zastavit, ztišit
a poslouchat svoje srdce.
Bije pořád stejně...
Jen bacha na infarkt :-)

Je to tvůj svět...

10. března 2012 v 22:00 | Petr Hynek
Když můžeš a máš prostředky,
jak udělat tento svět lepším místem pro život,
udělej to. A nic neodkládej na "potom".
Děláš to i pro sebe.
Je to tvůj svět...

Kdo dává, dostane

7. března 2012 v 23:10 | Petr Hynek
Kdo dává, ten dostane.
Kdo bere, je mu sebráno.

Kdo příliš mluví, ten neslyší.
Kdo naslouchá, je vyslyšen.

Kdo krade, bývá okraden.
A každý dostane od života to,
co do něj sám vpustí.

Jsme to my, kdo porušuje rovnováhu
svými myšlenkami, slovy a činy.
A jsme to my, kdo za to nese plnou odpovědnost.
Jenom my sami. A nikdo jiný...

Vzlétnout navzdory konvencím

7. března 2012 v 22:29 | Petr Hynek
Stvořen jsi z lásky a k naději.
Vzpomínáš, jak rozhod´ ses prve,
opustit ráj a vstoupit raději
do řeky života, bolesti, krve?

Duše má křídla, však tělo jak závaží
táhne ji k zemi jak řetězem psím,
jen málokdo z lidí se odváží
vzlétnout navzdory konvencím.

Roztáhni křídla, rozběhni se, leť.
A žasni nad krásou svého světa.
Kdy jindy chceš vzlétnout, když ne teď?
Jen ty máš právo volby a právo veta.

Tak nenech si kecat do života
a ve vlastním nitru hledej odpověď.

Když dochází ti slova
a stojíš v němém úžasu,
po zádech přeběhne ti znova
mráz a oči máš jen pro krásu,
cítíš to království nebeské v sobě...

Řekneš slovo

1. března 2012 v 20:49 | Petr Hynek
Řekneš slovo
a jako ozvěna se vrací
údolím stínů.
Vrací se k tobě.

Myšlenka,
jež vyletí z tvé hlavy,
obletí celý svět,
a jak bumerang letí zpátky.

Jsi to ty,
kdo tvoří i boří
svůj vlastní chrám.
Stojí anebo hoří?
Sám sebe se ptám.

Vybojovat své království

11. února 2012 v 21:59 | Petr Hynek
Musíme využít všech prostředků
nám daných ve prospěch lidstva.
Tedy i ve prospěch svůj.
Každá myšlenka, každé slovo
a každý čin se počítá.
Všechno má svůj význam.
Každý má jiné dary a jiné zbraně.
Vybojovat své boží království
musí každý sám za sebe.
Ale není to tak těžké.
Dítě by se tomu jen zasmálo,
jak snadný je to úkol...
Dospělý vidí jen samé překážky.
Ale co jsou to ony "překážky"?
Jsou to jen přeludy naší mysli,
zažité konvence společnosti,
na něž jsme dobrovolně přistoupili
a přijali je i za své normy.
Je to až směšné, jak se
celý život pachtíme za poznáním,
které je každému dítěti vlastní.
Podívejte se do jeho očí...
 
 

Reklama