Citáty

Když ticho promlouvá

28. ledna 2012 v 8:49 | Petr Hynek
Když ticho promlouvá
svým zvláštním jazykem,
po slovech zbytečných
jak by se slehla zem.

Jak mečem ohnivým
jak vodou z rozbouřené řeky,
smeteny všechny "starosti"
a touhy, na věků věky.

Že pod pláštěm slov
dál oheň hoří a řeka rozbouřená,
básníci ticha ví. A ví i to,
že ústa boží, ta jsou němá.

Nač tisíce prázdných slov
a mysl jako přeplněný džbán?
Básníci ticha přece ví,
že jenom k tichým mluví Pán.

A komu ústa přetékají slovy,
ten slyší pouze sebe. Pýcha.
Kdo slyšet chce, ten slyší.
A srdcem slyší - básníci ticha.

Když ticho promlouvá
svým zvláštním jazykem,
po slovech zbytečných
jak by se slehla zem...

Všechno je v nás

19. ledna 2012 v 22:50 | Petr Hynek
Člověk je zvláštní tvor,
kteří pořád touží po tom, co nemá.
A když TO dostane,
stejně jej to uspokojí jen na chvíli.
Zvíře taky touží po kusu žvance,
po kořisti či po milence.
Ale na rozdíl od člověka ví, kdy má dost.
Opravdové uspokojení člověka
je tedy třeba hledat jinde.
V tom nejprostším chrámu světa.
V člověku samotném.

Ptej se sám sebe

3. ledna 2012 v 20:10 | Petr Hynek
Ptej se sám sebe, jaký (jaká) jsi.
Ptej se sám sebe, odkud jdeš a kam.
Neptej se lidí, neptej se nebe...
Jen ty se znáš nejlíp, přísahám.

Kdo jsem já a kdo jsi ty?

30. prosince 2011 v 21:50 | Petr Hynek
Kdo jsem já a kdo jsi ty?
Jsme pouhé smysly, pocity.
Jsem všechno a jsem nic,
jsem tady i tam, no tě pic,
jsem vzduch i voda,
jsem užitek i škoda,
jsem taky oheň i vítr z hor,
jsem bezdomovec, profesor.
Duše chce letět vzhůru,
tělo má starostí fůru.
Jsem pořád a možná vůbec nejsem.
Jsem všude i nikde, tak hádej, kde jsem...
Jsem muž a možná taky žena,
ve dne jsem oděn ve zbroji
a v noci křídla roztažena.
Tak kdo jsem já a kdo jsi ty?
Jsme pouhé smysly, pocity...

Šlápnutí do hovna

21. prosince 2011 v 21:50 | Petr Hynek
Dívat se do nebe? Žít s hlavou v oblacích? Proč ne.
Ale někdy je dobré se taky podívat na zem, jinak se může stát, že šlápneme do hovna.
Je dobré využívat obě hemisféry mozku...

Epitaf?

9. prosince 2011 v 22:50 | Petr Hynek
Až vyschlý jak tokajské cibéby
snad pohár vína jednou obohatím,
až v moři se zcela rozplynu
a ve slunci se navždy ztratím,

až větrem prohánějícím se ve vinici
budu, a ranní rosou v bosé trávě,
až barvou na plátně božské skicy
jež barví stromy do zlatova právě,

až jako bílý sníh zasypu horské pláně
či jarním deštěm skropím údolí,
chci vzpomínkou být radostnou,
vzpomínkou, která nebolí.

P.S. Ale ještě se neloučím :-)

Všechno je, jak má být

29. listopadu 2011 v 21:49 | Petr Hynek
Všechno je tak, jak má býti,
jen člověk vše stále mění,
od rána až do setmění,
hledajíc to, co zde není
a pořád chce více míti.
Více čeho? Více lpění...

Ulpíváme na blbostech,
až nás z toho mrazí v kostech.

Osud si tě vždycky najde,
ještě dřív než slunko zajde...

Přestat myslet na blbosti

7. listopadu 2011 v 21:10 | Petr Hynek


Kdybychom věnovali alespoň polovinu času,
kolik jej věnujeme mluvením o svých problémech,
řešení problémů samotných,
nemuseli bychom se tolik trápit.

A kdybychom si uvědomili, že věci,
které pokládáme za problémy,
jsou ve skutečnosti jen učební pomůcky,
nástroje, jež nám mají otevřít oči,
nemuseli bychom se trápit vůbec.

Problémy samy o sobě neexistují,
vytváříme si je svými myšlenkami.
A pouze svými myšlenkami
je můžeme ze svého života zase odstranit.

A kdyby lidé přestali myslet na blbosti,
blbost by přestala vládnout světu.



Moudrá sova :-)

Dej mi křídla andělů

1. listopadu 2011 v 23:00 | Petr Hynek
Pane, dej mi křídla andělů,
abych měl nadhled nad tím lidským pachtěním.
Dej mi rozhled sokola a sílu lva,
abych se dokázal poprat se svými slabostmi.
Pane, dej mi prosím oči sovy,
abych dokázal vidět lidskou bídu.
A dej mi štědré srdce plné lásky a soucitu.
A dej mi taky prosím uši rysa,
bych dokázal slyšet, když mne voláš.
A ještě o jedno tě prosím -
Ať při tom všem zůstanu sám sebou.
Ať při tom všem zůstanu člověkem.

Duševní panic

29. října 2011 v 16:49 | Petr Hynek
Je mnoho věcí na světě
a všechny převážně na nic.
Člověk jim často však propadne
a duše-vně - zůstane panic...

Růžové brýle na očích,
nádherný barák, páni,
uvnitř pak tisíce marností,
jimiž jsme - zahrabáni.

A jeden starý slepý muž,
měl jen svoji bílou hůlku.
O vše se dokázal rozdělit,
takže měl věcí jen půlku.

- - -

K pochopení tajemství života,
nestačí růžové, ba ani slepecké brýle.
Vzdejte se blbostí a Bůh k vám přijde
během jediné krátké chvíle.

Panna nebo orel?

24. října 2011 v 21:39 | Petr Hynek
Nenávist a láska
jsou dvě strany jedné mince.
Té stejné mince.
Ta mince jsme my.
Jakou máte hodnotu?

Panna nebo orel?
Někdy jen stačí
hodit minci do vzduchu
a je rozhodnuto.
Ale hodnota mince se nemění.

Uvnitř té mince,
která má dvě strany,
rub a líc,
je pouze jediné -
mince sama.

Buďme sami sebou.

Všechno má svůj smysl

17. října 2011 v 22:59 | Petr Hynek
"Za vším, co se stane, je nějaký smysl. Všechno, co se tu děje, děje se jenom jako podobenství. Pro každého z nás pak toto podobenství znamená něco jiného."
(J. M. Simmel - z knihy Divím se, že jsem tak veselý)

Život je za oponou

12. října 2011 v 21:49 | Petr Hynek
Blíží se konec této tragikomedie, zvané život.
a všichni jsou zvědavi, co je za oponou.
Za oponou je Život.

Divadlo světa

14. září 2011 v 14:19 | Petr Hynek
Zvláštní divadlo je svět lidí
A každý hrát svou roli musí fér.
Ať hořká komedie nebo drama,
my pouze hrajem´, Bůh jest režisér.
A všechno vidí...

Ptáme se po smyslu,
přejem´ si jinou, lepší roli.
Scénář však napsaný
a jeden ze zlata má šat,
druhý se hrabe v poli.

A třetí katem čtvrtého,
soudce je na svém místě.
Roli je třeba vážně brát
a až do konce hrát, jistě.

Ach, kolik rolí na nás ještě čeká,
než po boku "režiséra" usednem´.
Je třeba pochopit svou roli.
Tu roli psanou pro člověka.
Jinak se dále nepohnem´.

Svět lidí, pouhé divadlo.
Čas odbíjí - života kyvadlo.

Co je důležité?

6. září 2011 v 20:20 | Petr Hynek
Co je důležité, to se nám samo v pravý čas ukáže.
Ostatní ať shoří v dějinách zapomnění...

Svět se mění každým okamžikem

4. září 2011 v 21:59 | Petr Hynek
Svět nikdy nebude takový, jakým byl včera. Naštěstí.
Dává nám tak tisíce nových příležitostí
otevřít oči, nastražit uši a možná něco pochopit.

Co si o sobě myslíš?

28. srpna 2011 v 23:10 | Petr Hynek
Naprosto nezáleží na tom,
co si o nás myslí druzí lidé.
To je jejich problém.
Důležitější je, co si o sobě myslíme my sami.
A vlastně ani to není podstatné...
Hlavní je, jakými ve skutečnosti jsme.

Zrcadlo duše

22. srpna 2011 v 22:09 | Petr Hynek
Často jsem před ním stál,
napjatý, jak tětiva kuše.
A podívat se do něj bál,
i z pořezání míval strach.
To bylo mé zrcadlo duše.

Často v něm viděl jsem,
co raděj´ zůstat mělo skryto.
A často se styděl, když ukázalo,
čeho jsem byl kdy schopen,
když šlo mi o koryto.

Někdy je laskavé a směje se,
jindy drsné jak australské buše
i horké jak africká poušť.
Však přijal jsem ten obraz za svůj -
vždyť je to mé Zrcadlo duše...

O přemýšlení

17. srpna 2011 v 21:59 | Petr Hynek
Je rozhodně lepší,
když se člověk alespoň občas
nad něčím ve svém životě zamyslí,
než když nemyslí vůbec...

Jenomže "představení" tohoto světa
si přejí ze všeho nejvíce právě to,
abychom přemýšleli co nejméně
a všemi dostupnými prostředky se o to snaží.

Obrazy a informace

30. července 2011 v 22:59 | Petr Hynek
Jsme obklopeni mnoha obrazy
a přemírou informací.
Nasáváme je jako houba.
Často jim přikládáme
větší význam, než samy mají,
a tak se stávají velkou překážkou,
která nám brání objevit
základní informaci v sobě samém.

Tak, a tímto se loučím a jedu nasávat obrazy krásných alpských údolí a solných jezer v Rakousku.
Mám pro vás už jen jednu informaci, že dá-li Bůh, budu zpět v pátek 5. srpna.
Přeji vám všem krásný zbytek prázdnin. A neříkejte, že žádné nemáte. Pokud si uděláme "prázdniny" ve svém nitru, můžeme je mít každý den... Pěkné léto.

Svobodná vůle je prevít

27. července 2011 v 15:49 | Petr Hynek
Všichni máme v životě spoustu příležitostí,
jak se stát lepším člověkem.
Ale svobodná vůle, to je prevít...

Promarněný čas

23. července 2011 v 23:30 | Petr Hynek
Lidé tak často a rádi přemýšlejí o druhých, pomlouvají je, radí jim, jak by měli žít, závidí jim, nenávidí je, odsuzují, nabádají, hodnotí... Ale každý takový okamžik, který tímto způsobem věnují ostatním, je totálně promarněný a ztracený okamžik. Protože kdyby tento čas věnovali sobě, udělali by pro svůj duchovní vývoj mnohem více. Lidé se ale bojí přemýšlet o sobě - to bolí. Přemýšlet o druhých je mnohem pohodlnější. Většinou na nich ale vidíme stejné chyby, které si nechceme přiznat my sami.

Věřit sám sobě

19. července 2011 v 21:09 | Petr Hynek
Vůbec není důležité, zda nám věří ostatní.
Důležité je, zda věříme sami sobě.
A pokud někdo říká - Nevěřím ti, že něco dokážeš!,
pak věřte, že mluví sám o sobě...

Jak perly sviním...

17. července 2011 v 23:09 | Petr Hynek
Zrozena perla, však hozena sviním
ztratila krásu svou brzy na hnoji.
Proč hloupost lidská vždy nad moudrostí
zvítězí v nerovném souboji?

Zrozena perla, však rypáky sviní,
ji do svých výkalů zaryly vzápětí.
Proč lidé nevidí, proč nejsou jiní,
což hloupost je jejich prokletí?

Zrozena perla, však sviní více,
než vojáků v poli, na bojišti.
Škoda jí, zářila světu jak svíce,
však zemřela záhy - na hnojišti...

Studna v nás

14. července 2011 v 23:29 | Petr Hynek
Snít o tom, co bychom chtěli udělat,
a nezvednout přitom zadek z kanape,
to je jako najít studnu na poušti
a nenapít se z ní...
 
 

Reklama