Články

Jak to chodí ve zdravotnictví

7. prosince 2011 v 11:19 | Petr Hynek
Zdravotnictví je dobrý byznys. Lepší než zbrojení. Války jsou jen občas, ale nemocní lidé - ti jsou tady pořád. A když se o ně patřičně postarají výrobci (p)otravin, bude o přísun pacientů postaráno. Důležité je začít chodit k lékaři, nechat se naočkovat, vzít první antibiotika, pak druhé, třetí, taky prášky na hlavu a na spaní a už v tom kolotoči jedete. A farmaceutické firmy si jen mnou ruce a počítají své milionky.

Dostal jsem nedávno mail od jedné známé, která zde vystupuje v diskusích jako BED. Chci vám ho sem předložit, ať víte, jak to vlastně ve zdravotnictví funguje. Musím jen potvrdit, že už jsem podobné informace slyšel z více stran přímo od lidí, kteří v té mašinérii pracují nebo pracovali.

A chtěl bych dodat, že od té doby, co jsem ty jejich prášky přestal žrát (je to už asi osm let), je mi stále lépe a lépe :-) Vzít odpovědnost za svůj život a za své zdraví, to je oč tu běží. Každá nemoc má obvykle nějakou psychickou příčinu a my sami jsme ti, kteří to mohou změnit.

A tady už je ten mail, omlouvám se za případné chyby ve slovenštině, ale nechávám v původním znění:

"Pracoval som 3 roky pre istú známu farma firmu na SK ako repre. Mal som kufrík s obálkami a hotovosťou, ktorú sme dávali lekárom a lekárnikom za to, že predpísali dostatočný počet tých, či oných liekov. Rozdavali sme pocitace, tlaciarne, dovolenky,ci bytove prislusenstvo. Niektori tzv ''kolegovia''sa nestitili otvorene poziadat o istu sumu, za kt. predpisu pozadovane mnoztvo liekov mesacne. Mali sme objemove ''bonusy'', bonusy za konkretne pripravky, vernostne bonusy za to, ze sa kupuje od nas a nie od inej farma firmy.

Cisty hnus a obchod s chemikaliami, ktore robia ludstvo zavislymi na preskripcii. No a o tom, aky biznis funguje medzi lekarmi a lekarnikmi, by som tu mohol pisat hodinu. Iba jedna vec: KAZDY lekar ma svojho lekarnika, ktoremu dava mesacne recepty za lieky, ktore pacienti ani nevedia, ze maju predpisane. A lekarnik za ne inkasuje peniaze z poistovni. Peniaze si potom delia a lieky, ktore uz boli oficialne predane sa predavaju na ciernom trhu a peniaze z nich si zase delia...

Keby vsetci lekari a lekarnici museli zdokladovat do haliera svoj prijem za poslednych 20 rokov a potom by sa spocital ich hnutelny a nehnutelny majetok, tak by sme tu nemali zdravotnictvo. VSETCI by boli totiz v base...a bol by pokoj..."

Tři moudré opice a my

1. prosince 2011 v 21:10 | Petr Hynek
Kdysi jsme měli doma takovou sošku tří opic. Jedna si zakrývala oči, druhá uši a třetí nos. Určitě už jste se taky někdy s tímto zvláštním sousoším potkali. Jde o tři moudré opice, které svými gesty říkají "neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo" podle původního japonského pořekadla, které koresponduje s buddhistickým učením.

(zdroj foto: zcela mimořádně internet...)

Podle jedné z interpretací mají tři moudré opice mají symbolizovat, že nemáme nikoho pomlouvat, nestrkat nos do cizích věcí a nečinit jiným příkoří.

Jsme jako ty moudré opice?

Někdy mi připadá, že jsme význam tohoto sousoší moudrých opic pochopili poněkud zkresleně. Zavíráme oči před pravdou, nechceme ji slyšet a necítíme změny, které v tomto světě přicházejí. Uzavíráme se před nimi do své ulity, zavřeme taky okna a dveře a jediné, co otevřeme, je lednička, láhev a televize...

Ale před změnami neutečeme a jednou budeme muset pohlédnout pravdě do očí. Je lépe být připraven a otevřít oči, uši a nos už teď. Kdo chce pochopit, ten pochopí...

Indiánské modlitby

30. listopadu 2011 v 15:59 | Petr Hynek
Modlitba kmene Cherokee
Ach, Velký duchu, pomoz mi,
abych vždy v klidu říkal pravdu,
abych pozorně naslouchal,
když mluví ostatní,
a abych si pamatoval ten pocit klidu,
jež lze nalézt v naprostém tichu.

Indiánská modlitba
Velký Duchu, jehož hlas slyším ve větru a jehož dech dává život celému světu, vyslyš mne. Předstupuji před tvou tvář jako jedno z mnoha tvých dětí.
Podívej se, jsem malý a slabý, potřebuji tvou sílu a moudrost.
Dej, ať putuji v kráse, ať moje oči vždy vidí purpurově rudý západ slunce.
Ať si mé ruce váží věcí, které jsi stvořil a mé uši ať slyší tvůj hlas.
Učiň mne moudrým, abych mohl poznávat věci, kterým jsi naučil můj lid, učení skryté v každém lístku a každé skále.
Toužím po síle ne proto, abych měl převahu nad svými bratry, ale abych dokázal zvítězit nad svým největším nepřítelem - nad sebou samým.
Učiň mne vždy ochotným, abych s čistýma rukama a upřímnýma očima přicházel k tobě, aby můj duch, až život zmizí jako zapadající slunce, mohl dospět k tobě a nemusel se stydět.

A na závěr jeden indiánský citát:
Nezáviď orlovi, že umí létat, neumí totiž plavat jako ryba.

Nemám, co bych k tomu dodal...

Recept na dluhy? Půjčka???

28. listopadu 2011 v 16:09 | Petr Hynek
Tohle mně fakt dostalo. V době, kdy se celá Evropa doslova topí v dluzích, mi přijde do schránky Recept, na kterém je doslova napsáno: "LÉK NA FINANČNÍ POTÍŽE - PŮJČKA AŽ 166 000 KČ".


Oni si z obyčejných lidí asi vážně dělají čím dál tím větší pr... pardon, legraci. Jinak tomu nerozumím. Zadluženému Řecku se půjčují další a další peníze, i když je jasné, že nikdy nebude schopné je splatit. Podle stejného vzoru tedy zadluženému občanu dáme další půjčku jako "lék na finanční potíže..."

Jenomže jednou takový zadlužený občan přijde třeba o střechu nad hlavou. A co Evropská unie? Kudy z té šlamastiky? Náš stát už dluží kolem 1,5 bilionu korun a dluh stále roste. Ale prý jsme na tom téměř nejlépe ze všech těch zadlužených zemí.

No, víte, zadluženému se lépe diktuje, co a jak má dělat. Zadluženého "pomůžeme" další půjčkou, kterou už nikdy nebude schopen splatit a nadosmrti se tak stane otrokem toho, kdo mu půjčil. Copak to nikdo nevidí a nechápe, o co tady ve skutečnosti jde?

Zbavit se dluhů, být co nejméně závislý na státu, bankách, energiích a zdravotnictví... Jedině to je cesta ke svobodě. Ale to ONI právě nechtějí...

Stromy a my

25. listopadu 2011 v 14:09 | Petr Hynek
Ptal se strom stromu: Jak dlouho tady budeme takhle stát?
Dokud nás neporazí člověk.
Člověk? Proč by nás měl porazit?
Aby si s naším dřevem zatopil v kamnech.
Zatopil? Cožpak nás spálí? A co z nás bude pak?
Přece popel.
Popel? :-O
Ale víš co, my rosteme hodně dlouho a než vyrosteme, tak bude popel i z těch lidí, co teď kolem nás chodí a chovají se, jako by tu měli být věčně...
Taky z lidí bude popel? Tak to jsme na tom stejně.
Ano, ale oni si myslí, že jsou něco víc než my.
Ó, jak jsou bláhoví...

Šumafuk...

23. listopadu 2011 v 21:09 | Petr Hynek
Hodně vás trápí, co si jiní lidé o vás myslí?
Často vám říkají, co máte dělat?
Kritizují vás i za to, co máte na sobě?

Nejhezčí na tom světě je ta vnitřní svoboda.
Ať si každý plácá, co chce, je to jeho volba.
Každý se bude zodpovídat jenom sám za sebe.

Není podstatné, co, ale jak to děláte.
Není podstatné co máte na sobě, ale v sobě.
Nikdo nemůže vidět do druhého člověka.

Tak ať si každý kritizuje jak chce.
Podstatné před Bohem
je pouze vlastní čisté svědomí
a skutky ze srdce, nikoliv kecy.

Ostatní je šumafuk...

Procitni a chechtej se

21. listopadu 2011 v 22:09 | Petr Hynek
Máme nekonečně mnoho času.
Jenomže v tom lidském chápání časoprostoru
to nejsme schopni pochopit.
Jsme naprogramování na nějakých padesát až sto let.
Jsme omezeni dnem, jsme omezeni hodinami.
Jsme omezeni ploty, které kolem sebe stavíme
a stáváme se tak dobrovolně vězni sami sebe.

Ale pro duši čas neplatí.
Je trpělivá, dokáže třeba staletí čekat,
až přijdeme na to, že všechny ty bláhové starosti,
které jsou tak tak zbytečné a marné,
a které jsou tak bláhově spojené s prostorem a časem,
jsou pouze výmyslem našeho mozku, myšlenek,
jež jsou tak snad ovlivnitelné a manipulovatelné.
Marnost nad marnost, vše je marnost...

Duše je trpělivá. Dokáže třeba tisíce let čekat,
až pochopíme, že stačí roztáhnout křídla a letět.
No zeptejte se svého anděla,
co říká na vaše starosti.
Jsem přesvědčený, že se pouze zasměje,
až uvidí vaše zamračené čelo plné vrásek.
Ale pozor, je to nakažlivý smích.

Někdy se spolu tak chechtáme,
že nevíme, kdy máme přestat...
Ale máme nekonečně mnoho času,
tak proč se s chutí nezasmát?
Někdy se spolu procházíme městem
a když vidíme ty zamračené tváře,
dostáváme záchvaty smíchu.
Procitni - a chechtej se :-)

P.S. Tento článek nevznikl po požití marihuany...

Válka je svině

19. listopadu 2011 v 21:39 | Petr Hynek
Kdysi jsem napsal takovou píseň o válce, dlouho leží v šuplíku, tak to hodím aspoň sem, vždyť války jsou, bohužel, pořád aktuální. Mír s vámi!

Je to už dávno, co jsme si hrávali,
s klukama z ulice na vojáky,
stříleli smáli se, když jsme se navzájem
píchali kudlou či na bodáky.

Každý měl pistoli, zběsile pálil,
každý chtěl zastřelit nepřítele.
Nikdo z nás válku nezažil,
jen o ní slyšel - to je celé.

Refrén:
Tak vem´ rozum do hrsti, válka je svině,
která si ochočí každýho z nás.
Chudej či bohatej ve válce zhyne,
zrádci se věšejí na provaz.

Časem jsem pochopil, že lepší svět,
nedělá válka, že to není v normě,
na rozdíl od dětských klukovských let,
mám už dnes odpor k uniformě.

Jenom se podívej, kolik už krve,
zbytečně vsákla, ta naše zem,
a radši vzpomeň si, jak jsme si prve
po dětským válčení přáli mír všem.

Refrén:
Tak vem´ rozum do hrsti, válka je svině,
která si ochočí každýho z nás.
Chudej či bohatej ve válce zhyne,
zrádci se věšejí na provaz.

Je to už dávno, co jsme si hráli,
s klukama z ulice na dospělé,
dneska bych radši byl zůstal tím klukem,
než války dospělých, to je celé...

Refrén:
Tak vem´rozum do hrsti, válka je zmije,
která ti do srdce vstříkne svůj jed.
Vždycky se objeví tam, kde to žije,
vezme si všechno a - zničí svět.

Tak vem´rozum do hrsti, dokud ho máš,
a radši se podívej, po tomhle světě,
kolik je bídy v něm a trochu se snaž,
ať mu dáš víc než jen - náboje v kulometě...

Trochu jiný sníh...

16. listopadu 2011 v 14:20 | Petr Hynek
"Ve městech padá trochu jiný sníh. Pomáhá čistit vzduch." Článek s tímto titulkem jsem si přečetl v dnešních Novinkách.cz. A nevěřícně jsem zíral!

Tak oni nám sypou na hlavu "sračky" a ještě se nám vysmívají? Cituji Novinky.cz: "V průmyslových městech se nyní v době inverze často objevuje drobné sněžení. Nejde však o klasický atmosférický sníh padající z oblaků, ale o uměle vyvolané sněžení způsobené znečištěním vzduchu. Obyvatele větších měst může tento sníh jen potěšit, pomáhá totiž vzduch čistit." Konec citace.

Všechno je v pohodě, milí čtenáři. "Nikdy, opakuji - NIKDY - jsem o takovém sněhu neslyšel a nečetl. A najednou je tady. Krásný, čistý, i když trochu jiný, ale přece jen sníh. Kdopak by přemýšlel, že důvodem jeho vzniku jsou vlastně průmyslové exhaláty a kdoví, co ještě. Kdoví, co na nás sypou z letadel, už to přiznali i ve Washingtonu, ale koho to zajímá, že dýcháme "trochu jiný vzduch". Kdepak, milí čtenáři - tento sníh čistí vzduch!!!

A tak si naše děti mohou bez obav stavět tak trochu jiné sněhuláky, koulovat se trochu jinými sněhovými koulemi a bez obav olizovat tu bílou nádheru (ještě že na ní není napsáno složení jako na otravinách). Bílý sníh se snáší... Zima je krásná.

Bungee jumping a rychlík jménem Život

11. listopadu 2011 v 15:59 | Petr Hynek
Jednou jsem si skočil z jeřábu na gumě. Bungee jumping se tomu říká... Chtěl jsem zažít ten pocit volného pádu a adrenalin z náhlého napnutí lana, které se zastaví pár centimetrů nad zemí. Je to trochu šílený, ale stálo to za to, musím říct. Zážitek překonal pak už jen snad seskok z letadla z výšky 4,4 km, z toho asi minuta volným pádem.

Co tím ale chci říct? Jak je to s naší vírou? V životě se kolikrát zcela spolehneme na jiné lidi, předáme jim svou plnou důvěru. Ať už je to instruktor u bungee jumpingu, pilot letadla, řidič autobusu, kapitán lodi. Věříme jim a jsme přesvědčeni, že se nemůže nic stát. Vždycky se může něco stát, ale my jim v té chvíli odevzdáme plnou důvěru.

Někteří lidé nechápou, jak se dá věřit v Boha, kterého nikdy nikdo neviděl. Ale když si sednete do rychlíku, taky věříte, že tam někde vepředu sedí mašinfíra a že vás v pořádku doveze domů. Možná bychom měli víc důvěřovat v toho, kdo řídí tento svět.

Možná jedeme zrovna ve vagonu, který není úplně nejčistší, trochu to pod ním skřípe, sedačky jsou potrhané a spolucestující nejsou podle našeho gusta. Můžeme se vztekat, nadávat, můžeme si taky přesednout do jiného vagonu. Ale víte co? Všechny vagony v tomhle rychlíku jménem Život jedou stejným směrem. A není lepší využít cestu smysluplně? Pozorovat ubíhající krajinu, něco si přečíst, usmát se na svoje spolucestující, pokecat s nimi a něco nového se dozvědět.

Pozor, blíží se konečná. "Upozorňujeme cestující, že vlak v této stanici končí..."

Pod maskou klauna

8. listopadu 2011 v 16:49 | Petr Hynek
Jako dítě jsem v cirkusu obdivoval klauny.
Každý se jim hlasitě smál. Byli vtipní.
Dokonce i když všechno pokazili, každý jim tleskal.

Dítě nevidí, že pod maskou klauna se může skrývat docela obyčejný a často smutný člověk, který má svoje starosti a klauna hraje jen proto, aby uživil sebe a svoje děti, s kterými se třeba tak často nesměje. Třeba se vůbec nesměje.

Někdy si představuji, jak by svět vypadal, kdyby každý odhodil svojí masku a tvářil se tak, jak se opravdu cítí.

Špičkový manažer by třeba odhodil kravatu a sako a řekl všem těm panákům v sále, co si o nich opravdu myslí.
Pojišťovací agent by vysvětloval svým klientům, že ty pojistky nejsou vůbec výhodné.
Politik by vám přiznal, že všechny předvolební sliby jsou stejně nesplnitelné...

Každý tak trochu hraje s tou svojí maskou, kterou si sám vybral.
Lidé chtějí být klamáni. Je to jednodušší, než si přiznat pravdu.
Je snadnější dívat se na telenovelu než žít svůj vlastní seriál.

Chceme se zalíbit druhým, a tak děláme věci, které dělají oni.

Mne vždycky spíš zajímalo, co je pod maskou.
Co je pod maskou klauna? Co je pod maskou lupiče? Kdo je pod tvojí maskou?

Vlastně jsem rok a půl pracoval na jednom místě, kde lidé nenosili masku a byli opravdu sami sebou. Bylo to v ústavu mentálně postižených a "ti normální" jim říkali - blázni.

Nečekaná návštěva

5. listopadu 2011 v 10:19 | Petr Hynek
Možná znáte ten pocit, když vám přijde návštěva, kterou jste nečekali a vy máte zrovna v baráku takový nepořádek, jako kdyby tam vybuchla menší bomba. Omlouváte se návštěvě, ale ta říká, že jí to nevadí, že přišla za vámi. Posadíte jí a začne kolotoč. Vaříte kafe, hledáte nějaké sušenky, mezitím uklízíte stůl a podlahu, píská konvice, křičí dítě, omylem jste šlápli na sušenky, které vám spadly na zem... Návštěva je rozčarována a omlouvá se, že už musí odejít. Prakticky vůbec jste si nepopovídali. Už k vám asi hned tak nepřijde...

Nějak podobně se mohl cítit i Ježíš, když přišel na návštěvu do domu dvou sester, jedna běhala kolem něj, pekla, vařila, snášela, odnášela... Druhá si sedla k němu a prostě si s ním povídala. A hádejte, s kterou z nich mu bylo lépe?

Někdy člověk prostě velký úklid nestihne, ale měl by mít kolem sebe aspoň tak uklizeno, aby on sám a jeho blízcí se cítili dobře. A aby nebyl zaskočen nenadálou návštěvou. Když někdo za námi přijde, znamená to, že nás má rád a chce být s námi. Všelijaké to pobíhání kolem svědčí jen o naší vnitřní nevyrovnanosti. Čas, který návštěvě věnujeme, je daleko cennější, než narychlo upečená bábovka.

Setkání s každým člověkem má smysl. Často však tento smysl vůbec ani nepostřehneme kvůli naší vnitřní roztěkanosti. A přitom si stačí jen povídat, vnímat a naslouchat. Některá setkání mohou změnit celý osud.

O ukřižování Santa Clause

4. listopadu 2011 v 22:40 | Petr Hynek
Tak nám začaly Vánoce. Alespoň podle letáků s vánočními dárky a vánoční výzdobou v některých nedočkavých (rozuměj - ziskuchtivých) supermegaextragigamarketech. No, v jednom článku jsem tady na blogu psal, že jsme si s kamarádem udělali jednou "Vánoce" koncem března http://hynekpetr.blog.cz/1109/stastne-a-vesele
Ale šlo spíš o tu pohodu nenarušenou předvánočním shonem, úklidem a nákupy hromad darů.

Ano, napsal jsem, že si Vánoce můžeme udělat kdykoliv během roku, ale měl jsem na mysli spíše pocitově. Závody zákazníků s košíky v marketech po každé akci Vánoce rozhodně nepřipomínají. Když do toho ještě zní dokola omílané duc duc remaky koled a stropy se prohýbají pod tíhou kýčovitých řetězů z umělého jehličí a plastových zvonků, sváteční atmosféra je dokonalá...

Vrcholem nevkusu ovšem bylo, když jsem před pár lety v jednom brněnském fakt Super marketu uviděl nad východem za pokladnami ukřižovaného Santa Clause v nadživotní velikosti!!! S úžasem jsem otevřel hubu a kdyby tam tehdy byla skrytá kamera, jistě bych dostal nějakou cenu :-)

Pokud tím dotyčný obchod chtěl dát najevo, že Santa Claus do českých Vánoc prostě nepatří, budiž. Obávám se však, že příslušný aranžér prostě jen popletl historii anebo byl totálně našrot...

Píšu ti, anděli...

28. října 2011 v 15:39 | Petr Hynek
Servus, můj anděli!
Píšu ti zas po dlouhé době,
abys věděl, co je tu nového...

Víš, svět je zvláštní místo.
Na jednom konci světa lidé umírají hlady,
a v supermarketu uprostřed Evropy
se lidé málem ušlapou v davu,
když zlevní olej o dvacku a cukr o búra.
A jejich auta na přeplněném parkovišti
doslova praskají ve švech.

Víš, svět je zvláštní místo.
Lidé si ještě pamatují na světové války,
ale nepřestanou vyrábět zbraně
a posílají svoje blízké do bojů,
které jim zajistí větší odbyt,
nerostné suroviny a moc.
A protože většina mlčí, válčí se dál.

Víš, svět je zvláštní místo.
Někteří lidé mají krásný dům se zahradou,
zdravé děti a netrpí hladem.
Ale i tihle lidé se necítí být šťastní
a honí se jak blbci za větší výplatou,
třeba jen proto, aby jim sousedé záviděli.
A na své děti při tom nemají čas.

Víš, svět je zvláštní místo,
a tak si říkám, jestli vy andělé
nejste smutní z toho všeho?

Ale neboj, všichni tu nejsou takoví.
Viděl jsem pár rozzářených srdcí,
viděl jsem kráčet naději napříč městy,
slyšel jsem mezi lidmi slova,
která mohou a možná změní svět.

Měj se fajn, anděli.
A někdy se zastav...

Chcete zrušit účet? Mohou vás zatknout!

17. října 2011 v 13:39 | Petr Hynek
Pokud si půjdete zrušit účet v bance, dobře to ještě zvažte. Mohou vás totiž zatknout! Ne, to není sci-fi ani ukázka z žádného filmu. To je skutečnost těchto dnů ve "svobodné" zemi USA. Na Wall Street již několik týdnů probíhají demonstrace proti světovému finančnímu systému a právě tam zatkli několik klientů, kteří si přišli zrušit účet... Ať už si jej přišli uzavřít z jakéhokoliv důvodu, mají na to právo. Ale ve "svobodné" zemi USA asi ne.

K těmto jevům bude docházet stále častěji, až se finanční systém zcela zhroutí a bude nahrazen něčím jiným. Že k tomu dojde, ukazují jasné signály po celém světě.

Jen tři otázky:
Jak to, že jsou státy stále zadluženější, když jim skutečně pracující lidé odevzdávají téměř polovinu vydělaných peněz? (což je mimochodem nehorázné, kdysi se odevzdával desátek a státy prosperovaly).
Jak to, že banky tvrdí, že nemají peníze, když půjčují na tak vysoké úroky a ještě nás obírají o poplatky - třeba i za příchozí platby na náš účet?
Jak to, že zadlužené státy půjčují peníze dalším zadluženým státům?
A mohli bychom se ptát dál...

Kam tohle může vést? Jedině k finanční krizi, potažmo krachu.
Ale není třeba se bát. Tak zkrachují banky, no a co. Zkrachují burzy, no a? Zkrachují politické systémy, na to se těším.
Zkrachuje doprava a my si zase budeme pěstovat svoje potraviny. A nebude to nakonec lepší?

Lidé, kteří se nebojí žádné práce, se o sebe dokáží postarat.
Ti, kteří si zvykli parazitovat na druhých, to budou mít těžší.
Lidé závislí na majetku se asi budou divit.
Ale každý si zvolil svůj směr sám.
A kdo svoje štěstí zakládá na penězích, toho lituji.
Pouze opravdové hodnoty přetrvají.
Jaké to jsou? Na to si může najít každý odpověď sám v sobě.
On to většinou každý ví. Ale když je všude kolem tolik lákadel a jsou tak laciné...

Lidé nemají rádi změny. Mají rádi svoje pohodlí.
Ale změny přijdou a je to dobře.
Změny jsou důležité pro vývoj planety i lidstva.
A není třeba se jich bát, spíš naopak.

To je ta země česká?

13. října 2011 v 22:49 | Petr Hynek
Kam poděl se tvůj Duch,
ó národe ty český?
Kam tvoje hrdost, hlava vzpřímená?
Teď jenom ze lží oblékáš si šaty
a smutný věšák tam, kde byla ramena.

Tak zase povstaň, vzmuž se,
Duch Pravdy zvítězí, když hraje,
tak vezmi zbraně do svých dlaní.
Jdi za svým snem českého ráje.
A vyžeň ty, co se jen zlatu, moci klaní.

Kde domov tvůj,
ó národe ty český,
kde tvoje lučiny, kde v sadě květ?
Vždyť na nejlepší půdě ´s nechal,
jen cizí big markety vystavět...

To je ta česká země -
země česká, domov tvůj?
Kdo o ní rozhoduje,
kdo řídí zákulisní boje,
Praha? Brusel? Či jiný politický hnůj?

Kam poděl se tvůj Duch,
ó národe ty český,
kam tvoje hrdost, hlava vzpřímená?
Tak obleč už si z Pravdy šaty,
jdi, vyhraj a hrdě zvedni ramena.


EU si z nás asi dělá pr...

11. října 2011 v 21:39 | Petr Hynek
Původně jsem chtěl psát o něčem úplně jiném, ale právě jsem si otevřel zprávy na Novinkách, a to mně fakt dostalo! Podle nové směrnice Evropské unie nesmí děti do 8 let bez dozoru nafukovat obyčejné balónky a do frkaček je zakázáno foukat dokonce až do 14 let!!! Tak mám dojem, že si z nás evropští poslanci už doslova dělají pr...

Zadluženost států EU je taková, že musí každou chvíli zkracovat nejen Řecko, ale snad celá unie, hroutí se nám bankovní systém, ve zdravotnictví chybí peníze, i když je tam všichni cpeme horem dolem, Titanik evropské demokracie se potápí, ale admirálové vydávají místo záchranných člunů a vest takové nesmyslné vyhlášky jako tu o baloncích a frkačkách.

Tak nevím, co od těch pánů s platy kolem milionu měsíčně můžeme ještě očekávat. Možná pro příště vydají nařízení, že si smíme utírat zadek jedině papírem s logem Evropské unie. Ale tomu bych se zas tak nebránil...

Dobrou noc milé děti a nezapomeňte - balonky od devíti a frkačky až od patnácti, jasné?!

S nadšením prožít každý den

10. října 2011 v 18:19 | Petr Hynek
Na úvod jsem si vypůjčil citát od brazilského spisovatele Paola Coelha:

"Pane, dej nám vždy nadšení, neboť je to náš způsob modlitby.
Nadšení nás utvrzuje v přesvědčení,
že vše je možné, pokud bereme vážně to, co děláme."

Kdyby nebylo nadšení, nevzniklo by tolik krásných uměleckých děl.
Kdyby nebylo nadšení, nikdo by nevymyslel a nepostavil tolik krásných staveb, před kterými se tají dech.
Kdyby nebylo nadšení, jak roboti bychom chodili z práce do práce, která nás nebaví.
Kdyby nebylo nadšení, nikdy by nevznikly tak nádherné hudební skladby, při kterých nám až leze mráz po zádech.
Kdybychom s nadšením nerozvíjeli své dary od Boha, asi bychom jej hodně zklamali. Ale nakonec i sebe.
Kdybychom se s nadšením nevěnovali svým dětem, co by z nich jednou bylo?

Jak zpíval Waldemar Matuška: "Co děláš, to dělej rád..."
Někdy je to těžké, zvláště když máte učitele nebo šéfa blbce.
Ale je to lepší než s odporem vykonávat každou práci, úkol anebo v hospodě nadávat na všechno kolem sebe.
Je lepší s nadšením prožít každý den, protože už se nikdy nebude opakovat. Nikdy.

Křižák i anděl v nás dříme

7. října 2011 v 14:39 | Petr Hynek

Tento svět je plný pavoučích sítí,
my je však většinou nevidíme.
Občas se každý z nás do sítí chytí,
občas v každém z nás křižák dříme.

Natáhnem´ lana a jsme plní touhy,
hbitě se vrháme po oběti.
Jindy jsme zmatení, na očích šmouhy,
do sítě chytnem´ se jako děti.

V každém z nás však taky anděl dřímá,
anděl, co není oběť, ni kat.
Roztáhne křídla a bez bázně letí.
Cizí mu vítězství, prohra i pat...

Vinice vydávají svoje poklady

4. října 2011 v 23:39 | Petr Hynek

Každý se něčím živí. Někdo řídí letadlo, někdo vyrábí chemické zbraně, někdo píše bulvár... (viz o článek níže). Ale pak jsou také lidé, kteří se živí opravdovou poctivou a tvrdou prací. Třeba farmáři nebo vinaři na jižní Moravě, odkud jsou dnešní snímky. Celoroční úsilí právě v těchto dnech přináší vinařům odměnu v podobě nádherně vyzrálých hroznů. Ano, letošní ročník bude pro vína mimořádně dobrý.

A tak až si otevřete sedmičku a nalijete si víno do pohárku, vzdejte prosím hold poctivé práci vinařů. Lidí, kteří s láskou opatrují dědictví otců, kteří nemají čas na bulvární mediální svět plný podvodů a lží. Oni žijí opravdový život, ne ten vymyšlený, uměle vykonstruovaný a prezentovaný jako normální.

Tohle je krásný svět podzimní jižní Moravy:












Rád opíjím se vínem ze tvých sklepů
neb´ je mi múzou, když stoupá do hlavy,
rád procházím se po tvých stezkách,
krajino nejvzácnější z jihu Moravy.

O podivných mracích a pětkách Agáty Hanychové

4. října 2011 v 22:59 | Petr Hynek
Když jsem se dneska ráno probudil a vyšel na zahrádku, zarazily mne podivné "mraky" nad hlavou. Nevím, jestli věříte nebo nevěříte v chemtrails, ale tohle byly opravdu podivné stopy za letadly. Někdy umí zatáhnout celou oblohu a je pak takové zvláštní šero a pálí oči.


Většina lidí ale dělá, že se jich to netýká, cestují letadly za směšné ceny letenek, aniž by se zamysleli nad tím, kolik takový let stojí a že to někdo musí nějak dotovat. Lidé pracující u společností s nízkonákladovými lety potvrdili, že právě tato letadla se podílejí na "vypouštění čehosi do vzduchu".

Ale novináři mají jiné starosti, třeba že Iveta Bartošová má zase problémy, že Lucie Bílá ukázala mocný dekolt, manželka Jana Šťastného pózovala v sedmém měsíci těhotenství a Agáta Hanychová má po kojení pětky... Kdo by se díval nad hlavu. Kdo by se zajímal o věci mezi nebem a zemí. Doslova...


Rozbory půdy a vod po chemtrailsování potvrdily hlavně hliník a baryum a další těžké kovy a nebezpečné jedy. V EU se otevřeně hovoří o konci Eura i Unie, o ekonomickém kolapsu. Ale na titulní stránce dnešního Seznamu mají starosti typu: "Filmová milenka Karla Rodena ukázala, co má pod sukní. Podívejte se." Anebo "Muži si zlomí penis častěji při mimomanželském milostném aktu."

Lid se baví a zatím...

O pozlátkách a ideálech

1. října 2011 v 10:49 | Petr Hynek
Už od dětství se toužíme podobat svými ideálům.
Hercům, zpěvákům, sportovcům, celebritám.
A jsme v tom systematicky vychováváni.
Rodiči, učiteli, televizí, médii, reklamou...
To vše nás odvádí od toho, abychom byli sami sebou.

Ale o to jim jde.

Vládci reklamy a hmoty nepotřebují myslícího člověka.
Potřebují loutku, na kterou navléknou nové hadry,
drahé cetky, posadí ji před plazmovku a nakrmí hamburgrem.
A loutka se jim za to ještě pokloní, poděkuje.

Jak bezmezná je lidská hloupost.
Kdybychom dokázali být sami sebou,
nemuseli bychom toužit po tom,
abychom se podobali svým ideálům,
abychom se podobali komukoliv.

Sami v sobě bychom objevili jistý ideál",
v němž končí veškeré hledání a touhy.
Touhy po pozlátkách a cetkách této doby.

Jsme jako počítače

28. září 2011 v 21:49 | Petr Hynek
Jsme jako počítače,
podobný hardware.
Jen software se trochu liší.

A všichni máme mozek v hlavě,
oči, ústa, uši, duši...
Však každý jinak vidí, slyší...

Šťastné a veselé!

28. září 2011 v 20:40 | Petr Hynek
Jednou jsme si s kamarádem udělali "Vánoce" koncem března. Venku začínalo jaro, slunce hřálo na plné pecky a my jsme zdobili vánoční stromeček. Ozdoby, řetězy, čokoládové figurky... Sousedi si ťukali na čelo, když jsme tu borovičku nesli do šestého patra.

Když se konečně venku setmělo, nanosili jsme pod strom dárky a zacinkali - Ježíšek je tady! Ptáte se proč? A proč ne? Proč bychom měli mít sváteční atmosféru Vánoc jen jednou v roce, navíc zastíněnou předvánočním stresem spojeným s úklidem, nákupem dárků, vařením, pečením, smažením... Na ty březnové Vánoce vzpomínám velmi rád. Nikam jsme nespěchali, nic neuklízeli, místo toho jsme odpoledne vyrazili do lesa a večer si pod stromečkem rozbalili Borovičku a pár piv, snědli bramborový salát a hlavně vychutnávali ten božský klid.

Osobně si myslím, že toto jsou opravdové svátky klidu a míru, jak se říká vánočním svátkům a všichni si to každoročně přejeme navzájem, i když většinou to tak doma nevypadá a než se člověk dá do klidu, tak je po Silvestru...

A tak vám všem přeju opravdu Šťastné a veselé :-))
Třeba teď na podzim. Nebo v létě. Kdykoliv.
Ježíšek nelítá jenom v prosinci.


Kdo je tady blázen?

26. září 2011 v 17:09 | Petr Hynek

Občas si s úsměvem vzpomenu na své téměř dvouleté působení v ústavu "duševně chorých". Ne, nelekejte se, byl jsem tam sice zavřený, ale jen jako absolvent civilní služby po vysoké škole. Dělal jsem zahradníka a krmiče vepřů... Jo, něco jako vojín Kefalín z Černých baronů.

Tehdy jsem si uvědomil, že výrazy jako "duševně chorý" anebo "blázen" jsou vlastně tak trochu zavádějící. Všichni ti lidé v ústavu byli totiž v pohodě! Normálně pomáhali v zahradě, u prasat, v kuchyni, v prádelně, normálně se bavili, chodili na procházky, smáli se, četli, hráli karty, poslouchali hudbu.. Dělali často věci, na které my obvykle nemáme čas, protože se honíme jak debilové, abychom měli lepší barák, auto a plazmovku... Tedy naštěstí ne všichni.

Tak kdo je tady vlastně blázen?

Jo a taky měli tu zvláštnost, že si navzájem pomáhali namísto toho, aby jeden druhého pomlouval. Že si nikdy nic neukradli a nevzali žádný úplatek. Že je nenapadlo lhát, protože nechápali, k čemu je to dobré... Prostě naprosto nevhodní kandidáti pro politiku. Tam totiž platí, že kdo si pro sebe nenahrabe na úkor druhých, kdo nikdy nevezme úplatek, kdo splní všechny svoje předvolební sliby, tak je prostě blázen...

Tak nevím, mně daleko férovější a opravdovější přijdou ti "duševně choří".

Možná jsem blázen :-)
 
 

Reklama