Články

Svět patří dětem

24. září 2011 v 22:59 | Petr Hynek
"Nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království."

Svět dospělých her pomalu končí. Intriky, přetvářky, korupce, lži, pomluvy, nevěry, nenávist, války... Moc, peníze a sláva, takový je dnešní svět dospělých, který ale jednou skončí a já pevně věřím, že to nebude dlouho trvat. Svět zítřka patří dětem. Čistým, upřímným, pravdomluvným a nezištným hravým dětem.

Dnes se všichni snaží hned od narození děti vést, poučovat, nabádat, zakazovat, přikazovat, nabádat, kazit, nutit atd. Jsme to ale my, kdy by se měl od dětí učit. Jsem si jistý, že přesně o tom, je výše uvedený citát z Bible. Svět zítřka patří dětem...

Dalajlama o porušování pravidel

19. září 2011 v 23:49 | Petr Hynek
Ne ve všem souhlasím s Dalajlámou, ale líbí se mi jeho lidský smysl pro humor na jedné straně a hluboká moudrost na straně druhé. Tady jsou dva z jeho mnoha citátů, které jsou velmi pravdivé:

Držte se "tří R": Respektu vůči sobě, Respektu vůči ostatním a Responzibility - zodpovědnosti za všechny svoje činy.

Pamatujte si, že když nedostanete to co chcete, je to někdy skvělý zásah štěstí.

A tohle je trochu odvázaný Dalajláma:

Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit.

Porušujete pravidla? Myslím v dobrém, Jet na červenou se často nevyplácí. Ale jít proti pravidlům zavedeným hloupými politiky, jít proti všeobecně platným zákonům nenažrané konzumní společnosti, jít proti proudu "řeky" hluchých a slepých ovcí, to je asi to, co měl duchovní Mistr na mysli.

Nebát se jít svou vlastní cestou.
Ale s respektování sebe i ostatních.
Se zodpovědností za všechny své činy.
Nebát se a jít.
Sedět na zadku dokáže každý...

Deža ví...

16. září 2011 v 23:20 | Petr Hynek
Možná jste měli někdy ten známý pocit Déjá vu (čti dežaví), tedy jev, kdy má člověk z ničeho nic intenzivní pocit něčeho už dříve prožitého, viděného nebo slyšeného. Průzkumy uvádějí, že více než 70 % populace přiznává, že pocit déjá vu alespoň jednou zažilo. Mně se to stává dost často. Jak to? Zažil jsem tuhle nebo onu situaci někdy v minulém životě? Nebo ve snu? Nebo jsem si ji přivolal už v prenatálním stavu? Co je před narozením a co po smrti, to jsou otázky, které trápí filosofy, vědce i mystiky už od nepaměti. Každopádně "Déjá vu" tady s námi je, ať věříme v cokoli anebo nevěříme v nic. Asi to není důležité. Jenom někdy prostě máme pocit, že jsme tuhle situaci už určitě museli zažít. Zvláštní je, že jsem celkem silné Déjá vu zažil i ve snu... A co vy, jaké máte zkušenosti?

My jsme ti, na které se čeká...

12. září 2011 v 14:40 | Petr Hynek
Jsme to my sami, kdo tvoří realitu tohoto světa na Zemi. Jsme to my, kdo jej může tvůrčím způsobem měnit k lepšímu. Jsme to právě my, na které se čeká.

Sedět v hospodě nebo doma u televizních zpráv a nadávat na všechno kolem sebe, to je spíš cesta "do pekel". Mlčet a jen meditovat u vonné tyčinky je možná cestou objevování sebe sama, ale jak vysvětlíte jednou svým dětem, proč bydlíte v holobytu a ne v rodinném domku se zahrádkou jako jejich kamarádi? Anebo proč jste je nenaučili číst, plavat, jezdit na kole, objevovat krásu hor a moří, proč jste jim nedali lásku a svůj čas? Protože jste hledali sami sebe, rozpouštěli své ego v dýmu vonné tyčinky a osvobozovali mysl od všech světských zbytečností?

"Ora et labora - Modli se a pracuj," tak stojí psáno v mnoha duchovních knihách, včetně Bible. Navíc člověk dostal od Boha mozek a je schopen myslet, rozeznávat, uvažovat... Můžeme tak přemýšlet, otevřít se, sdílet a konstruktivně tvořit svým myšlením a následně i činy realitu okolo sebe. Nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Byť třeba "jen" pro svoje děti, rodinu. Ora et labora...

Zloděj se bude zodpovídat za zlodějnu, politik za korupci, ale my taky každý za sebe. Za to, co jsme udělali, ale i za to, co jsme neudělali, když jsme udělat mohli a měli pro to všechny předpoklady. Jsme to my, na které se čeká.

11. září po 10 letech

11. září 2011 v 7:29 | Petr Hynek
Dneska je to rovných deset let poté, co jsme byli svědky "teroristických útoků" v New Yorku, po nichž následovalo rozpoutání války v Iráku a Afghánistánu. Deset let poté a i když už pomalu nikdo nevěří těm pohádkám americké vlády, média stále odmítají diskusi. Proč asi? Protože jsou Jejich. Proto mne překvapilo, když se v pořadu ČT 24 Hydepark objevil náhle Antonín Baudyš, který s otevřeností jemu vlastní hovořil o citlivém tématu 11. září 2001. Že by se ledy hnuly a Pravda, kterou si tolik lidí přeje konečně poznat, nakonec přece jen přišla?

Namátkou jen pár nezodpovězených otázek k 11. září:
• proč se za 6,5 vteřiny zřítila volným pádem i budova WTC 7, do které žádné "unesené" letadlo nenarazilo?
• proč nedlouho předtím byly všechny zřícené budovy pojištěny na astronomické částky?
• proč se nikdy nenašly trosky údajného Boeningu, který měl narazit do Pentagonu a proč zmizely záběry všech bezpečnostních kamer v okolí?
• jak to, že se v troskách po požáru našel papírový pas a látkový šátek jednoho z "teroristů" a nikdy se nenašly černé (oranžové) skříňky z letadel?

Můžeme mlčet a tvářit se, že se nic nestalo. Ale můžeme se taky ptát, přemýšlet a měnit myšlení. Od toho totiž máme mozek. Chceme lepší svět, ale ignorujeme dějiny i současnost. A přitom každý z nás může něco udělat. Třeba se jenom ptát, přemýšlet a měnit myšlení...

Jinak ten pořád s A. Baudyšem najdete v archivu ČT 24 tady:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10252839638-hyde-park-ct24/211411058080908-hyde-park/

Konopí léčí a uzdravuje

6. září 2011 v 21:50 | Petr Hynek
Dnes trochu z jiného soudku, konopného... Když už jsem ten zahradník :-) Na zahrádkách právě dozrávají krásné vzrostlé rostliny a policie opět dělá razie na "nelegální" pěstitele. Je to smutné. V minulosti se konopím léčila řada nemocí, než přišli koumáci na to, že se dá dobře vydělávat na chemickém a farmaceutickém průmyslu. A na lidech, kteří to všechno budou kupovat, když jim to pěkně naservírujeme. A zasejeme do nich strach a nejistotu.

Kolik miliard už bylo vynaloženo třeba na výzkum léčby rakoviny? Bylo již mnoho případů vyléčení rakoviny "obyčejným" konopím. Léčí také cukrovku, roztroušenou sklerózu, epilepsii, astma, Parkinsonovu nemoc, řadu chronických bolestí atd. atd. Léčí totiž centrální nervový systém, léčí příčinu, ne následek. Ale policie bude dál potírat každého, kdo si konopí pěstuje byť na vlastní zahradě a byť jen pro zdravotní účely. Za deset rostlin zavřou třeba stařenku, ale drogové mafie nechají v klidu "podnikat".

Proč tomu tak je? Medicína je dobrý byznys, řekl bych mnohem, mnohem větší než zbrojení. Válku nikdo nechce, ale zdravý chce být každý. A když se to lidem dobře podá, dá se na rakovině i dalších nemocech moc dobře vydělat. Bohužel.

Já za sebe mohu říci, že příští rok na jaře zaseji. Pět rostlin je totiž "legálních" :-) A co vy, už sklízíte? A jaké máte zkušenosti? Nedávno jsem měl velké bolesti dásní, dvě noci jsem nemohl spát. Vzpomněl jsem si na souseda s jeho konopnou mastí, namazal dásně a do půl hodiny pokoj.

Ono jde ale především o to zbavit se strachu, postavit se na vlastní nohy, vzít odpovědnost za svůj život a svoje zdraví do vlastních rukou. Nejrůznější bylinky, jako je právě konopí, ale i mnohé jiné, mohou být prostředníkem, jakýmsi startérem, který nastartuje přirozenou obranyschopnost a přirozený stav mysli.

Jsi v každém z nás

2. září 2011 v 22:09 | Petr Hynek


Vím, že jsi byl vždycky ve mně.
A jsi vlastně v každém z nás.
Ty jenom trpělivě čekáš,
a vydáš se nám napospas...

Ano, jsi i v tom největším boháčovi,
co zlatem nosí prošívaný šat,
jsi i v tom největším chudákovi,
co na dlažbě městské ulice
o malý kousek prosí chleba
a ruce se mu třesou tak,
že sotva udrží svoji bílou hůl.
Jsi i v tom největším opilcovi,
který se právě potácí z hostince U tří růží,
aby za chvíli doma zmlátil
svou nevěrnou ženu a tři děti,
které za nic, ale opravdu za nic nemohou
a jenom mlčky otvírají ústa
v němém úžase, jakoby říkaly:
"A je tohle opravdu náš táta?"
I v nich jsi, Pane.

A jsi i v tom do války vyslaném vojákovi,
co právě na frontě zabil svého prvního nepřítele
a zhnusen svým vlastním činem
se pozvracel do trávy
a říká si, že nikdy, že už nikdy
nic takového neudělá.
Vždyť všichni jsme vlastně jenom lidi,
tak proč se navzájem zabíjet?

A jsi i těch zfetovaných mladících a dívkách
co v těžkých drogách hledají lehčí život
a je to vlastně jen útěk před sebou samými
a brána do jiného světa. Světa?

Ne, smysl života neleží na dně láhve finské vodky,
ani není dost dobře možné jej rozdrobit
na prášek chutnající po heroinu.
Ani ten nejbohatší milionář
nenalezne uspokojení ve svém majetku,
a ani ten žebrák nenalezne štěstí ve skývě chleba.
Jen ten, kdo otevře svoje srdce
a vydá se ve tvých šlépějích,
ten objeví spravedlivý vesmír v sobě,
ten vesmír, který sjednocuje,
který je v nás od našeho narození,
ale všelijaké zkoušky života
nás často od něj odvádějí.

Vím, že jsi byl vždycky ve mně.
A jsi vlastně v každém z nás.
Ty jenom trpělivě čekáš,
až přijdeme na to, zas - a zas...

I am fine, and you?

24. srpna 2011 v 18:09 | Petr Hynek
Psychologové prý v poslední době přišli na to, že není dobré se jen neustále usmívat, tvářit se přiblble šťastně a na všechny otázky typu "Jak se máš? - odpovídat s typickým americkým úsměvem typu "Keep smiling" a dodávat po americku Jsem v pohodě, a ty? Konečně. Konečně i psychologové pochopili (!), že není dobré se jen neustále usmívat a vsugerovávat si po přečtení všech těch novodobých pozitivních knih, že jsem prostě happpy, i když nejsem... Že je prostě dobré si přiznat, že jsem smutný, že mně trápí to nebo ono, pobrečet si nebo sprostě řvát a smát se na plné pecky, jen když to tak opravdu cítím. Člověk je tvor chybující, omylný, rozporuplný, někdy veselý, někdy smutný, někdy nad věcí, jindy zlostný atd.. Jsou výjimky, jako třeba někteří mniši, kteří veškeré energie v sobě vyrovnali a sloučili v opravdovou jednotu. Ti ale nemají zapotřebí se tak debilně usmívat na všechny kolem, ať vidí, že jsou happy, i když třeba jako jedni z mála opravdu jsou :-)

Evakuace Bílého domu a Pentagonu...

23. srpna 2011 v 23:00 | Petr Hynek
Tohle je nadpis článku na serveru Novinky.cz: "U Washingtonu udeřilo silné zemětřesení, Bílý dům, Kapitol i Pentagon evakuovány".
Tohle jsou dva mé oblíbené citáty:
"Boží mlýny melou pomalu, ale jistě."
"Na každú sviňu sa vaří voda."
Ale rád mám i tento od Senecy:
"Nikdo nemůže vládnout, pokud neovládá sám sebe."

O drbání v práci i jinde

19. srpna 2011 v 22:29 | Petr Hynek
"Už mě nepomlouvejte, už jsem tady," řekla jedna kolegyně při příchodu do práce ostatním. Ty zmlkly jako když utne. Trefila do černého. Ale když odešla na toaletu další kolegyně, přidala se k ostatním a až do konce pracovní doby všechny svorně pomlouvaly tu, která právě nebyla mezi nimi. Češky prý takto "prodrbají" až třetinu pracovní doby.

Měl jsem příležitost pracovat v několika pracovních kolektivech a je to fakt. Drby a internet - takže společenské drby on-line vládnou světem. Nemyslete si, že mezi muži je to jiné.

O čem to všechno svědčí?
O našem inteligenčním kvocientu, takže spíš slepičím kvokvokvocientu...
O tom, že rádi řešíme druhé, protože zamyslet se nad sebou je tak těžké, až to někdy bolí.
O tom, že nás takhle bohužel odmalička vychovávají média - o čem jsou třeba dívčí časopisy, o čem je bulvár a tele-vize, že?
O tom, že někdo tady sakra nechce, abychom přemýšleli o sobě a řešili jen samé blbosti.
O tom, že už asi nejsme schopni sebekritiky, pokory, a intuice.

Pomlouváte taky? A jakou máte zkušenost s "drbáním" ve škole a v práci?

Pozor, každá energie se vrací.
Stejně tak ta pomlouvací...

Naši politici jsou prodejné děvky

17. srpna 2011 v 21:40 | Petr Hynek
"Naši politici jsou prodejné děvky," těmito slovy se vyjádřil na adresu představitelů této země jeden z ovocnářů na jižní Moravě. Bylo to v souvislosti s obchodními praktikami v oblasti prodeje ovoce v ČR. Já s tímto ovocnářem a výše uvedenou citací plně souhlasím a kdykoli se pod ni podepíšu. Jak jinak si totiž lze vysvětlit, že zahraniční řetězce odmítají obchodovat s českým (moravským) ovocem a téměř stoprocentně nás zásobují zahraničním zbožím pochybné kvality a původu?

Jak to, že v sousedním Slovensku si dokázali prosadit, že řetězce musí odebírat nejméně sedmdesát procent domácí produkce a pouze v případě neúrody nahradit ovocem ze zahraničí? A ptám se dál - jak to, že domácí producenti musí procházet tak přísnými kontrolními a byrokratickými mechanismy na kvalitu ovoce, zatímco dovozové zboží se kontroluje spíš výjimečně? Komu jde o likvidaci našeho zemědělství a proč? Respektive - za kolik?

Vyzývám proto alespoň všechny konzumenty - kupujte domácí ovoce, zeleninu a pijte naše víno. Najděte si svého dodavatele a ignorujte řetězce. Podpoříte tím naše pěstitele, ekonomiku, zaměstnanost, ale v první řadě taky svoje zdraví. Naši předkové nebyli hloupí, když říkali, že konzumovat se mají jen ty potraviny, které se sami vypěstujeme a vyrobíme z vlastních surovin. Politici na nás kašlou, jim jde jenom o sebe a svoje koryta. Pomozme si proto sami a kdo nemá vlastní zahrádku, nechť podporuje pěstitele ovoce, zeleniny a výrobce vína z nejbližšího okolí.

O české ovoce nemají obchodníci zájem...

Czech made v řiti

16. srpna 2011 v 7:19 | Petr Hynek
Dědictví otců, zachovej nám pane... Zdědili jsme půdu jako nejcennější "zlato", které máme. A jak s ní zacházíme v Česku? Prodáváme zahraničním investorům, řetězcům, solárním elektrárnám - zde na jižní Moravě nejúrodnější ornou půdu obsazují právě solární panely, je to hnus. Třeba v Německu se smí panely osazovat pouze na střechy budov nebo jinak nevyužitelnou půdu, ale my si podřežeme i větev, na které sedíme. Ale co chcete od země, kde ministr zemědělství prohlásí, že není třeba pěstovat plodiny, které si můžeme lacině dovézt...! Abychom se jednou nedivili:

Po loukách, kde rostlo kvítí,
kamiony se teď řítí,
vezou levné šmejdy z EU,
czech made už je totiž v řiti...

Zločin a trest po anglicku

15. srpna 2011 v 21:29 | Petr Hynek
Britský premiér David Cameron po nedávných násilných akcích v Anglii prohlásil, že je třeba zavést přísnější tresty ve školách. "Poslední dvě generace mladých lidí nedokáží rozeznat co je dobré a co špatné. Proto musíme zavést přísnější režim a tvrdé tresty ve školách," prohlásil premiér. Zapomněl ovšem dodat, že za absenci citu pro dobro a zlo mohou do značné míry dvě generace naopak starších, ať již jsou to rodiče, učitelé, politici a pak také televize a další média, která jsou plná násilí, zla, skrytých symbolů a podprahových reklam. A válečných zpravodajství...

Takže máte, co jste chtěli, milý Camerone. Ale vy jste to asi fakticky chtěli, co? Protože čím víc násilí, tím lépe se vám bude udržovat společnost ve strachu a ovládat ji. Nakonec sama bude prosit o ochranu, vaši "ochranu". Přísný režim a tvrdé tresty vyvolají jen další vlnu nevole a násilí. Ale o to vám asi jde, viďte pane Camerone. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč se ve školách nezavedou raději předměty jako etika, morálka, zodpovědnost k rodině, financím a půdě, duchovní nauky, ekologie apod.

Jenomže o tohle vám nejde, co? Vy potřebujete otroky závislé na vašem otrockém systému. A nemluvím jen o Anglii, vážení... Ale víte co, na každou svini se vaří voda a kdo má svědomí čisté, ten se nemusí bát zítřka :-)

Proč jsou TELE-vize tak levné...

10. srpna 2011 v 17:49 | Petr Hynek
Víte proč jsou televize levné? Aby si je mohl pořídit opravdu každý. No, tenhle argument asi neobstojí... Tak jen dodám, že účelem toho, aby měl televizi doma každý, je jednoduše manipulace lidstva. Jakým způsobem:

1/ více se díváte, pasivně přijímáte, nemáte prostor aktivně myslet, uvažovat a rozvíjet své schopnosti

2/ zabíjíte čas, který by se dal využít hodnotněji

3/ uzavíráte se sami pro sebe, nemáte čas navštěvovat přátele, známé, zpřetrhávají se společenské vazby

4/ sledujete televizní zpravodajství, kde záměrně převažují informace, vyvolávající negativní emoce a strach

5/ tvoříte si obraz světa podle JEJICH záměru, postupně uvěříte všem lžím, které jsou vám servírovány, takže je nakonec pokládáte za pravdu vaše myšlení tak lépe reaguje na jejich podněty. Veškerá média na celém světě patří několika málo jedincům, kteří jejich prostřednictvím ovlivňují a manipulují svět, televize je nejsilnějším z těchto prostředků, proto musí ceny dolů

6/ všudypřítomné reklamy - také ony vás manipulují - nutí vás kupovat zboží, které byste si jinak nikdy nekoupili, protože je zkrátka k životu nepotřebujete

7/ podprahové reklamy a symboly - často ani nepostřehnete, co všechno obraz v televizi obsahuje, jaké symboly a znaky jsou do něj zakódovány, vaše podvědomí je ale dobře vnímá, ukládá a zpracovává

8/ a to je nejhorší - televize deformuje dětské myšlení tím nejhorším možným způsobem. Je pohodlné pustit dítěti televizi, když na něj nemám čas, ale takhle jej místo rodičů vychovávají zločinci, kteří i prostřednictvím televize řídí chod tohoto světa. Všechno se ale v životě vrací. Čas, který dítěti věnujete vy sami, je nejlépe investovaný čas. Pokud jej posadíte před obrazovku, možná se jednou budete divit, co z něj vyroste.

Titanik se potápí, hraje orchestr

9. srpna 2011 v 22:09 | Petr Hynek
Burzovní svět zažívá jeden šok za druhým, makléři mají kruhy pod očima od nevyspání a stresu, někdy je mi jich až líto, ale každý svého štěstí strůjcem. Titanik současné ekonomické smetánky se pomalu potápí, ale na horní palubě ještě hraje orchestr a kapitán uklidňuje lid v podpalubí, že je vše v pořádku a není důvod k panice. Alespoň v českých médiích se donekonečna opakuje, jak ekonomika stoupá vzhůru a krize je zažehnána, zatímco státní zadlužení potichu roste nebývalým tempem. Ale co chcete od německé MF Dnes a dalších plátků, které mají přímo za úkol mystifikovat lid. Radím méně číst a více přemýšlet. Skočit do záchranného člunu, dokud jsou ještě volná místa a Titanik se zcela nepotopil. Najít si tichý klidný kout s malým domkem někde na venkově, vlastní zahradu a spolehnout se sám na sebe. Převzít odpovědnost za svůj život a svoje zdraví. Na nikoho jiného se nemůžete spolehnout více než sami na sebe. Spoléhat v této době na politiky a stát, plavící se po rozbouřených vlnách na Titaniku, může opravdu jen blázen.

Poslušně hlásím - návrat z Alp aneb Návraty k sobě

5. srpna 2011 v 23:19 | Petr Hynek

Tak jsem zpátky. A musím říci - stálo to za to! Alpy mne opět nezklamaly! Kde jinde si člověk lépe vyčistí hlavu, než právě vysoko v horách? Alespoň u mne to takhle funguje. Před majestátními masivy hor, rozeklanými údolími, několik tisíciletí starým ledovcem na vrcholcích, v tichu mystických ledových jeskyní hluboko ve skalách, všude tam si člověk uvědomí, že je ve skutečnosti malinké nic, pouhé smítko prachu na hodinách věčnosti. Jeho ego, o kterém je tady často řeč, se před velikostí horských masivů musí sklonit až k samotné zemi a poděkovat za to, že vůbec zde ještě je. A veškeré chtění a ulpívání na hovadinách jde stranou, když zaburácí hrom, až v posvátné bázni utichne i ten nejhlučnější tvor, kterým jest člověk. Hory jsou věčným zrcadlem, do kterého bychom se měli dívat, abychom viděli pravou podstatu v nás. Ta pozlátka, která nás nás obklopují v našem zhýčkaném životě, nás odvádějí někam jinam. Ale to jsem se trochu zamyslil, a tak vám sem hodím radši pár fotek a pokud jste ještě neměli, přeju taky krásnou dovolenou a šťastné návraty domů. Domů k sobě.



Zkus se životu dál smát...

28. července 2011 v 23:29 | Petr Hynek
Nadpis jsem si vypůjčil z jedné písničky, ale o tu tady nejde. Když se tak dívám kolem sebe, vidím samé zamračené lidi. Jdu po ulici a každý hledí do země, zamračené čelo, bezvýrazný pohled někam "do blba". Potkáte známého a když se s ním chcete dát do řeči, řekne vám jen: "Sorry, spěchám, nemám čas, zavoláme si, jo?" V supermarketu lidé s plnými vozíky, v ruce leták s aktuálními slevami a pohled někam mezi regály. Kam se poděl ten pověstný český humor a nadhled? No řekněte, kdy jste naposledy viděli někoho se smát jen tak, z radosti? Ne někomu, ne žádnému oplzlému vtipu, ale prostě jen tak, z radosti? Nedávno jsem se byl sám projet na kole a vzpomněl jsem si na velmi vtipnou příhodu z nedávné minulosti. Najednou jsem se začal nahlas smát a lidé, které jsem míjel, se na mně dívali se směsicí údivu a opovržení, někteří si ťukali na čelo. Ale nikdo se ani nepousmál. Já se směju rád a mám rád veselé lidi. Ale kam se všichni poděli? Zkusme brát život víc s nadhledem a občas se zasmát jenom tak. Opravdu jenom tak :-D :-) :-D

Chčije a chčije...

26. července 2011 v 14:29 | Petr Hynek
K tomu nadpisu - to jsem si vypůjčil hlášku z mého oblíbeného filmu Na samotě u lesa... Venku tady na Moravě opravdu už druhý den prší, přestože na třech serverech zabývajících se předpovědí počasí, tvrdošíjně tvrdí, že konkrétně tady u nás svítí slunce. Tak nevím. Být dnes meteorologem, to je zlatý džob. Vždyť stejně všude píší, že je to bez záruky. Ale o tom jsem psát nechtěl. Mně nevadí, že prší, déšť je potřeba. Rostliny i zvířata jej milují, pokud tedy zrovna nejsou záplavy. "Stále jsem frontu v obchodě a lidé před pokladnou nadávali, jak lije, jak je to všechno špatné - To je léto naprd, viďte pani... Prostě nálada pod psa. No a když pak přijde vedro, tak lamentují zase. Líbilo se mi, jak zareagovala ta prodavačka, řekla jen: "Nějak být musí..." A usmála se. Měla svatou pravdu.
Počasí z větší míry neovlivníme, tak proč se stresovat, že je tak nebo onak? Vždyť v každé kapce deště i v každém paprsku slunce můžeme vidět a cítit dotek samotného Boha. Nakonec, nebýt toho deště a slunce, tak tady nejsme a všechno živé by zemřelo hlady a zimou. Radujme se z každého okamžiku a buďme nad věcí, ať prší, sněží nebo je vedro či mráz. Záleží na stavu mysli, s jakou přijímáme přítomný okamžik. "Chčije a chčije," prohlásil nezapomenutelný Josef Kemr v roli dědy Komárka ve filmu Na samotě u lesa. Ale nemyslel to nijak zle. Prostě jen svým nezaměnitelným způsobem konstatoval fakt, že prší, nic víc :-)
Pokud si to chcete poslechnout autenticky, tak třeba zde:

Osho - buďte sami sebou

24. července 2011 v 22:29 | Petr Hynek
Jen málokdy cituji z jiných zdrojů, ale tohle se docela hodí k článku "Promarněný čas", který jsem psal včera. OSHO je velký filosof života a jeho názory jsou mi často velmi blízké. Posuďte sami:

Společnost vytváří v žkaždém z nás strach - strach z odmítnutí, strach, žže se nám bude někdo smát, strach ze ztráty vើnosti, strach z toho, co by tomu řekli lidé. Jsme nuceni přizpůsobovat se vššem těm nevidomým a nevědomým lidem, nesmíme být sami sebou - to je dosud vššude hlavní tradice ve světě; nikomu není dovoleno, aby byl sám sebou.
Zodpovědnost máte vššak jen k vlastnímu žživotu, ke svému bytí. Neodporujte mu tedy, protožže tím na sobě pácháte sebevražždu, ničíte sami sebe. Co tím získáte? I když si vás budou lidé vើit, i když vás budou považžovat za rozvᾞné, úctyhodné a počestné lidi, nenaplní to vᚹ žživot a vašše bytí. To vššechno vám ani troššku neumožžní proniknout do žživota v jeho nesmírné kráse.
Na světě jste sami: osamoceni jste na svět přišli, osamoceni v něm žžijete a osamoceni ho také opustíte. Vššechny názory ostatních lidí na vás upadnou v zapomenutí; pouze vašše pocity a vašše autentická zkuššenost vás budou provázet i po smrti.
(OSHO)

Nebojte se vzlétnout...

Člověk nebo zvíře?

22. července 2011 v 16:59 | Petr Hynek

Víte, že se slaví taky Mezinárodní den zvířat (MDZ)? No, ony ty oslavy nápadně připomínají dřívější způsob slavení mezinárodního svátku s podobnou zkratkou - MDŽ, kdy většinou slavili chlapi - muž se nažral a žena zůstala celá. Jednou jsem nechtěně vyslechnul rozhovor štamgastů u stolu právě v den svátku zvířat:
"Koupil jsem psovi nový obojek," tvrdil jeden, co když se dostal z dohledu své ženy, řádil jako urvaný ze řetězu. "Nechal jsem vykastrovat kočku," chválil se druhý, co mu za zády přezdívají gigolo. "Hoši, du sa vychcat," bouchnul pěstí do stolu třetí štamgasta asi po šestém pivu. Jeho pes, přivázaný k noze hospodského stolu, jen tiše zakňučel.
Žereme jako dobytek, při opici se válíme se v bahně jako prasata, vrčíme na všechny kolem sebe, opičíme se, papouškujeme, někdy kravsky přeháníme nebo jsme slizcí jako hadi a občas smrdíme jak tchoř... A domácí mazlíčky (zvířata a někdy dokonce i vlastní děti), když nás omrzí, strkáme do útulků. Tak mě napadá: "Ty vole, jsme ještě vůbec lidi?!"


Ten, kdo se dokáže zbavit zvířecích sklonů v sobě, může se pokládat za člověka....

Školy programují náš mozek, pro kohopak asi?

15. července 2011 v 22:39 | Petr Hynek
Přemýšleli jste někdy nad tím, co vám škola dala a co naopak vzala? Ty mínusy jednoznačně převažují, ale my si to většinou ani neuvědomujeme. Já ve školách strávil 16 let, když nepočítám školku. Ale právě tu bych měl asi počítat nejvíc. Možná jste četli knihu od Roberta Fulghuma "Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce." Až v posledních letech si vážně uvědomuji, jak pravdivý je její název.

No vážně - co člověk opravdu nejvíc potřebuje k životu? Lásku a čas rodičů, základy slušného chování a morálky, lásku k přírodě, vztah k duchovnu a půdě, která je dědictvím otců a nebýt půdy, která nám dává chléb a všechny ostatní potraviny, mohli bychom se jít se všemi těmi počítači, LCD televizory a ostatními moderními hračkami zahrabat. Naučit se psát, číst a základy počítání je otázkou jednoho, dvou let, hodí se nám nějaký cizí jazyk, přírodověda, ale všechno ostatní považuju za balast a ztracený čas. Když si vezmu, že jsem nějakých 1200 hodin strávil třeba matematikou, učil se odmocniny třetího řádu, derivace a další hovadiny, které mi nikdy k ničemu nebyly a nebudou, je mi z toho na nic. Je to nějakých 50 dní (24-hodinových), další dva měsíce spolknul tendenčně pojatý dějepis, zeměpis, tehdy ještě občanská nauka a další pavědy.

Školy jsou jedním z hlavních nástrojů vládců tohoto světa, kteří jejich prostřednictvím programují žáky k obrazu svému a potřebám svého hnusně konzumního světa, který vás nutí utrácet, čumět na televizi, nechat se oblbovat všudypřítomnou reklamou, volat mobilem, žít na dluh a stát se tak novodobými otroky bank. Najdou se výjimky mezi učiteli, kteří vám něco do života dají, kteří vás nechají svobodně myslet a tvořit, ale kolik jich je? Nehledě na to, že nám škola sebere nejlepší roky našeho života - naše dětství, jejím hlavním smyslem je programování mozků. A když se tak dívám kolem sebe, je to programování úspěšné. Naštěstí se stále víc objevují "chyby v softwaru" a lidé začínají myslet a hledat pravdu, kterou jim ve škole úspěšně tajili.

Ano, souhlasím s Robertem Fulghumem - všechno, co OPRAVDU potřebujeme znát, jsme se naučili v mateřské školce, zbytek byla většinou více či méně úspěšná manipulace s naším časem a myšlením.

Mediální degenerace mozků

13. července 2011 v 23:39 | Petr Hynek
Tak tohle jsem si poznamenal do tehdy ještě papírového "blogu" už v r. 2004:
Degenerace lidských mozků způsobená dlouhodobým mediálním tlakem a vytvářením falešných představ o tom, co je dobré a co špatné, co je reálné a co nereálné, to vše vedlo k vytvoření falešné ideje o podstatě tohoto světa. Lidský život se kvůli absolutní deformaci myšlení bohužel často nevratně ocitnul ve virtuální realitě bez schopnosti samostatně uvažovat a myslet. Schopnost přirozených lidských reakcí a potřeb byla potlačena a nastoupily falešné potřeby společenské.
Lidské myšlení na počátku 21. století je pokřivené, chybí mu reálný a prapůvodní základ. Své postoje utváříme podle toho, co vidíme v televizi, slyšíme v rádiu, čteme v novinách, co do nás odmalička vtloukají již stejně deformovaní rodiče, učitelé, politici, herci, zaměstnavatelé...
Nedokážeme už často sami rozeznat, co je pravda a co je lež, co je reálné a co není. A tak není divu, že se několika málo jedincům podařilo prostřednictvím médií a cíleně vedené výchovy zcela ovládnout svět a řídit jej po svém. Mít vlastní názor a pátrat po pravdě je považováno skoro za zločin.

A toto jsem si dnes přečetl v knize, která se jmenuje vtipně "Ruce pryč od této knihy" od Jana van Helsinga a zabývá se právě hledáním pravdy a vlastního zdravého názoru:
Některé cíle řádu iluminátů se dostaly na veřejnost v roce 1785, kdy na cestě z Frankfurtu do Paříže udeřil do kurýra bavorských iluminátů blesk a část spisů, které přenášel, padla do nepovolených rukou. Kromě jiného se v nich píše:
"...masy se dle vůle iluminátů budou usměrňovat kontrolou tisku...
Je třeba až do krajnosti podporovat všechny špatné lidské zvyky, slabosti, vášně, chyby...
Navykneme národy, aby zdání považovaly za skutečnost, aby se spokojily s povrchním, hnaly se za zábavou a unavily se v nekončící závislosti hledání něčeho nového..."

Pozn. k Iluminátům
"Ilumináti - osvícená tajná společnost. Často se mluví o tajemné spiklenecké organizaci, která údajně tajně řídí světové události, nebo o moderní podobě bavorských Iluminátů. V tomto konspirativním kontextu jsou často spojováni s Novým světovým řádem (NWO). Věří se, že Ilumináti stojí za událostmi, které pravděpodobně vedou k Novému světovému řádu, v němž bude celý svět řízen jedinou, fašistickou vládou a mnoho lidí bude odstraněno. (Zdroj: Wikipedie)

Čipování psů je povinné, kdy dojde na lidi?!

10. července 2011 v 13:09 | Petr Hynek
Tak psi už to mají spočítané. Od 3. července 2011 musí dostat čip pod kůži všichni psi. Zatím se tedy nařízení EU týká jen cestování s vašimi psími miláčky mezi zeměmi EU, ale je otázkou času, kdy bude čipování povinné pro všechny, a možná že nejen psy... Pokud se něco v Bruselu rozhodne, platí to pro všechny členské země. Sbohem demokracie, sbohem svobodo. "Výhody čipu převažují , například je snazší identifikace v případě, že se pes ztratí...," vysvětlují úředníci z Bruselu. Například. Až příště Brusel rozhodne o povinném čipování lidí, taky s tím nic neuděláme. Ale já pevně doufám že se mezitím celá Evropská unie rozpadne a všechno bude jinak...

O stěhování a zbytečných věcech

6. července 2011 v 10:39 | Petr Hynek
Až teprve při stěhování si člověk uvědomí pravou hodnotu věcí, které kolem sebe po léta hromadil. Najednou se máte rozhodnout, co si s sebou vezmete a co vyhodíte. A zjistíte, že většina těch krámů je pro vás spíš břemenem a že vlastně většinu z nich ve skutečnosti vůbec nepotřebujete. Kdyby lidé žili tak, jako by se měli každý rok dvakrát stěhovat, došli by ke stejnému závěru - nemá smysl hromadit věci. Opravdový život a svoboda spočívá v něčem úplně jiném. S trochou nostalgie vzpomínám na dobu, kdy jsem všechny své věci naložil do Trabanta. Myslím si, že i tak jich bylo až dost. Opravdový domov má každý jedině sám v sobě. A obraz toho, jak to vypadá v našem bytě či domku, vypovídá do značné míry o vnitřním a duchovním světě každého z nás. Kdo si neumí uklidit kolem sebe a shromažďuje spoustu zbytečných věcí ledabyle poházených po celém domě, ten si těžko udělá pořádek sám v sobě, je zaneprázdněn mnoha zbytečnými myšlenkami a starostmi. Ale všimli jste si někdy, jaký klid a mír vyzařuje z člověka, který má doma jen minimum věcí uspořádaných vždy na svém místě? A s takovým člověkem je radost se setkat a hovořit, protože i jeho myšlenky jsou uspořádané a klidné na rozdíl od člověka "bordeláře", který ve vás zanechá nejspíše zmatek...

Pryč ze zajetí matrixu

3. července 2011 v 14:59 | Petr Hynek
Ať už věříme v osud nebo ne, náš život se nějakým způsobem vyvíjí. Ale díky svobodné vůli máme možnost se každou vteřinou rozhodovat, zda půjdeme tudy nebo jinudy. Někdo se přitom řídí vlastní intuicí, jiný bezmezně následuje své vzory, rodiče, superstars... Ale vlastnímu osudu a odpovědnosti za svůj život neutečeme. Musíme žít svůj vlastní příběh, ne příběhy ostatních. Teprve, až přijmeme sebe takové, jací doopravdy jsme, přestaneme se chovat podle zažitých vzorců v našem okolí, až se postavíme na vlastní nohy a řekneme si, tudy chci jít já, teprve pak zazáří šťastná hvězda našeho osudu a vysvobodí nás ze zajetí matrixu, umělé virtuální reality, která dosud jen vysávala naši energii.
 
 

Reklama