Články

Huš veverko huš, vrazím do tě nůž aneb Násilí v českých říkankách

2. července 2011 v 18:29 | Petr Hynek
Když jsem nedávno listoval v knize Česká říkadla, písničky a pohádky, zůstal jsem stát jako opařený. Uvědomil jsem si, že děti jsou záměrně již od nejútlejšího věku ovlivňovány směrem k násilí, podvodům a lžím, a to jak prostřednictvím televize, tak bohužel i knih. Nelze se potom divit obrazu světa, jaký je, když do bezelstného dětského mozečku se odmalička ukládají věty jako třeba v této říkance:
Huš veverko huš,
vrazím do tě nůž,
vrazím do tě zavíráček,
budeš zpívat jako ptáček,
vrazím do tě kudličku,
vyrazím ti dušičku.


Děti jsou záměrně vychovávány k nadávkám a nerovnosti:
A ty zemská obludo, ty mi nejsi rovna
na mou svatbu nepůjdeš, ty zůstaneš doma.

Učí se zabíjet zvířata pro potěšení:
Počkej ty zajíčku, já ti dám ránu,
až se ti hlavička uhne na stranu...

Anebo opíjet a pak zabíjet bližní své:
Komáři se opili,
bzum bzum opili,
až komára zabili,
bzum bzum zabili.

Mamon a násilí se vkrádá i do svátečních vánočních koled:
Já jdu na koledu,
nesu si pytel,
kdy mi ho dá plnej,
to bude můj přítel.
Kdo mi ho dá půl,
vezmu na něj hůl.

Nebo:
Dědečku, dědečku, koleda,
dejte mi oříšek nebo dva.
Nedáte-li oříšek,
provrtám vám kožíšek.
(Aneb 9 mm argumentů...)

Nemusím asi zdůrazňovat, že v pohádkách a filmech pro starší děti je toho mnohem, mnohem víc. Je to jen obraz dnešní ubohé společnosti, která vsadila na falešné hodnoty. Ale boží mlýny melou, melou....

Buď happy, vole!

30. června 2011 v 15:09 | Petr Hynek
Nedávno jsem kdesi četl takovou zajímavou statistiku, která řešila tzv. HAPPY INDEX světových národů. Podle něj jsou prý Češi nejsmutnějším národem - "Jsou až na samém chvostu smutných národů...," tvrdila "fundovaná" statistika. No, něco na tom je, když se kolem sebe dívám a vidím ty zasmušilé a ustarané tváře všude kolem... Na normální otázku "Tak co, jak se vede?" - většinou odpovídají "Ále, prosím tě, stojí to za ho..., vůbec nemám čas, nestíhám, jenom samá práce..." A přesně o toho jim šlo, tvůrcům reklamy a mediálního světa. Musíte si koupit ještě tohle a tamto, půjčíme vám na to. Dovolená na splátky? Žádný problém. Hypotéka na dům jen za 17900 Kč měsíčně... A člověk se honí od rána do večera s prominutím jak debil! Naštěstí tady na jižní Moravě jsem našel kousek světa, kde se lidi dokáží bavit a rádi se zasmějí, ba si dokonce zatančí... Každou chvíli vás někdo pozve na pohárek vína jen proto, aby si s vámi popovídal. A představte si, že po vás nic nechce!
"Ten termín štěstí je vlastně sám o sobě dost nešťastný," prohlásil v článku týkající se zmíněného výzkumu jeden psycholog. Zajímavá věta, že? Já si nemyslím, že jsme na tom až tak špatně, ony všechny ty ankety jsou diskutabilní, záleží kde, koho a hlavně JAK se ptáte. A co tím sledujete. Ale možná bychom si měli častěji najít čas na svoje přátele, rodinu a známé, jen tak se pozvat na pohárek vína a děkovat za každé nové ráno... Na druhé straně než přihlouplý americký úsměv a věty typu "I am fine and you?," to se raději tvařte přirozeně...
A ještě jedna menší příhoda na závěr. Jednou jsem takhle stál na nádraží, přemýšlel jsem nad tisícem věcí a asi jsem vypadal dost zamyšleně a vážně, když ke mně přišel nějaký bezdomovec a s úsměvem povídá: "Buď happy, vole!" No, tehdy jsem si uvědomil, že ke štěstí skutečně člověk nepotřebuje moc. Tomu bezdomovci stačila dvacka a za chvíli jsem ho viděl vysmátého v bufetu...

Šukačka na Šumavě

27. června 2011 v 22:49 | Petr Hynek
Hlásím se po návratu z Pekla (viz předchozí příspěvek). Je to jedno zařízení v západočeském městečku Plasy. Jak v diskusi zmínil Spiiiidy, on byl dokonce ve vesničce, která se jmenuje stejně - Peklo. Doufám, že nepojmete podezření, že se nám to tady nějak zvrhává - po přečtení názvu tohoto příspěvku. Ale k životu na této planetě patří nejrůznější záležitosti a taky názvy. Třeba názvy obcí. Když jsem se jednou brouzdal na kole Šumavou, zaujala mne jména některých zdejších obcí. Nepídil jsem se v historických pramenech po tom, jak vznikla třeba Šukačka, ale obec určitě nedostala své jméno jen tak samosebou. Původně jsem zamířil z Železné Rudy na hrad Velhartice, ale po cestě mne přitáhly vesnice a místa, jejichž označení by mohla psát příběh. Třeba pohádku pro dospělé:

Pohádka (taky název obce)
Suchá
Zahrádka
Kozí
Zahálka
Milence
Tvrdoslav
Šukačka
Na Nové Hospodě
Svinná
Vojetice
Pích
Přestanice
Onen Svět

Až nebudete na Šumavě vědět kudy kam, zkuste tato romantická místa a určitě dáte za pravdu, že krásných a inspirativních zákoutí je v České republice více než dost. A ti kteří nevěří, nechť si koupí mapu Šumavy... Šťastnou Cestu!

Odjíždím do Pekla...

23. června 2011 v 22:09 | Petr Hynek
Nelekejte se, nadpis je sice pravdivý, nicméně Peklo je název podniku v jednom západočeském městečku - Plasy, kam zítra odjíždím na tři dny na rodinnou svatbu. Doufám jen, že zůstane u názvu a svatební veselí nepokazí už nic jiného kromě ohlášeného ochlazení, ale v Pekle je prý dost velký krb :-)
Tady na jihu Moravy jsme za každý déšť vděční, tak díky i za ten dnešní! Nevím, jak to máte vy, ale já vždycky po takovém dešti a ochlazení úplně znovu ožiju a skákal bych radostí jak blázen. Vedra mi moc nesvědčí, jsem ve svém živlu když je dvacet pod nulou a fouká severák, přátelé z hor potvrdí. Víte jak potom chutná takový grog v hospůdce pod svahem? No nic, dnes jen takové odlehčení a po návratu z Pekla se vám zase ozvu a přijdu s novými myšlenkami ;-)
Na závěr si na téma Peklo dovolím jeden citát od Williama Shakespeara. Myslím, že je dost výřečný:
"Peklo je prázdné. Ďáblové jsou mezi námi."

Identita české země

16. června 2011 v 23:09 | Petr Hynek
Tak jsem si na pár dní odskočil do Maďarska. Je to sympatická země. A já miluju jejich termály, perkelt (guláš) a papriku. A Tokajské víno. A trhy v každé vesnici i městě, kde koupíte prakticky vše z domácí výroby od pletených košíků přes čerstvou zeleninu a ovoce až po ručně pletené oblečení. A tam jsem si uvědomil jednu věc. Co můžeme nabídnout turistům u nás, aby to vypovídalo o naší povaze a mentalitě? Pivo? Když jsem se byl podívat na tzv. Farmářských trzích, které se s velkou slávou a reklamou u nás rozbíhají, našel jsem tam holandské sýry, čínské nudle a vietnamské hadry. Zaujaly mne jen vizovické frgále (koláče), ale to bylo tak vše. Co si tam má koupit turista, který si chce odvézt něco na památku z naší země? Možná je čas vrátit se k tradicím, rozvíjet naše řemesla, pěstovat vlastní ovoce a zeleninu a vykašlat se na zahraniční řetězce, které nás okrádají o práci, čas i vlastní identitu...

Jezte maso, chlastejte a kuřte

16. června 2011 v 21:49 | Petr Hynek
Tak nakonec to nebyly ani okurky ani klíčky, ale mleté maso z Lidlu... Jsou fakt trapní ti, kdo šíří takové poplašné zprávy ještě předtím než se prokáže původce. Ale ONI nás chtějí staršit a stresovat. Nechtějí, abychom jedli zeleninu a byli zdraví, protože zdravý občan nepřináší peníze do mašinérie zvané Farmaceutický průmysl. "Jezte maso, chlastejte, kuřte," čiší z každé reklamy, která nám plní poštovní schránky jak mailový spam. A lidi jim to žerou...

Slavím stovku...

13. června 2011 v 17:29 | Petr Hynek
Slavím stovku. A nemyslím tím věk :-) Tento článek na blogu, který jsem si založil místo nového papírového bloku, je už 100. v pořadí. Takže jen malinká rekapitulace. Proč tento blog vzniknul? Vždycky jsem si psal nějaké poznámky, tak proč nevyužít moderní způsob ukládání dat... A třeba někdy někoho nějaká myšlenka z tohoto blogu osloví. Můžeme vzájemně diskutovat, komunikovat.
Blog by si měl vést ten, kdo chce opravdu něco osobního sdělit, předat informace, povznést myšlenkou, povzbudit, nechat pokochat krásou fotografií či jiných uměleckých děl. Je mi smutno, když narazím na blogy typu: "Dnes nevým, o čem mám psát, celí den sem se nudila, doma to taky stojí za ho..." Tak tyto děti by se měly raději věnovat učení a až se naučí aspoň trochu spisovně psát a budou mít co světu sdělit, pak ať si založí blog, protože jinak jen zbytečně posílají nezáživné megabajty dat do světové sítě...
A co na tomto blogu lze očekávat v další stovce? Snad trochu vylepšenou grafiku, nové rubriky, ale hlavně přemýšlení nad tím, kdo jsme, proč tady jsme, kam jdeme a jak si tu cestu trochu užít. Žijeme v převratné době, otevírají se nová poznání a snad nás čeká i lepší svět. Ale je to také věc každého z nás, jaký bude. Našimi myšlenkami tvoříme realitu kolem sebe, každé slovo něco znamená. Když už chceme mluvit a psát, měli bychom u toho přemýšlet. Jsme totiž lidé. Kdysi mi děda vyprávěl příběh, jak jedna "nepatrná" čárka ve větě změnila osud člověka poslaného na smrt. Panovník měl napsat: "Pověsit, ne pustit na svobodu." Spletl se ale a napsal: "Pověsit ne, pustit na svobodu."
Děkuji za Vaše návštěvy i komentáře a těším se na další.
Petr

Cesta ke štěstí bývá trnitá

11. června 2011 v 23:09 | Petr Hynek
"Odměnou za každý pohyb a růst v kterémkoli rozměru je nejen radost, ale i bolest. Plně prožitý život je vždy plný bolesti. Jedinou alternativou však je nežít plně anebo nežít vůbec..."

Tento citát mne kdysi dostal. Do té doby jsem si myslel, že k "prozření" a "naplnění" stačí meditovat, prostě si zapálit vonnou tyčinku, pustit nějakou duchovní hudbu a "jste v tom". Jo, možná na pár minut. Ale druhej den jdete do práce, šéf vás seřve, že neplníte úkoly, v autě vás předjede "ten kretén nadupanej" a ve schránce zas tři nebo čtyři složenky, ty krávy nenažraný.. A pak meditujte... Jó, život je trošku o něčem jiném. Útěk před problémy, před prací a složenkami lze řešit různě. Nic není jen bílé. Naštěstí. Ale ani jen černé. Ale jsme tu proto, abychom se dokázali vyrovnat se vším, co nám život postaví do cesty, nelze žít jenom ideální fikcí. A utíkat před něčím, co nás stejně dohoní dnes nebo zítra, je jako myslet si, že den nikdy nevystřídá noc.

Bohužel většině lidí stačí k životu průměrná výplata, domácí kino a sobotní grilovačka. Jenomže to je sen, z něhož probudit se do opravdové reality bude opravdu, opravdu překvapivé. Nevyhýbat se bolesti otevřených očí před žhnoucím sluncem, nevyhýbat se bolesti otevřených uší před skutečnou a pro nás často nepříjemnou Pravdou, nezacpávat si nos před smradem každodenních problémů - jedině tak lze překročit vlastní stín a popojít dál.

Jezte okurky, jsou zdravé

6. června 2011 v 15:49 | Petr Hynek
Bububu! Přesně o tohle jim jde. Vystrašit lidi. Nejezte okurky, jsou smrtonosné. Pozor na prasečí chřipku. Nechte se očkovat proti prasečí chřipce. Teď jsou na řadě klíčky rostlin, tedy zdravá výživa... Ale ONI nechtějí, abychom byli zdraví. Zdravý člověk jim nesype do JEJICH systému. Někdy začátkem příštího týdne se potvrdilo, že okurky ze Španělska jsou v pohodě. Ale mezitím opět JEJICH média stačila vystrašit celý svět a pro jistotu varovala i před dalšími druhy zeleniny. A tak se stalo, že poklesla spotřeba zeleniny o desítky procent, někde až o polovinu. Ještě v pátek, tedy čtyři dny po dementování zprávy o nakažlivých okurkách jsem v hypermarketu Albert našel pod okurkami tuto cedulku:


Podle mne je to na žalobu. Ale komu hrají soudy do karet?
Bububu! Přesně o tohle jim jde. A nacpat do nás co nejvíc chemikálií prostřednictvím očkování a léků. Ve farmaceutickém průmyslu a zdravotnictví tečou větší peníze než ve zbrojení, přátelé. A pro lidstvo je to přijatelnější forma než investovat do zbraní. Očkování a léky nás přece chrání a léčí... Skutečně?! Nenechte se vystrašit a jezte dál zeleninu, pěstujte bylinky a choďte na slunce. Je to lepší než prášky a očkování...

Španělská revoluce a my

30. května 2011 v 21:59 | Petr Hynek
Asi sledujete současnou situaci ve Španělsku. Mladí už toho mají dost a rozhodli se dát najevo, že nechtějí zkorumpovanou vládu, rozkradený stát a vysokou nezaměstnanost. Celosvětová média ale jakoby tyto demonstrace plné brutálních zásahů proti demonstrujícím na rozdíl od tzv. Sametových revolucí nezajímá... Jejich majitelům se to zřejmě nehodí do krámu.
No a jak dlouho budeme ještě držet hubu my v Čechách a na Moravě? Krachuje jeden podnik za druhým, farmáře ničí nadnárodní řetězce, nezaměstnanost roste, máme nejdražší bankovní poplatky, nejdražší volání, energie atd., ale zdá se, že to nikomu nevadí. My jsme byli vždycky připosraní, že jo? Tak už se sakra zvedněme a pojďme vyměnit politiky nebo nejlépe změnit celý režim. Copak je nás málo? Kolik lidí sedí v parlamentu a ve vládě? To se jich fakt tolik bojíme? Copak nikomu nepřijde divné, že tam jsou z valné většiny stále ti stejní politici, přestože je nikdo z vašeho okolí nevolil?
Jo, můžeme to všechno nechat plavat a nekonat nic, i to je řešení, že? Můžeme hulit trávu a opájet se nirvánou. Meditovat za lepší svět. Vysílat kladnou energii. Ale někdo do těch ulic jít fakticky musí, jinak si necháme rozkrást republiku doslova před očima. A pak se budeme divit, že potraviny budou stát desetkrát tolik a lidé bez práce si je asi těžko koupí. Ale je to naše volba. Nenechejte se rušit...
P.S. A ještě odkaz na necenzurované záběry z demonstrací ve Španělsku, než to někdo stáhne z netu: http://dolezite.sk/Spanelsko_demonstrace_Maj_2011_144.html

Nenechejte se zblbnout očkováním

30. května 2011 v 21:19 | Petr Hynek
Dnes na ČR 2 běžel zajímavý pořad o očkování proti klíšťatům. Jedna "zasvěcená" lékařka v něm tvrdila, že se klíšťata přemnožila kvůli globálnímu oteplování. V zimě je prý více teplo, klíšťata přežívají a množí se. Blbost nad blbost. Globální oteplování, teplejší zimy... Já měl letos na zahradě často mínus pětadvacet, sněhu po kolena... Jo a v lese jsem teď každý den a ještě jsem si klíště nepřinesl. Loni jsem tuším jedno měl, ale to dřív taky bývalo, i když se globálně neoteplovalo! Když se lékařky zeptali, jestli i přes fakt, že na nemoci vyvolané klíšťaty, zemře méně lidí než na obyčejnou chřipku, je důvod k panice, odpověděla - "No samozřejmě!" No, samozřejmě, i v případě ptačí a prasečí chřipky bylo nutné vyvolat paniku. Ona ta paní "lékařka", zřejmě dobře placená farmaceutickými společnostmi, určitě ví PROČ. Jde jenom o byznys, o nic jiného. Média patří silným, stejně jako ten farmaceutický průmysl. Kolik lidí zemřelo na ptačí a prasečí chřipku dohromady? Byly to ojedinělé případy, většinou spojené s jinými příčinami. Ale vakcíny bylo třeba prodat. Žádný politik ani hygienik se nedal očkovat, proč asi? Nejdůležitější je prý nechat očkovat staré lidi a taky děti. Jistě, na to se ovčané dobře chytají, děti se nemohou bránit, staří jsou zase pro každý dobrý lék... Kdysi jsme v práci dostali od zaměstnavatele vakcínu proti obyčejné chřipce. Všichni si ji vzali kromě mne. Já ji vyhodil. A všichni dostali tak ošklivou chřipku, jakou ještě v životě neměli. Já jsem neonemocněl. Takže když vám zase média budou lhát, jak je důležité nechat se očkovat proti čemukoliv, nenechejte se zblbbnout. Je to jen byznys. JEJICH byznys.
Navíc nás potřebují dostat z těch lesů a přírody jako takové víc do města, do supermarketů, restaurací, k plazmové televizi, zkrátka všude tam, kde se točí kola byznysu. V lese neutratíte ani korunu a navíc tam v tom klidu můžete přemýšlet a třeba i na něco přijít. Ale to ONI nechtějí.

Melounový a okurkový masakr

26. května 2011 v 22:19 | Petr Hynek
V Číně vybuchují melouny jak ruční granáty. Španělsko zas poslalo do světa smrtící okurky. Kde to sakra žijeme?
Asi nejsem sám, koho zaujala nedávná zpráva o zeleninovém masakru v Číně. O co šlo? Na melounových plantážích tam samy od sebe explodovaly tisíce šťavnatých plodů, protože jim ziskuchtiví farmáři dopřávali přemíru chemie - látky na podporu růstu. Přípravek Forchlorfenuron se například také v USA se používá při pěstování kiwi nebo hroznů....
A ve Španělsku zase vypěstovali a prodali Němcům okurky, které jsou zdrojem nebezpečné střevní nákazy, která se rychle šíří. Že by nové biologické zbraně? Tak si říkám, jestli víme, co vlastně jíme, když nakupujeme v zahraničních řetězcích. Jestli nám nebylo líp, než nám Evropská unie zlikvidovala naše vlastní producenty ovoce a zeleniny. Tisíce hektarů orné půdy navíc zabraly právě supermarkety, nové dálnice pro mezinárodní obchod, nesmyslné solární elektrárny a řepková pole pro výrobu biopaliv. Teď na trhu nekoupíte ani český česnek, jenom zas ten čínský. Víte třeba, že dopravit sem kilo česneku z Číny znamená vyprodukovat více než kilo zplodin do ovzduší? Nevím, ale pokud se nevrátíme ke kořenům, k poslání našich předků, nečeká nás nic dobrého. A to v tomto případě doslova! Mimochodem naši předkové tvrdili, že orná půda je to nejcennější, co máme a kdo si jí neváží, neváží si života...

O indiánské moudrosti

20. května 2011 v 21:49 | Petr Hynek
Už jako malý kluk jsem miloval indiánky. Myslím knihy a filmy o indiánech, pochopitelně :-) Lačně jsem hltal knihy od Karla Maye. Bylo v nich hodně dobrodružství, napětí, ale i moudrosti. Vždycky se mi líbilo, jak indiáni na rozdíl od naší "vyspělé" civilizace dokázali žít v souladu s přírodou a na rozdíl od nás neničili prostředí, ve kterém žili. Neusilovali o stále větší majetky, neznali banky, číslo účtu, kreditní karty, neměli ani kartu u závodního lékaře, místo mobilem spolu hovořili telepaticky, namísto plazmové či LCD televize koukali do ohně a kouřili dýmku míru, hovořili spolu, přepravovali se na koních, které chovali s úctou, nekradli, nepomlouvali, nelhali. To všechno jim bylo cizí, protože se zkrátka vždycky mohli spolehnout jeden na druhého. To mi v této společnosti dost chybí.

Na závěr několik moudrých myšlenek, vyřčených právě indiány, které "vyspělá" civilizace považovala a dodnes považuje za hloupé...

Máš v sobě přirozené schopnosti jako všichni lidé. Máš vůli. Nauč se ji používat. Přiměj ji, aby ti sloužila. Naostři své smysly, jako ostříš svůj nůž. Nemůžeme ti nic dát. Vlastníš už všechno potřebné k tomu, aby ses stal velkým.

Tvoje mysl musí být jako týpí. Nech dílec u vchodu otevřený, aby čerstvý vzduch mohl dovnitř a odvanul kouř zmatku.

Čím déle dovolíme problému, aby existoval, tím déle těžší je vrátit mysli pokoj.

Měj v úctě všechny lidi, neplaz se před nikým.

Když ráno vstaneš, poděkuj za ranní světlo, za svůj život a sílu. Poděkuj za jídlo a za radost ze života. Když nenacházíš důvod k díkům, hledej chybu sám v sobě.

Buď trpělivý, všechno se změní v pravý čas. Tvé přání nemůže přivolat podzimní krásu nebo donutit zimu, aby ustoupila.

Lidstvo neutkalo síť života. Jsme jenom jedna její část, pouze jedno očko této sítě. Vše, co v síti života učiníme, učiníme sobě. Všechny věci jsou vzájemně spojené. Všechny věci spojují.

Homo konzumens

19. května 2011 v 9:39 | Petr Hynek
Bůh nám dal oči, abych se jimi dívali na svět. Ale dal nám také vnitřní zrak. My si však dobrovolně vybíráme vnitřní slepotu. Nevidíme nebo ani nechceme vidět, co se kolem nás ve skutečnosti děje. Je pohodlnější přijmout "realitu" nabízenou nám prostřednictvím našich rodičů, učitelů, masmédií a reklamou. Nevidíme, že do nás cpou reklamu jenom proto, abychom si vytvořili názor, že to vše potřebujeme k životu, abychom utráceli a tím pádem od rána do noci vydělávali a mohli si to všechno koupit. Malé dítě v době, kdy nejvíce potřebuje své rodiče, je tak odkládáno do školky, kde se už o něj "postarají". Pak do školy. K televizoru, počítači. A už v tom jede taky. Ale když se toho malého dítěte zeptáte, co by chtělo koupit, aby bylo šťastné, odpoví vám, že nechce koupit opravdu nic, jen aby táta s mámou byli více s ním. Ale ti kvůli systému a kvůli svému zavřenému vnitřnímu zraku na ně nemají čas a to je smutné. A tak se rodí další a další konzumenti této společnosti. Bůh nám dal oči a také vnitřní zrak. Prosím, zkusme prohlédnout, dokud je čas.

Je hezké pomáhat, ale...

17. května 2011 v 22:19 | Petr Hynek
Je hezké pomáhat ostatním - ale neděláme to právě jen kvůli tomu, že - je to hezké?! Co víme o těch, jimž posíláme almužnu přes různé "charitativní" organizace? Stojí o naši pomoc? Teď už možná ano, už si zvykli, že dostávají. A neděláme tím více škody než užitku? Každý se narodí do určitého prostředí s určitou výbavou z nějakého určitého důvodu. A v lidském těle potřebuje získat zkušenost, vyrovnat se s tím vším kolem sebe po svém. A najednou mu přijde odněkud balíček, pak druhý, třetí... Pak přijdou misionáři a obrátí ho na svou víru. A zase mu dají, co potřebuje. "Proč bych se doprdele snažil, když mi všechno padá samo do klína?," řekne si ten "chudák" a už nemá potřebu dál na sobě makat. Je konec.
Ale ani v civilizovaném světě na tom nejsme líp. Už od školky nám hustí do hlavy, co je pro nás "dobré" a co není. Stanovují nám pravidla a mantinely. I rodiče nám tvrdí, jak je důležité, co si o nás myslí druzí. A my jim tyhle návnady žereme i s navijákem stejně jako chudáci v Africe naše "humanitární" balíčky. Kéž bychom se dokázali oprostit od všech těž podvodů a lží a postavili se na vlastní nohy a řídili se vlastní intuicí. Kdo z nás ještě ví, co to vlastně je?
Na závěr jeden citát od Osha, který mluví za vše:
"Na světě jste sami: osamoceni jste na svět přišli, osamoceni v něm žijete a osamoceni ho také opustíte. Všechny názory ostatních lidí na vás upadnou v zapomenutí. Pouze vaše pocity a vaše autentická zkušenost vás budou provázet i po smrti. Ani smrt vám totiž nemůže vzít tanec, slzy radosti, čistotu samoty, klid, vyrovnanost, extázi. To, co vám ani smrt nesebere, je vaším jediným pravým pokladem. Avšak to, co vám může vzít kdokoli, žádný poklad není - to vás jen klamou.
Mějte jediný zájem: starejte se a ochraňujte takové kvality, které si ponesete s sebou dál, i poté, co smrt zničí vaše tělo a vaše myšlení - protože tyto kvality budou tím jediným, co vás bude provázet. To jsou jediné skutečné hodnoty a jen takoví lidé, kteří je získali, žijí doopravdy - ti ostatní život jen předstírají."

Podzemní bunkry teď frčí...

16. května 2011 v 21:09 | Petr Hynek
Víte do čeho se dnes hodně investuje? Vedle zlata, stříbra a platiny jsou to nemovitosti. Ale nejen baráky a pozemky, ale taky - podzemní protiatomové bunkry. Můžete si vybrat od toho nejjednoduššího dvakrát dva metry až po rozsáhlé podzemní komplexy se vším komfortem, splachující záchod, plazmovou televizi a naplněnou ledničku se zásobami na několik měsíců až let nevyjímaje. Bunkry teď frčí v Americe i Rusku a kope si i v dalších zemích, vlastně pardon - podzemích...
Tak nevím. Tady na jižní Moravě to máme taky celé podkopané, jsou tu celé podzemní chodby, ulice, ale účel je docela jiný. Ale vedle zásob s vínem se tu prý dá za války taky pěkně vegetovat... Když už nic, člověk se aspoň pěkně opije. Ale to trošku zlehčuju. Spíš si myslím, že než stavět podzemní bunkry, bychom se měli zamyslet, jak převzít odpovědnost za tento svět, jak sebrat moc politikům, kteří za nás rozhodují a určují vývoj příštích dní. My všichni se na tom podílíme a my všichni máme moc to změnit. Ale většina jen sedí na zadku, nadává na všechno kolem a nehne tím zadkem ani mozkem.
Stavět bunkr na zahradě není řešením. Znamená to, že vysíláte do světa - Hrozně se bojím! Určitě jste všichni zažili situaci, kdy sedíte sami ve vlakovém kupé, moc se těšíte, jak si užijete tu cestu a najednou jde po chodbě hodně hustý chlápek a vy si říkáte - Proboha, jen ať si ke mně nesedne! A v tom se otevřou dveře a.... Něčeho se bát znamená vyrovnat se s tím, čeho se bojíme. A my si určitě nepřejeme vyrovnávat se s atomovou válkou. Není lepší vzít to za jiný konec a přemýšlet trochu jinak? Přeji krásné rozkvetlé jaro a lepší svět...

DUHA

15. května 2011 v 22:50 | Petr Hynek

Dnes si mimořádně vypůjčím úvahu od lámy Genduna Rinpoče. Je v ní totiž hodně životní pravdy a zejména část o duze je mimořádně krásná. Tento blog je téměř ze sta procent autorský a bude takový i do budoucna, ale tato životní báseň stojí za sdílení...

Duha

Štěstí nelze najít ani velkým úsilím,
ani silou vůle. To proto,
že je samo přítomno v uvolnění a odevzdání.

Neusiluj. Usilování nikam nevede.
Cokoliv se objeví v mysli, nemá zhola žádný význam,
protože to nemá žádnou reálnou podstatu.
Neulpívej na tom.
Nesuď to.

Dovol hře života, aby se děla sama od sebe,
stoupala vzhůru i padala dolů.
Dovol jí to, aniž by ses snažil něco měnit
A tak bude všechno mizet a znovu se objevovat,
bez konce.

Je to pouze naše hledání štěstí, které nám brání
štěstí opravdu vidět.
Je to jako hnát se za duhou. Nikdy jí nechytíš.
I když ve skutečnosti neexistuje,
vždy tady byla a provázela v každém okamžiku.

Nevěř v pravdivost dobrých a špatných zážitků.
Jsou jako duhy.

Chceš-li uchopit neuchopitelné,
skončíš v marném vyčerpání.
Jakmile uvolníš toto sevření,
otevře se před tebou prostor -
- otevřený, vítající a pohodlný.

Tak toho využij. Všechno už beztak máš.
Zastav své hledání.
Nevydávej se do neproniknutelné džungle,
abys našel slona, který je dávno v pohodlí svého domova.

Nic nedělat,
nic nepřemáhat,
nic nechtít
a všechno se stane samo od sebe.

(Láma Gendun Rinpoče)

Kdo seje vítr, sklízí bouři

10. května 2011 v 19:00 | Petr Hynek
Je opravdu nejvyšší čas rozhodnou se pro správnou cestou a přestat si hrát na vlastním písečku s dětskými hračkami. Realita, kterou dnes zažíváme jako relativně klidné dny s relativně klidným počasím, stavem peněženky a spíží, se může každým dnem změnit. Tento obraz světa je velmi křehký. Měli bychom si proto v mysli vytvořit pevnější základy reality duchovní a stavět na nich, jen tak nás nic nezaskočí.
Nevíme dne ani hodiny.... Ano, opravdu každým okamžikem se může změnit celý svět. Každým okamžikem se může změnit celý náš život. Proto je dobré být připraven stále. Být připraven uvnitř a nebát se. Strach je nástroj ďábla. Ještě se díváte na televizi? Co vidíte ve zprávách? Jen samé strach vyvolávající informace. O to jim jde. Nenechat se zastrašit, neposlouchat je, žít srdcem plným lásky a soucitu. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Zasejme klid a mír do duší...

Vysílač dobrých zpráv

8. května 2011 v 22:09 | Petr Hynek
To, co vysíláme do světa, se nám obvykle vrací jako bumerang zpátky. Pomlouváte rádi svoje známé? Věřte, že oni nedělají nic jiného, než že drbou právě vás, když nejste s nimi. Uděláte dobrý skutek a záhy na to vás něco mile překvapí... Mám mnohokrát odzkoušeno v životě. Pokud se neustále mračíte, vězte, že ani vaše okolí se na vás nebude smát, ale stačí jen malý úsměv na každého a stanou se malé zázraky. Jsme jako vysílač, vysíláme myšlenky, energii do světa a vesmírný zákon přitažlivosti nám vrací zpět měrou vrchovatou, co jsme do něj vyslali. Když bude na světě co nejvíce dobrých "vysílačů", teprve pak se svět může změnit k lepšímu. Ale ruku na srdce, dokud ještě tluče, co dobrého jsme do světa vyslali my sami - třeba za poslední týden??

Hudba v nás

5. května 2011 v 22:49 | Petr Hynek
Jak to máte s hudbou? Pro mne jsou to úžasné a nenapodobitelné chvíle. Když například někdo dokáže na flétnu nebo dokonce na upravenou novodurovou trubku od záchodu (např. Jiří Stivín) zahrát třeba variaci na Malého prince od St. Exupéryho nebo Mozartovu Malou noční hudbu tak dokonale, že člověku až běží mráz po zádech, najednou mu dojde, že hudba je něco, co vychází přímo od Boha. Lze přitom prožít i hluboký duchovní zážitek, takové propojení s vesmírnou jednotou, která je všude kolem nás i v nás, že se najednou staneme sami tou hudbou, přestaneme vnímat svoje fyzické tělo a můžeme okusit jedinečnost okamžiku v každém rozeznělém tónu.

I mistr Jan Hus říkal pravdu. A tak ho upálili.

4. května 2011 v 14:29 | Petr Hynek

Pro dnešek jsem si dovolil vypůjčit citát od Mistrra Jana Husa, který se výborně vztahuje k mému včerejšímu článku "Pravda bolí." Mistr Jan Hus se nebál říkat pravdu nahlas i v dobách, kdy se za to upalovalo. Za komunistů se za to zavíralo do věznice. A stejně jako za Jana Husa, ani dnes lidé nechtějí slyšet Pravdu. A politici a vládci už vůbec ne...

Pravda bolí

2. května 2011 v 22:29 | Petr Hynek
Lidé neradi slyší pravdu. Proč? Protože jsou odmalička zvyklí poslouchat samé lži. Lžou jim rodiče, ještě více jim lžou ve škole, pak v práci a ty největší lži slyší v rádiu, televizi a čtou v novinách. A těm přece každý věří. Řekněte pak někomu Pravdu a začne se doslova "čertit". Lidé žijí v iluzích, že skutečnost je taková, jakou jim nastínili rodiče, učitelé a média. Ale že může být všechno na světě docela jinak? Povězte to někomu a v lepším případě vás bude považovat za blázna, možná se s vámi pohádá, v horším případě vás rovnou napadne. Lidé chtějí být klamáni. No řekněte třeba manželce, že přibrala nebo že dělá stejné chyby jako její matka. Byť bude obojí pravda, chce slyšet pravý opak. A tak je to se vším. Lidé se bojí pravdy, raději budou dál žít ve své pohodlné lži, aby nemuseli měnit své staré návyky, aby nemuseli měnit cokoli. Pravda bolí. Ale pravda také osvobozuje. A jednou budeme s pravdou konfrontováni všichni, ať chceme nebo ne. Není lepší otevřít oči a začít používat srdce a mozek dřív, než bude pozdě?

Životní vítr

25. dubna 2011 v 22:39 | Petr Hynek
Často přicházíme na svět s jasnými plány. Ale stačí, aby zafoukal vítr jiným směrem a my se zakořeníme někde úplně jinde. Vyrosteme, rozkveteme, jsme plni nadějí. Dozrajeme. A znovu ty jasné plány. Jenže pak přijde opět ten vítr a........

Náhody neexistují

23. dubna 2011 v 22:39 | Petr Hynek
"To je ale náhoda," říká se, když třeba potkáte někoho známého na ulici. Nebo když otevřete knížku a právě na tom místě se píše o problému, který právě řešíte. Ve skutečnosti nic není náhoda, žádné setkání s člověkem, žádná událost, žádný děj. Vše má svoji příčinu, která vznikla ve vaší hlavě a ostatní už zařídily síly Vesmíru. A určitě ani to, že jste právě teď na tomto blogu, není náhoda. Budu rád, když se vám tu bude líbit, ale nebráním se ani kritice. Já věřím v lepší svět a cílem tohoto blogu je právě přispět k tomu, aby takový byl. Když budeme všichni mlčet a jen pasivně přihlížet, svět se nezmění. Ale šance tu je a my všichni můžeme udělat něco pro lepší budoucnost. Nic není náhoda. Na každém setkání, na každé události záleží a je jenom na nás, jak to vnímáme. Protože zítřek je odměnou za to, jak jsme naložili s dneškem.

2012 a dál?

20. dubna 2011 v 21:29 | Petr Hynek
Celý svět dluží - ale komu?
Tak jo. Je třeba přiznat si pravdu. Čistou holou pravdu... Mnoha lidem začíná být jasno, že svět v tomto materiálním a ekonomickém pojetí nemá budoucnost a musí se nutně změnit. Totálně změnit. Nevím, jestli to bude hned toho 21.12.2012, jak tvrdí mnohé předpovědi, ale rozhodně to nebude trvat o mnoho déle. Proč? Prakticky všechny státy včetně těch nejvyspělejších (!) jsou už léta zadluženy a jejich dluhy stále více rostou. Komu tedy všichni dluží?? Amerika přiznala, že svoje dluhy již nikdy nebude schopna splatit. Ostatní státy (včetně ČR) raději mlčí. Krach dolaru, stejně jako následně Eura je na spadnutí. Německo a Francie veřejně mluví o vystoupení z EU. Pochopitelně - nechce se jim neustále dotovat slabší státy. Německo v tichosti připravuje vlastní měnu DM2. Ale o peníze půjde v novém světě až v poslední řadě. A to doslova.
Čistému vše čisté
Já se ale na všechny ty nevyhnutelné změny a nový svět docela těším. Jsem totiž optimistou a jsem přesvědčený, že podle zákona přitažlivosti se každému dostane to, jak celý život (celé životy) žil, tvořil a myslel. No a mně je dobře v přírodě a bez internetu, mobilu a auta si taky zvyknu. Dřív takové věci nebyly a lidé měli k sobě blíž. A že by měl jeden pomáhat druhému, to je snad samozřejmé. Každý dostal nějaký dar, nějakou schopnost, a to je dobře. Je správné využít tento dar nejen pro sebe, ale pro dobro všech. Je to snad špatná idea? Ano, ti, kteří si libují ve svém úspěchu, moci a penězích, si asi budou připadat jako v pekle, ale je to jejich rozhodnutí...
Nestarejte se příliš
Lidé jsou zmateni, banky bez peněz, do čeho investovat, "abychom neztratili"? Nad tím se musím spíše pousmát. "Nestarejte se příliš...", je psáno už v Bibli. Bůh dokáže nasytit své vyvolené. Investovat do čehokoli materiálního mi přijde scestné. A když, tak radím malou oplocenou zahrádku u vlastního domku, pokud možno s vlastní studnou a nezávislým topením. Když člověk dokáže žít skromně a vyjde s málem, nějak si vždycky poradí.
 
 

Reklama