Články

Afriko, zůstaň Afrikou...

15. dubna 2011 v 21:29 | Petr Hynek
Věděli jste, že za revolucemi, které zaplavily letos arabské země, stály mj. i finance investované vládou Spojených států? Proč asi? Vůdci povstání v jednotlivých zemích prošli podle informací deníku New York Times americkým školením ve věcech, jako je práce s novými typy médií, sociálními sítěmi či vedení veřejných kampaní.
Je zde jasný záměr. Získat kontrolu nad nerostným bohatstvím, především ropou, a získat pro své zboží nové trhy. Pokud se podaří Afriku "demokratizovat" podle západního vzoru, mají kapitalisté vyhráno. Co na tom, že zničí tisíciletou historii, tradice a kulturu.
Cítím s Lybií a jen pevně doufám, že ti, kteří se proti ní postavili, nezničí definitivně její národní hrdost a bohatství, že nezlikvidují zemědělství a vlastní potravinové zdroje jako Evropská unie zlikvidovala u nás, že nepostaví své super a gigamarkety, jako se po "revoluci" začaly stavět u nás a téměř zlikvidovaly domácí výrobce i maloobchodníky. Cítím s Lybií. Máme hodně společného a já bych nejen této zemi, ale celé Africe moc přál, aby zůstala tím čím byla a je, aby zůstala Afrikou!

Už se perou...

11. dubna 2011 v 22:09 | Petr Hynek
Už se perou... O koryta. Tak se nám to v politice pěkně vaří. Pozornost médií se plně zaměřila na předávání obálek s údajnými úplatky p. Bárty v řádech statisíců a zatím nám pěkně potají a v pozadí vyrostl státní dluh na téměř miliardu a půl, přestože mnoho, mnoho voličů dalo hlas právě stranám, které slibovaly jeho snižování... . Ale o tom proběhla jen malinká krátká zprávička. Pan Bárta možná někomu peníze dal, možná ne, ale i kdyby dal, dal je ze svého podnikání. Ale státní dluh roste nám všem a chce se mi být sprostý... To máme skoro 150 tisíc na člena rodiny. Kolik vás je v domácnosti?
Tomu říkám odvést pozornost od podstatného. Ale pro vládu státní dluh zřejmě nikdy podstatný nebyl. No co, stejně nikdy nebudeme mít na to, abychom ho zaplatili, že? Ono to nějak dopadne...
Ano, ono to nějak dopadne. Ale mnozí se budou divit. A budou to hlavně mnozí ti, kteří se stále perou o ta stejná koryta vládnoucí moci a peněz. Jak říká s nadsázkou jeden můj známý - farář - Bůh jim žehnej :-) A jak říkáme my na Moravě - Tož na každů sviňu sa vaří voda.
Čas se zrychluje, události gradují a je čas se připravit na celosvětové změny, které zcela nepochybně a pro mnohé nečekaně přijdou. Ale ten, kdo se pere o koryto, asi toho času moc mít nebude. Nechejme je. Když dva se perou, třetí se směje :-)

Z vinného soudku

9. dubna 2011 v 23:19 | Petr Hynek
Dnes trochu z jiného soudku. Z vinného soudku.

Na úvod jsem si vypůjčil tři citáty velmi známých osobností lidských dějin:
"Víno rozradostňuje lidské srdce"
Johann Wolfgang Goethe

K lidskému štěstí a k úsměvné pohodě
patří prostřený stůl, víno a přátelé"
Homér

"Znalost vína může být radostí
po celý život člověka"
Ernest Hemingway

A mohl bych uvést desítky, možná stovky dalších velikánů světové literatury, vědeckého života, malíře, skladatele apod. Proč právě víno ovlivnilo tolik osobností, že o něm pěli takové ódy, psali nádherná díla, skládali nadpozemsky krásné melodie? Protože víno povznáší lidského ducha, dává mu další rozměr, obohacuje všechny smysly a přivádí jej "do jiné dimenze". Mám na mysli samozřejmě umírněné pití, protože nadměrná konzumace čehokoli má spíše opačné účinky.
Před časem jsem měl na jižní Moravě návštěvu ze západních Čech. Samozřejmě jsme skončili ve vinném sklípku. A muž, který se poprvé v životě ocitnul v archivním sklepě s několika tisíci lahvemi, z nichž mnohé již zub času přikryl čarokrásnou plísní, zůstal stát v němém úžasu. Když opět nabral dech, řekl jedinou větu: "To je štěstí!"
Ano, přátelé, kolik smutných filosofů si po celý život marně lámalo hlavu, co je to vlastně ono štěstí? Možná, že nikdy ve svém myšlenkovém bádání nenašli čas na pohárek dobrého vína či dokonce návštěvu vinného sklípku. A naopak - kolik veselých filosofů se zrodilo právě tady, uprostřed vinorodé krajiny s jejím tajemným podzemím skrývajícím nejeden tekutý poklad?

A skončím jedním perským příslovím: "Nepijeme proto abychom upadli, ale proto, abychom se povznesli..."

Neberte si nic osobně...

6. dubna 2011 v 23:19 | Petr Hynek
Když vám někdo říká, že jste špatní, oškliví, tlustí nebo líní, nic si z toho nedělejte, to oni mluví o sobě! Když vám někdo řekne - Jsi tlustý - znamená to - Přibral jsem. Jsi líný - znamená - Do ničeho se mi nechce, ale když budu hodně mluvit, bude to vypadat, že toho i hodně dělám. Jsi starý - znamená - Mládí v hajzlu a mám strach ze smrti... A tak dále.
Neberte si nic osobně, všechno, co člověk říká a píše, jde jen a jen z něho samotného, je to obraz jeho myšlení, je to stav jeho duše. A vy jste v tomto jeho osobním příběhu pouze zrcadlo, do kterého mluví. Žijte svůj vlastní příběh se vztyčenou hlavou. A nikým a ničím si svůj osobní příběh nenechejte zničit. Oplácejte radostí, láskou a smíchem.

Svět je plný bláznů

1. dubna 2011 v 21:19 | Petr Hynek
Svět je plný lidí.
Někteří z nich žijí za zdmi blázince,
Druzí před nimi.
Otázkou je, co je myšleno za zdí
a co je naopak před ní.
Kdybychom zbořili ty zdi,
Snad bychom ani nepoznali, kdo je kdo.
Svět je totiž plný bláznů.
Ale někteří na to mají papíry
a jiní ne...
(Z připravované knihy Blázen na kopci)

Svázaní pavučinou

31. března 2011 v 23:09 | Petr Hynek
Žijeme svázáni pavučinou.
To strach nás svazuje. Vlastní vinou...
Už tisíce, možná miliony let
nás ovládá strach.
Bojíme se všeho, i sami sebe.
Všichni vůdcové, vládci i politici
tohle velmi dobře věděli
a dokázali toho využít ve svůj prospěch.
Jen proto byli tak mocní a úspěšní.
Jen kvůli našemu strachu.

Ale přišla doba, kdy víc než kdy jindy
je potřeba přestat se bát.
Dát najevo svojí sílu.
Sílu ducha, lásky a víry.
To jsou vlastnosti,
které jsou dnešním vládcům cizí,
a tak nevědí, jak proti nim bojovat.
Jenom tak se dá vyhrát.
Jenom tak se dá změnit svět.

Nechejme očkovat poslance

30. března 2011 v 22:29 | Petr Hynek
Vzpomínáte si ještě na ten humbuk kolem ptačí a posléze prasečí chřipky? Jak nás všechna média strašila smrtí a jako samospasitelský lék nabízela vakcíny? Proč asi? A kolik neočkovaných lidí nakonec na tuto "pandemickou" nemoc zemřelo? Určitě ne víc než těch očkovaných a rozhodně mnohem, mnohem méně, než na obyčejnou chřipku. Jednalo se spíše o ojedinělé případy. Nicméně výrobce vakcín se napakoval. Víte, stačí mít pod palcem média, vytroubit do světa nějakou hrůzostrašnou novinu - lidi se rádi bojí - nabídnout lék a máte postaráno o dobrý kšeft.
Světová zdravotnická organizace (WHO) teď vyšetřuje zprávy z 12 zemí, které prohlašují, že očkování proti prasečí chřipce (H1N1) je odpovědné za způsobení narkolepsie - poruchy zahrnující extrémní chronickou únavu a tendenci usnout náhle a bez varování. Jedna zpráva z Finska například zjistila, že u dětí, které obdržely vakcínu proti prasečí chřipce, byla o 900 % větší pravděpodobnost vzniku narkolepsie než u neočkovaných dětí. Navrhuji, aby se nevyužité vakcíny použily pro očkování našich poslanců. Polovina z nich stejně v Parlamentu i Senátu pospává a pro druhou polovinu bude také lepší, když bude raději spát...
Nenechejme se strašit médii. Nevěřte všemu, co se píše. Chtějí jen vydělat na našem strachu. Nedejme jim šanci!

Japonská radiace a české mediální sračky

28. března 2011 v 21:59 | Petr Hynek
654 zemětřesení v Japonsku za 10 dní, to je smutná statistika, když k tomu připočteme ještě výbuchy v jaderných elektrárnách a radioaktivní zamoření vzduchu i moře v širokém okolí. Když se do Evropy vrátili z nedávné mise v Japonsku experti na atomovou energii, potvrdili, že by měli být evakuováni lidé do okolí 300 km od jaderné katastrofy. Ale obyvatelům v Japonsku i všem světovým médiím se řekne, že stačí okruh 20 až 30 km. Pod střechou jaderné elektrárny (!!!) se skladuje přes půl milionu tyčí vyhořelého jaderného paliva. Pokud by došlo k neřízené jaderné explozi, znamenalo by to katastrofu nejen pro Japonsko, ale doslova celý svět.
Proč neřeknou lidem v Japonsku pravdu? Proč média všem jenom lžou?
654 zemětřesení v Japonsku za 10 dní, desítky jaderných výbuchů, to je smutná statistika. Ale my v České republice vesele sčítáme obyvatele za více než dvě miliardy korun, což je v dobách krize zbytečný luxus, nehledě na nesmyslnost samotné akce. Ve světě se dějí zásadní věci, ale naše média nás krmí takovými informačními pomyjemi, jako třeba, že:
Bárta si kvůli kandidatuře připraví pláštěnku proti "kýblu nevoňavých věcí"
Nadsamec Rašilov: Ve čtyřiceti plánuje další děti
Vilhelmová po boku zajíčka jen kvete
Nová nemoc se jmenuje mobilní palec
Victoriiny silikony měly premiéru...
Ale dokud lidé budou tyto mediální sračky kupovat a číst, svět se nezmění. Není na čase se nad tím zamyslet a něco udělat? Cokoliv. Protože z malých rozhodnutí se rodí velké činy a velké činy mohou změnit svět. Pojďme do toho a nakopejme našim politikům i mediálním magnátům jejich tlusté zadky. Amen.

Slepý žebrák

27. března 2011 v 22:39 | Petr Hynek
Potkal jsem žebráka,
co chodil o slepecké holi.
Sám neměl nic,
však podělil se o cokoli.
A větrem, životem tak rozervané šaty,
skrývaly něco víc než tělo sešlé věkem.
Snad jen málokdy mu zbylo také na záplaty,
když smiloval se někdo nad člověkem.

Ten žebrák si nikdy nestěžoval,
vždy cítil vítr, Zemi, jak se točí.
On viděl víc než jenom sebe -
díval se na svět srdcem.
Chtěl bych mít jeho oči!

Hledání, hledání...

26. března 2011 v 17:29 | Petr Hynek
Někdy celý život hledáme místo, kde bychom byli šťastní. Jednoho to táhne do Afriky, jiný má za životní cíl Ameriku či Austrálii, někdo touží po horách, jiný po mořích a oceánech. Ale kdybychom si dokázali udělat pořádek sami v sobě, kdybychom zklidnili mysl a prohlédli, pochopili bychom, že šťastní můžeme být i tam, kde právě žijeme. Svět okolo i ten v nás vytváříme silou vlastních myšlenek, kladnou či zápornou energií vyzařovanou do okolí a ovlivňující náš životní postoj a zpětně i vztah ostatních lidí k nám. Žijeme v neklidné době, ale tato "neklidná doba" není nic jiného než odraz našeho vnitřního světa. Kéž bychom se dokázali zklidnit a našli štěstí a harmonii v sobě. Viděli bychom pak svět úplně jinýma očima. Očima vlastní duše.

Chromý jelen

23. března 2011 v 22:19 | Petr Hynek
Dnes jen taková krátká úvaha na motivy knihy Chromý jelen (autor John Fire) o duchovním světě Siouxů. Indiáni velmi výstižně popisují rozdíl mezi "duchovními" lidmi v "civilizovaném" světě a tam u nich:

"Bílí lidé potřebují k tomu, aby se dostali do modlitební nálady, kostel, kazatele a varhany. Hodně věcí vás ale rozptyluje: kdo všechno v kostele sedí, jestli si ostatní všimli, žes přišel, obrázky na zdi, kázání, kolik máš dát do kasičky a jestli máš s sebou dostatek drobných.
Pro nás indiány je tu jen dýmka, země, na které sedíme, a otevřené nebe. Duch je všude kolem."

Možná bychom se měli porozhlédnout kolem sebe, kolik zbytečných věcí nám brání být více sami sebou. Hezký den všem.

Mráz přichází z politiky

21. března 2011 v 20:39 | Petr Hynek
Přituhuje. Ale nemyslím tím počasí... Stačí se podívat na zprávy.
Ale každá zima jednou skončí a přijde jaro. A po každé noci přichází svítání.
Kdyby vás náhodou deptaly čím dál brutálnější zprávy na všech televizních kanálech a ve všech novinách, stačí udělat jediné. Neposlouchat a nečíst tzv. oficiální zdroje a raději si na internetu sami vyhledávat pravdivé informace. Dokud je to ještě možné. A hlavně věřit, že bude líp. A něco pro to dělat. Stačí maličkost každý den. Maličkosti se sčítají, dobré skutky se násobí.
Chtěl bych k tomu ocitovat mého oblíbeného autora J. M. Simmela:
"Nesmíš se nechat zdeptat, nesmíš myslet, že všechno bude jenom horší. Můžou tě zabít, můžou tě zničit, ale zvítězit nad tebou, to nemůžou. To nemůže žádný člověk na světě. Nikdy." (z knihy Mějte naději)

Budoucí svět je v nás

20. března 2011 v 21:59 | Petr Hynek
Jaký bude svět zítřka? My sami si vytváříme realitu kolem sebe. Je odrazem našeho vnitřního světa. Proto pokud na něco kolem sebe nadáváme, nadáváme především sami sobě. A to bolí.
Ještě asi nějaký čas potrvá, než lidé pochopí, že jedině oni sami mohou změnit tento svět, ve kterém žijí. Že politika není nutné zlo a ekonomika není jediný hybný motor tohoto světa. Ať si každý sáhne do svědomí, co pro tento svět mohl udělat pozitivního a neudělal, i když měl k tomu stovky nejrůznějších příležitostí. Až tohle lidé pochopí a budou v tomto duchu také jednat, teprve pak máme šanci zasloužit si lepší vládu, život a celý svět. Dřív ne. Ale jsem si jistý, že na to máme. Takže do boje, přátelé. Ale nemyslím tím války, jaké rozpoutávají mocensky i finančně nenažraní "představitelé" tohoto světa. Myslím dobrý, poctivý boj, jehož jedinou zbraní je láska.

Ukončete nástup, Noemova archa odplouvá

19. března 2011 v 21:39 | Petr Hynek
I přes všechnu tu nenávist ve světě, války, lhaní a pomluvy, mám radost, že přibývá těch, kteří chtějí znát pravdu, rozdávají lásku a pomoc ostatním a jdou cestou světla. Jsme na jedné lodi. Na lodi jménem Noemova archa... A voda začíná stoupat. Tak už si i vy ostatní konečně nastupte, přestaňte blbnout, nebo chcete čekat na další tsunami? Měli bychom se opravdu vzpamatovat, než bude pozdě. Čekat na další katastrofy si může dovolit jen šílenec. Ukončete nástup, Noemova archa odplouvá...

Také marnost může být krásná

19. března 2011 v 16:09 | Petr Hynek
Už několik dní prší, je nevlídno, sychravo, válčí se, ale ať nejsme jen negativní, přikládám aspoň něco pro potěchu oka.



Vyrábět biopaliva je zločin

19. března 2011 v 15:30 | Petr Hynek
Pěstovat potravinové plodiny, které se pak spálí jako pohonné hmoty, je zločinem proti lidskosti," prohlásil zvláštní zmocněnec OSN pro právo na výživu Jean Ziegler. Nicméně zločinci z EU chtějí do roku 2020 pokrýt biopalivy 10 % spotřeby pohonných hmot. To by se však energetické rostliny musely pěstovat na 70 % orné půdy, což by rozvrátilo evropský trh s potravinami.
A proč se v novinách nedozvíme pravdu? Protože stejní zločinci diktují médiím, o čem se psát bude a o čem ne. Platí novinářům za šíření lží!
Proč se nepíše, že na výrobu jednoho litru biopaliva je třeba 2500 litrů vody?
Proč se nepíše, že biopaliva škodí čtyřikrát víc než benzin a nafta?
Proč se nepíše, že zavedení biopaliv zvýšilo ceny základních potravin a spustilo v zemích Třetího světa potravinovou krizi?
Proč se nepíše, že pěstování "energetických plodin" jako kukuřice nebo řepka zahrnuje rozsáhlé uvolňování oxidu dusného, který je cca 300× horší skleníkový plyn než CO2?
Proč se nepíše, že množství zrna, použitého k naplnění nádrže většího sportovního automobilu ethanolem by pokrylo spotřebu jídla jednoho člověka rok?
Proč se nepíše, že probíhají jednání o dodávkách etanolu z Brazílie, kde je kvůli jeho produkci vypalována stále větší plocha amazonských pralesů?
Proč se nepíše že ze stejných důvodů se kácejí i pralesy jihovýchodní Asie a vymírají tisíce rostlinných a živočišných druhů?
Proč se nepíše, že k vyprodukování biopaliva je třeba více energie, než se získá jeho spálením a že vedlejším produktem je eroze půdy, znečištění a postupné vyčerpávání vodních zdrojů?
Ano, Evropská unie dotuje zločin, kterým je spalování potravin a i když sám Brusel vydal zprávu o škodlivosti biopaliv a přiznává, že škodí více než benzin a nafta, nikoho nenapadne toto šílenství zastavit. Ani jedna země se nepostaví na odpor. Dokdy budeme těmto zvěrstvům nečinně přihlížet? Zřejmě do té doby, než hladomor přijde i k nám. To už ale bude pozdě...
A co jsou vlastně biopaliva? Asi nejznámějším biopalivem není čistý řepkový olej, ale jeho metylester - tzv. bionafta, která se vyrábí chemickou reakcí oleje s metanolem a hydroxidem sodným. Lze ji připravit i ze sójového oleje. Druhým světově rozšířeným biopalivem je bioetanol, vyráběný z kukuřice nebo z cukrové třtiny.
Nejznámějším biopalivem je metylester vyráběný z řepkového oleje.

Věříte novinám? aneb Mediální okupace

17. března 2011 v 20:59 | Petr Hynek
O "českých" médiích si myslím svoje. Média v posledních deseti, možná více letech, nás už totiž neinformují, ona nás spíše formují... a to k obrazu svému, respektive jejich majitelů a jejich potřeb. Víte, že třeba naprostá většina českých novin patří zahraničním majitelům? Osobně tomu říkám mediální okupace. Léta jsem pracoval v novinách, kde existoval seznam lidí, o kterých se nesmělo napsat ve špatném světle. Ano, dřív se tomu říkalo cenzura.
Když jsem si předloni odhlásil předplatné MF Dnes, volal mi jejich pracovník z oddělení předplatného, proč končím. - "Protože neinformujete pravdivě. Protože často neinformujete vůbec." - "Hmm, já vím, dělám jen svou práci," pravil a zavěsil. Co dodat...

Japonsko a my

15. března 2011 v 22:09 | Petr Hynek
Ono se řekne - Nám se to nemůže stát. Zemětřesení ani tsunami jako v Japonsku tady v Čechách ani na Moravě nehrozí. Ale svět už dávno není klidným místem a nikdo z nás nemá ani tušení, co přijde zítra. Řekl bych, že ani meteorologové. A když sledujete zprávy a bydlíte pár kilometrů od jaderné elektrárny, hodně se vám toho honí hlavou. Chtěl bych věřit tomu, že to nikdy nebouchne. Ale to Japonci věřili taky.
Je zvláštní, že například vláda v Moskvě loni dala příkaz postavit několik STOVEK protiATOMOVÝCH bunkrů... A o podzemních bunkrech pro "vrchnost" v USA ani nemluvím... Vím, že co se stalo, co se děje a co se možná ještě bude dít, je hrozné. Ale děje se to na úrovni lidských těl a lidského myšlení. Důležité je zachovat si čistého ducha, toho zničit nelze ani radioaktivním zářením. A za lepší svět bojovat láskou a modlitbami. Možná to někomu přijde málo, ale věřte, že je to víc než nenávist a násilí.
V Japonsku řeší, co budou jíst, kde seženou pitnou vodu a kde rakve... A i v této pohnuté době se v komerčním českém rádiu zaobírají v hlavním vysílacím čase třeba tím, zda si ženy vyholují podpaží - A volejte nám a pište nám, vaše podpaží nás opravdu zajímá...! Ano, tak fungují česká (a nejen česká) média.
Přeji lepší zítřky nám všem.

Japonsko v nás

14. března 2011 v 22:09 | Petr Hynek
Asi nejsem sám, kdo v těchto dnech sleduje tragické události, ke kterým došlo v souvislosti se zemětřesením a vlnou tsunami v Japonsku. A asi se nenajde nikdo, komu je tato situace lhostejná. Měli bychom si uvědomit, že k podobné události může dojít kdykoli kdekoli okolo nás. Možná jste si všimli, že vzrůstající počet katastrof jako by odrážel stoupající napětí ve světě, který je zmítán nenávistí, válkou peněz a moci. Ale ať je za tento stav světa zodpovědný kdokoli, měli bychom si být plně a neustále vědomi toho, co je teď v této době nejdůležitější. Je to nenávist anebo láska? A KOMU ZVONÍ HRANA? My všichni se podílíme na realitě tohoto světa a každá myšlenka, každé slovo se počítá. Každým dnem, každou hodinou, každou minutou a každou vteřinou se může svět zásadně změnit. A my všichni jsme zodpovědní za to, jaký bude. My všichni.

Berete "léky"? Děkuji, nechci!

9. března 2011 v 21:13 | Petr Hynek
Berete léky? Tak to vás lituju! Kdysi jsem taky věřil doktorům, než jsem se dozvěděl, co nám to vlastně dávají a kolik z toho mají od farmaceutického průmyslu procent. Kolikrá se na mne ani "lékařka" nepodívala a už psala recept na antibiotika, která právě v té době distributoři léků propagovali. A protože jsem člověk zvídavý, a novinář k tomu, mrknul jsem se na složení a vedlejší účinky. No a tady vám kousek z průvodního letáčku z krabičky jedněch obyčejných antibiotik s dovolením ocituji:

..."Tento lék se obvykle dobře snáší. Jen někdy se při jeho užívání mohou objevit nežádoucí účinky. V oblasti trávicího ústrojí to jsou nechutenství, nevolnost, zvracení, průjmy, záněty jazyka a dásní, křeče v břiše; nepřejdou-li do tří dnů, poraďte se s ošetřujícím lékařem. Mohou vzniknout i reakce přecitlivělosti, léková horečka, bolesti hlavy a kloubů, svědění a zčervenání kůže, kopřivka i kožní vyrážky nejrůznějšího druhu, kožní záněty a výrazná nesnášenlivost oslunění s nebezpečím vzniku puchýřů až rozsáhlejšího postižení kůže puchýři (ještě, že nesvítí slunce...). Ojediněle se objeví alergický zánět plic a dušnost, poruchy krevní, chudokrevnost, nedostatek bílých krvinek nebo krevních destiček, drobná tečkovitá krvácení do kůže. Vzácné jsou poruchy jater provázené žloutenkou, snížení hladiny krevního cukru s třesy a pocitem hladu, poruchy ledvin z vysrážených krystalků léku anebo poruchy ledvin zánětlivého původu, může se objevit krev v moči. Ojediněle se mohou objevit podráždění až zánět mozkových blan, poruchy látkové přeměny, střevní záněty a zánět slinivky břišní anebo neurologické poruchy, přechodná krátkozrakost, poruchy chování, obtíže při udržování rovnováhy..."
Tolik citace a závěrem ze stejné krabičky ještě malé povzbuzení na závěr - cituji: "Při dlouhodobějším užívání tohoto léku, delším než 14 dní, se budete muset podrobit různým vyšetřením."

To jsou vyhlídky, že? Děkuji, antibiotika již asi sedm osm let neberu a je mi mnohem, mnohem lépe! Děkuji, odešel jsem včas...
A když na to přijde, u nás na Moravě máme na chřiku svařené víno s medem, střevní potíže zastaví rum a na ostaní je slivovica.

Kam vedou koleje?

2. března 2011 v 22:44 | Petr Hynek
Momentka z dnešního dne...


Kde končí a kde začínají?
A kolik lidských osudů už znají?
Tisíce lidských příběhů už tudy jelo.
Tisíce člověčích cest.
Na většinu z nich se zapomnělo.
Život náš rychlíkem jest.

Jsme tím, na co myslíme

19. února 2011 v 14:29 | Petr Hynek
Radost spočívá v uvědomění si toho,
že my sami jsme radostí.

Bolest spočívá v uvědomění si toho,
že my sami jsme bolestí.

Láska spočívá v uvědomění si toho,
že my sami jsme láskou.

Boží přítomnost spočívá v uvědomění si toho,
že my sami jsme součástí Božské Jednoty.

Není nic, čím bychom nemohli být,
a není nic, co by bylo odděleno od nás,
pokud na to jen pomyslíme.  

Být dobrým hráčem osudu

12. února 2011 v 22:45 | Petr Hynek
Karty jsou rozdány
a jsou to karty osudu.
Jde o to hrát poctivě,
neudělat si ostudu.

Odkud jdeme a kam,
to je jen v naší hlavě.
Někdo to zvládá s obtížemi
a jiný - hravě. 

Jsem lidský příběh

10. února 2011 v 22:08 | Petr Hynek
Kdo jsem?
Co jsem?
Jsem všechno,
a přece nejsem nic.
Jsem vesmír,
Slunce i hvězdy,
jsem černá díra,
v které se všechno ztrácí,
jsem hvězdná mlhovina,
jsem obloha,
ke které létaj´ptáci.
Jsem energie,
ukrytá do svalů, těla,
jsem myšlenka,
zrozená v božím plánu,
jsem harmonie, láska,
co jsi ji vždycky chtěla.
Jsem čas, co není,
vítr i ranní mlha, chlad.
Kdo jsem?
Co jsem?
Jsem všechno
a přece nejsem nic.
Jsem lidský příběh, snad.
Lidsky pribeh

Díky, můj anděli

9. února 2011 v 22:00 | Petr Hynek
Stokrát jsem padnul
a stokrát znovu vstal.
Stokrát jsem v prachu ležel,
po smyslu života se ptal.
Tys kolem běžel
a jen se smutně podíval.
Proč jsi mi ruku nepodal, můj anděli?
Proč nechal´s mne tam dál?
Však oči mé, když prozřely,
tu poznal jsem,
žes celou dobu při mně stál.
Díky, anděli.  
........

Cesta poznání a pravdy
je cesta, kterou jdeme.
Kdo hledá cíl,
ten ať jej hledá v sobě.

Cesta 2
 
 

Reklama